obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915697 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39812 příspěvků, 5810 autorů a 392506 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Svatební noc ::

 autor Ziriant) publikováno: 18.08.2010, 9:45  
Pod závojem jara
 

Našlapujeme svou svatební nocí. Luna se nad námi zvědavě sklání, stará kuplířka. Místo rýže nám do vlasů sněží pomuchlané květy kaštanů v růžových alejích osamělých chodníků. Myslíš ale, že bohyně plodnosti věří na tradice?

Objímáš mě. Těsně na hraně Alenčina zrcadla, kdy v jednom světě ještě platí odvolání na zimu a ve druhém už oba víme, že je to jen výmluva. Velice příjemná výmluva. Lem sukně mi pod naléháním větru líbá kolena. Žárlíš snad? Možná by sis chtěl ke mně někde v temných zákoutích své duše kleknout a napodobit svými rty, co dokáže pouze nevinnost přírody.

Miluju, když nevíš, co říct. Miluju tu němou přítomnost přitažlivosti. Miluju něžnost tvé rozevřené košile a neurvalost, s jakou mi skládáš improvizované sliby věčnosti. Lež, o které oba víme, přece ani není lež.

V neonových výzvách drahých podniků a levných holek hledáme zbloudilá jitra a ve zrychleném dechu své poslední ochucení plic. Marně ti v dětství říkali, že nemáš strkat prsty tam, kde to pálí. Investuješ do něhy své dlaně, pošťáky povětrných polibků. Pošťáky, kterým tu a tam nějaký vzkaz proklouzne a doletí, kam neměl. Tak se kradou cizí ústa, cit pro štěstí vhozený do kanálu. Jen další den, který končí s prsty v klíně, mými nebo cizími, to je fuk.

Jen další den, který končí. Neboj, přes práh se přenesu sama.

Trup přejede vlna dráždivého mrazu, jako když se z nahé kůže stahuje saténová látka, a pokračuje dolů po stehnech. První polknutí, dříve než jazyk přischne k patru věčnou láskou horkých výdechů. Bedra vymknutá z kloubů dek. Torza zřícených nedočkavostí a stahů, které slepovala jen sevřená víčka. Samota hrudníku láme rozehřáté cévy... Dokud neotevřu oči, budeš pravda, můj Sne. Dokud neotevřu oči, neuvidíš, jak moc tvé odcházení bolí. Proč musí vždycky přijít rozloučení, aby mi připomnělo, že jsem vlastně nešťastná?

Lemuješ jako déšť mé boky, obtahuješ profil nosu, zanecháváš cestičku touhy po svém jazyku. A mezi těmi všemi kapkami na mě zapomínáš. Prší. A ty nevidíš, že pláču. Pláču pro krásu, kterou znetvořujeme svým tělem každý den. Pláču pro všechny lásky, které ztratily svou nevinnost. Pláču za všechna vyplýtvaná slova, když se z hrotu propisky vypisuje něha. Pláču za odkvetlé kaštany.

Pláču za to, že nedokážu být svá o nic víc než tvoje. Pláču, protože jsem tvá děvka a vím, že nebudu poslední. Stejně jako ty. Pláču za fráze, které dávají nocím ve dvou nový rozměr. Prý jsem krásná. Kdo by taky v tak pevném obětí nebyl...

Za večerů vídávám mezi hvězdami bludičky létajících lampionů. Souhvězdí vypálená do oblohy pouze pro nás. Ale kdoví, kam nás jejich falešné komety zavedou. Tak mě nenechávej v noci samotnou. Bojím se síly slov a emocí, které vyvolávají. Všech těch zrůdných fantazií. Prosím, zůstaň. Bez pohádky na dobrou noc, bez přikrývek přitáhnutých k bradě, bez polibku na čelo. Jen prostě zůstaň. Drž mě za ruku, až budu usínat. Vždyť každá noc může být ta poslední.

Do rána z tebe střízlivím. Do rána mi rostou nová játra a nové srdce, aby to s přicházejícím soumrakem mohlo všechno začít znova.

Slunce se mazlí s obzorem, až nevkusně sladce. Docela jim závidím. Bledne obloha, bledne textura našich rtů. Skoro bych si přála zůstat tebou promáčknutá jako důlky v pokrývkách a zrudlá jako ranní červánky.

Kolik takových svatebních nocí za svůj život opláčeme? Kolikrát si myslíme, že je to naposled? Místo našich iniciál v prstýnku jen bezejmenné polibky, z nichž každý místo „ano“ říká „ne“. Slibuju, že ti celou dnešní noc budu věrná.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 58 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Láďja 03.01.2013, 20:51:34 Odpovědět 
   Myslím, že tohle čtu poprvé. A musím říci, že se líbí. Škoda, žes podobných básní v próze nestvořila více. Lehké, něžné, naléhavé a zároveň temné. Kousíčky duše a srdce, jak z té dobré stránky, tak z té "horší" stránky.
 ze dne 04.01.2013, 6:59:26  
   Ziriant): Poprvé? Zajímavé, že se ještě takové věci najdou. Ale ano, máš pravdu, já to také vidím jako "škodu", ale zase mám pocit, že teď už by to bylo jenom horší ;-) Možná jednou... Díky za zastavení!
 Peter Stumpf 05.06.2011, 15:23:26 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 05.06.2011, 13:25:33

   Ona je to složitá diskuze o tom, jakou má vlastně umění plnit roli. Od toho se odvíjí odpovědi na otázky, jakou má mít formu.
 Peter Stumpf 05.06.2011, 13:25:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 04.06.2011, 23:38:22

   No, někteří jedinci tady prosazovali, že psát se musí soudobým jazykem, jinak to není pravé umění.
 ze dne 05.06.2011, 15:00:07  
   Ziriant): Všimla jsem si. Taky proto soudobé umění není nic pro mě. Aneb jak ráda říkám: dobrý spisovatel - mrtvý spisovatel.
 Peter Stumpf 04.06.2011, 23:38:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Peter Stumpf ze dne 04.06.2011, 18:32:34

   Tak to jsme dva:) Do moderního jazyka se obvykle musím spíš nutit, archaičtější mi leze z hlavy přirozeněji. i když to tak možná nevypadá.
 ze dne 05.06.2011, 7:29:26  
   Ziriant): Čeština je příliš krásná na to, abych měla potřebu ji ničit. A přitom na té kráse využití všech jejích prostředků není nic archaického. Nevím, proč by mělo být pravidlem psát tak, jak se mluví. Nehledě k tomu, že ani ve chvílích největší rozrušenosti nedosahuje můj slovní projev na některé cizí projevy písemné.
 Peter Stumpf 04.06.2011, 18:32:34 Odpovědět 
   Krásný text na hranici poemy. Líbí se mi syntéza "klasického" jazyka s popisem moderních reálií.
 ze dne 04.06.2011, 22:27:14  
   Ziriant): Děkuju. Moderní jazyk nemám příliš v lásce, stejně tak jako většinu jeho nových forem, takže tolik k dopřesnění.
 Rado Roh 22.08.2010, 21:32:08 Odpovědět 
   Četlo se mi fajn.
 ze dne 23.08.2010, 18:20:32  
   Ziriant): To jsem ráda, děkuju.
 obaleč 20.08.2010, 8:54:51 Odpovědět 
   Krásné...
 ze dne 20.08.2010, 16:50:07  
   Ziriant): Děkuji :)
 salvator 19.08.2010, 21:04:34 Odpovědět 
   Síla tvé vůle je vskutku neobyčejná. Ty dobře víš to, co si jiní jen nalhávají, ale jakožto člověk, na chvíli, na okamžik, přivíráš své oči, aby jsi se mohla oddat snění těch, kteří ani nechtějí vědět a dělají stále ty stejné chyby. I když sama ve svém srdci vlastně nechceš.
Nevím přesně jak to říci, ale pro mne si něco jako bohyně úsvitů, které si každého rána přijdou pro všechny spáče a snílky. Tomu říkám jedinečný polibek. Nezapomenutelý.
Přeji ti příjemný večer, Sylvie.
 ze dne 20.08.2010, 16:49:48  
   Ziriant): Síla mé vůle není zdaleka tak pevná, jak bych chtěla, zato jsem ale každým veršem a každým pocitem odhodlána s tím bojovat. A ač tohle možná není ta nejpřístupnější cesta ke štěstí, věřím, že jen tahle vnímavost dokáže člověka skutečně naplnit.
Myslím, že "tohle" je nezapomenutelné... zřejmě mě znáš víc, než by se mohlo zdát, alespoň z té temnější stránky :-). A tak děkuju za krásná slova a možná také za inspiraci a přeju půvabné úsvity!
 Šíma 18.08.2010, 17:14:16 Odpovědět 
   Mí se textík líbíl, je plný obrazů, které vyznívají "mnohoznačně", hovoří o všem a zároveň o ničem. Určitě je to hodně o pocitech (k sobě i jiným), možná i o srdci a rozumu (srdce touží po citu a lásce, a rozum se mu vysmívá). Nakonec si může každý autor pod tímto textem představit, co si bude přát a do jednotlivých obrazů dosadit takové postavy (děje, nebo věci), které se mu zlíbí...
 ze dne 19.08.2010, 11:31:22  
   Ziriant): Myslím, že vůbec nejsi daleko od pravdy. Díky moc.
 Anna 18.08.2010, 9:44:22 Odpovědět 
   Pocitovka, nabitá emocemi. Byť místy balancuješ na hraně klišé (ona některá slova už prostě znovu neobjevíme), jako čtení zanechá hluboký a působivý otisk.
Přestože postrádá zřetelnější dějovou linii, povedlo se Ti uzavřít ji do dostatečně pevného rámce.
Pozor na:
pevném obětí - objetí
 ze dne 19.08.2010, 11:30:29  
   Ziriant): Ona je to spíš taková báseň v próze, ale radši se budu střežit žánrového upřesnění :-). Takže děkuju za příjemné přijetí!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Jsem tu
ORTTKA
L+L(4) - Dopis
An!tta
Opera
Akras
obr
obr obr obr
obr

Poslouchám ticho myšlenek...
dita k.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr