» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141671

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: III. Blesk z čistého nebe - Trittus ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Trittus

Šimon Pecháček	publikováno: 28.08.2010, 7:11

Třetí kapitola má velmi příhodný název, protože je plná zvratů... užijte si to ;)


	Taxi vznášedlo zastavilo před bytovým komplexem typicky obřích rozměrů. Přistihl se, že křečovitě svírá kuličku, kterou si předtím připravil v kapse. Nebyl si ovšem jistý, jestli má jít dovnitř nebo čekat venku, dlouho ale váhat nemusel. Jakmile vystoupil, ze stínů podzimního soumraku se vynořil vysoký štíhlý muž bledé pleti a havraních vlasů. „Dobré odpoledne, pane Dene. Dovolte, abych vás doprovodil do naší kanceláře,“ řekl neznámý přívětivým hlasem. Musel uznat, že tohle bylo mnohem příjemnější přivítání, než jakého se mu dostalo u druhého tábora. Přikývl a následoval útlého muže v černém hábitu do budovy. Vyjeli výtahem od osmadevadesátého patra a pak dlouho šli takřka nekonečným koridorem s naprosto identicky rozmístěnými dveřmi do bytů. Zastavili se u těch, na kterých bylo číslo „13897“. Neznámý mu dveře otevřel datovou kartou a pokynul rukou, aby šel dál. Ian poslechl a všiml si, že jeho průvodce zůstal na chodbě. A hned potom snědého muže, sedícím na okraji stolu, v elegantním saku s růžovou kravatou a bílou košilí, který ho upřeně pozoroval a měřil si ho. Den mu to oplatil a teprve pak muž s úsměvem prolomil ledy: „Hezký podvečer, pane Dene. Je mi ctí, že se s vámi mohu setkat.“ „Dobrý večer, pane…“ „Dartingson, omlouvám se, zapomněl jsem se představit,“ spustil rychle. „To je v pořádku. Také mi je ctí,“ nepatrně se usmál Ian. Potřásli si pravicí a pak ho Dartingson požádal, aby se posadil. Poté se zeptal, jestli by si něco dobrého nedal. „Silné kafe, prosím,“ poprosil Den, když se posadil. Dartingson zmáčkl jakési tlačítko na panelu a za okamžik se z postranních dveří vyřítila sekretářka se šálkem horké tekutiny. „Děkuju, to bylo rychlé,“ věnoval podsadité brunetce letmý úsměv. Jen přikývla a zmizela stejně rychle, jako se objevila. „Ona je vždycky pohotová,“ poznamenal Dartingson, „ovšem – k věci, vynecháme zbytečné okolky. Už deset let naše firma pomáhá při stavbě největší vesmírné lodi, jaká kdy spatřila světlo světa. Od začátku byla plánovaná jako průzkumná loď pro expandování lidstva do nových koutů galaxie. Plavidlo je z devadesáti procent hotové a brzy bude dokončeno. Ale chybí nám jedna zásadní věc – dostatečně silný pohon. A vy jste nám právě tento problém vyřešil. Pokud nám svěříte plány trysky, zaplatíme vám nejen penězi, ale i možností účasti na připravované expedici na nové světy.“ „Um… to je pěkné, ovšem nemůžu vám věřit, dokud tu loď neuvidím osobně. Jinak lituji.“ „Prozatím to bohužel nebude možné, tento projekt je přísně tajný. Ale samozřejmě pokud ve vlastním zájmu přislíbíte diskrétnost, mohl byste ji vidět na vlastní oči co nejdříve. Jenže naše záležitosti spěchají a my bychom ty plány potřebovali co nejdřív.“ No jistě, já vám dám plány, vy si s nima zdrhnete a já za a) nedostanu ani kredit a za b) způsobím světovou nadvládu nějakýho rozsáhlýho gangu, přesně jak říkal pan Neznámý, pomyslel si trpce. Tak na to zapomeňte… „Pak mi tedy řekněte, co jste zač, pro koho pracujete a předneste mi jiný, pádný důvod, proč bych vám měl věřit.“ „Jistě. Naše firma se jmenuje SpaMo Systems, pracujeme pro vládu Spojených států amerických, Evropskou Unii, NASU a ETU. Důvod… hm… tak třeba to, že jednou z našich agentek je Dorbie Andrewová, která se vydává za redaktorku, ptala se vás na osobní život a jíž jste lačně koukal do výstřihu…?“ smál se Dartingson. „Můžete se také přesvědčit, že v kanceláři nemáte žádné špionážní zařízení, takže to víme od ní. Můžete se jí pak zeptat na vašem rande.“ Den usrkl snad půlku výborného nápoje a pak odpověděl: „Hm… Dobře, trochu vám věřím, ale musím si to nechat projít hlavou. Chápu, že spěcháte, ovšem i vy musíte pochopit, že můj pohonný systém není věc, která by se měla prodat jen tak někomu.“ „To samozřejmě chápu. Ani jsem nečekal, že byste nám jej dal už dnes, to byste musel být naprostý idiot,“ usmál se od ucha k uchu Dartingson. „Přesně. Jsem rád, že mě chápete. Takže… vám dám určitě vědět, co nejdřív,“ řekl Ian a dopil kafe. „To budeme rádi. No, tak tím se naše jednání blíží konci. Jsem rád, že jsem vás potkal, jste jeden z nejpříjemnějších a nejnedůvěřivějších vědců, co znám,“ zase se smál. „Potěšení na mé straně.“ Oba se zvedli, opět si krátce podali ruce a rozloučili se. Na chodbě stále stál pobledlý průvodce. Nic neřekl a vedl Dena k výtahu. Ten se ho snažil přesvědčit, že dál to zvládne sám. „Jste si jistý?“ zeptal se muž v hábitu. „Ano, nedělejte si starosti.“ Když vyšel z komplexu na ulici, přivolal si aerotaxi, nasedl a okamžitě vytáhl černou kuličku podobnou perle. Pevně ji stiskl, aby zastavil nahrávání (vlastně nevěděl, jestli to nahrávání skutečně ukončí, ale doufal, že ano a tak to aspoň zkusil). Přemýšlel, jestli má jet domů, nebo do kanceláře, aby poslal data. Bylo totiž naprosto jasné, že tihle lidé patří k tomu gangu. Dartingson byl sice velice sympatický muž, ale to mohla docela dobře být přetvářka. A hlavně – kosmická loď obřích rozměrů? To byla absolutní ptákovina. A i kdyby existovala, proč ho nekontaktovala rovnou vláda, nebo NASA? To s „utajením“ a že „záležitosti spěchají“ vše jen podtrhlo. A Dorbie s nimi určitě spolupracovala, takže pokud by se vyptával jí, dozvěděl by se jen něco na způsob „Dartingsonovi opravdu můžeš věřit“. Až ho zaráželo, jak průhlední byli. Nakonec se rozhodl pro kancelář. Lepší dát vědět dříve, než bude pozdě. Když počítači v taxi vznášedlu řekl „spěchá to“, buňka byla jak vystřelený náboj ze samopalu. Akcelerace ho do sedadla tlačila tak, že sotva lapal po dechu. No… čím dřív, tím líp… Když viděl potvrzení o dokončení přenosu dat, hned věděl, že bude mít klidnější spaní. Teprve až potom si všiml, že Tender nebyla ve své pracovně, ovšem to nebylo divu, sama říkala, že po sérii rozhovorů nebylo co na práci. U sebe doma – v posteli – zjistil, že měl pravdu, poněvadž usnul během několika minut tak tvrdě, jako už dlouho ne, přestože bylo teprve půl osmé. * Další den byl příšerně stereotypní, ovšem i tak byl v dobré náladě. A snad poprvé měl pocit, že skvělé rozpoložení trochu vyzařuje i z Endonové, což si nedokázal vysvětlit. Tender nikdy, nikdy neprojevila jedinou emoci. Ale čert to vem… Zítra měl mít tu schůzku s Dorbie. Musel se hodně ovládat, aby zvládl pokušení jí říct, že to ruší, ale když zapomněl na to, že je pravděpodobně členem nějaké ultra nebezpečné organizace, jež chce ovládnout celý svět a přihlédl k jejímu poprsí a pozadí, vůbec se mu do toho nechtělo. Ke všemu ona nejspíš nevěděla, že ji Dartingson prozradil. A pak mu došlo, že pokud ta nadnárodní organizace provede zátah, bezpochyby to odnese i Dorbie. Jen doufal, že s nimi pouze okrajově spolupracovala a nebyla nějakou nájemnou vražedkyní, nebo tak něco. Škoda. Přátelství s gangsterkou by mohlo být dost zajímavé. Při té představě se musel usmát. Může být ovšem docela dost dobře možné, že až půjde na jejich rande, ona už tam nebude, bude už dávno trčet v cele. No… Tak aspoň posedí u sklenky vína, to taky nebylo k zahození. Vlastně bylo stoprocentní, že Andrewová nepřijde. * Jenže Dorbie Andrewová přišla. Ve vší parádě. „Eh… Ahoj, jak se dnes vede?“ „Dobře, skvěle,“ usmívala se, „vypadáš nějak nejistě.“ „To nic, náročný den,“ zalhal. „Jasně, chápu, ten tvůj projekt.“ „Jo… je na tom ještě co zlepšovat.“ „Vážně? Mně přijde, že ta tryska je už teď dokonalá… ale nepřišli jsme se bavit o práci, ne?“ „Jistě.“ Dali si bílé víno, objednali pizzu pro každého a povídali si o naprosto bezvýznamných věcech. Musel obdivovat její dokonalé křivky obličeje, vlastně postavy celého těla, moderního krátkého sestřihu blonďatých vlasů, výborně vytvarovaných prsou a v neposlední řadě ho učarovaly nádherné modré oči. „No tak, neskenuj mě tak!“ zasmála se, když si všimla, jak ji pozoruje. „Promiň,“ zarděl se. „To je v pohodě,“ smála se tentokrát jeho rozpakům. Číšník donesl věhlasné italské pochoutky, takže konverzace poněkud zamrzla. Po výborné pizze vypili ještě několik sklenek a smáli se různým průpovídkám, které především Dorbie vyprávěla. A Ianovi pořád vrtalo hlavou, jak je možné, že ji teď viděl přímo před sebou, když by měla být jako komplic SpaMo Systems už dávno ve vězení. Nakonec to dal za vinu byrokracii. Nic dalšího ho nenapadlo, co taky jiného by mohlo zpomalit dopadení světu nebezpečné organizace. „Ty jo, tohle byl výbornej večer, ale už fakt musim jít, je pozdě, promiň,“ promluvila poté, co do sebe hodila zbytek vína. „Jasný, já už jsem taky unavenej… doprovodím tě k aerotaxi.“ Jak slíbil, tak udělal, a pak sám vyrazil na cestu domů. Tu noc nespal tak dobře jako předtím. * Seděl ve své pracovně už tři hodiny, ovšem zatím se jen slepě hrabal v papírech a nic pořádného neudělal. Pořád musel myslet na poslední tři dny a na svoje rozhodnutí. Tak… celé si to zrekapituluje, jako ve filmu. Postupně v duchu odříkával poznámky a vzpomínky, jež si z minulých dvaasedmdesáti hodin nadělal. Nic. Pořád měl ale blbý pocit, že něco udělal špatně… Nech to plavat… přikázal sám sobě. Rozhodl se bezcílně bloudit svým počítačem. To člověka dokázalo na chvíli zabavit… Z nudy se podíval do složky „Odeslaná data“. Začal si je pročítat, jen tak pro zajímavost. Pak jako by jím projel blesk z čistého nebe. Jako opařený, spálený, úplně vyděšený četl pořád dokola položku o odeslání veškerých plánů pohonných systémů na jakousi IP adresu. Kristova noho! Jak je to možný? Vždyť do mýho kompu nikdo jinej, než já, přes zabezpečení nemůže a ještě nikdo to hacknout nedokázal!!! A hned potom si vzpomněl na kuličku a na to, že aby mohla odeslat „nahrávku“, musela se napíchnout na jeho počítač. Prokristapána, byl takový idiot! Určitě to nebylo nahrávací zařízení, jen šikovný přístrojek, který měl pouze odeslat všechno o dé – céčku. Však mu bylo divné, že je tak malý! Idiot! Pan Neznámý musel vědět o obří vesmírné lodi, bylo mu jasné, že až mu Dartingson o korábu řekne, nebude mu Den věřit. A určitě taky věděl, že projekt je tajný a tak k němu Iana hned nepustí. A i kdyby SpaMo Systems byl ve skutečnosti gang, nebylo by pravděpodobné, že by jejich vůdce prozradil svůj obličej, jméno a místo pracoviště. Za to Neznámý mu nic takového neposkytl. Cestou ho v taxíku uspali, aby si nemohl pamatovat cestu tam (nazpátek už neměl podezření, tak proč by si zapamatovával všechny ty postranní uličky?), do pracovny ho teleportovali, zpátky taktéž, pan Neznámý neprozradil ani svoje jméno, ani tvář, prostě nic. Nechal se tak snadno nachytat! Nemohl uvěřit, že byl tak neuvěřitelně slepý. Snažil se nemyslet na skutečnost, že právě dal gangu možnost, aby se zmocnil celého světa. Musel s tím něco udělat, ještě než bude pozdě. Jenže co? Bude nejlepší, když okamžitě zajede za Dartingsonem, všechno mu vysvětlí a požádá o pomoc. Vyrazil jak ztřeštěný k věšáku, co nejrychleji na sebe navlékl koženou vestu a mířil k východu. Cestu mu ale zatarasila Tender, která za ním zrovna šla. „Chystáte se někam, pane Dene?“ zeptala se a probodla ho typicky ledovým pohledem. „Ano, pokud mám nějaké schůzky, zrušte je, musím okamžitě odejít. Může jít o bezpečnost celé Země. Někdo mi ukradl plány trysky! Uhněte mi, opravdu musím jít!“ Její chladný pohled se změnil v nepřátelský. „Neuhnu ani o kousek.“ „Cože?“ … Tma.


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	08.11.2010, 9:14:31

Zdravím! Textík jsem si přečetl dvakrát, ale nenašel jsem nic, co by se mi nelíbilo. Dobrá práce a hned se můžeme vrhnout na příběh. Docela zajímavý zvrat, který mnohé překvapí. Pro mojí maličkost je to asi zatím nejlepší díl z celé série, takže tím je vše řečeno. Mé kritické já ještě spí – tohle je jeden z mých nejkratších komentů… :-D Chris

Akiko	29.08.2010, 15:19:33

Ano, tohle je ta suprová kapitola, ve které Ian zase ztrácí vědomí... =D Stává se to pravidlem v každé liché kapitole... =D Jinak skvělé, psala jsem to už na blog... xDDD


ze dne 29.08.2010, 15:58:05
Šimon Pecháček: Co kecáš, v pátý byl v pohodě :) :D Díky ;)

Šíma	28.08.2010, 16:24:44

Zdravím! ;-) V této části není o zvraty nouze, přesně jak bylo avizováno v Perexu! Pěkné... Jakpak se asi situace rozvine a v co vyústí? Počkám si na další díl! Práce šotků? -- Vyjeli výtahem od osmadevadesátého patra a pak -- do (pěkná přesmyčka) -- A hned potom snědého muže, sedícím na okraji stolu, v elegantním saku s růžovou kravatou a bílou košilí, který ho upřeně pozoroval a měřil si ho. -- A hned potom... (brrrr, fuj) -- A hned nato snědého muže... -- To s „utajením“ a že „záležitosti spěchají“ vše jen podtrhlo. -- asi bych dal čárku před "a" a "vše" -- To s "utajením", a že záležitosti "spěchají", vše jen podtrhlo. Víc jsem si toho nevšiml, měl jsem před očima "vlčí mlhu" a hrdinovy trampoty! Nic není takové, jaké se to na první pohled zdá! ;-)))


ze dne 28.08.2010, 19:31:25
Šimon Pecháček: Též zdravím :) Díky za upozornění! Čtu si to pro sebe mnohokrát, ale mému oku často nějaká chybka uteče... Díky a rád tě uvidím u další kapitoly :)

čuk	28.08.2010, 7:11:09

Příběh se zajímavě vyvíjí. Dvě tajemné organizace a mezi nimi obyčejný hrdina -sice vědec, ale s naproto psychologický věrným myšlením a emocemi). Motiv zatahování do neznámého soukolí a možnost volby je reálný, a možná že pro současnost i poněkud modelový. Pokud bude hrdina z masa a kostí a jeho pochopitelné vědomí bude zrcadlem a přetvářitelem situací, bude to asi dobře. Širší sumarizující perex by neškodil, čtenáře navede do děje bez větší nutnosti vracet se k předchozímu, sedicím...asi správně sedícího


ze dne 28.08.2010, 19:30:09
Šimon Pecháček: Díky za komentář a krásnou známku :) Jsem nesmírně rád, že můj hrdina je opravdu hodnověrný, to byl jeden z mých životních cílů :) Pro příště perex rozvinu, díky za upozornění :)