|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Můj příběh 5. část ::
 JRZee |
publikováno: 13.09.2010, 22:12
|
Opravdu zpožděné pokračování. Ale jak říká můj oblíbený citát: Lepší pozdě, nežli jinde.
Hlavní hrdina se dostává do poměrně svízelné situace, rozuzlení na sebe nenechá (teď již) dlouho čekat. |
| |
|
|
Znáte ten pocit, kdy se vám něco zdá, a vy všechno dění sledujete z pohledu třetí osoby?
*
Zamyšleně stál před bílými dveřmi. Prsty si uhladil umělý knír, načechral husté kotlety a napomádované vlasy ulízl dozadu. Rozepnul si bundu a pohodil rameny, zbraň v pouzdře trochu poskočila a ujistila ho o své přítomnosti. Tužidlo, které mu ulpělo na prstech otřel do kalhot a nasadil si kožené rukavice.
„Jdeme na to,“ zamumlal polohlasem a zhluboka se nadechl.
„Dobrý den, pane Coufaxi,“ spustil nacvičenou řeč, když se majitel domu po pár zaklepáních objevil mezi veřejemi. Velmi rychle vyhodnotil podobnost s fotkou – světlé vlasy, modré oči i vše ostatní bylo na svém místě a odpovídající očekávání. „Mohu vás připravit o pár minut vašeho času?“ pronesl sugestivně. „Jde pouze o pár formalit týkajících se vaší,“ na okamžik se odmlčel, jako by sbíral odvahu, „ženy.“
Mužovo obočí se lehce pozvedlo v náznaku překvapení, ale odpověď byla pro temnou postavu stojící před domem potěšující. „Jistě, pojďte dál.“
Došli sotva do poloviny obývacího pokoje, když blonďák ucítil na zátylku chladný dotyk smrti. Ještě samozřejmě netušil, co je ta mrazivá věc na jeho hlavě, ale elegantní otočka mu zajistila přímý pohled do hlavně čehosi, co podle jeho odhadu byla…ani nestihl myšlenku dokončit, jen uslyšel tlumené cvaknutí okamžik předtím, než ho horký projektil nesmlouvavě připravil o budoucnost.
Několikrát stiskl spoušť fotoaparátu a zamrazil onu krutou skutečnost v obrazech, jako důkaz o splnění úkolu. Došel ke skříni v rohu místnosti, aby z ní vše vyházel. Policie si bude myslet, že zloděj se vrátil na místo činu pro další kořist a neuvěřitelným neštěstím ho tentokrát přistihl čerstvě ovdovělý James. Při pohledu na tři postavy, které se na něj usmívaly z rámečku stojícím mezi sbírkou Dickense, se mu však zastavila krev v žilách. Pan Coufax, paní Coufaxová a jeden zmenšený člověk, ze kterého se právě stal sirotek.
Ve tvářích ucítil horkou krev. O dítěti nikdo nic neřek, žádný dítě neměli mít! V obvykle až děsivě logické a klidné mysli zavládl zmatek.
Času na srovnání faktů měl ale méně, než si dokázal představit. Hlasitý výkřik ho nenechal na pochybách, že situace se nevyvíjí ani trochu podle plánu.
Horečně přemýšlel o svých možnostech. Touha otočit se a zjistit kdo ho přistihl při činu, byla obrovská, ale pud sebezáchovy mu velel nedat oné osobě šanci uzřít jeho tvář, i když z části schovanou za vyumělkovaným vzhledem.
Podrážky zakvílely na parketách, když uvedl své nohy prudce do pohybu.
Hlavně se neotáčet, pozor na zrcadla a lesklý plochy! Upozorňoval v duchu sám sebe, zatímco se blížil k zadnímu východu. Silným úderem botou mířeným na kulatou kliku rozrazil dveře a po pár metrech sprintu přes zahradu a téměř gymnasticky ladném přeskoku přes vysoký plot do temné uličky se na okamžik zastavil, aby se vydýchal a uklidnil zběsilý tlukot svého srdce.
„Doprdele!“ Vydechl, když se s rukama opřenýma o kolena trochu uvolnil. Poté co se ujistil, že nikdo není v dohledu, strhl si falešný knír, sako obrátil naruby vnitřní světlou stranou, přichystanou přesně pro tyto příležitosti, a tak jistým a nonšalantním krokem, jakého byl schopen, se vydal k domovu.
Cestou si urovnával myšlenky o událostech posledních chvil. Jeho obydlí se nacházelo zhruba v hodinové vzdálenosti od místa činu, takže času měl více než dost.
Výkřik v domě byl jednoznačně ženský, vstupní dveře byly zavřené a neozvalo se zaklepání, ani zvonek. Předpokládal tedy, že šlo o uklízečku nebo milenku čerstvě zesnulého pana Coufaxe. Dítě na fotce byl chlapec, pokud byla dost zastaralá, mohl se domů vrátit on s přítelkyní.
Ať tak či tak, jeho tvář svědek zahlédnout nemohl, tím si byl téměř jistý.
„Téměř“ ale není dostatečná ochrana před doživotním pobytem ve vězeňské cele. Pomyslel si, když zamyšleně míjel výlohu obchodu s elektronikou.
„…přepojujeme do terénu, kde pro nás má detailnější informace o hrůzném činu naše reportérka Catch Breiss,“ oznámil hlasatel večerních zpráv hlasem tlumeným tlustým sklem mezi zadumaně procházející postavou a útrobami El-elektra.
„Děkuji, Johne. Stojím právě jen pár metrů od místa, kde došlo pravděpodobně teprve před pár okamžiky k vraždě. Zatím nemáme mnoho informací. Co ale víme je, že obětí je James Thomas Coufax, pro mnohé ale známý pod přezdívkou Big Papa Thomas…“
Levá noha mu zůstala nehnutě ve vzduchu vprostřed kroku. Měl pocit, jako by ho někdo udeřil přímo do hrudníku obrovskou palicí.
Coufax je Big Papa Thomas!
Coufax BYL Big Papa Thomas!
Jsem v totální prdeli!
Jen tři myšlenky, které mu téměř přivodily mozkovou mrtvici a potom v hlavě naprosté prázdno. Ani se nedokázal pozastavit nad tak bizarně načasovanou náhodou.
Hlas reportérky jako by nevěděl, co právě tomuto muži způsobil, zarytě pokračoval v odhalování žhavých novinek z domoviny. „…svého otce. Identita Velkého Taťky – jak mu někteří přezdívali – byla až do nedávných momentů neznámá. Je pravděpodobné, že policie Thomase odhalila také teprve nedávno, ale je nutno říci, že naše informace týkající se téhle části příběhu jsou značně kusé. Poručík Samuelson, který se Thomasovým případem dlouhou dobu zabýval není dnes k zastižení.“
Kurva! Kurva! Kurva!
„Připomeňme, že Big Papa Thomas patří, nebo tedy patřil, mezi nejvyšší postavy takzvané Costanské skupiny, pravděpodobně nejmocnější skupině organizovaného zločinu v našem městě. Policie se odmítla dále vyjadřovat k případu, ale domnívají se, že šlo o vyřizování účtů. Coufaxova žena, která jeho bezvládné tělo našla, se právě nachází na policejní stanici spolu s dvanáctiletým Samem, který je synem manželů Coufaxových. Oba jsou velmi zdrceni…“
Dál neposlouchal. Před očima se mu zatmělo. Klesl na kolena a dlaněmi se ztěžka opíral o chladnou dlažbu chodníku.
Všechno náhle dávalo smysl.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
95.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
