obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392674 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Smím prosit? ::

Příspěvek je součásti workshopu: Smím prosit?
 autor salvator publikováno: 25.08.2010, 4:57  
Když je tanec láskou a láska tancem celým svým srdcem.
 

Šeřilo se. Pod vysokou lípou přešlapoval stín. Nedaleký vchod do budovy byl ozářen jemným bílým světlem. Jako by ho zvalo, aby už vstoupil.
Vzpomínal na chvíli, kdy zjistil, že mu hudba dává něco navíc, co nikdy před tím nepociťoval. Vzpomínal, jaké to bylo poprvé.
Snad by se to dalo přirovnat i k lásce samé. Když ji měl, byl šťastný. A co víc, k opětování stačilo jen zavřít oči a roztančit se.
Věděl, že ostatní sotva tuší, kudy vedly jeho cesty po mnoho dní, kdy oni sami porcovali svoji nudu na dělitelné kousky stravitelnějších soust. Nešlo však jenom o to, ukázat ostatním svou skutečnou tvář. Říci jim, beze slov, co skutečně cítí, jen řečí těla.
Ponořit se do průzračného toku mírně plynoucí bystřiny v zákrutech namodralého kamení, pozvolna, ale s jistotou rozvlnit zástupy zelených lopuchů mávajících vlnkám na rozloučenou. Poté v zákrutech zrychlit a nechat za sebou úzké boky horských úbočí, aby mohl vzápětí mohutným tokem naplnit všechna dosud prázdná srdce těch, kterým nebylo dopřáno tento pocit v celém jejich životě poznat.
Jeden krok, druhý, třetí. Taneční mistr jako v rostříhaném filmovém plátně posouval srozumitelně své tělo po parketu tak, aby si všichni nemohli nevšímat jakým způsobem
ovládá to, co má v úmyslu je naučit. Opakování po něm, zdálo se zpočátku některým
docela zábavným počinem. Zato jiní s tváří vážnější, od samého začátku postupovali jako
při matematické úloze. Šoupání bot přerušovalo občasné hihotání, nebo tlumené zaklení, podle nátury budoucího tanečníka. Řeč těla převzala otěže smyslů na příští dlouhé minuty tak nenápadně, až to bralo dech. Všichni se nyní mohli soustředit jen na to jediné.
Snažil se nejdříve takříkajíc nenápadně "držet krok", s ostatními začátečníky, aby je snad proboha nevyplašil. Měl pocit, že se mu to i daří a tak se po nějaké chvíli objevil na jeho tváři úsměv. Opět zabloudil do minulosti. Dříve psával verše. Nebyly z nepovedenějších. To však kdysi ani netušil. Tak jako tak, vypadalo to, že ony samotné nestačí na všechno, co by tak rád pověděl celému světu. Změnil se rytmus. Vrátil se zpátky. Nad svými kroky už přemýšlet nemusel.
Občas se mu zdálo, že si taneční mistr všímá jeho samého. Bylo mu jasné, proč. Dokud se ale nezeptá, není třeba odpovídat.
Tak uběhly hodiny tanečního kursu jedna za druhou. Přišel závěr a s ním chvíle, kdy by měli ukázat, co v nich zůstalo. Pro většinu to bude zřejmě další uzavřená kapitola v životě. Vlastně, nakonec i pro něj. Teď už si před nimi nebude hrát na schovávanou. Ne proto, že by se něčeho snad obával, jen proto, že čekal na příhodnou chvíli, pro nic víc. Čekat se vyplatí. Člověk jen nesmí zapomínat na čas. Neúprosný, tichý přítel smířených a hlasitý nepřítel věčně nespokojených.
"Martine!" ozvalo se z protilehlé strany při dámské volence. Snil a neslyšel. Přesto k němu mířila docela milá, tmavovlasá Kateřina.
"Zdálo se mi, jako by jsi celé taneční byl někde jinde, jen ne s námi na parketu!"
Podíval se jí do očí. "Skutečně? Řekl bych, že ti to šlo výborně."
"Nepovídej. Sotva jsi mě vnímal. Vždycky jsi byl takový tajemný. Ani s námi moc nechodíš."
"Hm. To skutečně nechodím," odtušil Martin.
"Myslela jsem si, že je to proto, že se ti nechce."
Začala hrát hudba. Jejich konverzace byla na okamžik přerušena.
Jejich ruce se propletly. Jejich těla se spojily v těsném objetí. Kateřina upřeně pozorovala Martinovy oči.
Dívaly se jen na ni. Tak, jako nikdy před tím.
Dech se zrychloval a tóny v sále rozvlnily nejen šaty přítomných.
Kateřina se už jen nechávala strhnout jeho tak přirozenými pohyby, až chvílemi zapomínala,
že by se toho chtěla ještě tolik dozvědět. Její ústa však byla jako zamknutá.
Následovaly další tance. Oni dva se však už neodlučovali.
Slyšela jeho slova znít uších, aniž by je vyslovoval. Slyšela bít jeho srdce. Pro tanec. Pro hudbu. Pro tu energii, jenž vyzařovala v každém svém okamžiku, cestou pochopení svého vlastního těla, svých myšlenek na myšlenky, které ještě mají přijít.
Hudba už nějakou chvíli nehrála. Jejich těla však byla v tuto chvíli nerozlučně spojená v jedinném souznění světla a stínu, bez emocí všedního dne, čistých, přirozených,
láskyplných. Pro tento tanec již ničeho navíc nebylo zapotřebí. Zavřené oči. Spokojenost ve tváři sloučená s příjemným vyčerpáním.
Nikdo ani nehlesl. Taneční mistr stojící opodál, který tuto skupinu vedl, jen pokýval hlavou a dopil svou sklenici, aby ji vzápětí s jemným cinknutím postavil na stůl.
Aniž by to ostatní tušili, tohle mělo být poselstvím pro ně samé. Třeba se zítra někteří z nich probudí do zcela jiného snu, než jaký žili dosud. Tento ovšem, nabízí něco,
co nelze popsat pouhými slovy. Co však tolik dává, aniž by bral. Plnými doušky, po hrstech.
Navždy.


 celkové hodnocení autora: 98.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.4 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 54 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.08.2010, 23:32:39 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Sitta ze dne 26.08.2010, 21:07:23

   Sitta: Zkus publikovat alespoň jedno dílko (ať už prózu, nebo poezii) a uvidíš, že budeš moct hodnotit díla ostatních i známkou! ;-)))
 čuk 28.08.2010, 10:49:38 Odpovědět 
   Docela zajímavě psáno, sám vypravěč je poněkud tajemný jeho pohled je hodně poetický, spíš vytvářený zevnitř než jako nositel reflexe.
 ze dne 29.08.2010, 21:16:14  
   salvator: Zdravím čuka,
o to tu šlo a o nic víc. Ještě dnes jsem stále pohroužen do myšlenek, které mne při psaní provázely. Neodchází to, jako jindy, kdy se třeba za pár dní chystám psát něco jiného.
Děkuji za návštěvu.
 Kitty 28.08.2010, 10:26:18 Odpovědět 
   Próza není můj obor, necítím se v ní pevná v kramflecích, a tak prozaická díla komentuji jenom výjimečně, abych se neztrapnila :-) Ale ve WS si mají svá díla účastníci hodnotit navzájem, tak to zkusím.
Tvoje povídka je určitě pěkná a zdařilá, je to opravdu poezie v próze. Hlavní tam není nějaký děj a zápletka, ale hlavně atmosféra. Ta na mě působí velice hezky, zasněně, se spoustou poetických obrazů. Dějová linie je jenom lehce načrtnutá, od lásky k hudbě a k tanci se na konci dostáváme k naznačenému hlubšímu vztahu dvou lidí. Moc se mně líbí, jak je tam láska vylíčená jako paralela k tanci, to je vlastně jakoby pointa celé té povídky.
 ze dne 29.08.2010, 21:12:40  
   salvator: Díky, Kitty, za tvou snahu, ostatně, ta se přece taky cení, alespoň v lepších kruzích.
Celý ten můj příběh jsi vystihla beze zbytku přesně a já musím podotknout, ještě jednou, že jsem ti vskutku vděčen celým svým srdcem, za takovýto komentář.
Díky moc.
 Sitta 26.08.2010, 21:09:54 Odpovědět 
   No teda! Já nemůžu známkovat!
 ze dne 26.08.2010, 21:21:18  
   salvator: To víš, ještě tvé dílko nevyšlo...
 Sitta 26.08.2010, 21:07:23 Odpovědět 
   Dílko působí zasněně a zároveň je z něj cítit vášeň. Skoro jako bys popisoval taneční hodinu nějakých orientálních nebo latinsko-amerických tanců. Dávám 1!
 ze dne 26.08.2010, 21:20:42  
   salvator: Nevadí, Ireno, i tak jsem skutečně moc rád, za tvou návštěvu a komentář. Uvidíš, že příležitostí ke známkování bude ještě dost a dost.
Mě stačí i tvá slova. Co více můžu chtít.
S tím, co cítíš z mé povídky, nejsi daleko od pravdy, ale psst, nikomu to neříkej.
Určitě se tu ještě uvidíme.
Přeji tichou noc, plnou snů.
 obaleč 26.08.2010, 19:47:31 Odpovědět 
   Na taneční nemám právě ty nejlepší vzpomínky(jsem jakési polodřevo),ale tvoje povídka se mi líbí.
 ze dne 26.08.2010, 20:49:02  
   salvator: Díky mnohokrát. Těší mne, že v tom nejsem sám.
Tvou návštěvou jsem velice poctěn, nejen proto, že se ti mé ws-kové dílko líbí, ať už je to druhotná verze poezie v próze, i když vím, že hlavním zadáním byla vskutku především poezie.
Rád tě opět uvidím.
Hezký, nejen dnešní večer.
 Verbena 26.08.2010, 13:24:50 Odpovědět 
   Na čem v životě opravdu záleží, salvatore? To je otázka na hodně dlouhou filozofickou úvahu. Myslím, že se na tuto otázku snažilo odpovědět už hodně filozofů. Záleží totiž také na tom jak komu na čem vlastně v životě opravdu záleží.

Mimochodem, zajímalo by mě: Jak ten Tvůj text původně vypadal? Došlo k nějaké změně formátování?
 ze dne 26.08.2010, 20:42:30  
   salvator: Zřejmě.
 Verbena 26.08.2010, 12:54:14 Odpovědět 
   Přesně jsi vystihl pravý význam tance. Máš opravdu talent vyjadřovat se v metaforách. Škoda, že v zadání byla poezie. Nevím proč jsi nezvolil styl básně, vždyť Tvé básničky, dosud na saspi publikované, jsou opravdu nádherné!
 ze dne 26.08.2010, 13:06:35  
   salvator: To víš, já se prostě musím odlišovat.
Na známkách, ani na tom, že se po odeslání text roztrhal tak, jak původně nebyl, co na tom.
Na čem vlastně v životě opravdu záleží??!
Dík za koment, Verbeno.
 Dráče 26.08.2010, 11:27:17 Odpovědět 
   Zdravím :-)

Popsal jsi tu krásnými obrazy a obraty první krůčky a pocity tanečních. Přečetla jsem Tvé dílko jedním dechem, to už se mi dlouho nestalo!

Text by snesl odstavce, mimo jiné pro lepší orientaci čtenáře.

Možná se mě v mém opojení krásy textu snažil mozek párkrát upozornit na trošku dřící slovosled nebo interpunkci, nicméně dílko se mi vážně líbilo a dávám 2 :-)
 ze dne 26.08.2010, 13:04:22  
   salvator: Taky zdravím a děkuji Ti za koment.
Že ti chybí odstavce atd., to je zřejmé a taky se "opět", celý můj text rozplynul jaksi do útržkovita. Těžko říci, co to způsobuje, ale já už to neřeším.
Za dvojku díky, Dráče.
 Šíma 25.08.2010, 12:32:37 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Z textu se vyklubala povídka a to povídka docela poetická, plná obrazů, citů a pocitů. Tuším, že jsi kdysi uvedl, že básnit nedovedeš a nebudeš se o to ani pokoušet! Ano... Jak moc ses přiblížil k oné hranici poezie v próze, to nechám na jiných! Líbilo, není to špatný text, jen kdyby nebylo zadání více poetické! ;-)
 ze dne 25.08.2010, 20:42:45  
   salvator: Díky Šímo, abych se přiznal, i když to dělám jen nerad, nic lepšího mne v tomhle směru nenapadlo. Na poezii v tomto zadání jsem si netroufal a tak je tu..no něco, co by se snad poezii v próze dalo říci. Samozřejmě, nechám to na ostatních, to je jasné.
Měj se a opět, hodně štěstí.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Rozloučení
Petra Pampelišková
O Osobě O Tobě ...
lobby
Naše kráva Bětk...
Tunat
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr