obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391753 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Příběh XVI. Těstovinový ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deník Psychopata
 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 29.08.2010, 7:54  
 

V míse zbyly poslední dva brambůrky. Nikdo z přítomných si je však nechtěl vzít, dalo by se vlastně říct, že se jich štítili. To všechno poté, co se přiřítil On.
Nedalo by se říct, že to byl nějaký šampión, průměrně svalnatý, středně chlupatý a vůbec ne obrovský, tak vypadal Tadeáš. Měl vždy – a to velmi bavilo všechny okolní s květináči na hlavě – úplně normální účes. Vlastně za to nemohl. Jeho kadeřnice Máňa byla po smrti dvanáct let, a tudíž nutně shledával obtížnějším nechávat si u ní upravovat frizúru. Ne nemožné, ale obtížné!
Vždy se snažil vypadat dobře, proto nosil na očích zavěšené deštníky, jak to bylo ve zvyku, zcela tedy pohrdal lidmi, co měli brýle. Byl to vlastně takový malý Ted – fašista (ale jen do doby, do které se mu to hodilo).

Toho pověstného dne se Ted zrovna vydával na každodenní nákup. Vše vypadalo jako zcela příjemný den, slunce podpalovalo ulici a stromy se kroutily v tom žáru. Tadeáš roztáhl své deštníky, aby zabránil té kruté a neutuchající záři dopadat na jeho něžný, andělský obličej – plný zloby. Ano, zlobil se, protože doma nechal svou oblíbenou kabelku z hadí kůže. Chyběl mu ten pohyb u pasu, kde by se laxně houpala, zcela nevědomá okolní situace.
Ted věděl, že je na čase, aby se usadil, zasadil syna, postavil strom a zplodil dům, avšak byla zde vždy jedna překážka, kterou nedokázal v komunikaci s ženami odstranit. Sám to věděl. Byla to jedna z jeho nejhorších, záludných vlastností.
Naveskrz prolezlý,a možná také prorezlý, Tadeáš byl nucen zrychlit krok, aby unikl vtíravým myšlenkám na kabelku a jal se otevřít dveře každodenně navštěvovaného stánku s potravinami. Pravda byla, že to tržiště nebylo moc velké, nezabíralo vskutku moc prostoru na tomto náměstí rozpáleném do běla. Vlastně to ani nebylo tržiště. Byl to jeden jediný krámek bez oken a bez dveří – tedy vlastně stánek, jak bylo již avizováno.
„Dejte mi patnáct gramů těchto spektakulárně zabalených nudlí oválného tvaru a zelenožluté barvy.“ pravil Tadeáš v lehkém opojení slunečním žárem, avšak na jeho výraze bylo patrno, že ví přesně co chce. „Tak přesně ty nemáme.“ ohradil se sprostě prodavač a svlékl si blůzku s žlutými knoflíky uvědomujíc si spalující horko. „Vždyť jsou tady, je jich tu patnáct kilo, na samém kraji stánku!“ zvolal do okolí rozhořčeně Ted.
Zničehonic se však odkudsi z nudlí vynořila prodavačka. Byla to svůdná žena. Svůj rudý, latexový korzet měla vypasovaný tak, aby odhaloval jednu pětašedesátinu bradavek– neobrostlých chloupky. Nazlátlé vlasy, sepnuté v ohromně vzrušujícím drdůlku s absolutně konsternující sponou ve tvaru těstoviny, byly tak vyzývavě rozkošné, že Ted hned pookřál a úplně zapomněl na svou kabelku. Oči měla zahalené tenkými brýlemi s širší rudou obroučkou, takže její ostříží zrak vypadal poněkud přísně, zcela však vystihoval charakter této dámičky. Ted sjel pohledem níž. Na sukni se lesklo odpolední sluníčko a smálo se Tadeáškovi do obličejíčku. Přes spodní okraj tohoto malého pruhu látky však vyčuhovalo něco. Toto něco vůbec nebylo příhodné pro prodavačku ve stánku. Byla to dlouhá špageta. Ted imitoval přehlédnutí této anomálie a snažil se neuvažovat nad tím, k čemu tato nudle slouží, a doufal, že to není kladélko. Znamenalo by to totiž jediné.

Ted promluvil jako první nevšímajíc si prodavače: „Ňho…“ Slečna byla natolik duchapřítomná, že se představila: „Brýtro pane, já su Žofie Bukanýr-Žužu-Hlenová, mým jménem se nedejte znervóznit. Su z inspektorátu ČIČI a sleduji vaše počínání už patnáct kapitol této knihy. Myslím, že nejste zrovna vhodně oblečen na slavnostní zahájení vašeho posledního soudu. Ale aby všecko nevypadalo… tuž, tak nějak absúrdně, budu vám tykat. Jste Tadeáš Vydřiduch? Doufám, že se na institutu nespletli, protože kdyby ano, musela bych se přesvědčit, že su správně odevzdala zelený formulář C 19 na oddělení Č 10/§98,5 plus mínus odmocnina z šesti krát závorka dvanáct plus mínus i, a tam su zašla za panem úředníkem Úředníkem a spravila jsem ho dostatečně o stavu svého převyšujícího intelektu, abych se mohla ucházet o místo hrozně ukecané mrchy, přerušující příběhy a vystupující z pytle nudlí, právě ve chvíli, kdy to kdokoli nejméně čeká. Tudíž se cítím velice poctěna, že souhlasně takáte. To abych se nechala unést také. Su ráda, že nemusím hned rozhazovat nohami, případně zuřivě gestikulovat, nebo se snažit vypadat sexy. Tož to víte, ono to není jen tak, neustále přerušovat někoho, kdo se snaží psát alespoň s trochu logickou souvislostí. Nehledě na fakt, že okázalé řečnění se mi již okoukalo a tak su velice šťastná, že nemusím sedět támhle v rohu na bobku a pozorovat vše z povzdálí jako nějaký Ahmed, ale můžu se vyloženě zúčastnit této, na první pohled postmoderní, bajky. Avšak možná se pletu, protože su nikdy nebyla vzdělávaná v literatuře a tak nepoznám V od v. Hm, ale nechme toho, majuskula sem, miniskula tam, kdo se v tom má vyznat. Genitiv adverbia. Pche! No nic, co jsem to vlastně chtěla?“
Rána. Skrze tělo Žofky proletěla úzká, ale přesto silná nudle vystřelená odkudsi z okna, když ji někdo neuvědoměle přimíchal do popcornu. Žofčin drdol padl spolu s její hlavou do těstovin, a tato slečna již nikdy nepromluvila.
Ted zíral chvíli poněkud konsternovaně, ale následně uzmul oněch patnáct gramů těstovin a hrdě odkráčel od stánku.

Cestou domů se vlastně Tadeáš vůbec nezabýval svým okolím, ale introspektivně hleděl do sebe, k čemuž také zcela jistě napomáhaly ony deštníky zavěšené na očích. Kupodivu ho rychle jedoucí modrozelený kabriolet nezabil. Nezabila ho ani borovice vejmutovka, pod níž byla lavička.
Tadeáš shledal tuto sedací lavici velmi pohodlnou a tudíž se na ni umístil, leč nebylo to zcela tak úplně dokonalé posezení. Vedle něj totiž seděl někdo. Ted se rozhodl hrát na balalajku, jenže pak mu došlo, že nemá kabelku. Rozplakal se.

Osoba vedle něj byl kouzelný dědeček, tak trochu halenkář, jeho oči spočinuly na plačícím muži a děda pravil: „Co ty, Hamlete, synovče a synu, stalo se něco? Umíráš? Už?“
Zmatený Ted oponoval: „Ach! Kde jest mé roucho, drahý strýci? Musím již jít, neb doma zapomněl jsem svou kabelu plnou těstovin a hle! Toto je dnešní dávka!“
Dědeček se zatvářil konsternovaně, načež celý tento pocit přešel v iritovaný jek, a děda s hrůzou v očích odskákal močit do křoví. Ted jen zakroutil hlavou, odplivl a vyrobil si balalajku z těstovin – když začal hrát tklivou a tesknou melodii, plnou mrtvých ptáčků, italských šéfkuchařů a milenců, chudák děda přiskákal zpět a omlátil Tadeášovi balalajku o hlavu, poslal ho domů a opět se uvelebil na lavičce.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Lara 29.08.2010, 11:19:26 Odpovědět 
   Já mám prostě pro absurditu slabost...
 Šíma 29.08.2010, 10:53:14 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Někdo by mohl říci, že... Ano, někomu by se to docela nemuselo líbit, protože... Nehledě na to, že... Jak bych to... Mi se další porce šílené absurdity prosycená těstovinami (ty mám také rád) líbila. Tvůj styl, texty, ani jejich obsah není pro každého! Ano! Ale to: "Ňho!" Hm... Třešnička na dortu! ;-)))

Jedna až Dvě.

P.S. Opravdu jsem váhal zda dát jednu docela bezvýznamnou jedničku, nebo dobrou dvojku! A málem bych zapomněl: Co na to šotci? No, ani to není tak jednoduché, protože... Oni se rozdělili na dvě poloviny a namísto aby řádili na klávesnici, dupali nožičkama a bouchali do nich ručkama (až by jim čepičky padaly z hlav), diskutují nad kvalitou dílka a baví se o tom, zda autor svou absurdní polévku se špetkou šílenosti nepřesolil, nebo nedosolil, či správně neopepřil a nepřidal kostku masoxu! Takže jsem si všiml snad jen občas chybějící mezery! Ňho! ;-)
 ze dne 29.08.2010, 11:28:35  
   Gilbert Cunninghamm: Jsem rád, že jste propadl absurditě. Ale pozor je nebezpečné se culit moc dlouho, co kdyby Vámi proletěla těstovina! Vzpomeňte na morální poučení plynoucí z této povídky :D
Krásný den a brzy opět na absurděnou....
 čuk 29.08.2010, 7:30:35 Odpovědět 
   Těstoviny jsem u lavičky posléze sesbíral, ale bylo jich málo k zasycení ptactva hnízdícího na vejmutovce v jakési kabelce
Je to Tedova kapitola, kde není zase až tak výrazný, jak by mohl být a postavy kolem něho mu nijak nepomáhají
Absurdita mi připomíná něco z reálu, přivítal bych delší řetězce navazujících absurdit, větší provázání. Třeba prodavačka: byla vzhledem k horku příliš oblečena. A Tadeášovy akce jsou dost nevzrušivé, až na ty deštníky a jeho kadeřnici, je příliš pasivní, k politování.
Čekal jsem větší vodopád absurdit v tom horku.
Čte se dobře pro milovníky absurdit
 ze dne 29.08.2010, 11:24:18  
   Gilbert Cunninghamm: Nu ano, těstovinová absurdní kaše, doufám jen, že je tak trochu al dente a ne něco jiného. Patřičně absurdní záležitostí je jistě i Tedova nevýraznost. Nicméně jsem rád za zastavení. :) Děkuji děkuji!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
O srdci ze zlat...
Rebekka
Živé dílo
ropnej vrt
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr