» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141671

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Strom ::

Wayka	publikováno: 30.08.2010, 13:52


	Stál tam a hleděl k soumraku. Ó, jak krásné to bylo, ten pohled se ani po několika letech neomrzel. Měl rád soumrak, byl tajuplný, plný příslibů. Dnes se spolu s ním přišli na soumrak podívat i jiní. Potichu ho obcházeli, číhavě se rozhlíželi, ale on si jich nevšímal, tak moc byl uchvácen soumrakem. V tu chvíli, kdy to nejméně čekal, ozvala se tupá rána a on ucítil bolest tak strašlivou, že nohy jako by mu zarostly do země, ačkoliv se chtěl dát do běhu víc než cokoliv jiného, že se mu chtělo křičet, ale z hrdla nevycházel žádný hlas, přestože ještě před chvílí zpíval s větrem písně, jejímž slovům nikdo nerozuměl. Snad by utekl před zlými lidmi, snad by je požádal, aby přestali. Kéž by mohl a oni se za ním nerozběhli či vyslyšeli jeho prosby. A pak dopadla další rána. Na to samé místo, jako by snad opravdu chtěli přetít jeho život. Tiše zasténal a natáhl ruce k zapadajícímu slunci. Ta bolest! Ta bolest mu proudila žilami jako rozžhavené železo. Úzkostně se protáhl, vyzývaje útočníky svým mlčením k další ráně. Jen ať už je to za ním, ať už ta bolest přestane! Zmatené myšlenky vířící mu hlavou, nepochopení a hrůza rozjasnily obzor. Taková to byla záře, že vše začalo splývat v jedno – dávno zašlé slunce za zelenými vrcholky kopců, temnota, teď rozzářená do bíla, snášející se z nebeských výšin i neutichajíí rány a ostrá bolest. Jak světlo svítilo a jeho bílá záře pohlcovala vše okolo i jeho samotného, ucítil slabý poryv větru, jak mu dává jemným pohlazením své sbohem. A pak? Pak už nic.


celkové hodnocení autora: 96.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Sidonie Kermack	30.08.2010, 16:49:36

Je to nádherné. Cosi podobného jsem chtěla napsat, leč zatím jsem se k tomu (jako k mnoha dalším projektům) nedostala. Také tak vnímám, kdy lidé porazí strom. Takže k 1 sipřidej milion hvězdiček.

Tonyend	30.08.2010, 16:08:34

Pokud má strom buňky, které se rozrůstají, proč by neměl necítit jistý způsob bolesti... Doma mám kytky a někdy mám pocit, že mně pěkně od plic vynadávají, třesou se, pohupují, když je zalévám později. Tak kdo ví, jak to je. Když nám stromy dávají jakousi energii, když se jich dotýkáme. Líbí.

Šíma	30.08.2010, 14:56:29

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 30.08.2010, 14:55:26* Stromy hezky ozvláštňují krajinu a je škoda každého stromu! Snad dobrá dvojka neurazí! ;-)))

Šíma	30.08.2010, 14:55:26

Některé kmeny a národy na zemi, zvláště ty přírodní, věří, že v každém stromu, rostlině, nebo zvířeti sídlí určitý duch (podle toho zrovna v čem). Námět stromu s vlastnostmi živého tvora patrně nový nebude, ale tady je vcelku zajímavě podaný (ochránci přírody by určitě jásali). Ono i tato slova: "Ta bolest!" vyznívá trochu komicky, přestože jde o skon stromu, který nechtěl nic jiného, než někde stát, růst a časem odejít, jak se na strom sluší a patří (tedy nepadnout pod ranami sekery, napadlo mě, co kdyby šlo o "motorovou pilu", pak by jistě byla ona určitá "romantika" ta tam)! Dvojka.

čuk	30.08.2010, 13:51:23

Alegore-personifikace smrti. Budí soucit, zřejmě bolest není jen výsadou či trestem lidí. Romantické rysy, ale poněkud stylisticky přetaženo. Tematicky nepříliš nové: viz Jiráskova Lucerna nebo opera K.Kovařovice Psohlavci (snad jsem se trefil- kdysi jsem tuto árii hrával na piáno))-z paměti mi vytahula slova libreta:" Když poprvé ťali, dřevo zavzdychalo, když podruhé ťali, dřevo promluvilo..."