» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2141673

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Po záruční době ::

Tonyend	publikováno: 15.09.2010, 21:20

Z ranního úletu.


	Seznámili se přes inzerát. On bydlel v Brně, ona žila v Ostravě. Vyměnili si spoustu dopisů, protelefonovali spoustu peněz, několikrát se setkali a za nějaký čas se rozhodli pro svatbu a společný život. Moc se mu do ženění nechtělo, ale přesvědčila ho o výhodách manželství. Stálo před nimi první dilema. Kde bude jejich domov? Přistěhuje se ona za ním, nebo on za ní? Zvažovali všechna možná pro a proti a vyšlo jim, že se ona odstěhuje z Ostravy za ním do Brna. Když spolu chodili, když za ním dojížděla, nijak jí nevadilo, jak má vybavený panelákový byt 2+1. Po svatbě bylo náhle všechno jinak. „Miláčku, nezdá se ti, že ta televize dosluhuje? Koupíme si novou, pořádnou placku tak tu stoosmičku elcédéčko, co říkáš?“ Neříkal nic. Podíval se do peněženky, jestli neztratil Visa kartu a řekl, „Tak se obleč a pojedeme do obchodu…“ Před domem otevřel klíčem škodovku, favorita. Soused zrovna přicházel ke své audině. Stiskl tlačítko dálkového ovladače a otevřel si dveře svého vozu a posadil se za volant. Usmál se na jeho ženu. Kysele ten úsměv opětovala. „Podívej se na to jeho fáro! My si vozíme zadky v takové plechovce…“ „Ale vozíme, ne?“ „Koupíme si novou oktávku, na audinu se budu muset celý život jen koukat! No co se tak nechápavě díváš? Proč bychom si nepořídili nové auto? Ohleděné a staré věci se přece po nějakém čase vyhazují a vyměňují, opravy a údržba stojí víc, než věc nová. Tak startuj a jedeme do nákupního centra, do Olympie!“ V odborné prodejně s elekrospotřebiči si vybrali nový LCD televizor. Zaplatil kartou. Zvědavě se zeptala, kolik má na kontě. „Dost…“ odpověděl pyšně. Za půl roku se na televizoru objevila závada. „Broučku, budeme muset placku sundat ze zdi a odvézt do Olympie a reklamovat!“ „Miláčku, přece bys tam nejel zbytečně takovou cestu jen kvůli reklamaci. Přece nebudeme bez televize třicet dnů! Nemyslíš?“ Nechápavě se na ni díval. „No a… co tedy uděláme…?“ „Tu nejjednodušší věc. Televizi vyhodíš ke kontejneru a koupíme novou. Kdoví, jaké skryté závady může tato ještě mít. A já nemám nervy na to, pořád někam jezdit a vyřizovat reklamace…Jo! A najdi záruční list, dej ho k televizi, někdo si ji stejně hned vezme, ať se o reklamaci stará.“ Oblékli se, zamkli byteček, sjeli výtahem dolů a před domem otevřel klíčem svého miláčka, škodověnku favorita. Nasedli, nastartoval na potřetí motor a zamířili k nákupnímu centru. „Miláčku odboč, támhle je prodejna aut Škoda, koupíme si novou oktávku, udělej mi radost…“ Do nákupního centra přijeli v novém autě a domů si odváželi novou LCD televizi s LED obrazovkou. Manželku miloval, co jí uviděl v jejích modrých kukadlech, to by jí koupil, to by pro ni udělal. Čas společného života běžel, s těžkým srdcem na její žádost vyházel všechny věci, které si pořídil do doby, než se k němu nastěhovala. Myslel na její slova, staré a ohleděné věci se musejí vyměnit! Nikdy žádnou věc nereklamovala, vyhodila vadné zboží ke kontejneru i s paragonem a záručním listem a bylo to. Reklamace? Ztráta času! Ohleděná věc? Chce to novou a basta fidli! Takový je život. On si to někdo ještě rád odnese! Všechno chtěla mít stále nové. Miloval ji, tak proti tomu nikdy nic nenamítal a podřizoval se jejím vrtochům a rozmarům. Byla jiná, byla zvláštní. Od kamarádů věděl, že jejich drahé polovičky myslí a jednají jinak. Že ta jeho drahá polovička je opravdu moc drahá…To by těm svým raz dva zatrhli, přece nejsou milionáři, aby takto rozhazovali peníze. Jo kluci, když někoho milujete, tak na oběti nehledíte! Čas neúprosně plynul, jako každému. „Miláčku, ty snad nestárneš, jak to děláš? Já mám takové vrásky, těžká víčka, kruhy pod očima… Jednoho večera, když seděli na zápraží své luxusní chaty a obdivovali západ slunce nad lesem, tak dostal nápad. Jo? Já nestárnu? No cítím se na třicet, to je fakt... Holky se mi pořád líbí, zvláště ta jedna, co se na mně taky dívá a usmívá. Podíval se na svého broučka. Za ty roky se změnil. Přibral na váze, nějak moc se změnil. Z broučka se stal velký brouk. Kde je ta její dřívější jiskra v očích, ta krása, ten elán? Zavřel oči a rozvíjel ten náhlý báječný nápad. Usmál se na ni. Jo, to je ono! Po tolika letech společného života se poprvé zase rozhodl sám. Doposud o všem rozhodovala ona. „Miláčku, co se tak culíš, že mě chceš něčím novým, hezkým překvapit?!“ „Broučku, to víš, že ano! Ale až se vrátíme v neděli večer z chajdy domů…“ Zatím co vybalovala věci z tašek, začal hledat vhodnou velkou krabici, lepicí pásku a její rodný list.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 42		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Mája	11.12.2010, 21:44:53

tak to byl mazec. Ten konec mě překvapil :-)

Eva Glgan	08.12.2010, 10:18:20

Člověk který miluje se zavřenýma očima, ani nepostřehne, kdy je otevřel... Hezké, mi se líbilo ;-)

Sidonie Kermack	08.10.2010, 12:27:45

K 1 dávám milión hvězdiček. A co na tom, že jsem tušila, jak to může dopadnout? Tohle není přece detektivka, brala jsem to jako parádní oddechovku a nezklamalo. Dávám do oblíbených a můj závěr? Dobře jí tak a já patřím k té většině, která věci nejenže nevyhazuje, ale dokonce i spravuje!

Carolina	08.10.2010, 8:28:23

Ahoj, příběh se mi líbil, nemám k němu co vytknout:)

Allainila	17.09.2010, 21:53:59

Já se zas vracím ke chvalozpěvům. Líbí se mi to. Text přímo přetéká skepsí a charakterizuje jednu z věcí, která mě na společnosti irituje. Jen bych možná vypustila tu část. "Miloval ji. Udělal, co jí na očích viděl." Z textu to vyplývá celkem jasně, proč ten fakt konstatovat? Děkuji za čtenářský zážitek. ;)

Viktor	17.09.2010, 10:03:10

autorovi nelze upřít "jakous- takous" vypravěčskou zdatnost, nicméně příběh svou podstatou limitně konverguje k pojmu blábol... institut literární nadsázky je zde vyexponován do zcela nepřípustné výše - kdo z nás kdy viděl "frajera", který má na kontě (minimálně) několik stovek tisíc a jezdí otlučeným "fáčkem"... a pokud by se takový člověk vyskytl, chtěl bych být při tom, jak bude vyhazovat půl roku staré elcéděčko do popelnice a ještě k tomu přidá záruční list... přesně jak píše Karambol - vše je konstruováno účelově k pointě - přesně jako v jednom z příběhu Mr.Beana, kdy na střelnici zapíchnul nejprve šipku do středu terče(karty) a celek pak zabodl do podkladu...

Karam Boll	16.09.2010, 20:54:25

Ke všeobecnému chvalozpěvu se nepřidám. "Z ranního úletu" - v čem ten úlet spočíval, netuším... Snaha o nadsázku mě minula, text působí provedením uspěchaně (interpunkce, syntax, atp.), ale to už tu kdosi zmínil. "Psychologicky přesné" ... no nevím - že by kočena nechala celkem novou placku u popelnic i se záručákem... to na mě spíš působí, že jsi tam ten záručák dal, aby to pasovala do závěrečné pointy... a brát celý text jako psychologickou sondou by si asi netroufnul ani odvážnější psychiatr... V jednom souvětí: Našel si kočku, do který se zamiloval, ona byla potvora, která vyhazovala starší věci, a když zestárla, tak ji nakonec taky vyhodil... Ha ha ha, v čem spočívá ten úlet? Závěr mě nějak zvlášť nepřekvapil, protože nějakou tu karmickou odplatu jsem očekával. Źe bych se u textu bavil, taky upřímně říci nemohu. Zpracováním bych to viděl jako průměrný text. Námětem jsem taky nějak "zaražen do křesla" nebyl. 3+

Hanulka222	16.09.2010, 20:30:00

Tož musel mít velmi chytrou a vzdělanou ženu, když přišla s přesným požadavkem televize... K jejímu charakteru by se spíš hodila hláška ve stylu chci mít obrazovku velkou jako tuhle zeď - vlastně ne, tak to má soused. Větší!


ze dne 16.09.2010, 23:24:43
Tonyend: A někteří si chodili kupovat do fungl nových obývákových stěn, do prosklené knihovny...třeba 1.25 m knih. "Ale vyberte nám samé krásné zlacené hřbety, musí to vypadat!" BYLA TO REALITA, NADSÁZKA, NEBO... ahoj! Sto lidí sto chutí, ne? Eintopf už nefrčí.

Vašek Hejna	16.09.2010, 15:30:03

Já dávám za jedna. Je to holý fakt. A zrovna dnes jsem měl debatu o mé úvaze. Je težké diskutovat s arogantními literáty na téma láska. Tenhle příspěvek je tak trošku o tom. Ale pochopíme to mi chlapi někdy?


ze dne 16.09.2010, 19:07:48
Tonyend: Já se s nikým do literárních debat, půtek, nepouštím. Každý má svůj názor. Jednomu se to líbí, druhému ne. Nepouštím se hlavně proto, že Oni jsou určitě vzdělanější než já, ví o čem mluví atd. Já zase vím, o čem píšu...Jestli to Oni nevidí,necítí? Jejich věc. Proto to chápeme každý jinak.

Šíma	16.09.2010, 10:20:00

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 15.09.2010, 21:48:36* Zdravím! ;-) Nejlepší je, odpovědět každému zvlášť u jeho komentáře (viz malý zápisníček u hlavičky každého komentu pod Tvým dílem), aby každý čtenář věděl, co patří jemu a co někomu jinému! ;-)))

Nella	15.09.2010, 22:44:39

Tak tohle je hodně ze života. Kam s ní jinam než ke konťáku:)...


ze dne 16.09.2010, 12:34:45
Tonyend: Nelly, odpověď jsem napsal jako chemickou sloučeninu,omlouvám se,tak si to přečti co je pod Šímou. Jsem poučen, beru na vědomí!

Šíma	15.09.2010, 21:48:36

Zdravím, pěkné, líbilo! Pointa je pěkná a trefná, děkuji za příjemné počtení a nejen zamyšlení nad ženou hlavního hrdiny (tou rozjařilou a rozhazovačnou fúrií), ale také za úsměv na konci povídky. Hihihi... Na šotky jsem nekoukal, jen jsem litoval toho chlapa, že se nechal tak dlouho ždímat a to že láska není slepá!


ze dne 16.09.2010, 7:25:33
Tonyend: Pro N.+Š,+Š.P. Děkuji vám za návštěvu mého ranního úletu, berte mě s velkým nadhledem ve všem. Někdy mě napadnou horší šílenosti... Ale...že jste se ozvali, četli, tak ještě jednou dííík a jestli vás to pobavilo, potěšení na mé straně sítě. Ahoj! Jo Nelly, já jsem jinačí. Vážím si žen. Myslím to vážně. Žena obětuje/?/ celý svůj život výchově dětí, starosti o rodinu, domácnost, o svého muže a když "odkvete" tak nemá skončit /ani v myšlence muže/ u koňťáku, to ne. Naopak, každý den by měla slyšet Děkuji s kytičkou na stole!

Šimon Pecháček	15.09.2010, 21:35:47

Tak tohle se mi moc líbí. Přestože textík je krátký, obsahuje podle mě všechno, co by obsahovat měl a pointa je silná. Skvělé!

Anna	15.09.2010, 21:19:32

Hořce výstižné. I když by se tu našly drobné chybky ve větné stavbě, občas interpunkce, nápad je to psychologicky přesný. Onen přenos zbožštění konzumu z věcí do vztahů, leptavá všudypřítomnost nenasytné touhy po novinkách... která se ženě nakonec stala osudnou. Líbí se mi i pointa - dostatečně prokreslená, aby z ní byl patrný hrdnův postoj a myšlenkový vývoj, přesto však nesklouzla k doslovnosti, což je dobře. Jen mne zarazilo - "ohleděná"? To se u vás říká, anebo ses snažil nahradit zejvně hovorové "okoukaná"?


ze dne 16.09.2010, 7:15:07
Tonyend: ahoj Anny, "ohleděná"=okoukaná, očuměná, zevšednělá,zestárlá...a dost! Jo, to se tak tady ve Zlíně říká. A eslik uš nee, tož já fčíl ano./ A jestli už ne, tak teď ano/ Nářečí mizí, tady to bylo takové trojmezí- valašsko, hanácko a slovácko. Někdy je použití nářečí namístě, někdy ne, je fakt, že tomu mnozí pak neporozumí. Ale bacha, co kdyby se některý autor rozepsal v brněnském hantecu! To bys teprve koukala, o čem byla vlastně řeč! Ale ke mně. Děkuji. Děkuji za rozbor, výtky. Za sebe.Padly na půdu. Jenže málo úrodnou.Já vím vlastně prd o větné stavbě, interpunkcích. Neměl bych to psát, ale je to tak. Ale snažím se poučit! No nekecám, fakt!