obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2141673 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: DÉMON ALKOHOL ::

 autor Anna Weberová publikováno: 30.08.2010, 19:10  
 

František Zátka si přečte vývěsní štít nad obchodem a zamlaská dvakrát za sebou. Když mlaskne potřetí, rozhodne se a vejde dovnitř. Chlap z ochranky ho hned u vchodu sjede pohledem od hlavy až k patě a soudě podle úšklebku, by ho nejraději vyhodil. Evidentně se mu nelíbí Františkovy dlouhé mastné vlasy i vousy a opršelý mantlík.

„Se divim, že mě sem pustil,“ pomyslí si František a toto vědomí ho vede k obezřetnosti.

„Třeba si myslí, že sem nějakej výstřední boháč, che, che, che...,“ zasměje se vypitým hlasem vlastnímu vtipu.

Hned přestane a ohlédne se přes rameno, ale chlap z ochranky stojí na svém místě. František se noří do útrob obchodu uličkou mezi regály vysokými jako dospělý muž a naplněnými lahvemi s whisky. I prodavač postává v uctivé vzdálenosti.

„No, jo, no, skotská firma, jejich filozofií nejspíš je se hned nenanucovat,“ pobrukuje si pod vousy František.

Ale prodavači se spíš ekluje smrádek, který se šíří z Františkova mantlíku. V pravé kapse tam totiž sedí Romadúrek, který včera našel v popelnici, prošlý teprve týden a jenom jednou nakousnutý.

„Lidi dneska plejtvaj s jídlem až hanba!“ povzdychne si František nad roztažeností dnešního světa.

Najednou se zastaví, polkne naprázdno a začne hypnotizovat jednu láhev. Dal by si, dal, tohle fajnový pití, aby zlikvidoval tu hnusnou pachuť, kterou má na jazyku už od rána po kyselým krabicovým víně. A František přemýšlí nad příčinami kyselosti toho vína.

„Jestli von se do toho vína ten Honza Vozka nevytento, protože správně tušil, že mu tu krabku šlohnu...“

Do mysli se mu hrnou detaily takového úkonu, a tak se raději vrátí k lahvince před sebou.

Tohle naposledy bumbal zrovinka s Honzou Vozkou. Honza poroučel a byl grand, protože oslavoval, jak mu jeho autodoprava prosperuje. František šel z tahu rovnou do práce a cestující na něj zavolali poliše. Prej řidič MHD je nalitej jako slíva a jezdí s nima jako s hnojem. No, nadejchal, no, přes dvě promile, a tak ho vyhodili. Holt lidi jsou svině!

Práce ho nemrzela, stejně ji neměl rád, lidi mu lezli na nervy. Ani ho moc nepřekvapilo, že ho opustila Máňa. Ta byla vždycky na prachy. Vzala kramle ve chvíli, kdy přestal vydělávat a začal v chlastu utápět svůj smutek z toho, že ho nikde nechtějí zaměstnat. Ale to, že mu ani Honza Vozka nechtěl dát práci, to ho teda překvapilo a zamrzelo. Prej František moc pije a kdyby ho Honza zaměstnal, přišel by o pověst a o klienty. No, a skončil jako Lomikar, do roka zkrachoval, asi víc oslavoval svoje úspěchy, než pracoval. A teď se spolu dělí o papundeklovou krabici pod mostem v Holeškách.

František periferně zaregistruje, že chlap z ochranky i prodavač se dali do pohybu a míří k němu bok po boku uličkou. Nejspíš je našňuplo, že nějaký nóbl zákazník, který vlezl do krámu, vydržel asi tři vteřiny, než hodil šavli.

František začne okamžitě jednat, oběhne regál, prosviští vedlejší uličkou, popadne nejbližší láhev, přeskočí obsah zákazníkova žaludku u vchodu a vezme nohy na ramena. Zastaví se a opře se o zeď až o pět bloků dál. Vyčouhne zpoza rohu.

„Hmmm, kvůli jedný flašce, byl vytrvalej,“ uznale pochválí František chlapa z ochranky.

Hnal se za Františkem dlouho, dokud ho nezasedl americký turista potom, co sejmul nějakou babičku, která začala šíleně gestikulovat a hystericky vřeštět „zloděěěj“ snad ve všech světových jazycích.

František najednou ucítí, že láhev klouže z kapsy ven. Otočí se a on ji drží Honza Vozka za hrdlo a opatrně ji vytahuje.

„Ukradnuls mi ráno moji snídani, tak naval!“ vřeští Honza ublíženě, když se přetahují o láhev.

Ale František má větší sílu, přece jen posnídal. Vytrhne láhev Honzovi a znovu se rozeběhne. Ohlédne se přes rameno, vzdálenost mezi ním a Honzou se zvětšuje. Jednak, protože má Honza v záňadří Baryka, omolousaného raťafáka a jednak má František roční náskok v tréninku.

Zaběhne za nejbližší roh, zuby odšpuntuje láhev, vyplivne korek a šoupne si hrdlo mezi našpulené rty. Nejen v utíkání s kradeným zbožím má František náskok v tréninku. Tekutina v láhvi najednou začne bublat a točit se. František se lekne, zahodí láhev, ale ta se nerozbije, namísto toho z ní vyletí Džin.

Tyčí se nad Františkem, ruce zamotané před tělem, celý brunátný. Skloní se, přimhouří oči a nenávistně procedí mezi zuby:

„Víš, cos udělal? Zrovna se hraje mistrák v džinbale!“

František by rád utíkal, ale nemůže, nohy mu zdřevěněly, a tak, aby situaci alespoň nějak zužitkoval, se drkotajíc zuby, zeptá:

„A neměl byste mi splnit přání? Nějaký bych teda měl.“

Džin, který má stále nepříjemně nalepený obličej na Františkově, se rozkřikne, až mu sliny vylétnou z pusy a nagelují Františkovi vlasy:

„Rozhlídni se! Vidíš snad, že jsme v pohádce? Nejsme! Přání plním jenom, když mám dobrou náladu, a to teda nemám! Co ty si za drzýho člověka?“

František si uvědomí, že se nepředstavil, a tak svoji chybu napraví:

„František Zátka.“

Džin se narovná a zachechtá se:

„Zátka? Tak to se hodí!“ a luskne prsty a promění Františka v korkovou zátku, když mu tu předchozí zahodil.

Nasouká se zpátky do láhve a Zátkou ji za sebou zašpuntuje.

František se cítí poněkud stísněně. Najednou na svém vršku, který čouhá z láhve, ucítí cosi vlhkého.

„Fuj, Baryku, neolizuj Františka a běž si najít jinej špunt!“ uslyší hlas Honzy Vozky.

František nemá toho čokla rád, pořád mu kouše mantlík. Chtěl ho utopit, když byl ještě štěně a bylo by se mu to i povedlo, kdyby se Honza neprobudil a psa si nestrčil do záňadří.

Honza zvedne láhev ze země a nedůvěřivě se na ní dívá. Přiloží k ní ucho a slyší zvuky probíhajícího zápasu, na který se Džin kouká v televizi.

„Františku, kamaráde, já to celý viděl. Co teď s tebou bude?“ promluví na korkového Františka Zátku.

„Honzíku, kamaráde, musíme počkat, až bude Džin v lepší náladě. Ty mě potom odšpuntuješ a budeš si přát, abych se zase stal člověkem,“ je František překvapený, že mu to v korkovém stavu myslí a mluví.

A tak si Honza Vozka sedne na zem, postaví vedle sebe láhev a čeká. František taky čeká, ale je mu dlouhá chvíle, a tak sebou vrtí, až láhev spadne. Alkohol se mu začne vsakovat do pórů v korku a čekání hned ubíhá docela příjemně.

Najednou František uslyší, jak Džin skanduje:

„Vyhráli jsme, vyhráli jsme...“

Sykne na Honzu:

„Tak teď, Honzíku, teď má dobrou náladu.“

Honza zátku Františka odšpuntuje. Džin se tyčí nad Honzou a povídá:

„No, dobrá, mám dobrou náladu, máš jedno přání!“

Honza polkne na prázdno. František se mu v dlani vrtí netrpělivostí.

„Tak dělej, řekni to,“ popohání ho tenkým hláskem.

A Honza Vozka přemýšlí:

„František je kamarád a částečně na jeho situaci nese vinu. Kdyby s ním tenkrát nepil, ...“

„Já si přeju, abych měl zpátky svoji autodopravu,“ vyhrkne najednou.

„... ale ukradl mi ráno krabicový víno!“ omluví si v duchu to, co právě udělal.

Džin luskne prsty a všichni se ocitnou uprostřed haly, kde podél stěn stojí jedno vedle druhého nákladní auta, na jejichž modrých dveřích září bílý nápis „Autodoprava Jan Vozka“. Džin se vrátí do láhve, ale předtím zamumlá:

„Zašpuntuj za mnou, ať mi tam netáhne, ale nějakou jinou zátkou. Tahle se moc mrská a láhev potom padá.

Honza vezme z huby Barykovi špunt, který si někde našel a zacpe jím hrdlo láhve. Nejdřív se podívá na svou dlaň, po které poskakuje a hodně sprostě nadává zátka František Zátka. A potom se podívá do Barykových očí, které úpěnlivě prosí, že by tu zátku i toho Zátku chtěl. Se zátkou si rád hraje a se Zátkou má nevyřízené účty. A tak mu ji Honza dá a dál se o nebohého Františka nestará. Baryk si lehne, slastně přivře oči a dá se do kousání.

„Oj, oj, oj,“ běduje František na svým osudem i nad tím, jak ho bolí, když ho psí zuby pomalu drtí na korkové kousky.

Umiňuje si, že v příštím životě bude abstinentem. Tedy jestli nějaký příští život je a při Františkově povaze a štěstí...


 celkové hodnocení autora: 95.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 32 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Flloyd 14.09.2010, 16:01:45 Odpovědět 
   Opravdu povedené :) s nápadem. Moc se mi to líbilo
 ze dne 14.09.2010, 21:53:09  
   Anna Weberová: Zdravím a moc a moc a moc děkuju :-)))
 Alienor 02.09.2010, 8:30:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Alienor ze dne 31.08.2010, 18:36:07

   :-) Tak snad se cílovému čtenáři příběh zamlouval.
 ze dne 06.09.2010, 14:08:21  
   Anna Weberová: Jo, jo, líbil a vyžádal si další :-) Omlouvám se za zpožděnou odpověď.
 Alienor 31.08.2010, 18:36:07 Odpovědět 
   Navzdory vtipným momentům příběh mi zrovna vtipný nepřišel.
Spíš absurdní; občas se objevují nové momenty, které zcela přehodí výhybku, občas člověk něco očekává a přesně to se stane (neproměmění Zátky ze zátky a jeho následná recyklace psem).
Je to taková moderní bajka s mravním poučením, která pobaví (tak, že se při druhém čtení člověk chvílemi stydí, že se nechal pobavit zrovna těmito vtípky a radši předstírá intelektuála pohoršeného) :-)
 ze dne 01.09.2010, 20:29:42  
   Anna Weberová: Děkuji za přečtení a za komentář a máš úplnou pravdu, povídka je absurdní a cynická, původně jsem ji psala pro jednoho konkrétního člověka, a ten tyhle absurdní a cynické věci rád.
 Vašek Hejna 31.08.2010, 16:39:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Vašek Hejna ze dne 31.08.2010, 15:16:22

   Těším se, jen neslibuji, že budu mít čas a narazím zrovna na Tebe. Když tak prosím do mě nějak ťukni. Díky.
 Vašek Hejna 31.08.2010, 15:16:22 Odpovědět 
   Byl to tak hezký začátek. Ale pak to šlo někam, nevím. Džina bych nečekal, tím to také skončilo. Začalo to jít kamsi, někam. Škoda. Byť ponaučení, že nebude pít je na místě.
 ze dne 31.08.2010, 16:06:00  
   Anna Weberová: Děkuji za zastavení se a za komentář. Cením si, že jsi dočetl, i když Ti druhá půlka nesedla, tak třeba někdy příště si počteš dobře až do konce. Ještě jednou díky.
 Šíma 30.08.2010, 22:37:14 Odpovědět 
   Zdravím!

Tak džina bych nečekal, jinak pobavilo a zpříjemnilo pozdní večer! A na šotky jsem nekoukal, tudíž tam dám jednu docela bezvýznamnou jedničku! ;-)
 ze dne 30.08.2010, 23:21:47  
   Anna Weberová: Děkuji za vše, a jsem moc ráda, že Tě povídečka pobavila.
 Tonyend 30.08.2010, 22:15:23 Odpovědět 
   Tož tohle je dobrýýý! Pohrála sis hezky, džina šup do flašky a šup tam jedničku.
 ze dne 30.08.2010, 23:14:39  
   Anna Weberová: Děkuji za vše, já jsem opravdu ráda, že se to líbilo a hodně si cením času, který si povídce věnoval. Děkuji.
 Alasea 30.08.2010, 20:58:07 Odpovědět 
   Vtipné, dobře se četlo.
Věru zajímavý nápad. :-)
 ze dne 30.08.2010, 23:12:09  
   Anna Weberová: Děkuji, moc jsi mne potěšila :-)
 Ekyelka 30.08.2010, 19:09:30 Odpovědět 
   Zdravím.
Vtipné povídání o přátelství, životě a vůbec včetně osudu je celkem úsměvné. V textu mi však chybělo trochu více trpělivosti. Pohrát si se situací, trochu se pomazlit se slovy, atmosférou. Jazykové hříčky ti nejsou cizí, jen by to chtělo celý text ještě utřepat, aby zbytečně nechvátal.
 ze dne 30.08.2010, 20:34:22  
   Anna Weberová: Děkuji za publikaci a za komentář. Pravdou je, že při psaní jsem si pořád říkala, že se nesmím rozvláčňovat, k čemuž mám tendenci, abych nenudila a bohužel, jsem sklouzla do druhého extrému. Ach jo, je velmi těžké najít zlatou střední cestu. Ještě jednou děkuji a přeji hezký večer.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Pavučina lží
Rovek
Armageddon
NightStalker
KNIHA MÉHO SVĚT...
Elly
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr