|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Smím prosit? ::
Šíma |
publikováno: 25.08.2010, 4:55
|
Další poetický Workshop je tady a pro mne je další příležitostí jak se dokonale poeticky znemožnit! ;-)))
Šotkům a poezii zdar!!!
P.S. Snad z toho nebude jedna velká katastrofa... :- |
| |
|
|
Tančím jako opilý motýl, má víla je kus,
počítám kroky a snažím se marně chytit rytmus,
levá noha střídá pravou, krok-sum-krok,
jak dlouho jsem už netančil, možná celý rok.
Hlavní je, abych jí nepošlapal střevíčky,
děláme spolu nekonečné osmičky,
otáčíme se kolem oné osy pomyslné
a držíme jeden druhého v náruči své.
Usmíváme se na sebe a v tváři máme ďolíčky,
a doufáme, že si přeci jen nepošlapem střevíčky,
jde nám to ztěžká, přestože tančíme ze všech sil,
vyhýbáme se zbylým párům, spoustě motýlů a vil.
Jsem tu jen já, má víla snová a hudba kouzelná,
nad parketem se spolu vznášíme zas a znova,
tančit budem, dokud orchestr nepřestane hrát
a mé srdce pro ní nepřestane bít a její mne hřát.
Jen já a má víla na parketu,
snad to tančení bude k světu,
a nejen víly a motýli,
ocení tuto kouzelnou chvíli.
Dokud ticho opět nezazní v sále
a naše láska taneční bude mít namále,
jednou však vše musí skončit
a my pak budem o těchto chvílích tiše snít.
O prvních láskách, o nohou, které se pletou,
až naše Taneční skončí, nebudu již s tebou,
o počítání kroků, o kroužení stále dokola,
a vše co jsme zažili sebere nám čas jako velká voda.
Nebude již více motýlů, ani víl,
nebude již ničeho, o čem jsem snil,
hudba navždy umlkne a kroky na parketu ustanou,
jen osamělí motýly a víly tam jako sochy zůstanou.
Nehybně, strnule, tiše a navěky,
jako sny, které se někomu zdály,
motýlí křídla i střevíčky vílí,
zamrznou navždy pro tuto chvíli.
Už netančím, netočíme se v kruhu,
orchestr dohrál a parket proměnil se v duhu,
slunce temné mraky spolu s větrem rozehnalo,
aby si všechny tanečníky k sobě navždy vzalo.
Jsem osamělým motýlem a již nemám svou vílu,
nejsem ani na parketě a chtěl bych mít onu sílu,
zajít si znovu za zvuku oněch kouzelných slov:
„Zadejte se!“ a „Smím prosit?“, parket je můj hrob.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.4 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 20 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 88 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|