obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Musím jít ::

 autor Leontius publikováno: 30.08.2010, 22:16  
Trošku změna, aneb pokus o krátkou post-apokalyptickou grotesku, inspirovanou jednou nejmenovanou čajovnou v Ostravě...
 

„Musím jít,“ prohlásil znenadání muž sedící v rohu potemnělé místností. Jeho společníci jen pokrčili rameny a dál se věnovali partičce pokeru. Muž si to zamířil dveřmi do malé místnosti s plechovými skříňkami. Rozsvítil slabou úspornou žárovku a ze skříňky označené „Harold C.“ vytáhnul jakýsi opotřebovaný skafandr.
Znovu prošel společenskou místností a kolem ubikací došel k výtahu. Zcela automaticky se začal oblékat do skafandru, jako už tolikrát předtím. Pečlivě utáhnout a utěsnit. Pro jistotu namontovat nový filtr na masku. Na zápěstí si upevnil jakýsi drobný počítač s malým, jednobarevným displejem. Špinavým hadříkem otřel špinavé sklo brýlí. Prostě rutina.
Celý život v bunkru byl rutina. Nic jiného. Člověk by řekl, že po jaderné válce budou mít starostí až nad hlavu. Ale kdeže. Na volné potulování po povrchu si ještě pár roků počkají.
Harold otráveně hleděl na výstražný znak radiace, který symbolicky připomínal lopatky větráku. Ano, slyšel tiché klapání ventilace, která neúnavně čistila vzduch v podzemních prostorách. Celý bunkr fungoval jak dobře namazaný stroj.
Dostatek čisté vody, potravy, funkční generátor a skříňka plná společenských her pro lidi ve věku od 9 do 99 let. Co více si v postapokalyptickém světě přát?
„Možná méně dementní architekty,“ zabručel Harold a přivolal výtah. Nesnášel dýchání v plynové masce. Dveře výtahu se otevřely a Harold v kabině vyjel až k do chodby vedoucí k těžkým vchodovým dveřím. Vedle ovládacího panelu ležela automatická puška AK-47. Harold ji uchopil a pohledem zkontroloval. Pažba byla od něčeho ošklivě umazaná. Zamračil se a děkoval Bohu, že ten pach nemůže cítit. Zbraně jako starý kalašnikov naštěstí dovedou střílet i kdyby se váleli v bahně a kdovíčem horším. Harold zacvaknul nový zásobní a natáhnul.
Poté jeho necitlivé prsty v rukavici přeběhly po řídícím panelu a nacvakaly číselný kód k otevření krytu. Ďábelská mašina se dala do pohybu, těžká západka se odsunula a dveře se pomalu začaly otvírat. Harold neklidně podupával nohou a všemožně se natřásal.
„Sluneční brýle jsem si zapomněl!“ zaklel a připravil se na nepříjemný bodavý pocit v očích. Hustý prach popela sice na dlouho zakryl slunce, ale i tak bylo venku příliš mnoho světla v porovnání s potemnělým bunkrem.
Harold mžoural a sykal bolestí. Mezitím se Geigerův počítač na jeho zápěstí začal ozývat svým vlezlým tikáním, které se nenápadně zrychlovalo. Úroveň radiace v okolí rostla. Tichý zabiják nikdy nespí.
Vykročil po úzkém, zpola zříceném, schodišti a kalašnikovem mával kolem sebe. Někde tu určitě jsou! S Waltherem si domysleli, že ty bestie mají nejspíš hnízdo ve zbytcích té velké budovy, která stávala nad bunkrem.
„… tři, dva… JEDNA!“ odpočítával Harold ze zvyku, zatímco kráčel známou cestou ke svému cíli. Na jeho „jedna“ se zpoza zřícené zdi vynořilo monstrum. Vypadalo jako obrovská krysa s jakýmisi pavoučími makadly na plochém čumáku. Za sebou po rozryté zemi vlekla odporný nabobtnalý vak, který jí plandal z břicha, a cosi v něm čvachtalo. Třetí pár nohou, který monstru vyrůstal ze zad, byl natočený dopředu a zakončený ostrými drápy, dlouhými jako mužská paže.
„Za tebe budu mít tak 20 bodů, svině!“ zakřičel Harold dutě v plynové masce. Od pasu vypálil dávku z pušky a zasáhl monstrum do těla. Bestie zapištěla a zaváhala. Harold zvedl kalašnikov a pohodlně zamířil. Jednou stiskl spoušť a kulka zasáhla „krysáka“ přímo mezi vypoulené oči. Netvor se svezl na zem a rozdrtil vlastní vahou svůj vak. Ten s odporným šplouchnutím prasknul a krom slizu se na zemi vyrojily zmítající se zárodky dalších bestii.
„Až se naučíte používat kondomy, můžeme se zkusit na něčem domluvit!“ řval Harold, zatímco bezbranné mutanty mlátil pažbou pušky.
Po chvíli se uklidnil a hnán jakýmsi neznámým nutkáním vyrazil dál. Za zborcenou zdí odbočil doprava a připlížil se k malé budce. Natáhl se po klice, ale pak zaváhal. Prudce kopnul do dveří, až se budka zachvěla. Cosi na střeše zaštěbetalo a objevilo se osm tlustých, chlupatých nohou. Monstrózní pavouk, jehož nažloutlá pokožka byla protkána pulzujícími žílami se zelenou tekutinu, začal slézat po stěně budky.
Harold do něj vypálil zbytek zásobníku, dokud na zemi nezůstala jen jakási neforemná kaše.
„Vždycky jsem nesnášel hajzl-pavouky! Hlava, velká nafouklá prdel a hnusné nohy! Zvrácenost! Horší jak top-modelky!“
Pak konečně našel odvahu a vstoupil do budky. Rozsvítil lampu a natáhl se pro staré noviny vyskládané v rohu. Kalašnikov opřel o stěnu a stáhnul si kalhoty.
„Prokletí architekti!“ brblal. „Postavit bunkr bez hajzlíku…!“
Když musíš, tak musíš. A budeš vděčný i za zpola roztavenou Toi-toiku v blízkosti svého bunkru.


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 52 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hanulka222 14.09.2010, 18:48:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 13.09.2010, 8:00:54

   Hotovej text? No hurá, už teď se těším... Ty se vlastně můžeš taky těšit, minimálně na to, že dojdu pozdě...
 Hanulka222 13.09.2010, 8:00:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 10.09.2010, 18:44:21

   Proč ne? :(
 ze dne 14.09.2010, 14:56:00  
   m2m: Text je hotovej a čeká, až uzraje. A nejsou v něm žádný tyčinky ·.)
 Hanulka222 10.09.2010, 18:44:21 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Hanulka222 ze dne 05.09.2010, 21:49:42

   Hele, když se to vezme kolem a kolem, to nevadí.
Hlavní, když nezapomeneš na energetický tyčinky ;)
 ze dne 12.09.2010, 15:33:40  
   m2m: Pozdě, příště žádný energetický tyčinky nebudou ·.(
 Matylda Kratinová 09.09.2010, 21:36:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Matylda Kratinová ze dne 02.09.2010, 20:03:56

   No minimalne by ji mohly narust korinky a pak by se treba postapokalypticka krajina zaleskla volnymi porosty Fidorek. Milovnici sladkyho by to jiste ocenili =-D /ble!/
 Hanulka222 05.09.2010, 21:49:42 Odpovědět 
   No je pravda, že na tenhle styl chodím výhradně k chemikovi, ale změna je život :)
A taky se dobrovolně přiznávám, že tentokrát jsem se místo půlhodinového přemýšlení nad tím, jak to všechno vlastně bylo, pořádně nasmála. A za to ti děkuji, je to perfektní tečka za dnešním dnem.
 ze dne 09.09.2010, 23:35:42  
   m2m: Se polepším, slibuju. Ale humor neumím, takže to bude maximálně nevtipné.
 Anna Weberová 04.09.2010, 21:20:07 Odpovědět 
   Zdravím, moc se mi to líbilo, děj tak přirozeně plyne k tomu nečekanému konci :-)
 salvator 02.09.2010, 21:46:18 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 30.08.2010, 22:23:41

   Hmm, vodní dýmka, to už je zase trošku jiný druh čaje, ovšem v tom dobrém slova smyslu.
Kdy já jsem jen tu dýmku dal...
Budu se muset po ní zase podívat.
Příjemný večer plný komentů. Nejen.
 Matylda Kratinová 02.09.2010, 20:03:56 Odpovědět 
   Cavec,
proste tu musim neco nechat. Koneckoncu radiace kolem zadku ho primela vyridit to rychle a zbytecne necist ty noviny. Jinak predposledni veta mi pripomnela reklamu na fidorku, ale trochu v jinym gardu =-D
 ze dne 02.09.2010, 22:02:22  
   Leontius: Post-apo Fidorka? Přežila by Fidorka radiace? Nezmutovala by? Byla by nadále jedlá a chutná? Nebo by naopak požírala nechráněné uživatele WC? Kdoví... Díky za zastavení :-)
 Alasea 31.08.2010, 19:39:52 Odpovědět 
   Trochu nečekaný konec. :-)
Mutantské potvory mě opravdu dostaly, upřímě doufám, že se něčeho takového nedožiju. :-D
Jen mě trochu zarazilo, jak si to tak štrádoval v pásmu zamořeném radiací. Bunkr podle Tvého popisu nevypadá moc zabezpečen, a ještě uprostřed toho stahovat skafandr! ;-)
 ze dne 02.09.2010, 21:59:55  
   Leontius: Ohledně konce, viz. odpověď adresována m2m.

Tož aspoň se ve světě zítřka nebudeme nudit :-D

Díky za zastavení a koment :-)
 Alienor 31.08.2010, 7:53:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Alienor ze dne 31.08.2010, 7:47:17

   čímž nechci říct, že sci-fi nepatří k "velké literatuře", osobně jsem spíš stoupenec dělení literatury na "jsem nadšená", "dá se to číst", "dá se to číst se sebezapřením", "prakticky nečitelné" a "whaps? co to jako má být?!? - úléééééét".
Ale z časů povinné školní docházky pamatuji učitelky, které na tradičním dělení nejlépe ve stopách F.X.Šaldy trvaly a snažily se nám vštípit lásku k (")hodnotné literatuře("). :-/ člověk se pak občas přistihne, že něco z toho přelezlo do písemného projevu, hlavně když nemá patřičně zdrogovaný mozek kofeinem
 Alienor 31.08.2010, 7:47:17 Odpovědět 
   Buďme upřímní: postapokalyptický svět jest postapokalyptickým světem, tedy bizarním, nebezpečným místem, jež zdrsnělo a některé z rysů, co tu byly před apokalypsou, dotáhlo ad absurdum. Nic jiného se od toho čekat nedá.
Povídka tohle očekávání plní, ačkoli trochu jinak, než by čekal nevinný morbidní čtenář.
Takže:
- drsné prostředí tu je, dokonce (s přihlédnutím k pointě) VELMI drsné
- do toho černý, kapku cynický humor a hlášky
- hlavní hrdina s vpravdě existencionálním důvodem své pouti (který se dotýká i potřeb, jež zná laskavý čtenář, tedy se při opakovaném čtení dokáže s protagonistou snadno ztotožnit), při níž likviduje všechny mutanty, co mu stojí v cestě...
...
Ano, jsou zde všechny důležité ingredience!
:D :D :D :D :D
Ale je na čase se přestat smát a napsat něco vážného.
Dobře, připomnělo mi to, když jsem před lety četla nějaké hodně staré vydání povídek Sławomira Mrożka - ano, tak ty jeho "humornější" kousky. :-) Nějak to ve mně vzbuzovalo ten samý dojem jako Svatba v Atomicích, kdyby byla zkřížená s tou povídkou, kde byla v původním překladu marketingová hesla typu "Každý pionýr - půlpancířem brání mír!"
A mimo větší literaturu... je to vynikající sci-fi. Skvělá a zábavná, jedna z toho druhu, které se žel moc nevyskytují.
 ze dne 02.09.2010, 21:52:33  
   Leontius: Díky za rozsáhlý komentář :-) Sci-fi už moc nečtu a atmosféru budoval spíš z časů, kdy jsem na PC pařil nezapomenutelnou post-apo sérii Fallout :-D
 Šíma 30.08.2010, 22:28:41 Odpovědět 
   :-DDD

Pěkná povídka o konci světa, tedy životě po tom, co se lidstvo skoro zničí! Taky mě trochu zarazilo, že tam neměli tu... přechodovou komoru, ale co? Volně ležící zbraň už mi tak nevadila, třeba si ji předávali z ruky do ruky, protože měli jen jednu (na rozdíl od střeliva). Ale ten hajzl mě fakt dostal. Utěsněný skafandr, plynová maska a na záchodě v pásmu radiace si stahovat kalhoty? ;-))) Povídka alespoň pro mne splnila svůj účel a konec mě dokonale dostal! I s tím "hajzl pavoukem"! Jedna bezvýznamná jednička je tam a na šotky jsem nekoukal! Chlamal jsem se... (mrk)
 ze dne 02.09.2010, 21:49:09  
   Leontius: Ohledně konce, viz. odpověď adresována m2m.

A je to také povídka o jedné čajovně :-D

Díky za zastavení a komentář :-)
 salvator 30.08.2010, 22:23:41 Odpovědět 
   Zdravím Leontia, to fakt jen po čaji?
Já sám už jsem dlouho v čajovně nebyl a to mám taky jednu svou, nebo dvě, oblíbené. Si zase zajdu.
Každopádně, na tebe je to skutečně slušný odklon a toho si já cením, věř nebo nevěř.
Ať už je to s tím kalašnikovem, nebo bunkrem jakkoliv, já to beru, šéfe.
 ze dne 02.09.2010, 21:42:47  
   Leontius: Čaj, bez čaje nemůžu psát :-D Zkoušel jsem i s medovinou, ale není to ono. I když v té čajovně byla určitě přítomná vodní dýmka s tabákem... O:-)

Díky za zastavení a komentář.
 m2m 30.08.2010, 22:15:38 Odpovědět 
   Ahoj!

No postapo si nemůžu nechat ujít.

× Zbraně jako starý kalašnikov naštěstí dovedou střílet i kdyby se váleli v bahně a kdovíčem horším.
= Zbraně jako starý kalašnikov naštěstí dovedou střítel, i kdyby se válely v bahně...
× Harold zacvaknul nový zásobní a natáhnul.
- zásobník; a natáhnul co? Třeba se tu objeví člověk, kterej neví, že se natahuje uzávěr komory, kam takhle vnikne nábojnice ·.)

Trochu mě zarazila jedna věc.
Mezi východem z bunkru a normální civilní zónou je jen chodba s výtahem?
I to je jedna z věcí, které jsem nikdy nechápal. Vaulty byly budovány tak, aby se otevřely, až radiace odezní, ale tady asi stále je. Někde musí přece bejt přechodová komora hermeticky uzavíratelná, aby nevnikla radiace a nějaké mutageny dovnitř, nebo ne?

Původně jsem pak chtěl při čtení vyčítat i volně se povalující pušku, ale teprve pointa textu mi ten automat volně u vejtahu vysvětlila.
A tu čajovnu, prosímtě, sám odpal nějakou náloží.
·.)
 ze dne 02.09.2010, 21:44:34  
   Leontius: Jinak ještě co se týče toho konce... Nenapadlo mě, jak ho napsat realisticky a zároveň zachovat "údernost" pointy. Má-li někdo nápad... ať dá vědět :-)
 ze dne 02.09.2010, 21:38:17  
   Leontius: Čajovnu neodpálím... je to čajka v bývalém bunkru... ale nemá záchod. Zato tam dělají skvělé indické placky... Ale recept už umím...takže :-D

Díky za vydání.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
***
Betwithell
Bolesti
M. Daněk
Šťastný den...
Droom
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr