|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Musím jít ::
| Trošku změna, aneb pokus o krátkou post-apokalyptickou grotesku, inspirovanou jednou nejmenovanou čajovnou v Ostravě... |
| |
|
|
„Musím jít,“ prohlásil znenadání muž sedící v rohu potemnělé místností. Jeho společníci jen pokrčili rameny a dál se věnovali partičce pokeru. Muž si to zamířil dveřmi do malé místnosti s plechovými skříňkami. Rozsvítil slabou úspornou žárovku a ze skříňky označené „Harold C.“ vytáhnul jakýsi opotřebovaný skafandr.
Znovu prošel společenskou místností a kolem ubikací došel k výtahu. Zcela automaticky se začal oblékat do skafandru, jako už tolikrát předtím. Pečlivě utáhnout a utěsnit. Pro jistotu namontovat nový filtr na masku. Na zápěstí si upevnil jakýsi drobný počítač s malým, jednobarevným displejem. Špinavým hadříkem otřel špinavé sklo brýlí. Prostě rutina.
Celý život v bunkru byl rutina. Nic jiného. Člověk by řekl, že po jaderné válce budou mít starostí až nad hlavu. Ale kdeže. Na volné potulování po povrchu si ještě pár roků počkají.
Harold otráveně hleděl na výstražný znak radiace, který symbolicky připomínal lopatky větráku. Ano, slyšel tiché klapání ventilace, která neúnavně čistila vzduch v podzemních prostorách. Celý bunkr fungoval jak dobře namazaný stroj.
Dostatek čisté vody, potravy, funkční generátor a skříňka plná společenských her pro lidi ve věku od 9 do 99 let. Co více si v postapokalyptickém světě přát?
„Možná méně dementní architekty,“ zabručel Harold a přivolal výtah. Nesnášel dýchání v plynové masce. Dveře výtahu se otevřely a Harold v kabině vyjel až k do chodby vedoucí k těžkým vchodovým dveřím. Vedle ovládacího panelu ležela automatická puška AK-47. Harold ji uchopil a pohledem zkontroloval. Pažba byla od něčeho ošklivě umazaná. Zamračil se a děkoval Bohu, že ten pach nemůže cítit. Zbraně jako starý kalašnikov naštěstí dovedou střílet i kdyby se váleli v bahně a kdovíčem horším. Harold zacvaknul nový zásobní a natáhnul.
Poté jeho necitlivé prsty v rukavici přeběhly po řídícím panelu a nacvakaly číselný kód k otevření krytu. Ďábelská mašina se dala do pohybu, těžká západka se odsunula a dveře se pomalu začaly otvírat. Harold neklidně podupával nohou a všemožně se natřásal.
„Sluneční brýle jsem si zapomněl!“ zaklel a připravil se na nepříjemný bodavý pocit v očích. Hustý prach popela sice na dlouho zakryl slunce, ale i tak bylo venku příliš mnoho světla v porovnání s potemnělým bunkrem.
Harold mžoural a sykal bolestí. Mezitím se Geigerův počítač na jeho zápěstí začal ozývat svým vlezlým tikáním, které se nenápadně zrychlovalo. Úroveň radiace v okolí rostla. Tichý zabiják nikdy nespí.
Vykročil po úzkém, zpola zříceném, schodišti a kalašnikovem mával kolem sebe. Někde tu určitě jsou! S Waltherem si domysleli, že ty bestie mají nejspíš hnízdo ve zbytcích té velké budovy, která stávala nad bunkrem.
„… tři, dva… JEDNA!“ odpočítával Harold ze zvyku, zatímco kráčel známou cestou ke svému cíli. Na jeho „jedna“ se zpoza zřícené zdi vynořilo monstrum. Vypadalo jako obrovská krysa s jakýmisi pavoučími makadly na plochém čumáku. Za sebou po rozryté zemi vlekla odporný nabobtnalý vak, který jí plandal z břicha, a cosi v něm čvachtalo. Třetí pár nohou, který monstru vyrůstal ze zad, byl natočený dopředu a zakončený ostrými drápy, dlouhými jako mužská paže.
„Za tebe budu mít tak 20 bodů, svině!“ zakřičel Harold dutě v plynové masce. Od pasu vypálil dávku z pušky a zasáhl monstrum do těla. Bestie zapištěla a zaváhala. Harold zvedl kalašnikov a pohodlně zamířil. Jednou stiskl spoušť a kulka zasáhla „krysáka“ přímo mezi vypoulené oči. Netvor se svezl na zem a rozdrtil vlastní vahou svůj vak. Ten s odporným šplouchnutím prasknul a krom slizu se na zemi vyrojily zmítající se zárodky dalších bestii.
„Až se naučíte používat kondomy, můžeme se zkusit na něčem domluvit!“ řval Harold, zatímco bezbranné mutanty mlátil pažbou pušky.
Po chvíli se uklidnil a hnán jakýmsi neznámým nutkáním vyrazil dál. Za zborcenou zdí odbočil doprava a připlížil se k malé budce. Natáhl se po klice, ale pak zaváhal. Prudce kopnul do dveří, až se budka zachvěla. Cosi na střeše zaštěbetalo a objevilo se osm tlustých, chlupatých nohou. Monstrózní pavouk, jehož nažloutlá pokožka byla protkána pulzujícími žílami se zelenou tekutinu, začal slézat po stěně budky.
Harold do něj vypálil zbytek zásobníku, dokud na zemi nezůstala jen jakási neforemná kaše.
„Vždycky jsem nesnášel hajzl-pavouky! Hlava, velká nafouklá prdel a hnusné nohy! Zvrácenost! Horší jak top-modelky!“
Pak konečně našel odvahu a vstoupil do budky. Rozsvítil lampu a natáhl se pro staré noviny vyskládané v rohu. Kalašnikov opřel o stěnu a stáhnul si kalhoty.
„Prokletí architekti!“ brblal. „Postavit bunkr bez hajzlíku…!“
Když musíš, tak musíš. A budeš vděčný i za zpola roztavenou Toi-toiku v blízkosti svého bunkru.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 24 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 52 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
