» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."

Victor Hugo

počet přístupů: 2141674

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Černá díra- kapitola 6 ::

Tesss	publikováno: 09.09.2010, 10:15


	Apríl Vše se ale změnilo 1.dubna. V den, kdy jsem měl na dva měsíce odjet na stáž do Anglie. Vůbec se mi nechtělo. Představa, že bych ji měl na dva měsíce opustit po tom, co jsem se tak pracně dali dohromady, se mi nezdála jako dobrý nápad. Ale ona mě přemluvila, ať jedu, že taková příležitost se jen tak nevyskytne, a tak jsem jel. Ale to jsem ještě netušil, co tím způsobím. Hned druhý den po příjezdu jsem vytočil její číslo, ale operátor hlásil: „Volané číslo neexistuje“. Zkoušel jsem to znovu a znovu, ale nic. Myslel jsem si, že to blbne tím, že jsem v zahraničí, ale ostatní čísla šly. Tak jsem se vydal do internetové kavárny s tím, že jí napíšu e-mail – mohla přece ztratit mobil, nebo tak něco. Dal jsem odeslat zprávu, ale vzápětí mi došel e-mail, že její emailová adresa neexistuje. Začal jsem panikařit, co se asi stalo. Šel jsem na facebook, ale její profil také neexistoval. Rozhodl jsem se, že napíši svému nejlepšímu kámošovi Mirovi, jestli o ní něco neví. Mira byl prostě Mira. Dalo se na něj stoprocentně spolehnout a nikdy nezradil. Jen co jsem otevřel mobil, zjistil jsem, že mě Mira předběhl a napsal mi první. Jeho SMS mě ale totálně šokovala. ZDAR HONCKU. ASI JSEM VAM TO ZAVARIL CO? CHTEL JSEM JEN TIM APRILOVYM FTIPKEM OTESTOVAT VAS VZTAH A POBAVIT VAS. VCERA JSEM TO CHTEL SARLOTE VYSVETLIT, ALE NEDALA MI PRILEZITOST. PROMIN, ZE TI TO PISU AZ TED, ALE NEMEL JSEM KREDO. SNAD SE TO MALE NEDOROZUMENI BRZY VYSVETLI. TAK CAU A MEJ SE V TE ANGLII DOBRE. MIRA. Vůbec nic jsem nechápal. Jaký aprílový ftípek. Co to zas ten Mira vymyslel za kravinu? Vzápětí jsem mu napsal: NO NAZDAR. MUZES MI PROSIMTE RICT, CO TO TU MELES ZA HOVADINY A PROC SE NEMUZU ZKONTAKTOVAT SE SARLOTOU? CO SIS TO ZASE VYMYSLEL ZA NESMYSL? Asi do 5 minut mi Mira zavolal. „Ahoj Honzo.“ „Zdar, můžeš mi konečně vysvětlit, co se to tu do prdele děje?!“ „Víš, jak jsi byl před odjezdem u mě?“ „No...tak co?“ „Zatímco jsi byl na záchodě, tak mě napadlo, že bych si z vás dvou mohl tak trochu vystřelit, když byl ten apríl. A tak jsem si vzal tvůj mobil a napsal jsem Šarlotě SMS.“ „Jakou SMS?!“ „Napsal jsem něco jako, že už to nemá cenu a chceš se s ní rozejít.“ „No ta ses dočista zbláznil. Tak proto se jí nemůžu dovolat. Víš, jak jsem se s ní pracně dával dohromady a ty to všechno takhle poděláš,“ už jsem to nevydržel a vyjel jsem na něj. „Hele, já nevěděl, že to až takhle vezme. Docela divím, že jí to ani nedošlo, když byl ten apríl. Já..“ „Ty už nic neříkej. Víš co, ty ji prostě najdeš a všechno ji vysvětlíš. Je ti to jasné?!“ „O co se asi poslední dobou pokouším?“ „Tak se pokoušej dál. Nazdar,“ zavěsil jsem naštvaně mobil, padl jsem na postel a brečel a neměl jsem vůbec náladu jít makat. Řekl jsem , že mi není dobře a šel jsem se poflakovat po městě. Tehdy jsem si myslel, že se vše nakonec vysvětlí – taková prkotina, ale nevěděl jsem, co taková prkotina může způsobit. Den před mým odjezdem,zpátky domů, mi poprvé od naší hádky zavolal Mira. „Honzo?“ „Miro? Tak co, vysvětlil jsi jí to?“ „Honzo...já jsem teď neměl možnost. Já jsem byl teď měsíc na horách a tak jsem to nemohl změnit. Promiň.“ „Jak na horách. Miro...to jsi to nemohl nějak zařídit, aby se dozvěděla pravdu?“ „Honzo, zapomeň na ni.“ „Jak zapomeň. Miro, je to moje holka.“ „Říkám , zapomeň na ni. Už to není ta stará Šarlota. Změnila se. Viděl jsem ji včera zfetovanou, jak se tahá s jakýmsi feťákem. Je mi líto.“ „Miro, řekni mi, že zase vtipkuješ. Ty si musíš dělat srandu, protože jestli ne, tak tě asi zabiju a myslím to vážně.“ Už jsem to nevydržel a začal jsem na něho křičet. „Ne, nevtipkuju. A přestaň na mě křičet. Za tohle já jaksi nemůžu.“ „No ovšemže můžeš. Myslíš, že kdybych se s ní jakože nerozešel, tak by se tahala s nějakým feťákem. Co?!“ Píp – píp – píp. Mira to vzdal a típl to. V tu chvíli jsem měl nepředstavitelný vztek. Vztek na Miru, na ni a vlastně na celý ten nespravedlivý svět. A chtěl jsem už z té Anglie co nejrychleji zmizet a urovnat to. Po příjezdu domů jsem se nemohl dočkat školy. Jedině tam bych ji mohl snad zastihnout. Konečně nastal den a já vstoupil na práh školy a namířil jsem si to k její třídě. Vstoupil jsem do třídy,ale v ní bylo zatím jen pár žáků a Šarlota nikde. Tak jsem se rozhodl, že na ni počkám vedle nástěnky. Kolem nástěnky se to ale začalo hemžit plno žáky a tak jsem se na ni podíval také a nemohl jsem věřit vlastním očím. Na nástěnce byl vyvěšem plakátek s její fotkou a pod ní nápis HLEDÁ SE ŠARLOTA SMÝKALOVÁ. Rozhodl jsem se, že ji za každou cenu musím najít. Byla to přece pořád moje holka. Prošel jsem snad celý Kroměříž. Tušil jsem, že bude někdy tady. Hledal jsem ji až do večera. Prohledal jsem snad všechny možné varianty úkrytů, ale bezvýsledně. Kolem desáté jsem to vzdal a loudal se k autobusové zastávce, odkud miměl jet autobus o půl jedenácté, tu jsem ale uslyšel hlasy. Hlasy patřily několika mužům a jeden hlas mi připomínal hlas Šarloty. Šel jsem po hlasech a došel jsem až ke škole. Pod pouliční lampou jsem ji poznal. Byla ale úplně jiná. Měla jiné vlasy, jiný druh oblečení a držela se kolem ramen jednoho z těch kluků. Náhle si z batohů vytáhly spreje a posprejovaly zdi školy. Šarlota se při tom škodolibě smála a vypadalala zfetovaně. Už to nebyla ta Šarlota, co jsem ji miloval, ale úplně jiný člověk. Neměl jsem už ani sílu na ni zavolat, nebo zavolat policii, prostě nic. Byl jsem zhnusený a zbaběle jsem utekl a jel domů. Na druhý den se to řešilo, ale já nic neřekl. Byl jsem z toho celý špatný. Celý týden jsem byl bez nálady a z Mirou jsem nadobro skončil. Nikdy mu to neodpustím. Za týden Šarlotu našli celou zmlácenou, zfetovanou a na pokraji smrti. Byl zázrak, že skončila aspoň v komatu. Bylo mi jí líto a byl jsem neskutečně rád, že nezemřela. Pořád jsem ji miloval – respektive tu starou Šarlotu, Každý týden jsem ji navštěvoval a nosil jí květiny. Mluvil jsem k ní, držel ji za ruku a ona pořád jen spala a při životě ji držely snad jen přístroje. Každá další návštěva mi ale brala sílu. Byl jsem jako tělo bez duše. Zhoršil jsem se ve škole a uzavřel jsem se sám do sebe. Rozhodl jsem se, že už takhle nemůžu jít dál a zkopušel jsem na ni zapomenout. Včera večer mi ale přišla SMS od Miry. AHOJ HONZO. PISU TI, PROTOZE SE CHCI ROZLOUCITA RICT TI ZE JSI BYL TEN JEDINY CLOVEK NA KTEREM MI NEJVICE ZALEZELO A S KTERYM JSEM ZAZIL TY NEJLEPSI ZAZITKY. ALE JA UZ NEMUZU DAL. NE, KDYZ VIM, ZE JSEM ZKAZIL ZIVOTY DVOUM LIDEM, KTERE JSEM MEL RAD. BYLO MI POTESENIM BYT TVYM KAMOSEM, ALE TED MUSIM ODEJIT. MUJ ZIVOT UZ NRMA SMYSL. MEJ SE. MIRA- A den na to našli umírajícího Miru pod mostem z, kterého skočil. Mira, ale naštěstí přežil a teď je v komatu stejně jako Šarlota. V ten den jsem pochopil, že ho mám vlastně pořád rád. Byl to prostě kámoš a to doslova. Na nikom jiném nebyl takový spoleh a užil jsem si s ním spousty srandy. Byl velký vtipálek a to jsem na něm měl nejvíc rád. Nebyl apríl,a by mě nenapálil. Uvědomil jsem si, že to vlastně nemyslel vůbec špatně. Jen si z nás chtěl vystřelit. Jenže Šarlota to vzala jako hotový fakt a ani si to nenechala vysvětlit. Reagovala moc přehnaně. Tak moc jsem si přál, aby se oba uzdravili a aby jsme se tomu potom jen zasmáli, ale pomalu jsem ztrácel naději. Vždyť už to bylo víc než půl roku, co je Šarlota v komatu.


celkové hodnocení autora: 84.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 17		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	13.11.2010, 20:41:10

Zdravím! Souhlasím s čukem, časový skok v ději není popsaný a čtenář může tápat při čtení - co se v ději událo. Zdá se, že se obyčejný aprílový žertík proměnil v malou noční můru a zatím stál život jednoho mladého člověka, další leží v kómatu. Jak snadné je dostat se na onu "šikmou plochu"? Děj je vidět ze strany dalších hrdinů (vysvětluje, co se stalo z pohledu jiných očí). Škoda jen těch zbytečných chybek v textu, které se v obměnách stále opakují. Nepostrádá Tvůj příběh větší hloubku. Mám pocit, že netáhne, vpřed mě žene jen zvědavost, nedá se říci, že bych se nějak moc začetl... -- ...ale operátor hlásil: „Volané číslo neexistuje“. -- ale operátor hlásil: „Volané číslo neexistuje.“ -- Jaký aprílový ftípek. -- vtípek ? -- „No...tak co?“ -- „No, tak co?“ -- Víš co, ty ji prostě najdeš a všechno ji vysvětlíš. -- ...a všechno jí vysvětlíš. (pozor na ji/jí) -- Řekl jsem , že mi není dobře a šel jsem se poflakovat po městě. -- nadbytečná mezera před interpunkcí -- Řekl jsem, že mi není dobře... -- Den před mým odjezdem,zpátky domů, mi poprvé od naší hádky zavolal Mira. -- schází mezera mezi čárkou a dalším slůvkem (jak pozorně po sobě své texty pročítáš, zatím byly všechny chybky - i v minulých dílech - docela zbytečné) -- Náhle si z batohů vytáhly spreje a posprejovaly zdi školy. -- kdo? ONI? (ona a ti kluci?) -- Náhle si z batohů vytáhli spreje a posprejovali zdi školy. (pokud by šlo o samé dívky, pak by koncovka -y byla správná, ale byli tam i kluci) -- A den na to našli umírajícího Miru pod mostem z, kterého skočil. -- ...pod mostem, ze kterého skočil.

čuk	09.09.2010, 10:15:15

Časový skok do 1. dubna je nepopsán. Nevíme, kdy se Šarlota vrátila a co dělal Honza. Jak to, že se mu nic nedoneslo? Příběh Šarlotin se odehrál po ty dva měsíce, co byl Honza v Anglii, to je první zdání. Pokud upadla Š do komatu až po Honzově příjezdu, proč s ní nemohl být ve spojení z Anglie?)zrušení čísla?) Je sice pravdou, že z malých věcí se mohou vyvinout velké důsledky, ale tady je to dost za vlasy přitažené a nejasné. Taktéž ono náhlé přerušení kontaktů. Reakce osob jsou unáhlené, přetažené, nepravděpodobné, bez podpory určitým navozením situace ,není pro ně psychologická průprava. Měla bys před každým dílem v perexu stručně sumarizovat předchozí děj. V textu víc používat střihy a časová označení. Text je dost zmatený, musí se dešifrovávat, případné spoje v kupě dalšího textu jsou méně zřetelné. Prosím, pro příště napiš perex tak, aby bylo zřejmé co a jak v příběhu bylo. Jinak nebudu mít sílu dál tě publikovat, a pokud se na tvůj text někdo jiný nepodívá, bude trčet v řadě. Bohužel dlouhé časové prodlevy mezi uveřejněním ztěžují orientaci, zapomíná se (a já obzvlášť). z Mírou? Ja tam pár překlepů