|
| |
|
|
jednou pozdě v noci
stál jsem na kraji propasti
a díval se dolů a viděl tam rostliny
jak se táhnou celou tou obrovskou dírou
a snažej se dostat ven
pak jsem si sednul
na okraj propasti
a číhal na zvířata
který budu moct ulovit a sníst
přišla tam srnka
hodně pomalu šla a všimla si mě
zůstala stát jako přibitá
a já měl v ruce svůj nůž
nejed jsem už asi tejden
hubenej víc než normálně
a tohle byla jediná naděje
jak neumřít
srnka tam pořád stála
otočil jsem se
a zase se díval do propasti
srnka ke mně pomalu šla
vyčkával jsem
byla blíž
vyčkával jsem
přišla až ke mně
pohladil jsem jí
zadívala se na mě
v tu chvíli to věděla
najednou jí ukápla slza
a já věděl
že se tim nesmim nechat rozhodit
když jsem jí stáhl z kůže
rychle jsem rozdělal oheň a snědl ji
a byl jsem zase šťastnej
a hlavně najedenej
pak se ale objevila další
a já věděl
že to není náhoda
tak jsem se rychle zdekoval
v tu chvíli
se mi už ale stejně zahryzávala do nohy
a já věděl
že je to naposledy
co jsem napsal báseň o srnách
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
3.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 3 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 30 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
