» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais

počet přístupů: 2141676

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: V. Skutečná tvář - Trittus ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Trittus

Šimon Pecháček	publikováno: 12.09.2010, 8:31

Tender Endonová odkrývá část pravdy o své osobnosti, o tajemné organizaci a jejích cílech. Snaží se přinutit Iana, aby pro ni pracoval, když ten odmítne, je připravena ho mučit. Jenže v bystré mysli vědce se zrodil nápad, jak využít nečekanou prudkost, kterou Endonová prokazovala...


	V první chvíli jej málem ovládlo sto chutí se proti své sekretářce vyřítit a zaškrtit ji, ale nakonec se včas uklidnil. To, na co se dívám, je jen hologram, pamatuj si to! říkal si pořád dokola. „Řekni mi jedinej důvod, proč bych měl někoho, jako jsi ty, poslouchat,“ odpověděl. Sám se divil, jakou dávku nevraživosti do svých slov vložil. Tender k němu přistoupila blíž a klekla si, stejně jako klečel Den, tak, aby mu mohla zírat přímo do očí. „Ne, dnes se mnou tvůj pohled nic neudělá, už vím, co jsi zač!“ zareagoval na její pohyby. Zasmála se. Byl to uši drásající zvuk, skoro až umělý. „Jsi hlupák, Iane. Nevíš o mně nic, až na to, že patřím k téhle organizaci. Co víc, ona mi i patří. A ani mi nejde o to, abych tě stresovala svým pohledem. Vzhledem k tomu, jak vystresovanej jsi musel bejt, když si doteď držíš ostrej střep od talíře u krku, by bylo mé snažení zbytečný. Teď ho dej pryč. Pokud to neuděláš, stejně ho odteleportujem.“ Odhodil střípek ke zbytku a čekal, až Tender znova promluví. Šílel z té změny. Ještě nedávno byla mlčenlivá a ledově klidná pracovnice, nyní viděl krvelačnou zrůdu. „Skvěle. A proč by ses neměl zabíjet? Páč jsou naši strojníci absolutní pitomci a nedokážou sestrojit ani hlavní obvod tvé trysky, ovšem to už je stejně jedno, poněvadž teď se s nima hnojí na nebeskejch farmách.“ Bylo vidět, že se zasnila, jako by rozjímala nad tím, co všechno jim předtím udělala. „A nikdo jinej by ji nedokázal postavit líp než ty. Než řekneš, že nám nebudeš pomáhat, zamysli se. Já osobně jsem tak bohatá, že kdybych ti darovala pětinu svýho jmění, žili by z toho ještě tví pra prapotomci a patřili by k jednim z nejbohatších na Zemi. O finančních zdrojích mé organizace raději nemluvím, zatočila by se ti z toho hlava. Za to, že nám pomůžeš, můžeš mít cokoliv. Za naše peníze by sis mohl koupit všechno, neumíš si to ani představit!“ „Já nechci peníze! Když bych vám pomohl, mohli byste pak vydírat celý svět, čímž by byl rázem celičký váš. To nedovolím!“ „Už jsem ti řekla, že jsi hlupák? Nejde mi ani trochu o Zemi. Kdybych chtěla, dávno ji srazím na kolena. A věř, že na to bych měla tolik prostředků, že bych je ani nestihla všechny využít.“ „Tak o co ti jde?“ nechápal. „Kristova noho, jsi vědec, tak trochu přemýšlej!“ zuřila a ještě utrousila několik sprostých kleteb. Ignoroval ji a chvíli uvažoval, jak jinak by mohli využít DC – 32. „Vy jste objevili novou planetu a chcete si ji pro sebe zabrat, jenže k tomu potřebujete trysky.“ „Páni, až tak přesné vysvětlení jsem od tebe ani v nejmenšim nečekala,“ pronesla ironicky. „Máš úplnou pravdu. Jsou na ní obří zásoby přesně těch surovin, kterejch je na Zemi nedostatek – voda, ropa, rudy, dřevo, všechno! Prodávali bychom je za přemrštěnou cenu, jaká je tady běžná, přitom s minimálníma nákladama a vydělali bychom triliony. O to mi jde – mít dostatečnou hromadu peněz, abych tam založila svůj vlastní svět, podle svých vlastních pravidel. Za další přemrštěnou sumu by se tam mohli přestěhovat boháči, kteří chtěj žít v čistym prostředí, mohli by žít novej život a já bych na tom vydělala takový množství peněz, že bych si mohla koupit cokoliv. I lidi. S novýma prostředkama bych si nakoupila hromadu lidí, postavila továrny a produkovala to, co už na Zemi desítky let nevidíme a opět prodávala za obrovské ceny. Z toho světa bych vytěžila tolik, že kdyby ses ke mně přidal, nikdy by sme se nemuseli starat o peníze. A ty bys mohl s neuvěřitelně velkejma zásobama peněz neomezeně pokračovat ve svým výzkumu! Tolik možností!“ Mluvila vzrušeně, nedočkavě, nechávala se unést svými představami. Takovou ji neznal, ale co na tom záleželo. Chvilku si s tou myšlenkou pohrával a zhodnotil ji jako velice přitažlivou, ovšem pak si vzpomněl na Zemi. S příchodem nových technologií, přemnožením lidí na jedenáct miliard, vyhubením takřka celé živočišné říše, znečištěnými oceány a ovzduším, chemikáliemi zamořenou půdou a vodou, si každý uvědomil, že Země je na krajíčku svých sil chamtivé lidstvo uživit. Čím víc lidé tvořili, tím více ničili. Jenže toto uvědomění přišlo příliš pozdě. mateřský svět byl zničen a jediné, co jakžtakž zabránilo totálnímu zamoření planety, že by na ní ani lidé nepřežili, byly pohlcovače nebezpečných oxidů síry a uhlíku, methanu a dalších plynných látek, generátory ozonu a atmosféry, nespočet výkonných filtrů a vodních čističek a dalších zařízení. Jinak by se z Matičky Země stala špinavá neobyvatelná koule s rozpadajícími se zbytky civilizace, jež zničila sama sebe. Ovšem lidstvo se potýkalo spíše s akutním nedostatkem surovin. Naprostému kolapsu stálo v cestě klonování a nebeské farmy. Voda, stavební materiály, rudy, ropa, zemní plyn, to všechno se klonovalo po bilionech tun. Obilí, maso, mléko, zeleninu, ovoce a další produkovaly ohromné farmy zavěšené repulzory vysoko v atmosféře, s umělým klimatem, půdou, hnojivy a s roboty, kteří se o všechno starali. Co se nezískalo tam, doklonovalo se na povrchu. Ale ani to nestačilo. Klonování jen stěží pokrývalo poptávku, nebeské farmy byly zcela zanedbatelné; mnoho lidí žilo na hranici bídy a tisíce trpěly hlady a žízní. Nesměl dopustit, aby lidstvo podobně vysálo další svět. Ano, chtěl, aby člověk poznal další planety a využil je, ale tak, aby se naučil žít v harmonii, ne decimoval kam jen přišel. Bylo neskutečné, co svým objevem zapříčinil a ještě zapříčinit mohl. Měl chuť dát si facku za svou naivitu a iluzi, že jeho převratná tryska nezpůsobí žádné problémy. Bylo jedno kolikrát si to už říkal, ovšem měl to čekat a připravit se. Endonová možná měla pravdu, když říkala, že byl blbec. Možná? Určitě! Myšlenky plynuly hlavou jen pár sekund, pak hned odpověděl: „Ne, Tender. Nevím, kdo jsi – jak říkáš –, co je tvá firma zač a už jednou jste mě podvedli. Byl bych ještě větší hlupák, než tvrdíš, kdybych ti pomohl. Smůla pro tebe je, že jakmile mě zabiješ, přijdeš o mé schopnosti, jenže když mě necháš žít, budeš ohromně riskovat, ale ještě budeš držet při životě někoho úplně zbytečného. Navíc já bych radši zemřel, než tu žil bez pohybu, bez svého výzkumu, bez přátel. A ještě něco – i kdybys použila mučící techniky, nijak bych vám nepomohl. Mám silnou vůli. Nepohnu pro tebe, milá Tender, ani jediným článkem prstu. A teď zmiz, hnusíš se mi. Jsi sobecká, arogantní a zvráceně ledová.“ Poprvé získal pocit, že nad ní vyhrál. Opak se však stal pravdou, jak brzy poznal z její odpovědi. „Nemáš mně co rozkazovat, jediná bytost takových pravomocí jsem tu já. A abych ti odpověděla na tvou otázku – nejsem člověk.“ „Cože? Asi mně neřekneš, kým potom jsi, že?“ „Uhádl si. Přemýšlej, ty chytráku. Ke tvému odporu se vyjádřím jindy. Nemyslím si, že ti to bude příjemné, tak se připrav.“ Její holografická podoba zmizela dřív, než stihla zavřít ústa. Nebyla člověk? Pak teda byla mimozemšťanem nebo co? Už zase jsi dětinský, Iane. Zkus ji poslechnout a pro jednou přemýšlej logicky, jízlivě pronesl znuděný hlásek uvnitř jeho já. Tak jo, měl pravdu. Přemýšlet. Byla tu jen jedna jediná možnost, která byla ovšem mnohem absurdnější, než ta první. Mohla totiž být droidem lidskou replikou. Jenže to byla blbost. Lidská technologie zdaleka nedosahovala takových výšin, aby lidé mohli sestrojit tak dokonalou repliku člověka, jakou Tender nejspíš byla. Její organizace sice měla pod palcem teleportaci, ale ta byla i normálním vědcům s nuznou státní podporou na dosah. Ovšem droid plně napodobující člověčí chování, vzhled a pohyby? Nu ano, po světě běhala spousta robotů s postavou obyčejného muže (existovaly i ženské modely, když jste si chtěli vymýšlet) a lidským obličejem, ale neměli kůži, oči, vlasy, nic skutečně lidského. Byli jen z kovu a dalo se bez výhrad poznat, že jsou roboty. Jestliže doopravdy byla replikou, trochu by to vysvětlovalo rychlé a silné pohyby, jež Tender použila, aby jej zastavila při cestě za Dartingsonem, Ale tím to celé končilo. Nemohlo to tak být. Příliš neuvěřitelné, než aby vůbec připustil, že by to mohlo být možné. Lidé by prostě nepostavili tak dokonalý biostroj. Ještě absurdnější se zdála úvaha, že ji poslali dostatečně vyspělí zelení mužíčkové, aby tu špehovala či něco podobného. Ani jedna z těchto představ nebyla pravděpodobná, natož uvěřitelná. Co když se ho snažila jen oblbnout? To už byla mnohem lepší možnost. Bylo to vlastně jediné rozumné východisko. Žádná z úvah mu ale dozajista neřekne, jak z toho ven. Byl opět na mrtvém bodě. K tomu všemu ho varovala, že příště jej bude mučit. Takže si stačí vzít zpátky ten střep a dokončit co začal. Počkat! Určitě to teleportují někam na skládku, každopádně pryč z místnosti, aby se nemohl zabít. Když si vzpomene, že aby si mohl vzít kuličku jako „nahrávací zařízení“, musel ji uchopit. Potom to určitě platilo i naopak. Tohle byla šance, kterou jen těžko dostane znova. Musí doufat, že dřív, než to Tender dojde, bude už dávno po teleportaci. Ovšem pozor, nesmí zase být příliš naivní, raději ani nechtěl počítat, kolikrát se mu to nevyplatilo. Prostě bude pokračovat ve svém pokusu o sebevraždu. Endonová bude pořádně naštvaná, že ji v podstatě ignoroval a padesát na padesát, že bezmyšlenkovitě nařídí teleportaci střepů, včetně toho, který držel v rukou. A i kdyby se to nepodařilo, mohl pak dělat nevinného. Za pokus to stálo. Opět, tentokrát s hraným zoufalstvím, si přiložil ostrou hranu kousku talíře k cévě na krku. * „Do prdele, zas se chce zabít! Proveďte teleportaci všech střípků, který v tej místnosti sou! Hned!“ zařvala Tender na nějakého nohsleda u ovládacího panelu. „Ale madam…“ „Slyšel ste dobře! Nemám zrovna dobrou náladu, tak být vámi, dnes mi neodporuju!“ „Jak si přejete,“ odpověděl zmatený muž. Tender si příliš pozdě uvědomila, jak velkou chybu udělala. * Nemohl uvěřit, že jeho plán přes všechny pochybnosti vyšel. Ještě hůř šlo věřit, že Tender byla tak hloupá! A mně bude říkat pitomče! Jeho předpoklady se vyplnily do posledního písmene. Nejen, že jej opravdu teleportovali, ovšem dokonce i na centrální skládku New Yorku. Teď už „jen“ najít správcovu budku. Tuhle neskutečně rozlehlou hromadu smetí totiž spravují roboti a ti ke všemu nepracují v noci – byla totiž hluboká noc – poněvadž nemohli při práci fotovoltaickými články dobíjet baterie a tak byla budka správce jedinou záchranou. Á! Támhle pod kopcem svítí světlo. V kluzkém a hnijícím odpadu se chodilo špatně, ale vidina záchrany ho popoháněla natolik, že ani necítil silný zatuchlý skládkový zápach. Za pár minut tam bude. * „Kurva! Jsem tak pitomá!“ sprostě nadávala na celé kolo Endonová. „Ehm… snažil jsem se vás varovat, že –“ začal ten u panelu, ovšem svou větu nestačil dokončit, jelikož Tender vytáhla z opasku od černých kalhot dámskou, ale velice účinnou laserovou pistolku a udělala mu z hlavy připálený guláš – to všechno během vteřiny. „Já vím, ty idiote!“ Kdyby mohl mluvit, bezpochyby by chtěl říct, že to já jsem pitomá za hory a doly a zabránil by mu v tom jen strach, pomyslela si trpce. „Kam ho teleportoval?!“ zeptala se poněkud vylekaných kolegů. „N–na centrální skládku,“ zareagoval jeden z nich. „Okamžitě tam vyšlete naši speciální jednotku! Ať ho chytí! Určitě zamířil ke správcově budce, ať s tím počítají! A ukliďte tenhle spálený kus masa!“ Tender si až moc dobře uvědomovala, že jakmile se Den dostane k Dartingsonovi, bude s ní amen. Udělala fatální a dost možná největší chybu svého života. Bylo k zbláznění, jak šíleně jednoduše ji přechytračil. Ji! O to více, když on byl člověk s tisíckrát hloupějším mozkem, než jaký sídlil v její hlavě! Nyní ovšem o své genialitě dost pochybovala. Pokud ho nechytí, může jen těžko doufat, že ji její pán ušetří. Ksakru! Tohle mohly být poslední chvilky jejího života. Ale i přesto musela připustit, že to byla jen a jen její chyba a trest si zaslouží. A tady a teď nemá pražádný smysl čekat. Rozběhla se k výtahu a hned jak vystoupila na startovací plošině, zamířila do svého vždy připraveného raketoplánu. Nedělala si iluze, že Iana přivedou nazpět, a proto musí co nejdříve odletět na tajnou základnu na Marsu, kterou si tam nechala před dvěma roky postavit. Jestliže ho snad chytí, nebude ani na čtvrt cesty a bude se moct vrátit. Takový byl plán. Nastoupila a nařídila počítači, aby se napojil na ten centrální a vymazal veškerá data ve složce ‚Ian Den‘. Pokud se její speciální jednotka ozve s negativní zprávou, ručně smaže i zbytek. Na Marsu má každý měsíc aktualizovanou databázi, všechno je tam nadvakrát zálohované. Raketoplán již dávno protnul poslední zbytky šedivé atmosféry. Nastavila plný výkon, cíl letu, pak vyřídila bezpečnostní otázky letové kontroly a poslala jí své přístupové kódy – za dobrou půlhodinku by ji už nepustili, kdyby Ian všechno vybrebentil. Na oblíbené rudé planetě bude tak za hodinu a půl. Málokdo na ni cestoval, byla to jen jedna velká těžební oblast – kůra byla velmi bohatá na tolik žádanou železnou rudu – a celé to tam řídili droidi. Nikdo na Marsu nebydlel a tak tam bude v bezpečí. Jenže co jí to pomůže, dřív nebo později se ukáže její pán a zničí ji. Ovšem to přeci nesmí! Žila tak krátce… Bylo jí totiž teprve pět let.


celkové hodnocení autora: 94.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	18.11.2010, 16:46:18

Odpověď na příspěvek od uživatele: chris ONNE* ze dne 18.11.2010, 16:29:48* Jj, Tender bude nejspíš hodně obletovaná! :-D Přesně, pro rýpaly to musíš vysvětlit takhle, polopatě. My si pak myslíme, že jsme dostali autora a ejhle, autor nakonec dostane nás… :-DD

chris ONNE	18.11.2010, 16:29:48

Zdravím! … pozdě. mateřský svět… - Mateřský Příběh. Ta Tender se mi začíná páčit! Na to, že ji je teprve pět let, tak chudák má starostí až nad hlavu! Celkově se mi tento díl líbil asi zatím nejvíce ze všech předešlých. Děj docela svižně odsejpá, na povrh vyplouvá pár docela zajímavých skutečností (jednak o Tender, tak i třeba o situaci s lidstvem – moc růžově to nevypadá, jen by mě zajímalo, jestli máš představu, v jakém roce či spíše století se to odehrává?), zbytečně se nikde nerozepisuješ a navíc, těch málo věcí, které nám prozradíš, jsou nahrazeny snad ještě závažnějšími otázkami, na které zatím neznáme odpověď. Jo a abych nezapomněl, ukončení se mi taktéž líbilo. Jen jedna maličkost: je pravda, že už jsme to jednou rozebírali, ale… proč ho znovu neteleportovali zpět? Já vím, říkal jsi mi, že je to docela náročné, ale nebyla tohle tak nějak krajní situace? Přece jen, jde o její hrdlo, tedy jestli jsem to správně pochopil… Hezký den a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 18.11.2010, 16:39:18
Šimon Pecháček: Ta Tender se snad líbí úplně každému :D Mám dost dobrou představu, jenže ještě není čas, aby byla odhalena ;) Nedostatek informací je pomalu standardem dnešní sci-fi :D I to se dá velice jednoduše vysvětlit: pro teleportaci přirozeně musíš znát polohu teleportovaného objektu, a Tender byla příliš naivní, než aby z čiré myšlenky "co kdyby náhodou" Ianovi implantovala lokační čip. Tudíž jej nemohli přesně zaměřit. Tender to věděla, proto to ani nenavrhovala, a proto na sebe tolik nadávala. Pro rýpaly se to musí vysvětlit takhle :D Díky, tobě taky! ;)

Šíma	12.09.2010, 10:18:59

Ha, další povedený zvrat! ;-) Pěkné, dočetl jsem až do konce a těším se na pokračování. Jedna docela bezvýznamná jednička je tam. P.S. Na šotky jsem nekoukal, ani je nehledal... Nechal jsem se trochu strhnout! Hihihi... Podíváme se i na tu cizí planetu s nerostnými zdroji! ;-)


ze dne 12.09.2010, 14:55:12
Šimon Pecháček: Zvratů ze začátku opravdu není pomálu, jen co je pravda ;D ... jsem rád, že se líbí. P.S. Tak snad ani žádné nenajdeš :)

čuk	12.09.2010, 8:30:41

Zajímavý text, dynamický a s dobře čitelnou úvahou. Ian byl teleportován spolu se střepem (jak je to možné? zapomněl jsem na smysl kuličky). Líbí se mi vytvoření nového typu postavy, jakou je Tender: psychologie umělé bytosti do zla snad povede k dalšímu zjišťování jeho kořenů i bude jedním z motorů děje.Těším se na pokračování, opět se sumarizujícím perexem.


ze dne 12.09.2010, 14:54:11
Šimon Pecháček: Smysl kuličky - aby si ji Ian sebou mohl vzít, musel ji uchopit. To znamená, že teleportovali Iana a s ním i kuličku, protože se jí fyzicky dotýkal. V opačném případě, pokud bych to převedl na kuličku, by mohli teleportovat samotnou kuličku, ale kdyby ji Ian držel, s kuličkou by byl teleportován i Ian. :) Trittus je velice rozsáhlé dílo, takže Tender nebude ani zdaleka náplní celé "knihy". Každopádně nějakou dobu bude hrát záporáka a přesně jak říkáš, bude řešen její původ a tak dále :) Jsem rád, že se líbí :)