|
| |
|
|
V oblinách puklosti
choulí se les,
nad ránem vykukuje
z obří propasti
a pod kořeny šimrá
ho smutek,
jímž ho zalila dívenka
s modrou rukou.
Vlhko a tma,
opět prochází se
krajina po rozlehlé
pláni vyhřezlých
trnů z jam.
Svítá.
Luka se třpytí
a jitro kašle oblaka
na oblohu beztak
zašlé barvy země.
Stmívá se.
Vidina přírody
halí se v zpěv ostří
a rozpouští v sobě
sžíravou touhu.
Kapradiny letí
po ohnivé obloze
a přesto – není apokalypsa.
Stromy jsou velká těla
bytostí světla,
povídají, šumí…
Slyšíte?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
