» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141676

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Příběh mezi kapkami krve - XIV.kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběh mezi kapkami krve

Radmila Kalousková	publikováno: 16.09.2010, 7:18

Takže v minulé kapitole se Magdalena zbavila Bouchače, zbývá jen Krysař a Pulec. V této kapitole budou obě dívky pozvané na policii k identifikaci podezřelého a Kristina má něco na srdci...
Předem děkuji za publikaci a komentík
RK


	Jednoho večera, když spolu dívky seděly v obývacím pokoji, Kristina pomalu začala: „Magdi, víš…,“ chvíli se odmlčela „chtěla bych tě o něco poprosit.“ „Tak spusť,“ souhlasila „Jak teď tak trochu chodím s Davidem, s tím klukem od vedle. No, myslela jsem…,“ „Kristo!?“ vyhrkla pobaveně Magda „tak už mě nenapínej. A navíc, ani si mě ho nepředstavila. Bojíš se o něj?“ mrkla na Kristu „Ne,“ zamračila se Krista. „Právě kvůli tomu, chci s tebou mluvit. Chtěla bych, abys ho poznala.“ „Tak to je super, souhlasím. A on to ví?“ „Tak trochu. Ale taky bych chtěla, jestli bys nemohla …. No, jestli bys ho nemohla přečíst. Víš, jak to myslím. Jestli by mohl být ten pravý,“ začervenala se „Ach tak,“ pochopila Magda „Ty jsi pěkný kvítko! To víš, že to zkusím. Ale nesmíš se na mě zlobit, když se ti to nebude líbit. Nebudu ti lhát. A hlavně mu nikdy nesmíš říct pravdu o mě, ty zamilovaná“ „Jasně, slibuju. A nevezmeš s sebou svého přítele, viď. To bych se o něj asi trochu bála,“ řekla opatrně. „Těžko, celou dobu o něm nic nevím,“ povzdychla Kristina jí soucitně položila ruku na její. „Tak já jdu zavolat,“ vyskočila vesele. Následující den detektivové Reiner a Blechová seděli v bistru a dojídali pozdní oběd. „Slyšel si něco o tom, že jsou u nás z vnitřního?“ zeptala se Blechová kolegy „Nic nevím, tvoji to byli kamarádi, víš určitě víc než my. Děje se něco?“ zeptal se „No, hodně si to tutlá, ale prý se z našeho komisařství vynášejí různé informace ven, kontrolují všechny oddělení. Ale Reinere, je to jen mezi náma. Chci se na to zeptat starýho.“ „Jasně, přece se známe,“ Reinerovi začal vyzvánět mobilní telefon. „Ano?“ zahuhňal s plnou pusou. „Ano, dobrý večer, slečno Collemanová,“ zakuckal se a začal si utírat pusu ubrouskem, jakoby mohla vidět, jak právě vypadá. „tak tedy Magdaleno“ Blechová na něj vykulila oči a zašklebila se. „Jistě, že jsem rád, ano, zrovna jsem vám chtěl volat. Ne, ale ne,“ hihňal se „Potřebujeme od Vás, abyste přišly identifikovat nějaké podezřelé. Ano obě.“ reagoval. Blechová si v klidu ukusovala napíchnutou hranolku a celým tímto představením se viditelně bavila. „Dobře, tak ve čtyři. Proč? No, to je dost pozdě. Nevím…,“ chvíli poslouchal „Dobře, tak v pět. Nashledanou.“ Položil mobil na stůl a byl z toho telefonátu téměř zpocený. „Kolego, kolego,“ pronesla pobaveně Blechová. „Co to mělo znamenat? Ona má tvoje mobilní číslo?“ „Dal jsem jí vizitku, když jsem tam byl naposledy, aby mohla zavolat, kdyby se něco dělo,“ zabručel „Ale, ale, copak? Takhle jsem tě ještě neviděla. A dělo se něco?“ zasmála se „Ty se moc nesměj! Kdybys ji teď viděla. Ona je úplně jiná!“ bránil se „jde z ní strach,“ „No, na strach to moc nevypadalo,“ pokračovala „Nech toho,“ „Tak se nezlob, já tě nedám,“ poplácala ho po chlapsku po rameni a odnesla talíř. Po páté hodině odpolední se dostavily obě dívky na komisařství. „Udělali jsme šťáru v jednom baru, zavolal nám nějaký anonym, a na někoho jsme tam kápli. Podíváte se, zda můžete někoho identifikovat.“ prozradil jim detektiv Reiner. „Půjdete každá zvlášť a pořádně si to rozmyslete. Je to moc důležité.“ poučila je Blechová. Nejprve šla Kristina. Reiner ji zavedl do malé tmavé místnosti s velkým slepým zrcadlem. „Můžete,“ řekl do mikrofonu. Do druhé místnosti za zrcadlem nastoupilo pět mužů. Každý z nich držel kartu s číslem. Hned, jak se na ně Kristina podívala, poznala vysokého hubeného muže a bez váhání ho identifikovala. Vyšli z místnosti a na řadu přišla Magdalena. Blechová ji odvedla do místnosti, a když vycházela, špitla Reinerovi: „Vážně vypadá nebezpečně, celá se z ní třesu.“ Reiner se zamračil a zavřel dveře. „Tak si je pořádně prohlídněte,“ pobídl Magdalenu. „Je to čtyřka,“ zareagovala bez váhání. Hned ho poznala, byl to Pulec. „Jste si jistá? Nechcete si je ještě prohlédnout?“ ujišťoval se detektiv. „Ne, čtyřka,“ „Děkujeme Vám, sle…, Magdaleno,“ opravil se a zamířil ke dveřím „Detektive?“ zastavila ho. „Ano?“ otočil se a Magdalena už stála přímo před ním. Nečekal to a zorničky se mu rozšířily. „Věříte na upíry?“ zašeptala „Proč se ptáte?“ „Vždyť víte, co se teď povídá,“ pokračovala „Ne, nevěřím.“ „Tak to je dobře,“ zašeptala mu do ucha. Její jemné chloupky se lehce dotkly jeho tváře. „Nesmíte věřit všemu, co se říká. Něco pro vás mám.“ Detektivovi se zrychlil puls. „Co?“ zašeptal Magdalena se odtáhla a vytáhla z kapsy lísteček se jménem herny Černá kočka. „Tam se můžete také porozhlédnout, určitě nebudete zklamaní.“ „Odkud to máte?“ přečetl si jméno podniku „Také mám své zdroje, neptejte se.“ Do místnosti vešla Blechová. Reiner div nenadskočil, jak se lekl. Jako by byl přistižen u nějaké klukoviny. „Je vše v pořádku?“ vycítila Blechová napjatou atmosféru. „Už jste skončili?“ „Jistě, jistě,“ odkašlal si Reiner. „Děkujeme za informaci. Určitě se na to podíváme,“ Blechová se na něj zatvářila, jako „co se tady k sakru dělo?“ a Reiner jen zavrtěl hlavou. Kristina s Magdalenou ještě čekaly na sepsání protokolu a spěšně vyšly ven. „Hurá, už jsem myslela, že tam budeme nocovat. Musíme stihnout tu schůzku s Davidem. Máme to na osmou,“ strachovala se Kristina „Neboj se, to stihnem.“ ujistila ji Magdalena. „To měl celkem pech, že ho takhle vyhmátli, co?“ začala Kristina „To jo, ale kdyby byli rychlejší, mohli třeba chytit i ty dva další, který jim utekli,“ „Cože? Jak to víš?“ „Od toho jsou anonymní telefonáty, ne?“ prozradila Magda. O Bouchači ji říkat nebude, není důvod ji znepokojovat, takhle se jí bude lépe spát. Stále Kristinu překvapovala. Byla jí tak blízká a přitom tak vzdálená. Ten život, který žije bez ní, je tak jiný a cizí. Je to svět, do kterého nebude Kristina nikdy patřit. Vnímala to jako propast, která si tím mezi nimi hloubí. „Myslíš, že už bude po všem“ zeptala se „Myslím, že ještě zdaleka ne.“ odpověděla Magdalena.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Solitaire	31.07.2011, 17:09:24

Jelikož čtu bez delších pauz, větší vyostření na koncích kapitol mě neruší. Čte se to pěkně, a chybky sice občas jsou, ale to se dá vždycky opravit. Jdu na další :-)


ze dne 31.07.2011, 17:28:40
Radmila Kalousková: Díky, díky a ještě jednou díky! RK

čuk	16.09.2010, 7:17:43

Pořád se dá text dobře číst. Ale poněkud chybí víc odvazu a spádu. Vyostření vztahů. Magda se jako upírka příliš neprojevuje, zuby ji neblýskají - (ale snad mazlivé jemné chloupky se projeví v milostné avantýře). Očekával jsem, že identifikace bude podpořena zkoumáním krve a proveden její odběr u Davida. Ono pointování a vyostření je důležitější při publikování po částech, které se čtou spíš jako samostatný text. Psáno dost nepozorně (chybí tečky na konci vět nebo po přímé řeči, kde nenásleduje další text)


ze dne 16.09.2010, 12:10:43
Radmila Kalousková: No, to mě teda nenapadlo rezebrat Davida dle krve, hmm, budu muset o tom popřemýšlet. Díky za kometník a uveřejnění. Za chybky se samozřejmě omlouvám, je to silnější než já. Asi se Magdalena neprojevuje moc jako upírka, protože se s tím pořádně neumí ztotožnit. Je mi jasné, že pro čtenáře by bylo záživnější, aby řádila jak černá ruka, ale to mě k ní zatím tak úplně nesedí, možná v nějakém pokračování. Jo a poslední 2 kapitoly jsou přehozené, tak to může malinko rušit. Jinak vážně díky a hezký den RK