obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2141676 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Miluju tě ::

 autor Dragell publikováno: 19.09.2010, 10:55  
Temné, psychologické, fantasy, +15; Upozornění: smrt
 

V jejích blankytně modrých očích se objevil drobný démant, barvící se okolním světlem do ruda. Pak se vymanil z očí a vyrazil si na krátkou pouť po její tváři. Drobně zamrkala ve snaze vyhnat slzy, které jí začaly zaplňovat oči.
„Miluju tě, pamatuj si to…“ špitl mužský hlas a jeho ruce setřely ty drobné střípky neštěstí z jejích tváří.
„Miluju tě,“ něžně jí zašeptal do ouška poté, co ji objal mocnými pažemi kolem jejího drobného těla. Objetí jeho silného mužského těla ji drobně uklidnilo, dodalo ji útěchu, kterou hledala. Na chvíli, jako by nebylo nic jiného, chtěla si užívat jeho přítomnosti, jeho silných paží a teplé hrudi, oddávala se tomu pocitu a své drobné ručky mu složila na prsou.
Jemně ji prsty pod bradou zvedl hlavu, jejich pohledy se setkaly. Cítil její bolest. Bolest jejího srdce. Vše to z ní tak silně vyzařovalo, že si nebyl jist, zda cítí víc její bolest nebo tu svou. Druhou rukou jí začal jemně hladit po krásných dlouhých vlasech. Vypadaly jako drobné provázky pavučiny, tak křehce a vznešeně. Nemohl se jich přestat dotýkat a jeho srdce pod tíhou okamžiku zrychleně tlouklo.
Odněkud se ozval vyděšený výkřik, ale pro ně neexistoval svět. Nevnímali nic kolem sebe. Už se také ten nejhlučnější okamžik utišil, vše bylo tiché až na nějaké to zaskřípání, výkřiky či vytí nešťastných psů, co ztratili své nejbližší.
Nebyla to ani půlhodina, co nastal naprostý výpadek proudu a ulice města se staly smrtící pastí. Teď zde ale jen temně zářil zlověstný oheň z některých srážek. Vše bylo tiché, nikde nebylo vidět živého člověka.
Tulili se k sobě na zemi vedle rozbité skleněné výkladní tabule a nevnímaly míhající se stíny po ulicích a v oknech domů. Ne, byli tu jen oni, nic okolo neexistovalo jen on a ona. Dva nešťastníci, pro které slovo „konec“ nesouviselo se slovem „teď“.
Smutně mu hleděla do očí a to pouto bylo tak silné, že měla pocit, že s ním splyne v jednu osobu. Rty se jí jemně zachvěly v drobném vzlyku. Znovu ji sevřel ve svém náručí, snažíc se ji utěšit a vtiskl ji drobný polibek na čelo. Její tělo se chvělo nad silným prožitkem okamžiku, vše tak bolelo, každá láskyplná chvíle strávená s ním, neboť ona věděla, že brzy to skončí. Skončí to navždy.
Jakoby uviděl její zlé myšlenky, chtíc ji jich zbavit, jí vtiskl na rty drobný polibek. Drobně se odtáhl a uviděl její zavřená víčka, jež se chvěla napětím. Její sladká ústav byla jemně pootevřená a jakoby žádala více dotyku, než jim věnoval. Tomuhle přání nemohl jinak než vyhovět, vtiskl jim dlouhý polibek.
Blesk osvítil ulice města a ohlušující hrom zaburácel. Přes temné mraky halící noční oblohu nebylo vidět měsíce ani hvězd. Zanedlouho se z mraků spustily veliké a těžké provazce vody, aby spláchly to dílo zkázy.
Bolestně zakňučela a rukama jej od sebe odstrčila. Její oči potemněly, až měl skoro pocit, že jsou černé jako mraky nad jejich hlavami.
„Jsem rád, že jsi to ty,“ špitnul zničeně, když rozpažila. Ze zad ji během chvilky vyrostla mohutná křídla obalená bělostným peřím a chmýřím. V rukou se jí zhmotnily dvě katany a on se zavřenýma očima klesla na kolena. Rty se mu zachvěly strachem z neznámého, jeho anděl strážný, který jej celý život chránil, jej nyní přišel zabít. Všichni andělé tuto noc přicházeli na zem, aby vyvraždili lidstvo a na zemi opět zavládl Ráj.
Byl to sotva znatelný pohyb, sotva stihl mrknout. Na krku se mu objevily dvě tenké červené linky, z nichž začaly vytékat potůčky krve. Jeho tělo ještě chvíli setrvávalo v kleku než se sesypalo na zem a hlava se odkutálela. Její bolestný výkřik přehlušilo zadunění hromu. Bouřka byla tuto noc opravdu silná. Otřepala zmoklá křídla, roztáhla je a za mocného máchnutí se vznesla do vzduchu. Její srdce ji vedlo bolestně vzhůru.
„Také tě miluju,“ zašeptala se slzami v očích, ale déšť její slova smyl.

K zemi se snášelo drobné sněhobílé pírko, jeho ožehlé okraje tiše sténaly…


 celkové hodnocení autora: 60.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 35 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Vašek Hejna 20.09.2010, 16:40:52 Odpovědět 
   Osobně už mě moc nebaví číst a sledovat podobné osudy lidstva, vyvraždění s láskou. Snad k Bohu. Kdo ví. No, je-li toto láska, pak chápu její skutečný význam v realitě života-
To je názor na filozofii záměru napsaného díla. Zpracování?
Nečetl jsem přímou řeč, jako bych se v ní ztrácel. Dávám za tři. OK?
 Dragell 20.09.2010, 8:43:20 Odpovědět 
   Ježiš, já poslala omylem neretušovanou verzi *zírám a dělá se mi ze sebe zle* doufám, že tu neretušovanou verzi najdu a brzy to upravím...
 Šíma 19.09.2010, 21:40:16 Odpovědět 
   Zdravím!

Jo, ty katany mi tam taky nesedí... Proč je lidi furt strkají do svých příběhu? Copak neexistují i jiné zbraně? U anděla bych také viděl meč, třeba nějaký ohnivý (jak to bývá)... Text je plný klišátek a je hodně "hořce" (spíše bolavě) přeslazený. Co do stylistiky není nic moc, totéž platí pro samotný "děj", pokud se o ději dá v tomto případě mluvit, protože čtenář nic netuší, co bylo předtím a co se dá čekat (a vydedukovat) potom... Nakonec, mnoho již bylo řečeno (napsáno) v komentářích přede mnou, takže bych se jen opakoval...

Trojka! (se zavřenýma očima)

P.S. Vypadá to na takovou momentku (bez jakéhokoliv orámování a zařazení), konec se mi líbil (s tím pírkem). Opravdu si to chce s dílkem hodně pohrát (přidat a ubrat slůvka, vypilovat popisy, samotný děj i dialogy).
 Lord Mordvig 19.09.2010, 14:40:48 Odpovědět 
   ze začátku červená knihovna s opakovanými slovy, jsou tam chyby gramatické i překlepy...

zajímavý nápad s tím, že andělé strážní přijdou vraždit... ale proč? co se stalo předtím, co se bude dít potom?

jinak bych podotknul, že katany se takto nepoužívají - buď bojuješ jednou, max. máš v druhé ruce bokken, nehledě na to, že než dvě červené linky by bylo katanovitější useknout mu hlavu

anděl versus katana : tady se poněkud nesmyslně míchají dvě odlišné kultury... neboť anděl strážný je spíše ochranář, hodil by se mu třeba meč a štít - na evropský způsob, něco jako rytíř

oproti tomu, katana náležela japonským feudálům, a byla vše, jen ne andělská - údajně se jejich ostrost zkoušela na živých lidech

psychologického tam moc není, temnoty ždibek na konci
 Ariadne 19.09.2010, 12:38:18 Odpovědět 
   no je to takové slohové cvičení... slovní zásobu máš dobrou, jen ji líp poskládat do nějakého zajímavého příběhu:-)))
 Hanulka222 19.09.2010, 11:34:21 Odpovědět 
   Nezlob se, ale ani jsem to ndokázala dočíst. Nuda, kýč. Navíc na můj vkus až příliš často opakuješ slova. Drobné tělo, silné tělo, drobně ji uklidnilo... To není dobrý. Taky pozor na věty typu: Jemně ji prsty pod bradou zvedl hlavu,..., rýpavý čtenář by si je mohl vložit jinak než bylo původně zamýšleno. Jako kdyby mu ty prsty rostly pod bradou a jimi zvedal hlavu. Chtělo by to víc promyslet a upřesnit.
Dřít, dřít, dřít. Ať to jednou taky zvládnu do konce.
 čuk 19.09.2010, 10:54:28 Odpovědět 
   Buď vítána na saspi.
Nepotěším tě: zprvu melodramatické, sentimentální kýčovité. Drobnost se kontastuje silou a patosem. Ona drobná se změní ve vraždícího anděla, zabije a přitom trpí.Ćervená knihovna šmrncutá obehraným andělským tématem a popraškem apokalyptického hororu, v kašírovaných kulisách. Ale ani takto pojato to dohromady neštimuje. Divné, opravdu divné, přeslazené a plytké.
Horníček by se divil, co se můžee vyklubat z drobných žen.
Drobně zamrkala- drobné střípky- drobné tělo- drobně uklidnilo- drobné ručky-drobné provázky-drobný vzlyk-drobný polibek-drobně se odtáhl
nevnímaly? sladká ústav? ji
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
*Vypuštění zvíř...
aliemmka
Martínek
Govrid
Především dobrý...
Uchk
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr