|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Příběh XVIII. Inkviziční ::
|
| |
|
|
V dávných dobách, kdysi, když po naší Zemi nechodili chobotnice, žil byl jeden inkvizitor. Tento inkvizitor se jmenoval Horác. Jeho divné jméno vzalo za vděk až po smrti. A čím se proslavil? Však jej nechejte, ať vám to prozradí sám.
To víte, děcka, bylo to už dávno. Zrovna jsem seděl zavřený v Basileji, za své hříchy. Posadili mě tam na stoličku, a řekli, že budu muset sedět tak dlouho, dokud si tím neodsedím všechny své hříchy.
Já jsem jim říkal, že to je základ trestního systému každého demokratického státu, ale oni mě jaksi nechtěli poslouchat. Měl jsem – a to je pravda – na svědomí několik dívčin různých věků, které jsem chtíc nechtíc prostě smilnil. A jak jsem smilnil! Páni, to bylo něco! Ale nechejte je, ať vám to prozradí samy.
No ano, Horáce jsem poznala, když jsem pásla husy. Zrovna šel přes pastvinu se svým křižáckým vojskem. Táhl, jak jsem celou dobu předpokládala, za svými kamarády křováky. Jenže pak jeho statný oř spatřil mne a já jsem spatřila jeho. Okamžitě když mne uviděl, jal se svlékat brnění, ale já jsem husopaska a tudíž jsem u sebe měla rákosku. Dokonce se snažil mne obnažiti násilím. Nedala jsem se.
Dostal za vyučenou, ušák. Problémem však bylo, že se mu to líbilo. Byl totiž zvyklý, jako správný inkvizitor bít se důtkami. Inu, naučil ho to páter v jeho rodném klášteře. Ale nechejte ho, ať vám to prozradí sám.
Bylo to již hodně dávno, co vzpomínám na Horáce a jeho úslužnou touhu po chvílích sebemrskání. Byl v tomto neochvějně zatvrzelý. Když jsem jej učil modlitby, vždy je už uměl. Jeho háv se pak velmi často skvěl krvavými skvrnami. Rád na to vzpomínám. Ach to byla léta.
To jsem takhle byl ještě v klášteře s matkou představenou. Byli jsme totiž zrovna na svatební cestě – zajeli jsme si do Ameriky šířit naši víru. Američané jsou velmi xenofobní. Však je nechte, ať vám to prozradí sami.
To ano, musím souhlasit. Když už jsme jednou byli do Ameriky vyhnáni, nechtěli jsme jakékoli další imigranty. Zvláště tedy ne žluté knoflíky nebo modrozelené kabriolety. Když jsme se tedy dozvěděli, že přijede páter, jež učil slavného Horáce bít se důtkami, pečlivě jsme připravili lodní flotilu. Naložili jsme dostatečné množství radioaktivních pum a jeli na moře.
Ovšem zdroje, z nichž jsme tuto informaci měli, neuvedly, kdy páter hodlá dorazit. Tudíž naše posádka mezitím poumírala hlady. Ale nechte ji, ať vám to prozradí sama.
Myslím, že to je zbytečné. Bylo fajn, když jsem umíral. Okolo byla spousta atomového odpadu a loď se tak hezky potápěla. Vlastně myslím, že se potápěla, protože okolo pluly malé, plastové, žluté kachny, ale nejsem si tím jist. Možná jsem již měl halucinace. To byste se jich museli zeptat. Takže je nechejte, ať vám to poví samy.
„GAGA!“
No dobře, tak nepoví. Nuže, když začal být hlad, házeli jsme mrtvé do moře, protože byla nasnadě možnost, že díky těmto obětem nám pomůže třeba bohyně - paní Poseidonová - nebo kdokoli jiný. Však ji nechte, ať vám to poví sama!
Musím souhlasit, je to celé poněkud zamotané, možná bych však měla vrátit slovo Horácovi. Co myslíš, hochu?
Myslím, že jsi alibistka.
Tak dobře, povím vám tedy, jak to všechno ve skutečnosti bylo. Ve skutečnosti jsme s manželem Poseidonem brali házení mrtvol do moře, jako urážku a znečišťování. Navíc mému muži od Dia přišel email, že nemáme nic dělat, že potřebuje redukovat počet lidí.
Nyní vím, že byl prozřetelný, protože sedm miliard je už přehršel. Je to i na mě moc. A to se musím starat o vodní faunu. Tuhle mi jedna chobotnice utekla a ...
Prosím tě, Božka, nezatěžuj je detaily. Zkrátka, jak už řekla, Zeus nám poslal email, v němž se zmiňoval o nicnedělání. Zrovna se mi to hodilo a tak jsem tu zónu prohlásil za Bermudský trojúhelník a způsobil tak jisté problémy i všem budoucím posádkám. Jsem na sebe hrdý.
Co myslíš ty, Horáci?
Já myslím, že tu vůbec nemáte být, protože tenhle příběh má pojednávat o mě a o křesťanství! Nyní se ujímám slova já, a vás už tu nechci ani vidět!
Takže jak jsem řekl. Seděl jsem na té stoličce, uprostřed královského dvora za své hříchy. Pak však přišel papež. Řekl, že se mnou chce mluvit. Tak jsem šel. Když jsme přišli do jeho ložnice (pro sběratele senzací – měl všechny stěny polepeny plakáty nahotinek), jal se odstrojovat ze svého bujarého roucha. Zřejmě byl zrovna v laboratoři a prováděl genetické testy na žirafách.
Celá prekérní situace vyústila však tím, že řekl, že mě chce jako svého pobočníka a ministra policejního státu. Nenuceně jsem souhlasil, avšak domnívám se, že to byla špatná věc. Když jsem totiž pravil, že nabídku přijímám, chtěl se mnou jít do laboratoře a provádět se mnou genetické testy na žirafách. Nebyl jsem si zcela jist, jestli chci, a oznámil jsem mu, že raději půjdu na potrat. Což mi zakázal, parchant!
Celou dobu mého úřadu pak zakazoval antikoncepci a tak jsem porodil několik sudokopytníků.
Nejhůř však vzpomínám na chvíli pod borovicí Vejmutovkou, kdy jsem mu byl nucen opravdu ošklivě vynadat, z čehož dostal papá afekt a seskočil z hradeb. Bohužel jeho roucho se nafouklo a jako s padákem se snášel na místní komunikaci první třídy. Kde jej neminula srážka s rychlovlakem jezdícím na bázi magnetu.
Tím se vlastně blížím ke konci vlastního života, protože pak jsem žil. No, a jak to tak už bývá, nakonec jsem zemřel.
Byla to krutá smrt. Ležel jsem na louce, všude kvetly pampelišky, sedmikrásky, sem tam rostl šafrán. Slunce mne oslepovalo svými paprsky a já odpočíval. Když tu, jak jsem se dozvěděl poté, se cosi šustlo ve křoví. Byl to jeden z křováků, které jsem byl kdysi navštívit. Vyběhl na mě s primitivním samopalem ráže 29 mm. Naštěstí jedna z mých žiraf byla tak rychlá, že tohoto křováka stihla zasáhnout jedním ze svých chapadel. Nakonec však zjistila, že tam ležím i já a chtěla mne obejmout.
I z toho jsem nakonec unikl a běžel do blízkého domu, kde již čekaly podivné slečny, které mne svlékly z brnění a položili na záda. Pak mi na hlavu patlaly jakési šminky a když jsem se podíval do zrcadla, zemřel jsem. Vypadal jsem jako husopaska.
To ti patřilo – úchyle!
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
