obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Pátek třináctého... ::

Příspěvek je součásti workshopu: Třináctka
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 25.09.2010, 13:50  
No... Uvidíte sami a šotkům zdar! ;-)
 

      Bylo právě pátek třináctého, když si to starý Jouza, mimo jiné narozen před zhruba osmdesáti lety také právě v pátek třináctého, šinul po obecní cestě domů a pěkně ji šněroval zleva doprava a zase zpátky. Dokonce i černé kočky se mu obloukem vyhýbaly a dělaly, že jej nevidí. Žádný holub se mu ani ve snu neodvážil vykadit na rameno a jakékoliv výmoly (či nerovnosti) z povinnosti nastavovaly svůj hřbet, aby snad dědek někde nezakopl, nenatáhl se jak široký tak dlouhý, a na stará kolena si nenamlátil.

      Ano, bylo pátek třináctého, ale náš hrdina bez bázně a hany nebyl vůbec pověrčivý. Dokonce tento datum miloval. Bez úhony přežil všechny velké katastrofy dvacátého století: první i druhou světovou válku, nástup komunismu i jeho odchod do propadliště dějin. Nyní s osmdesátkou na krku byl o něco střídmější, ale těch třináct kousků v hospodě u Třináctého apoštola ještě utáhl. Kdyby však tušil, že mu to pivo hostinský řeže minerálkou značky „Matoni“, asi by se velmi rozlítil a namístě by se pokusil toho darebu sprovodit ze světa.

      „Já jsem ještě kus chlapa...“ prozpěvoval si. „Nejsem žádná atrapa!“

      Pomalu si to šinul k číslo popisnému: jeden tisíc tři sta třináct, kde bydlel odjakživa. Celý svůj život prožil v této zapadlé vsi, kde lišky dávaly lidem dobrou noc. Světu se vysmál do tváře se slovy, že raději nechce nic vědět a bylo to. Svět jej míjel se stejnou lhostejností, s jakou míjel on jeho a z žádných událostí si nedělal těžkou hlavu. Stačila mu jeho milá roubená chaloupka, kus zahrady, práce v lese, a ve stáří pravidelný důchod.

      „Tra... lala...“ broukal si, zatím co měl se zkracující se vzdáleností k domovu stále větší a větší problémy nejen s navigací, ale také s rovnováhou, aby se svalil kus od zahradní branky svého domu do příkopu. Na okamžik nastalo ticho. I špendlík by bylo slyšet, kdyby jej někdo poblíž čirou náhodou upustil.

      „Už jsem doma?“ zeptal se sám sebe, avšak vstát na nohy se mu nepodařilo. Naštěstí po cestě zrovna nikdo nešel, takže se beze svědku po kolenou a po rukou doplazil jako partyzán ke vchodu do domu. Když nemohl dojít po svých, držel se hesla: „Postavte mě na ruce, domů už dojdu sám!“, aby se po chvíli šmátrání po kapsách, a pětiminutovému trefování klíče do zámku, přeci jen dostal dovnitř. Se zouváním problémy neměl, boty ztratil někde na chodníku mezi brankou a domem. Kolena měl odřená a špinavá. A aby toho nebylo málo, z kapsy mu vyčuhovala láhev desetiprocentního piva nevalné značky, kterou si s sebou vzal na posilněnou, kdyby náhodou cestou dostal ještě žízeň. Jouza nebyl nikdy vybíravý a s tvrzením, že když je žízeň, jde vypít vše, vždy dokázal vychlemtat i ten poslední patok, či zvětralé pivo v lahvi. Mimo močůvky, a téru, mohl vše a bylo to na něm také znát. Jen ďábel a jeho anděl strážný věděli, jak se mu podařilo přežít na tomto světě plného pokušení tak dlouhou dobu a neupadnout na hubu...

      Avšak jednou ta kosa na kámen padnout musí! A zrovna se tak stalo v jeden pátek třináctého ve třináct hodin a třináct minut středoevropského času. Že bylo krátce po polední? Jouzovi bylo jedno, je-li ráno, nebo večer. Když to na něj přišlo, nebral denní, či noční, dobu na zřetel. Žil sám, doma na něj nikdo nečekal, žena mu umřela, když mu bylo něco po padesátce a od té doby si již žádnou další představitelku něžného pohlaví nehledal. Nač taky? Na další starou bábu nebyl zvědavý a na ty mladý už nestačil. Přeci jen měl víc rozumu, než kdejaký jiný mlsný kocour, kterého zajímaly mladé vnadné kočičky. Když jsme už těch zvířat, Jouza měl starého kocoura, byl div, že od něj již neodešel, protože jej tu a tam zapomněl nakrmit a z myší a vody nemůže být jeden živ. Jak měl Jouza rád pivo, tak ten kocour miloval mléko. Nakonec, co jiného byste od kocoura čekali, že?

      Kabát nechal v předsíni a kalhoty u schodiště na půdu. V chodbičce u záchodu a koupelny na malý okamžik ztratil směr a bouchl se do hlavy. Na několik vteřin viděl snad všechny svaté a kdyby nebyl opilý, možná by dovedl i spočítat všechny hvězdy, které se mu míhaly před očima. Sedl si na zem a čekal, až jej to přejde. Přešlo, ale ta opička se jej držela stále. Nemohl si vzpomenout kde je, co tu zrovna dělá, a proč sedí na zemi. Když tu se to stalo...

      Nebojte se, nezjevili se mu všichni svatí, ba ani k němu nepřiletěl anděl, či samotný ďábel z horoucích pekel. Z kuchyně k němu přišel černý kocour Mikeš, sedl si na zadek před starého Jouzu a mával rozlobeně ocasem sem a tam. Jeho oči se vpíjely do očí staříkových a staříkovy oči nemohly spustit oči z očí kocoura. Kdyby byl Jouza střízlivý, řekl by si, že došlo ke krátkému spojení člověčí a kocouří duše, nebo mysli. Jouza hlasitě kýchl a na malou chvíli přerušil tento magický okamžik. Kdežto kocour dál seděl, takřka nehnutě, a zíral na svého pána. Takřka nehnutě, protože se náhle začal sotva znatelně kývat dopředu a dozadu, a ze strany na stranu, jako by se dal na meditaci či snad nějaké to východní náboženství.

      „Ty... Ty seš...“ začal Jouza a valil dál na kocoura bulvy. „Ty seš Mikeš... Co chceš?“

      „Nic!“ řekl mu kocour a sotva přitom pohnul pysky.

      „Jak... Jak nic?“ nechápal Jouza. „A... Jak... Jak to, že mluvíš?“

      „A neměl bych?“ pokrčil kocour rameny.

      „Já jsem ale sťatej!“ promnul si dědek obličej. Na několik vteřin zavřel oči a pak je znovu otevřel. Kocour tam však pořád byl, seděl jako by byl porcelánovou sochou, a stále si jej přeměřoval. „Co... Co tak na mě čumíš? Nečum tak... blbě!“

      „Čumím a co?“ zeptal se jej Mikeš.

      „Ty... Ty se mi zdáš!“ rozzářily se staříkovi oči. „Já spím a... Ty přeci nemůžeš mluvit...“

      „Ale můžu!“ řekl mu kocour tajemně. „Dneska je pátek třináctého, jsem starý černý kocour a můžu všechno...“

      „Tak mi zajdi na pivo!“ řekl mu Jouza. „Dám ti bandasku, padesát korun a...“

      „Za padesát korun toho piva moc nenakoupím!“ řekl mu kocour zamyšleně.

      „Kurva!“ zděsil se děda. „Ty... Ty umíš počítat?“

      „Chodím za jednou kočkou do hospody...“ řekl mu Mikeš a mlsně se olízl. „Sice už taky není nejmladší, ale jde to. A taky vím, za kolik se tam čepuje pívo!“

      „E-e...“ zarazil se dědula. „Tak ti dám stovku... Co ty na to?“

      „Stovku? A co něco od cesty?“ zavrněl kocour a udělal na dědu oči. „Dvě?“

      „Ježíši,“ vyděsil se Jouza. „Já tu s kocourem smlouvám dýško...“

      „Tak si na to pivo zajdi sám!“ mávl řekl mu Mikeš a ještě chvíli se jen tak znovu komíhal na všechny strany. „Už jsi někdy viděl, aby šel kocour nakupovat? Já ne...“

      „To... To je pravda...“ souhlasil děda a olízl si rty. „Mám žízeň...“

      „Vody je tu dost...“ zamračil se kocour. „A zase jsi mi nekoupil mlíko... Posledně to bylo plnotučné! Jako bys nevěděl, že piju jen polotučné... Hele, v kapse máš ještě jednu láhev, abys věděl...“

      „Si... budeš ještě vybírat!“ uchechtl se Jouza. „Kocoure jeden...“

      „Taky nepiješ desítku, ale dvanáctku...“ řekl Mikeš na svou obranu.

      „A... Co je ti vůbec po tom?“ obořil se na něj stařík. „Běž pryč! Zmizni... Stejně se mi jenom zdáš!“

      „Nezdám!“ řekl mu kocour a drápl jej pravou tlapkou na obličeji. „Aby sis to pamatoval... Ožralo jeden!“

      Jouza se nechápavě díval za odcházejícím kocourem, jak si to lenivě vykračuje ke kuchyni. Ve dveřích se ještě otočil a pohlédl na něj tím svým vševědoucím pohledem. Už chtěl na něj zavolat: „No, no, no, aby ses nepotento...“, ale rozmyslel si to. Mávl nad tím černosrstým ďáblem rukou a díval se, jak se po chvíli vyhoupl na staré kanape a nezúčastněně si začal lízal srst, jako by se vůbec nechumelilo.

      „Ty vole,“ zamračil se. „Kocour a mluvil se mnou! Se mnou... Já se dám asi na víru a přestanu chlastat!“

      Ano, a přestal. Ten kocouří škrábanec si pamatoval dlouho a kdykoli dostal chuť na onen zlatavý mok, začal jej pálit na tváři, jako by mu jej tam vypálil samotný čert. Jen lidi z hospody se mu začali posmívat a říkali mu: Starý kocour, protože od té doby se dal jen na minerálky, sladké limonády, kafíčka a čaje. A taky že to sním začalo jít z kopce. Ono abstinence lidem naučeným na chlast nesvědčí a tak když se sešel rok s rokem, byl starý Jouza pod drnem. Mnoho lidí mu na pohřeb nepřišlo. I ten kocour zůstal doma. Ono v ten den zrovna trochu pršelo a kdo by si nechal zbůhdarma smáčet srst?

      Kocour nad ním uronil velkou slzu a odešel nadobro do hospody za svou milou. Hostinskému bylo jedno, že má o kocoura navíc, myší měl nakonec ve stodole za hospodou taky dost a ten černý kocour se beztak chtěl před svou kočičí milenkou jen blýsknout. Tahal ty myši ze stodoly jako kouzelník zajíce z klobouku. Jen jedno mu bylo divné, namísto mlíka začal pít pivo a po poledni tuze rád podřimoval na zápraží nedaleko stolu, kde s potěšením sedával starý Jouza a kochal se pohledem na okolí, dokud neupadl do alkoholového opojení. Že by šlo o malou kocouří pomstu, jej ani ve snu nenapadlo. Tu starou roubenou chaloupku zdědil jeden z jeho synů a po nějakém čase na Jouzu všichni zapomněli. A ten ďábel v černém blýskavém kabátu? I on se časem vytratil ze světa a dnes beztak někde honí v kočičím nebi myši a čeká, že se tam se starým Jouzou jednou někde setká...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.5 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 46 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 80 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:21:20 Odpovědět 
   26. 07. 2014
Pokud si dobře pamatuji, na pátek 13. se mi ještě nic šeredně zlého nestalo. Kocour se zachoval správně.
 ze dne 01.08.2014, 13:29:19  
   Šíma: Pověry, že ano? Ale lidi jim věří...
 Kondrakar 03.10.2011, 15:37:08 Odpovědět 
   Zdravím,

jo, alkohol dokáže svoje a za ta léta... Neměl děda nakonec z jater náhrobní kámen?
 ze dne 03.10.2011, 16:01:45  
   Šíma: To netuším! ;-) Díky za zastavení a komentík.
 Sidonie Kermack 08.10.2010, 18:11:01 Odpovědět 
   Ahojky, tak tohle mě pobavilo! Jen mi v té hodnotící stupnici k 1 chybí ještě 1 s hvězdičkou, ale ani ta by nestačila, je to na 1 s milionem hvězdiček. Možná tam pár překlepů bylo, ale text se mi líbil, tak jsem je ani nevnímala, jen mě zarazila malá nepřesnost (a nebýt toho, že mám doma "tři chlapi v chalupě", tak by mi to ani nedošlo) a sice pivo nemá procenta, ale stupně:-) Jen by mě zajímalo, kdo je to ten KaramBoll, protože od něj jsem ještě nikde nečetla jediné slůvko pochvaly. Že by nový Mr. Všechnovím?:-) Klišátka neklišátka, Mikeš je naprosto normální kočičí - teda kocouří jméno a slaví svátek 3.3. Vážně. A tohle dávám i do oblíbených.
 ze dne 09.10.2010, 10:21:27  
   Šíma: Děkuji, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Carolina 08.10.2010, 16:40:44 Odpovědět 
   Ahoj, docela jsem se pobavila u čtení tvého příspěvku, je tam pár drobností, nad kterými jsem se pozastavila. Nevím jestli by ve svém věku toho tolik vypil, ale zase pravda ... bylo to říznuté matonkou :)) Ale tak na chyby jsem tolik nekoukala, dobře jsem se pobavila a to je hlavní ne;)
 ze dne 09.10.2010, 10:22:00  
   Šíma: Díky za zastavení a kladné hodnocení! (mrk)
 Evelína Nová 03.10.2010, 22:08:46 Odpovědět 
   Zdravím :) líbílo se mi, je to lehké, vtipné a čtivé :-)
 ze dne 06.10.2010, 21:01:41  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík a jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Matylda Kratinová 03.10.2010, 20:56:06 Odpovědět 
   A přidám poslední doušek:
Nadsázka se mi libí, ale vzhledem k původnímu záměru bych klidně přitvrdila. Když opilý děda, tak s důkladnými detaily, kocour by mohl dělat ty správné kočičí ksichty (naše "primadona" ovládá minimálně blaženou, pobavenou, zhnusenou a zděšenou grimasu) a poučovat ho dejme tomu třeba trochu bonvivánským způsobem, když je to i na stará kolena proutník.
Celkově je tam dost dobrých nápadů, ale jsou nedotažené, nerozvinuté.
Pro mě 7/10.
M. =-)
 ze dne 06.10.2010, 21:02:06  
   Šíma: Děkuji moc za kritiku! ;-)
 Dani 03.10.2010, 18:13:16 Odpovědět 
   Mně se to líbilo. Mám ráda tvoje texty. Narazila jsem v jednom hodnocení na možnost záměny duší a musím říct, že mě to na konci povídky taky napadlo. Tak nějak by se dal vysvětlit závěr. No, ale je to jen můj osobní názor. Samozřejmě za jedna, protože se mi to fakt líbilo.
 ze dne 06.10.2010, 21:03:23  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentář! Taky mám rád povídky se zvířátky a tak jsem se tam toho kocoura prostě rozhodl propašovat a jsem rád, že se dílko líbilo! ;-)
 Matylda Kratinová 03.10.2010, 14:56:18 Odpovědět 
   Obrana nadsázky u počtu piv: jistý Jakub Vandrovec je taky starý dědek a přece do sebe naláme tolik lihu v jakékoli formě, že by to mladšího s přehledem porazilo. Holt praxe dělá z jater mistra.
 ze dne 06.10.2010, 21:04:27  
   Šíma: ;-)))

S těmi pivy je to hodně "natažené", nebo "přitažené za vlasy", ale chtěl jsem to tam mít takové, jaké to je! Kolik toho snesou staříci, to vážně netuším! Hihihi...
 Amater 29.09.2010, 20:26:03 Odpovědět 
   Ahojky,

no začátek i s tou 80 nic moc, omlouvám se, ale ten dialog byl rozverný, pěkný, přesně ve tvém stylu. přesto se mi líbila právě ta nadsázka 13 piv s 13 všeobecně. Řzeat pivo mattonliu to bych asi nedělala to má Ariadne pravdu,a le nechť, možná jim chtěl přilepšit. Kocour byl hezky, líbilo by se mi spíš záměna duší. Jinak 1,5. myslím, že by to mohlo být lepší
 ze dne 06.10.2010, 21:04:51  
   Šíma: Dííík za zastavení a komentík (i kritiku)! ;-)
 Ariadne 29.09.2010, 18:59:46 Odpovědět 
   budu stručná:
1. první dva odstavce šroubované... netřeba vysvětlovat, že nebyl pověrčivý, když se v pátek 13. narodil
2. sice je to detail, ale žádný hospodský by "matonkou" pivo neřezal, jelikož je dražší než pivo a také je to technicky složité - jsou lepší způsoby jak "namnožit" pivo v sudu...
3. příliš popisné - ale to je tvůj styl a myslím, že ti to vyčítám pokaždé.. takže promiň, jestli se opakuji
4. v povídce se zase tolik nestalo, tudíž její rozsah je neuměřený obsahu - navazuje na bod 3. - tedy krátit.
5. Nelíbí se mi, že kocour používá obecnou češtinu a výrazy jako "čumím" - shazuje to mystiku příběhu a tajemno.
6. Vtip mi připadá mnohdy vynucený, neplyne to přirozeně.
Závěr: šité horkou jehlou, doporučuji ještě propracovat.
 ze dne 29.09.2010, 19:49:03  
   Šíma: Díky za zastavení i kritiku! Ano, ta horká jehla! (mrk)
 Leontius 29.09.2010, 11:27:51 Odpovědět 
   Zpracováním typická Šímovina, s živými dialogy :-) Chybičky jsem nevnímal, snad pouze, že desítka není u nás na Ostravsku pivem :-D

Dějově... inu... působilo to na mě tochu jako epizodka patřící do seriály Věřte nevěřte. Závěr je prostě podivný, děj plynoucí k němu celkem suchý a třináctka se tam poměrně ztrácí ve svém klasickém provedení. Snad by sis více vyhrál, kdyby závěr nebyl tak vážný...
 ze dne 29.09.2010, 13:57:58  
   Šíma: Díky, měl jsem tam patrně dát více humoru a absurdity! ;-) Ale jsem rád, že se aspoň trošku líbilo, dík za zastavení a komentík!
 Sakora 29.09.2010, 10:56:50 Odpovědět 
   Asi nejvíc se mi líbil začátek, specificky rozšafná :-)charakteristika dědka Jouzy, ta cesta z hospody, kocour atd. Trochu jsem od "rozhovoru" s kocourem čekala víc... tajemna, zvláštnosti, nevím, ale zase působí docela uvěřitelně. Asi by se mi líbilo víc, kdyby příběh skončil obrácením Jouzy na "abstinenci", to uzavření smrtí mi přišlo moc urychlené.
 ze dne 29.09.2010, 13:59:18  
   Šíma: Díííky za pěkný nápad. Dokonce mi někdo ze čtenářu napsal, že jsem mohl přehodit postavy (jejich duše) a z kocoura udělat Jouzu a z Jouzy kocoura. Pozdě bycha honit... Děkuji za zastavení a komentík! ;-)
 Radmila Kalousková 29.09.2010, 7:40:16 Odpovědět 
   Ahojky,
jako vždy pěkná práce, pobavilo mě to. Mluvícího kocoura jsem vážně nečekala.
RK
 ze dne 29.09.2010, 14:01:08  
   Šíma: Doma máme "Mikeše", tak se jmenuje náš přespolní černý kocour, který se rád toula. Mluvit sice neumí, ale jinak je jako vystřižený z nějaké pohádky... Takže předlohu jsem měl, hihihi!!!

Text patří sem a ne ke Karlovi! ;-)))))) šotci řádí už i na SASPI u šímy!
 Karel Čížek 27.09.2010, 23:47:57 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Karel Čížek ze dne 25.09.2010, 21:22:47

   Ta naivita neměla vyznít negativně, nemyslel jsem to jako hodnocení kvalitativní, ale žánrové.
 ze dne 29.09.2010, 14:00:25  
   Šíma: Doma máme "Mikeše", tak se jmenuje náš přespolní černý kocour, který se rád toula. Mluvit sice neumí, ale jinak je jako vystřižený z nějaké pohádky... Takže předlohu jsem měl, hihihi!!!

Dík za zastavení a komentík!
 ze dne 28.09.2010, 11:52:43  
   Šíma: ;-)))

Díky za upřesnění, Karle. Dílko, ve kterém kocour mluví, bude patrně trochu naivní! Je to takové čistě odpočinkové počtení na okraji absurdity a černého humoru!
 chris ONNE 27.09.2010, 22:26:03 Odpovědět 
   Zdravím šímo!

Takže začneme takovou hnidopišskou poznámečkou: WORD mi hlásí, že jsi překročil rozsah o 182 znaků! ;-))))))))))))))))))))))))
No, nebudeme to dále rozvádět, jo?

1) … Bez úhony přežil všechny velké katastrofy dvacátého století: první i druhou světovou válku… - tak tenhle příběh se musel odehrávat nejpozději v roce 1998 (a to je to nejkrajnější datum), páč pokud přežil první světovou válku (1914 – 1918), tak to ještě musel být mimino. Schválně, jestli tě načapám s nějakou věcí, která bude po roce 1998 ;-))

2) … minerálkou značky „Matoni“… - Mattoni

3) moc se mi líbí, s jakou plynulostí přivádíš na scénu jeho kocoura! Jedno malé, bezvýznamné, plus!

4) … mával rozlobeně ocasem… - rozzlobeně

5) … Jeho oči se vpíjely do očí staříkových a staříkovy oči nemohly spustit oči z očí kocoura… - tady je těch očí ňák moc! ;-) asi bych celou větu překopal, ale přiznávám se, dneska nějak nemám tvůrčí náladu!

6) to smlouvání kocoura s Jouzou, kolik dostane peněz je super! Moc se mi to líbilo.

Oba dobře víme, že tohle bylo spíchnuto narychlo. Osobně se mi více líbil ten tvůj první nápad, ale i tohle je fakt dobré! Je to prostě pravá šímovina, co dodat? ;-)
Trochu to postrádalo atmosféru, či nějaké větší napětí, leč tvůj humor se zase jednou pořádně vytáhl!

Ať múzy slouží nadále a nezdrhají ke mně! ;-)))

P.S. neobjevil sem nic, co by narušilo myšlenku, že se příběh odehrává časově před dvanácti a více lety! ;-)

Chris
 ze dne 28.09.2010, 0:23:43  
   m2m: chris: Pač Tvůj word nejspíš počítá i mezery, které vznikly překopírováním textu odsud, tzn. počítá každých pět mezer místo tagu [tab]. Dohromady to dává opravdu něco pod devět tisíc znaků.
·.)
 ze dne 27.09.2010, 22:56:31  
   Šíma: Zdravím, pane! ;-)

Tvůj WORD kecá, můj OpenOffice mi řekl, že jsem byl přesně, nebo něco pod 9.000 znaků a já mu věřím, nebo bych alespoň měl! ;-)))))))))

Dále ke tvým připomínkám, hihihi:

1.) Víš, že jsem mu nepočítal roky? Ale máš pravdu, určitě se příběh neodehrává po roce 2000!

2.) Jo, jo, naprostá pravda... Jedno Té vypadlo, ale vím, který šotek za to může, dal jsem mu "Mattoni kůru", chudák už nemůže! ;-)))

3.) Předám to dál Mikešovi, sice nemluví, ale je také černý...

4.) zase šotci a líný šíma

5.) Oči jsou tam naschvál, čili schválně, asi se to nepovedlo... Hmm...

6.) Ten dialog se mi taky líbí, ale pšt! ;-)

Děkuji za kritiku, dílko je šito trochu horkou jehlou, jak horká byla to netuším...

Howg, domluvil jsem... Vlastně dopsal (tento komentík)
 salvator 27.09.2010, 0:19:45 Odpovědět 
   Jak začal dialog mezi Jouzou a kocourem, tak jsem se smíchy neudržel. Šímovská šímovina, a pěkně vypečená.
A hlavně žádné odbíhání od tématu, žádné zbytečné tajnůstkaření.
Povedlo se ti to brachu, vskutku.
Jinak, máš jehlu, kterou ti může mnoho ostatních klidně závidět. Že je trošku rychlejší...a co.
Příjemné ráno. S.
 ze dne 27.09.2010, 22:57:28  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík. Jsem rád, že se líbilo. Naneštěstí "na horkou jehlu" nemám rukavice, takže to vypadá tak, jak to vypadá! ;-))))))))))
 Lyrie 26.09.2010, 20:50:58 Odpovědět 
   Jsem trochu na rozpacích, od šoumena Šímy jsem očekávala přece jenom trochu víc. Atmosféra pátku třináctého se dala navodit víc tajemněji, když už jsi tam dosadil mluvícího kocúra(mimochodem, když jsem se dověděla, že je to Mikeš, bůhvíproč mě to hodilo kamsi do Ladových pohádek, což je škoda, protože mě to dost ovlivnilo). Cesta opilého staříka je vylíčená dost přesvědčivě, věřím i těch třináct piv a to nemusely být zrovna řezané, věřím, že je dal dopoledne, ale to je asi tak všechno. Nějak jsem čekala, že se toho třináctého stane ještě něco jiného, než že jen promluví kocour, třeba že si Jouza a Mikeš vymění těla, pak by možná následná kocouří záliba v pivku měla jisté opodstatnění. Ovšem domek v zapadlé vísce s číslem 1313 byl skvělý nápad:-)) Když uvážím,že bydlím v celkem rušné vsi a nejvyšší číslo baráku je tuším že 596, tak se musím usmívat :)
Rozmýšlím se mezi 2 -3, ještě si to nechám projít hlavou. Hezký den!

Desetiprocentní pivo? Huh! Desetistupňové! :-))
 ze dne 26.09.2010, 20:52:39  
   Šíma: Jo, jo, s tím pivem mi to uniklo a výměna těl je skvělý nápad! Dík za zastavení a komentík! ;-)
 m2m 26.09.2010, 17:42:34 Odpovědět 
   Též mám dojem, že Šíma zase něco narychlo sešil dohromady, a ono to tak nějak nedrží. Naštěstí nejsem natolik inteligentní, abych přemejšlel, jestli má bejt třináct piv na osmdesátiletýho dědka moc, originalitu nehledám už od tý doby, co jsem přečetl svou třetí knihu, takže ani Mikešovo jméno mi nevadí.
Co mi ovšem vadí, je forma. Míváš občas záchvaty poměrně zajímavé unikátnosti, tehdy se Ti podaří vykreslit atmosféru, charakter postavy a vlastně i jakékoliv líčení nebo popis tak, že Ti to baštím. Tady to bylo takové nemastné neslané a moc zbaštit se to nedalo.

Co si ovšem dovolím pochválit je právě práce s klišátky, které Karam kritizoval, č.p. 1313 nebo samotný pátek třináctého, třináct piv atp., to jsou záměrně zveličené věci, které si mají z moc přemýšlivých čtenářů dělat prču. A tak mě baví, když tadyhle dole vidím člověka, který si ze sebe tu prču udělat nechal. Za to máš bonusový body.

Mezi náma ale, i na Tebe je to průměrné dílko.
 ze dne 26.09.2010, 19:10:27  
   Šíma: Díky, milý Chemčo! Ano, dílko vzniklo během jednoho, či dvou večerů! ;-)))

P.S. Ta piva byla řezaná! ;-))) A že to dědek nepoznal? No, šímovina! Stejně tak mluvící kocour. Mikeš skutečně existuje, v noci spí v psí boudě a jinak se fláká na zahradě a krmím jej granulemi a kapsami (Whiskas) a mlékem! Je černý, ale bohužel nemluví! ;-))) Jinak jde o naprostou fikci a šímovinu, snad není ta "horká jehla" až tak moc znát! (mrk)
 Aini 25.09.2010, 22:14:24 Odpovědět 
   Násoskové mívají štístko… napsala bych byl pátek a toto datum, ale nechť… Jinak obdivuhodné výkony páně Jouzy, který i řezané pivko zvládal obdivuhodné množství, téééda. A to číslo popisné, (č. or.) – na samotě u lesa 1313, senzace, ale nejlepší je název té hospody. Nikoho nepobuřuje a je vážně nezvyklý. Dědula s výhodou, kdy mu nikdo nemůže pošlapat ruce. (Beze svědků…) Ono takový dědek s opicí to má jednodušší než bába. A že náprava je nezdravá? To ví už i kocouři, co se v mládí naučíš… Prostě fajné odlehčení. Pobavila jsem se a zasmála.
Nebojím se hodnotit jedničkou
 ze dne 25.09.2010, 22:20:53  
   Šíma: Díky za zastavení a komentík. Kocoura Mikeše budu pozdravovat, ten je opravdový, je černý jako smůla a leskne se na slunci! ;-))) Ten zbytek je čistá šímovská fikce!
 Karel Čížek 25.09.2010, 21:22:47 Odpovědět 
   1) Šímovsky naivní, co k tomu říct víc.
2) Během čtení mě napadlo, že dialog kocourem je jenom výsledkem malé mrtvice.
3) Afinita ke třináctce tady není nijak zásadní.
 ze dne 25.09.2010, 21:26:56  
   Šíma: Jo, jo, naivní šíma! ;-)))

Díky za zastavení a komentář!

P.S. Kdo ví, jak to bylo (s tím kocourem a dědulou)...
 Karam Boll 25.09.2010, 20:08:31 Odpovědět 
   Jelikož jsem se workshopu taky zúčastnil, řekl jsem, že si počtu v konkurenci…
- tématem to kromě obligátního a fádního pátku třináctého a vcelku nesmyslného čísla popisného nemá mnoho společného;
- Text jsem dočetl jen ze zvědavosti, jestli to snad nezačne bejt konečně zajímavý, mno - nezačlo;
- jména postav – hlavně teda Mikeš… to je originální asi jako smrk v lese;
- pointa, dá-li se to tak nazvat, je plitká a příběh veškerý žádný;
- stylem taková směska pokusů o psaní na základní škole s prvky vyzrálejšího projevu, ale dohromady to působí nesourodě, lehce infantilně a mně osobně se text nečetl příjemně, nebavil mě, nepřekvapil, nezaujal ani ničím neobohatil;
- chyby: „tento datum“; „přežil nástup komunismu“ – pokud vím, tak na světě nikdy nikde komunismus nenastoupil, jen socialismus s vládou komunistické strany…; 80tiletýho dědka, co udělá třináct piv, bych docela rád viděl – pravděpodně jsi chtěl jen použít motiv 13, ale myslím, že stařík by exnul někde u sedmýho, nebo by minimálně nedošel domů; „Svět jej míjel se stejnou lhostejností, s jakou míjel on jeho a z žádných událostí si nedělal těžkou hlavu.“ – jedna čárka chybí, a místo „jeho“ má být „jej“; „ Láhev“ – píše se „lahev“

Nevím, kolik jsi na tom strávil času, ale působí to na mě dojmem, že jsi zahlédl workshop, narychlo něco spíchnul na koleni, bez nápadu; a s textem samotným si vůbec nepohrál, je to jen takové ukecané cosi. A že kocour začně nakonci chlastat to asi nezachrání.
Nepobavilo ani nezaujalo – formou ani obsahem.

3-4, dám 3-
 ze dne 25.09.2010, 20:31:54  
   Šíma: Díky za kritiku! ;-)
 čuk 25.09.2010, 15:34:49 Odpovědět 
   Příjemné počtení, dobře namalované a přitom s nádechem absurdity, která se mi líbí.
Pivo je stupňové a ne procentní.
V zásadě nekomentuji kolegy z WS, a nečtu- když už pak po vyhodnocení. Ale když jsi mne četl, musím to udělat na oplátku. Stanovil jsem si takové vnitřní kriterium hodnocení přiléhavosti k tématu: bude text fungovat, když se z textu vymaže třináctka. Tady myslím, že by fungoval: vztah ke třináctce není tak specifický a vyjímečný, nemá nějakou záludnou či skrytou logiku nebo nelogiku (já ti dám mi počítat počet znaků!
Pivo mělo být třináctistupňové z třináctého schodu.
 ze dne 25.09.2010, 15:40:09  
   Šíma: Zdravím, čuku! Máš pravdu, to třináctistupňové pivo z třináctého schodu by byla super třešnička na dortu! ;-)))) Že mě to nenapadlo! Dík za zastavení a komentík!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr