|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: V zajetí ::
 Apinby |
publikováno: 25.09.2010, 7:04
|
|
| |
|
|
Tichá a neútěšná noc se skláněla nad městem padlých andělů. Neonové bilbordy a ponurá osvětlení města zcela zakryly hvězdy na nebi. Nikdo si zde již nepamatoval na den, na světlo. Všichni žili svojí šedavou noční můru bez naděje. Lidský život se proměnil ve špínu pod nehty.
„Klep! Klep! Klep!" zaznělo naléhavé zabouchání na dveře.
„Už jdu, kdo je tam?" zeptala se Kristina. Nakoukla do kukátka na dveřích. Tam uviděla až groteskní zevření jejího pasáka Paula. Díval se nalevo a napravo do chodby a celý nervózní přešlapoval na místě.
„Tady Paul, musím s tebou mluvit!"
Kristina odemkla první zámek, zaznělo zacvaknutí. Poté druhý a nakonec ze dveří stáhla i řetízek, který sloužil jako poslední pojistka. Otevřela.
Paul bez jakéhokoliv varování vtrhl dovnitř s takovou razancí a brutalitou až Kristinu praštil do tváře hranou dveří. Začal řvát na všechny strany.
„Ty blbá děvko! Kde jsou prachy?" křičel s plamenným pohledem v očích. Přitom bouchal do všeho kolem sebe.
„Já ti to Paule vysvětlím!" ujišťovala Kristina rozběsněného Paula.
„Nic mi vysvětlovat nebudeš! Slibovala jsi mi patnáct stovek? No, kde jsou?"
„Já, já, víš... Musela jsem koupit malému něco do školky a jídlo opatřit. Abychom neumřeli hladem!"
„Ty debilní krávo!" křičel nechutný. Jeho řev se rozléhal po chodbě činžovního baráku.
„Jak si dovoluješ tu sprostotu? Mě je úplně u prdele ten tvůj zkurvysyn," pokračoval rozběsněný Paul, „že se nestydíš!"
„Paule promiň, hrozně mě to mrzí. Já ti ty prachy dám, vymakám je!" ujišťovala ho Kristina.
„Tak tebe to mrzí? Mě zase mrzí tohle!" Paul se napřáhl a uhodil Kristinu veškerou silou pěstí do tváře. O mnoho křehčí žena se sesunula na koberec a zcela ztratila přehled o realitě.
Pasák Paul na nic nečekal. Nechal Kristinu ležet v bezvědomí a vydal se rázným krokem do obývacího pokoje. Rozvalil všechny šuplíky a regály. Prohledal každou pomyslnou skrýš a rozházel byt vzhůru nohama. Vůbec nic nenašel. Toho ještě víc rozhněvalo.
Když se Kristina zmátořila, stál nad ní Paul a se zlostí v očích na ní hleděl. Celé její ženské tělo projela kudla strachu.
„Kde máš ty prachy? Kde je máš, čůzo?" hulákal z plných plic Paul, až se skleněné tabule v oknech chvěly.
„Já je nemám!" s brekem mu odpověděla Kristina.
Pasák s hispánskými předky, a s hustým knírem pod nosem, se rozhlédl po zdemolovaném bytě. Dal si ruce v bok a oddechl si. Po tváři mu tekly kapičky slizkého potu.
„Já ti to řeknu takhle," začal s klidným tónem Paul, „můj šéf chce po mě prachy, který mi dlužíš. Jestli je nedonesu do zítřka, tak mě rozpustí v kyselině. Ale! Ale slibuji ti, že tě nejdřív podříznu a vykuchám jako rybu. A toho tvého zmrda taky! Kapiš to?"
„Hajzle!" vmetla mu do tváře Kristina s takovou dávkou odvahy, že se Paul na chvíli zarazil. Něco se ho v hlavě zeptalo, kde bere ta pokořená žena stále odvahu.
„Tak hajzle jo?" zeptal se.
„Jediný zkurvysyn jsi tady ty!" pokračovala Kristina.
Paul se znovu rozběsnil. Kopl Kristinu do břicha svojí značkovou botou s okovanou špičkou. Ta zajela jako nůž do másla a převrátila vnitřnosti. Aby toho nebylo málo, zasadil jí několik tvrdých zásahů.
Mladá žena ležela na zemi a bolest jí bombardovala mozek. Dokonce se jí ten palčivý pocit zhmotnil před ní. Prostupoval skrze Paula. Orgány v těle se rvaly mezi sebou jako zápasníci sumo. Přetlačovaly se o každý centimetr.
Když Paul skončil s bitím Kristini, odpočal si na chvíli. Zalíbeně se díval na svojí slabší oběť v bolestné křeči. Dodávalo mu to sílu vidět někoho trpět. Slyšet někoho vzlykat. Cítit tu chuť pokoření.
Paul se sklonil nad třesoucí se Kristinu a začal jí konejšivě hladit po vlasech a povídat: „Jen si vzpomeň, kdo tě vytáhnul z bahna? Kdo celý ty roky byl tvoje jediná rodina? Ty dobře víš, že nejsem nijak zlý anebo krutý. Jenom se musím otáčet v tomhle podělaném světě. Proto jsem se rozhodl, že ti dám ještě jednu šanci. Ty mi do zítřka doneseš tři tisíce. Patnáct stovek za minulý týden a dalších patnáct za tento. Jinak ti provedu, co budu muset."
Upocený pasák vytáhnul z náprsní kapsy svého saka bílý kapesník a otřel si čelo od potu. Poté ho přiložil k ústům zmlácené Kristini a osušil jí pusu od zvratků. Ta okamžitě cukla, ale on dál pokračoval. Vychutnával si to. Chtěl, aby cítila jeho pot.
Když byl hotov, schoval si kapesník od potu a zvratků do kapsy. Byl to suvenýr, který mu bude ještě hodně dlouho připomínat tento opojný okamžik.
Na závěr Paul políbil Kristinu na čelo a zmizel ve dveřích.
Peklo pro zatím skončilo.
Kristina se potácela po bytě a bolest jí zcela ovládala. Snažila se udržet na nohou, ale nešlo to. Přidržovala se rukama skromného nábytku a bojovala s chutí znovu padnout na zem.
Svět se otřásal v základech a budoucnost, kterou si tolikrát plánovala, se rozplývala v mlze. Chtěla něco našetřit, odjet s malým z města, možná potkat skvělého chlapa a založit rodinu. Jenže tohle všechno byly jenom vysněný sračky, který spláchnul Paul do záchodu. Život jí a jejího syna vysel na vlásku.
Ačkoliv byl Paul v minulosti méně krutý než jiní pasáci, to co říkal, byla pravda. Vykládalo se, že už takhle podřízl dvě holky, který mu dlužily prachy. A Kristýna nehodlala být číslem tři.
Zkurvený Paul, zkurvený život, pomyslela si.
Sebrala ze země vysypanou kabelku a prohledala jí důkladněji než Paul před ní. V té nejposlednější kapsičce, vytáhla bílý prášek v sáčku. Pohlédla na něj s odporem, s nechutí člověka v beznaději. Na mysl jí přišla vzpomínka na dětství, když jí otec vysvětloval, proč se Černé moře jmenuje černé. To jméno vymysleli zajatí otroci, kteří odplouvali od svého domova na tureckých lodích. Všechen ten nářek, strádání a útlak se utopil v moři, které potom zčernalo. A Kristýna právě odplouvala od rodného břehu.
Rozprostřela krystalický prach na zrcátko a vytvořila z něj lajnu. Poté z jedné z mnoha neuhrazených složenek vytvořila papírovou ruličku. Nakonec sněhobílý prach vysála.
Vítám vás na palubě, pane Kokain, řekla si v duchu.
Drogu jí pravidelně dodával Paul zadarmo, protože jinak by si jí Kristina nemohla dovolit. Byla to politika cukru a biče. Stačilo malé provinění a dodávky drogy se pozastavily. A naopak. Pro drogově závislé to bylo účinnější než výhružky a násilí. Několik gramů drogy vynahradilo okovy a bičování.
Kristina se sesunula na podlahu. Bolest, která jí svírala celé tělo, jí pomalu opouštěla. Viděla jí. Byla to hrbatá stařena, která bloudí světem a vysává z lidí sílu. Naposledy se podívala na zfetovanou matku-prostitutku a zmizela jako duch ve stěně.
Bolest a úzkost vystřídala euforie, která Kristinu vynesla do výšin. Do mozku se nalila energie a krev se jí v tepnách vařila. Vše jí přestalo bolet a šedavý mrak nad jejím životem se alespoň na chvíli rozestoupil. Měla chuť a sílu znovu žít. Chtěla za každou cenu zachránit svého syna a sebe. Byla to zase ona jako před lety.
Pomalu se oblékla do nejlepších šatů. Nalíčila se a učesala vlasy. Skrze ní proudilo odhodlání a životní odvaha matky živitelky. Bylo jí jedno, co bude dnes v noci provádět. Bude vždy myslet na svého syna a na budoucnost.
Když už byla Kristina hotová a připravená, ještě nakoukla do dětského pokojíčku, kterému se Paul jenom zázrakem vyhnul. Malý Dominik ležel v postýlce a v jeho očích byl strach a bezmoc. Jejich pohledy se setkaly. Spojily se v jeden vhled.
Neměj strach, maminka se ti vrátí, pomyslela si Kristina.
Poté odešla z bytu do temnoty ulice, aby čelila osudu.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
78.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
