» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2141678

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Na sever ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Střípky

Uskar-Arah	publikováno: 25.09.2010, 8:01

Žádný western o hledání zlata na Yukonu (i když by to bylo krásné). Jen malé dobrodružství malého kluka, které možná někomu něco řekne, a které všem ostatním bude připadat směšné.


	V neděli se rozhodnu a píšu na ADRU, mám přijet v úterý, přespím v Liberci u adventistů sedmého dne a ráno to začne. Co? Zatím nevím. Sedím v pokoji a poslouchám dunění bouřky. Zavřu si okno. Ale co udělají tam na severu, když žádná nemají? Možná si to představuju moc divoce – jako válku bez nepřítele, předem prohraný boj. Třeba je všechno jinak. Bude to moje první velké dobrodružství. Je mi sedmnáct, ale zatím jsem nikde nebyl sám tak dlouho, abych mohl tvrdit, že to bylo jenom „moje“. Cítím neodolatelnou potřebu vyrazit někam do světa. Hloupý Honza. Cítím se strašlivě maličký ve svém teplém pokojíčku, malý a bezmocný, potřeboval bych něco dělat, vzít do ruky prkno a zahodit ho. Cokoli. Ještě v neděli večer si znovu otevřu Základy moderní spisovné arabštiny a znovu se pustím do obtahování zloznaků, které už jsem málem zapomněl. Chci ven. Do pouště. A.V. Frič, cestovatel, co byl rodinným přítelem mojí babičky, se v mém věku už vracel těžce zraněný jaguárem z divokých pralesů Mato Grossu. A já? Trápím se ve škole a čekám. Copak nikdo z těch úžasných dobrodruhů, jejichž vyprávění a odvážné činy mě tak okouzlují, nechodil do školy? Kde brali peníze na svoje daleké toulky? Já nemám bohužel peníze ani na to, abych si koupil ten pitomý foťák a vyprávěl v obrazech. Mým přítelem není Gilles Caron, nikdo mi nepůjčí Leicu. Nejsem Chauvel. A ani nechci být. Odjíždím. 17-srp-10 19:08 Do Liberce jsem se dostal s řidičem z českolipského Kovošrotu. V Lípě vyklopil dva kontejnery zmačkaných auťáků, nabral prázdné a vyrazil do Liberce. Moc jsme toho nenakecali, chtělo se mi spát. Ale ukázal mi kolem silnice kde byly zatopené domy, všude prý hořely ohně, lidi pálili bordel. Centrum ADRY jsme sotva našel, rudý cihlový dům. Spíme v tělocvičně. Zítra to začne. 18-srp-10 11:36 Jako vždycky, když člověk očekává něco velkého. Rozčarování. Jsme u sklepa sámošky ve Frýdlantě, je plný bahna. Máme lopaty i kýble, ale chybí nám kontejner. Čekáme na něj 3 hodiny. Nic. Stojíme před domem v líbivých tričkách ADRA a lidé koukají. Proč nic neděláte? Jedeme dál. 19-srp-10 13:38 Ovanes Kirakosjan, švec. Ukazuje mi svoje děti a vnuky, průkaz svého psa, stroj na dělaní bot, motor má nahoře, voda se k němu nedostala. ADLER OBLÉKÁ ADRU. „Adler je město na gruzínském ostrově.“ Pán si vyvěsil českou vlajku, cikáni ji ukradli. 21-srp-10 12:36 Jacek z Frýdlantu, pohodový čtyřicátník. „Germáni věděli, jak to postavit. Do zdi dali kameny a ty nenasákly nic. Jenže potom přišli čecháčci…“ Ukazuje na cihlovou zeď. „Ta historická moudrost se vytrácí.“ Ve zdích kolem řeky byly dřív odtokové otvory, na většině míst se s nimi už ale nikdo nechtěl dělat. Jacek otlouká omítku vevnitř, já venku, Igor vozí kolečka bordelu do řeky. Od bouracího kladiva mě bolí ruce, sotva sevřu dlaně v pěst, u snídaně musím mít misku s cereáliemi až u tlamy, jinak bych roztřesenou rukou všechno vybryndal. Třetí den práce, za chvíli přijede Ondra a odveze nás na oběd. 21-srp-16:29 Snad válečný veterán s potetovanýma rukama, vypráví mi, jak v 68. sebrali na Novém Městě s klukama samopaly a stříleli z lesa po ruských tancích. „Jenže tankista na nás natočil kulomet a začal nás kropit, že jsme měli co dělat, abychom utekli.“ Domů jsem dojel v pořádku. Z teplé postele mi bylo na blití.


celkové hodnocení autora: 96.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	25.09.2010, 13:58:47

Jo, jo, takový deníkový zápis a pohled do života obyčejného smrtelníka, který se rozhodl pomoci druhým... Napsáno celkem zajímavě, přečetl jsem jedním dechem. Jako kritika je tento koment na houby, ale i to se občas stane! Kdybych napsal jen, že se mi to líbilo, bylo by to patrně málo! Nejde i o autobiografii? Nebo přenesení zážitků z druhé ruky? Text vyznívá dost autenticky a plasticky bez popisů navíc, možná mi tam schází i nějaké vlastní myšlenkové pochody, člověku se honí myšlenky hlavou neustále, i když jich má plné zuby... Jedna až Dvě.


ze dne 25.09.2010, 16:25:28
Uskar-Arah: Díky. Jak jsem psal u čuka, ty data i časy jsou autentický, vše napsáno většinou přímo na místě (tedy mnou). Užij si zbytek (alespoň tady) pršavýho dne! U-A

čuk	25.09.2010, 8:00:41

Sympatický postoj, dobré postřehy, smysl pro autenticitu, detail a atmosféru. Deníkový způsob vyprávění i kontrast: pohodlí domova a syrovost, když voda odešla, to se mi líbí (i otřásá) a hodně mi přiblížilo autora i ono prostředí. Dobře napsané, a asi i dobře promyšlené.


ze dne 25.09.2010, 8:26:35
Uskar-Arah: Dík za post. Jen s tím promyšlením to asi nebude tak žhavé, kromě úvodu a závěru jsem si to psal jako poznámky do mobilu přímo na místě, před sebou rozmlácené baráky a tváře kluků z ADRY. Měj se. U-A