obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Ante Portam Inferam, III. - Úklona ::

 autor Jack John Noise publikováno: 11.10.2010, 11:02  
Třetí kapitola.
 

„Panebože, Williame, co tu ksakru děláš?!“ Hlas Salvatora žalostně zklamal a přeskočil na setinku o pár oktáv výš. William ladným obloukem seskočil z koně, s úšklebkem se poklonil Felixovi a pak se otočil k Salvatorovi: „Schovej mě.“
„Ale jak, zatraceně?“ Salvatore měl chuť chytit toho nedospělého chlapce pod krkem a začít s ním cloumat. Dostal je do problémů, hodně velkých problémů...
„To je fuk! Řekni mi kam jít, abych nebyl vidět, odveď koně do stájí a jednoduše mě kryj!“ William vypadal dost vytěkaně, jako by ani sám nečekal, že to udělá. Salvatore vynaložil velké úsilí, aby se nezačal smát, a odvedl koně do stáje. Williama poslal do sena, když tam ale jít nechtěl, prostě ho popadl v pase a zahrabal ho tam. Samozřejmě s Felixovou pomocí – William i přes svůj věk a postavu docela dobře kopal.
Když se vypotáceli ze stájí, templáři již mluvili s jiným, o něco méně obrněným rytířem. Byl zjevně z jejich chrámu – na posunky a otázky templářů jen vrtěl hlavou a krčil rameny. Templáři jen nevěřícně zakroutili hlavami, otočili své koně a vydali se zpět.
„Co se děje?“ Snažil se předstírat, že o ničem neví. Rytíř z jejich chrámu si založil ruce na prsou.
„Absolutně netuším,“ zabrblal a zamračil se. „Hledali prý nějakého Williama – nevíte o nikom takovém?“ Tázavě si prohlédl Felixe i Salvatora. Ti pohlédli jeden do druhého, a teprve až když Felix nepatrně přikývl, Salvatore promluvil.
„Vlastně ano. Pojďte s námi,“ vyzval jej a zamířil ke stájím.
Když templáře ujistili, že se nezbláznili, když chtějí po nějakou dobu krýt Williama, jak jen to půjde, templář si povzdechl.
„Je to šílené, chlapci, a vy to víte,“ pohlédl na všechny tři a znaveně se posadil na zem. „Nejdřív ta návštěva, a teď tohle...“
„Jaká návštěva..., pane?“ zeptal se zvídavě Felix.
„Vždy, když přibereme nové učedníky, šlechtici nás obdaří svou přítomností, aby si nás zkontrolovali, jestli děláme dobrou práci. Občas přijede i...“ Templář se rozhlédl a teprve pak větu dořekl. „...Jane.“
Templář trochu zrůžověl. Salvatore se otočil k Williamovi s Felixem, kteří jako na povel pokrčili rameny. „Kdo je to?“ zeptal se pak.
„Šlechtična. Má krásné rudé lokny, skoro prstýnky, v nich třpytivé tentononcy a vůbec...“ Rytíř si blaženě povzdychl. „Zahoří vám pro ni srdce, až ji uvidíte, to vám povídám. Ale nenechte se zmást – dokáže být i pěkně příkrá. Nikdo vlastně neví, co se jí líbí a co má ráda. A tak to zkouší, jeden po druhém, svést její srdce či jí jen poplést hlavu. Ale ona spíš plete hlavu nám, než my jí.“ Pak se templář uchechtl, vstal, otočil se a nakráčel zpátky do chrámu. Chlapci si už poté mohli jen představovat.

„Slyšte, slyšte! Za dva měsíce, jeden týden a čtyři dny šlechtici pohostí svou návštěvou naše město! Prý si chtějí obhlédnout chrám poblíž našeho města! Znamená to, že si templáři znovu našli nové učedníky? Jsou někteří z nich mezi námi?“ Chlapec stál u silnice a vykřikoval hesla, aby donutil lid kupovat noviny. Obyčejný křikloun, který se objevoval téměř na každém rohu, však u tohoto stáli dva chlapci s kápěmi na hlavách a hned po skončení proslovu mladého křiklouna se dali na odchod.
„Kolik myslíš, že o nás vědí?“ řekl tlumeným hlasem Felix. Šel ostrým krokem jen kousek před svým přítelem.
„Nevím. Myslím, že nevědí, kdo jsme, ale něco tušit musí.“ Salvatore se náhle zastavil a zachytil Felixe za lem kabátce. „Počkej.“
„Co se děje?“
„Podívej se. Není to Jane?“ Salvatore ukázal prstem do nejbližší výlohy. Velký plakát vypisoval vcelku velkou odměnu pod obrazem krásné dívky. Rudé kudrnaté vlasy měla spletené v copu a z očí jí chrčel hřích. Pobaveně se usmívala a vystouplé klíční kosti jen dodávaly na přitažlivosti.
„Myslím, že ne,“ zavrtěl hlavou Felix a postavil se vedle Salvatora. „Vydědili by ji z rodiny, kdyby udělala něco takového.“
„A co?“ zeptal se trochu stydlivě Salvatore. Felix se na něj podíval, zamrkal a pak se začal smát, když mu došlo, že Salvatore neumí číst.
„Je vidět, že jsme vyrůstali v jiných rodinách,“ usmál se pak. „Je tam, že je obviněna ze zabití a okradení patnácti mužů, když se vydávala za jejich konkubínu.“ Chvíli oba mlčeli. Poté se Felix otřásl, vzal Salvatora za loket a vedl ho pryč. „Pojď, myslím, že bychom se měli navrátit do chrámu.“
Když dorazili zpět, uvnitř již na ně čekal jejich učitel, který jim byl během dní mezi jejich příjezdem a první návštěvou Ae – hlavního města Tardabe, blízko něhož stál jejich chrám a kam jednou týdně jezdili – přidělen. Jmenoval se Izmail Serrin.
„Je čas,“ přikývl. Salvatore se podíval na Felixe, který mu pohled oplatil a pokrčil rameny. Znovu se podíval na postaršího muže, který je za onen měsíc nenaučil téměř nic. Zvedl obočí.
„Čas... na co, pane?“
„Pojďte za mnou. Vše vám vysvětlím cestou.“ Pak se otočil a ušel pár kroků. Zastavil se, otočil a povzdechl si. „Řekl jsem za mnou, ne stůjte tu jako pecka.“ řekl cynicky. Felix i Salvatore tedy uposlechli jeho rozkaz a vydali se spletitými chodbami chrámu v nevědomosti, kam vlastně jdou.
„Víte,“ začal Izmail, „výcvik nových do řádu je trochu komplikovaný. Jeden měsíc je otestuje jejich učitel z jejich znalostí a schopnosti cti a věrnosti.“ Zahnul doleva a prodloužil krok. „Poté však podstoupí další zkoušku, před kterou právě stojíte, ve které vyzkouší vaše schopnosti boje, logiky a síly. O dalších zkouškách...“ Na moment se prudce zastavil a podíval šikmo vzhůru, jako by přemýšlel o svých dalších slovech. „...vám zatím nemusím říkat. Dozvíte se je, až bude třeba.“ O pár minut později stanuli před vyřezávanými dveřmi, tentokráte však ze západního Tardabe, a učitel se podíval za sebe na oba chlapce. Usmál se a pak se opřel do těžkých dveří.
Dveře vedly do zahrady, kterou Salvatore ještě neviděl. Vlastně viděl, ale nebyl si vědom toho, že by ji někdo takto rozzářil. Zahrada nyní překypovala světlem a dodávala každému na zahradě zářivý a třpytivý nádech. Něco tak neposkvrněného, tak jasného, to bylo něco, čeho si chtěl Salvatore užívat každým douškem. Pak ho ale Felix šťouchl do paže a hlavou kývl směrem k rytířům stojícím uprostřed té zahrady. Jejich brnění se třpytilo a oslepovalo ho, ale i tak si mohl všimnout černých a plavých vlasů některých z nich. Cosi v něm se zachvělo vzrušením.
„Vítejte!“ vykřikl jeden z nich, jediný s hnědými lesklými vlasy pečlivě učesanými tak, aby se zlehka vlnily a tak se leskly ještě více. Lehký úsměv na jeho tváři byl jakoby přikovaný, nevypadal nijak zvláštně. Byl pohledný, však jediná a opravdu ošklivá jizva od levého tmavě modrého oka, co se táhla přes celou tvář až k dolní čelisti kazila jeho vzhled. Mimické vrásky po obou stranách úst trochu narušovala přímé táhnutí jizvy. Postoupil kupředu. „Salvatore Dolrian, Felix tras Chosnayl, předpokládám. Těší mě.“ Pokývl hlavou, aby jim vzdal nenápadně hold, však tak nepatrně, že si stále zachoval vlastní čest, své postavení. Salvatore koutkem oka viděl Felixe, jak hledí o dobrých dvacet centimetrů vzhůru k rytíři s takovým obdivem, jaký ještě u Felixe neviděl. Salvatore se poslušně poklonil a Felix udělal to samé, akorát s pokrčením kolen. Tak moment. Úklona s pokrčením kolen přece znamená... Salvatore si v danou chvíli absolutně nemohl vzpomenout, jak je to Izmail učil. Na zahradě na chvíli zavládlo hrobové ticho a Salvatore si byl jistý, že ať už to znamenalo cokoliv, Felix věděl, co dělá. Templář to ale nechal plavat – zřejmě si myslel, že Felix si není vědom své chyby – a promluvil znovu: „Dnes na vás čeká zkouška, která je rozhodující pro váš další život. Zaměříte se na dva jazyky, dva typy boje a tři strategie. Pro to, abychom vás mohli rozdělit, však potřebujeme vědět, k čemu se kloníme. Vaše slova ale na to zjištění nestačí, a tak vás vyzkoušíme a předáme učitelům, kteří se na to specializují. Jasné?“ Felix a Salvatore přikývli. Rytíř se na oba chlapce usmál a pravou rukou ukázal šikmo za sebe, kde stál další templář v blýskavém brnění s plavými vlasy. „Představuji vám vaše budoucí učitele. Bughard, meč a štít.“ Pak ukázal na muž vedle něj se lstivýma očima a černou hřívou vlasů. „Frendant, dvě dýky ze zálohy.“ Frendant se uctivě poklonil se zdvihnutým obočím. Téměř nic na něm nevypadalo férově. „Darrien, těžký meč.“ Darrien byl trochu oplácaný a usměvavý tmavovlasý mladík, zjevně bez problémů chytit dlouhý meč na jeho zádech, dle jeho svalů. Zabušil si pěstí na hruď a jeho úsměv se rozšířil. „A nakonec Tevrol, boj s jehlami.“
„S infernami!“ opravil ho brýlatý plavovlasý muž a posunul si brýle na nose. „Infernamy jsou speciální jehly naplněné jedem, tedy, v některých případech. Víš, jak užitečné vůbec jsou? Můžeš zabít člověka na jeden hod tou tvou jehlou? To těžko, ledaže by byla vymáchaná v deseti různých lektvarech přeplněných bakteriemi.“ Tevrol si odfrkl. „Ve válce nás potřebujete.“ Založil si ruce na prsou a už nepromluvil. Rytíř, co stál uprostřed, se zasmál a ukázal druhou rukou za sebe, jako to udělal s první.
„Handett, luk a šíp.“ Handett pokývl hlavou, ale nijak nedal najevo úsměv nebo cokoliv jiného. „Vriaal, pistole.“ Rytíř se na Vriaala usmál a černovlasý muž mu jej místo úsměvu oplatil přimhouřením očí a cvaknutím revolveru, co měl u pasu. „Esidon, dýky na řetězu,“ pokračoval pak rytíř. Esidon se zazubil a tím odhalil lehce zašpičatělé zuby. Měl ze všech nejtmavší vlasy, občas s nádechem modré. Zachrastil řetězy v ruce a v očích se mu blýsklo. „A Juorr, ehm... Zvukové umění.“ V jeho hlase zazněl náznak pobavení a Juorr se zapýřil.
„Nepodceňuj nás! Umíme vyburcovat vojáky do zbraní tak rychle, jaks to ještě neviděl, a navíc...“ Juorr pohodil světlými vlasy. „...umíme nepřátele zastrašit.“
„Ach... Ach ano, chápu,“ řekl trochu rozladěný rytíř a pak se otočil k Felixovi a Salvatorovi. „Omluvte mou neslušnost. Jmenuji se Candell.“ Pozvolna se znovu uklonil a pak pobídl tři muže v kápích za ním, aby předstoupili. Měli bílý plášť s kapucí přehozenou přes hlavu. Jako na povel je shodili a odhalili napůl zamaskované tváře. „Tyto... trojčata mají rozdělenou výuku jazyků – Nadan má lifronštinu, která se používá převážně v Luuha’Ke, Dell vungrubštinu, kterou mluví na západním a jižním Vessed Iu a tady Grebbel vyučuje turmaralštinu, kterou, jak víte, využívají v celém Turden’Galu. Ke kterým jazykům tíhnete, rozhodnou oni.“ Všichni tři muži se uklonili a zacouvali zpět tam, kde byli.
Salvatore si nemohl pomoct, ale po celou dobu představování mu připadalo, že Felix neodtrhl oči od Candella. Nevěděl proč a nechal to raději být, nerad by se přimíchal do nějaké nepříjemnosti.
A pak začala zkouška.

Salvatore padl na zem vyčerpáním a jen sebou trochu cukal, aby dal najevo, že žije. Přerývaně dýchal a chtělo se mu hrozně spát. Ze své polohy viděl, jak se Felix chvíli potácí k němu a pak též padá na zelenou trávu. Salvatore se chabě zasmál.
Uslyšel dvojí cinknutí zbroje a pak uviděl, jak nad nimi stojí Candell se širokým úsměvem. Candell se pak začal smát a vytáhl lehce oba chlapce na nohy. „Máme výsledky. Ty Salvatore Dolriane, se budeš specializovat na“ – Candell těknul pohledem za sebe – „inferamy, pistole a turmaralštinu, a ty, Felixi tras Chosnayle, se budeš učit, jak používat dvě dýky, dýky na řetězu a vungrubštinu. A teď si běžte odpočinout, tu chuť spát vám vidím na očích.“ Oba se znovu poklonili a vyrazili s Izmailem ke svým komnatám.
Když se potáceli chodbou, opírajíc se jeden o druhého, zeptal se Felix: „Pane..., proč jste nás dovedl na tu zkoušku hned poté, co jsme se vrátili z Ae? Proč jste to neodložili na další den?“
Izmail se uchechtl a zakroutil hlavou. „Myslíš, že válka čeká na to, až se převlékneš? Takhle zkouška je přímo stvořená pro to, aby ji nováčci podstoupili nečekaně. Když se na ni bude někdo připravovat, může své nadání pro něco předstírat. A to by bylo opravdu... nepříjemné.“ Dorazili ke dveřím jejich pokoje, Izmail se s nimi rozloučil a oni vstoupili do komnaty, aby padli na postele proti sobě a sledovali kresby na stropě. Salvatore byl tak vyčerpaný, že se mu ani nechtělo přemýšlet, co na stropě vlastně je.
„Obávám se, že takhle bude vypadat náš každodenní výcvik,“ promluvil chraplavě po chvíli Felix. Salvatore zaúpěl.
„To snad ne, nepřežil bych to!“ Víčka se mu začala klížit a obraz se mu rozmazával. Z Felixova hlasu poznal, že se mu děje úplně to samé.
„Buď, a nebo... nebo si zvykneme. Dobrou...“ Felix se zastavil téměř uprostřed věty a pak už Salvatore slyšel jen tiché oddechování. Usmál se.
„Dobrou noc, Felixi.“ Ještě než usnul vzpomněl si na Williama. Co ten asi dělá...?


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 11.10.2010, 11:02:01 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Hned na začátku musím podotknout, že se (víceméně) držíš své laťky a text se četl dobře (místy však jeho kvalita mírně klesala a zase stoupala, jako při určitém "kodrcání" na ještě nedokončené cestě, se kterou je nutné ještě něco udělat, aby byla tato "jízda" plynulá a přinášela patřičný požitek), nakročeno máš však dobře! ;-)

Všiml jsem si, že malinko "skáčeš" v ději a třeba i záměrně se vyhýbáš určitým pasážím (sám bych rád věděl, jak asi vypadala ona zkouška, kterou jsi přeskočila a jejím výsledkem bylo naprosté vyčerpání všech zúčastněných). ;-) Místy hodně šetříš popisy, například při vstupu našich adeptů do té překrásné zahrady, copak ji tam tak pěkně rozzářilo? Tvé hrdiny rozlišuji zatím jen podle jména a když jsme u samotných hrdinů, nezaškodilo by, kdyby čtenáři věděli více o jejich myšlenkových pochodech! Ale to jen na okraj, ono každá podrobnost, ať už v jednání, myšlení, nebo popisu (osob či lokací) jen zvyšují čtivost příběhu a dotvářejí patřičnou atmosféru...

-- Rudé kudrnaté vlasy měla spletené v copu a z očí jí chrčel hřích. -- a z očí jí sršel hřích. (dívka byla na plakátu, nehledě na fakt, že z očí žádné zvuky vyjít nemohou)

-- „Pojďte za mnou. Vše vám vysvětlím cestou.“ Pak se otočil a ušel pár kroků. Zastavil se, otočil a povzdechl si. „Řekl jsem za mnou, ne stůjte tu jako pecka.“ řekl cynicky. -- "Řekl jsem za mnou, nestůjte tu jako pecky." řekl cynicky. (patrně jde o více uchazečů, tudíž je nutné použít množné číslo, "ne stůjte" - toto slovní spojení by se dalo použít v docela jiné situaci, například při žádosti o zastavení na místě - "Ne, stůjte!" - tady však je nutné použít: "nestůjte" - jako pobídky k činu)

-- To těžko, ledaže by byla vymáchaná v deseti různých lektvarech přeplněných bakteriemi. -- v jedech se vyskytují různé toxiny a další látky, které škodí živým organismům, spíše bych se vyhnul onomu slovnímu spojení: "přeplněných bakteriemi", každý čtenář pochopí, že se jedná o směs různých "lektvarů", čili látek - jedů - sloužících k zabití nepřítele (ber to jako technickou poznámku z mé strany, na druhé straně bakterie také dokáží zabíjet)

-- použití tří teček jako vyjádření nedokončeného děje, nebo přímé řeči používám také, všeho moc však škodí... Kdysi mi bylo vytýkáno, že používám příliš vykřičník, chce to jen cvik a sebezapření, nebo tuto diakritiku rozházet více do textu a ne jen do určitých částí textu. Ono na mnoha místech ses jim mohla pěkně obloukem vyhnout a použít čárku, nebo tečku, ale když musíš, tak musíš! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Blues padlé Kur...
guru
Sedmý světadíl ...
An!tta
O Býkovi, Baran...
Klepsus
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr