|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve - XVI.kapitola ::
Potom, co Magdalena nechala Kristinu samotnou s Davidem a šla k Edmondovi, uskutečnila Kočková svůj velký plán. Magdalena teď musí vše vzít do svých rukou a konečně se svými nepřáteli skoncovat...
Příjemné počteníčko
RK |
| |
|
|
XV.
Následující den čekala Kočková ve své malé kanceláři na Garryho, aby ji mohl potěšit informací, zda její plán pokračuje, jak má. Vešel dovnitř a za ním se loudal Krysař následovaný Boxerem.
„Á, konečně,“ usmála se „Tak se pochlub,“ obrátila se na Garryho.
„Vše ok, je vedle,“ odpověděl
„Pěkné,“ pochválila „A co ty, Krysaři? Zdáš se mi nějaký pohublý. Snad to není tím, že si přišel i o posledního kumpána?“
„Nevím, co se stalo. Něco ho prostě sebralo a zmizeli mi z dohledu,“ chraptěl. Vypadal skutečně, jako by pár dní vůbec nespal, nemluvě o nějaké hygieně.
„A určitě si mu běžel rychle na pomoc,“ rýpla „ale neboj, nejsi tu kvůli tomu. Je mi jedno, co se s ním stalo. Vlastně ti dlužím malou omluvu, že jsem tě nechala Boxerovi na tak dlouho. Možná nejsi tak neschopný, jen máš smůlu na lidi. Budeš svědkem něčeho velkého.“
Krysař na ni nechápavě koukal, ale raději se neptal.
„Boxere, postarej se, aby měl náš host pohodlí,“
„Tak poď,“ strčil do něho, aby se hnul ke dveřím.
„Ukaž,“ sedla si na roh mahagonového stolu. Garry přešel k malé obrazovce, postavené vedle Kočkový a zapnul ji. Na obrazovce se objevila vedlejší místnost, uprostřed které seděla na vratké židli přivázaná hnědovlasá dívka s roubíkem v puse.
„Na tebe je vždy spoleh,“ a začala ho vášnivě líbat „Tak začínáme,“ pookřála Kočková a
zašla za dívkou, Garry ji následoval. Vchod do místnosti byl na chodbě schovaný za vysokým regálem, který byl součástí tajných dveří.
„Vida, koho tady máme.“
Dívka se podívala na neznámou blondýnu a nechápala, co se děje.
„Chceš vědět, proč jsi tady?“
Dívka něco mumlala, ale díky roubíku ji nemohlo být rozumět.
„Není to kvůli tobě, ale kvůli tvé kamarádce. Vypadalo to, že musíte mít víc štěstí než rozumu, ale nakonec se dozvím, že je to úplně jinak. Dalo mi pěkně zabrat, abych vymyslela, jak ji přimět, aby udělala, co chci a teď to mám. Garry, podej to,“ otočila se na něj.
Ten držel injekční stříkačku. Dívce se vehnaly slzy do očí.
„Je mi líto, ale jinak, to nejde. Teď záleží, jen na ni, jak rychle tě najde.“ a vpíchla dívce jed do ruky.
„Třeba to stihne včas,“ prohodila „protijed dám tady do toho hezkého trezoru, je tak blízko a přitom tak daleko, co?“ pokračovala a zavřela lahvičku do malého trezoru stojícího na staré komodě, jinak v místnosti nic jiného nebylo. „A kdyby to náhodou nějak zvládla a chtěla mě podrazit, čeká ji tady hezké překvapení,“ zavřela trezor a odešla.
Dívka osiřela a žalostně vzlykala.
Pozdě odpoledne se Magdalena probudila vedle Edmonda. Ten buď ještě spal, nebo dělal, že spí. Předchozí noc byla pro něho dost náročná a nejen pro něho. Potichu vstala a chystala se vrátit domů, aby se převlékla, najedla a zkontrolovala Kristinu. Když dorazila ke svému bytu, našla Davida sedět u jejích dveří.
„Davide, co tu děláš?“ podivila se „stalo se něco?“
„Ahoj, Kristina s tebou není, viď. Nevolala ti?“
„Ne, pojď dál,“ odemkla dveře
„Proč? Pohádali jste se?“
„Nepohádali, měli jsme se sejít a nepřišla, mobil nezvedá.“
Magdalena začala tušit nejhorší. Navíc měla hlad a nechtěla se starat o nějakého vyplašeného zajíčka.
„Sedni si a řekni mi to všechno od začátku,“ vybídla ho s hranou trpělivostí. Nemůže ho vyděsit a naléhat, aby vše vysypal a vypadnul.
„Jen se dojdu napít,“ vyběhla do kuchyňky a potmě si nalila plnou sklenici. Trošku se zklidnila a sedla si naproti němu.
„Večer jsme se rozloučili a domluvili se na dnešek, že se sejdeme na oběd. Už nepřišla. Byl jsem u ní v bytě, dala mi klíče, abych jí zaléval kytky, když teď bydlí tady. Proč vlastně?“ zaútočil „Nic mi k tomu neřekla.“
„Asi to má svůj důvod,“ odvětila „Pokračuj. Ona šla večer k sobě? Říkala jsem jí, ať to nedělá.“
David se zatvářil znechuceně, nechtěl být tolik mimo hru, ale nebyl teď čas na hádky.
„Asi ano, nevím, já jsem musel za sestrou, vez jsem jí s malým do nemocnice. Takže jsem zašel k ní a v bytě to bylo jako po boji, vše rozbité a rozházené a na zdi byl přes celý pokoj červeným sprejem nastříkán vzkaz „vím, kdo si, najdi jí“. Co to má znamenat, ty tomu rozumíš?“
„Vím, kdo si, najdi jí“ opakovala „asi ano. Neboj, já ji najdu.“
„A kde si byla celou tu dobu?“ zaútočil „Chci vědět, co se to tu děje?“
„To se tě netýká,“
„Jak netýká? Někdo mi unese holku a ono se mě to netýká?! Zavoláme policii,“
„Žádnou policii,“ utnula ho „ještě ne,“ rozhodla „Já se o to postarám, jdi domu.“
„Zbláznila ses?! Koukej mi říct v čem si namočená nebo se neznám!“ rozkřikl se
„Brzdi,“ okřikla ho „Nevíš, s kým mluvíš. Jsi hodný kluk a Kristiny přítel, nerada bych ti ublížila. Nech to tak, jak to je. Tady mám číslo na detektiva, se kterým jsem v kontaktu,“ hodila před něj vizitku Reinera „nepleť se do toho, vím, co dělám.“
„Nevím, co mám dělat. Co když se jí něco stane?“ změkl David
„Chápu, že si děláš starosti, ale já nedovolím, aby se jí něco stalo. Teď jdi prosím domu a poslechni mě.“ Dala mu ruku na rameno. Všimla si použité sklenky na stolku a urychleně ji odnesla do kuchyně.
David využil chvíle, kdy k němu byla Magdalena zády a strčil si vizitku do kapsy.
„Asi máš pravdu,“ zvedl se z křesla „Půjdu domu.“
Magdalena z těch slov cítila zmatek a nedůvěru.
„Dobře,“ vyprovodila ho ke dveřím „ale pamatuj, co jsem ti řekla. Zařídím to.“
Zavřela za ním dveře a neměla čas přemýšlet o tom, zda to opravdu pochopil či ne. Trochu se bála, aby do toho nezačal strkat nos, ale s tím teď nic jiného neudělá. Ještě se jednou v klidu posilnila. Vzala si černé tričko a přiléhavé džíny, aby lépe splynula s nocí, rychle vyndala z ledničky několik průhledných pytlíků naplněných červenou tekutinou a vydala se k Edmondovi.
Ten seděl opět po tmě v křesle a díval se do prázdna.
Šla do kuchyně, aby mu připravila skleničku. Když otevřela dvířka, vypadlo na ni několik sáčků s bílým práškem.
„Ty tu máš drogy? Jak si k nim přišel?“ zeptala se překvapeně.
„Chceš to slyšet? Dřív bych tě pobavil tou zábavnou historkou, ale teď se mi z toho dělá zle.“ odvětil.
Magdalena si strčila jeden ze sáčků do kapsy kalhot.
„Zlato, nemůžeš pořád jen sedět a užírat se. Něco jsem ti přinesla, nechám to v kuchyni. Vím, že ti to nemůže nahradit teplou krev, ale utiší to hlad. Musím něco zařídit, potom odejdeme. Zvládneš to tu?“
Edmond mlčel, ani se na ni nepodíval.
„Bolí mě, když tě takhle vidím,“ odmlčela se „Musím jít.“
Edmond ji pevně chytil za ruku a stáhl ji k sobě. „Nenávidím sebe i tebe a přeci nás něco spojuje. Bez tebe se cítím sám a s tebou jako chudák, vzala jsi mi smysl mého žití a já tobě život. Dokážeš všechno tohle akceptovat a přenést se přes to? Já asi ne.“
„Měl by ses dát dohromady! Já už jsem se s tím smířila. Nechci se zabývat tím, co neovlivním. Nezměním minulost, vše zůstane tak, jak je, a nic s tím nenaděláme. Sám si mi řekl: přijmi to, co si, nebo tě to zničí. Je jedno, jestli se ti to líbí nebo ne. Vyrovnej se s tím stejně jako já.“ Zvedla se „Vážně už musím jít.“
Už ji nezastavil.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 10 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
