obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915542 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5772 autorů a 391756 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Josef spal... ::

 autor Gilbert Cunninghamm publikováno: 28.09.2010, 9:11  
 

Josef zrovna spal. Spal již dlouho. Ležel na kanapi a z úst mu tekla slina nebo dvě. Vše bylo pozoruhodně klidné, za oknem padal potichu sníh, na zemi ležela již vrstva dvaatřiceti centimetrů. Naproti, přes ulici, se svítilo. V tom okně zrovna jistá Boženka česala své nechutně dlouhé blond vlasy. Věnovala se tomu s takovou pečlivostí, že hřeben byl štěstím bez sebe.
Vraťme se ale k Josefovi. Už uplynula drahná chvíle, a Josefovi se stále zdálo o tom velikém rotujícím rudobílém lízátku, které mu kdysi jeho maminka zapomněla dát.
Ano, Josefova maminka byla žena velmi zvláštního založení. Chodívala zpívat do kabaretu a mnozí muži milovali její nádherný alt. To ovšem nic neměnilo na tom, že zabila svého manžela právě ve chvíli, kdy se nachomýtl k jednomu románku s šuplíkem nočního stolku.

Nad noční ulicí pableskovaly krystaly ledu a ve svitu luny – místního kandelábru, se pohupovaly vzduchem. Boženka naproti, ta která si česala své dlouhé vlasy u okna, právě upustila hřeben a ten vypadl. Zcela okatě prorazil krustičku sněhové pokrývky a dopadl na záda a máchal nožkami, protože ležel na krovkách.
Vyděšená Boženka seběhla z druhého patra a začala marně pátrati po ztraceném hřebenu. Volal ji a ona ho nemohla najít. Chvíli dokonce uvažovala, že použije své vlasy jako pluh, sice nevěděla jak, ale byl to jediný nápad, který v té chvíli měla. Tudíž odhrabala vlasy sníh a nakonec hřeben v té kupě bílého prachu našla. Byl tam, zdravý, ale trochu omrzlý. Toto drama však ze svého okna, pozoroval nedávno probuzený Josef.
Josefa vzbudí každá maličkost. Třeba dopad hřebenu do kupy peří. Ne snad, že by byl přecitlivělý, ale jeho nosná idea – proč spát lehce – nepostrádala jakýkoliv protiargument. A tak lehce spal. I nyní, když se díval z okna na Božku mazlící se s hřebenem, chvíli pochrupkával.
Byl velmi znaven po usilovném leštění svého oblíbeného talíře, který dostal od své maminky, která mu nedala lízátko. Tyto velmi podstatné události ovlivnily jeho vztah k otci, kterého neměl. Vytvořil si paranormální tezi ohledně jakéhosi snesení se zlatého deště do lůna. Nikdo, komu to vysvětloval, tomu sice nerozuměl, ale pro něj to mělo patrně stěžejní význam.
Pozoruhodným se mohlo také jevit to, že veškeré úsilí, s kterým leštil talíř, mohl věnovat jiným – a dosti lepším – činnostem. Například by se mohl seznámit s Boženkou, jejíž úchvatné vlasy byly jeho snem. Smět se jich dotknout. To by jej vskutku vzrušovalo.
Byla zima. Byla opravdová zima, venku mrzlo, až by umrzl i děda Mráz, a tak se Boženka pokoušela co nejrychleji se svým hřebenem uniknout dovnitř ke krbu a nevystavovat se tak okatě tomu pošukovi odnaproti.
Plna pochyb o svém duševním zdraví zatlačila na kliku. Jenže ouha. Zabouchly se jí dveře a ona stála na mrazu. Naštěstí byla duchapřítomná a vidíc milého souseda Josefa, odporoučela se přes ulici ke dveřím, aby zazvonila zcela roztržitě na zvonek. Jenže to Božce překazil sám sebevědomý Josífek, protože už stál u dveří a kynul.
Josef kynul. Zvětšoval hrdopyšně svůj objem pomocí kvasnic. A to natolik, že nakonec dveře zabarikádoval. Občas se v něm objevila i malá bublina a tak si Božena řekla, že asi bude poměrně nabubřelý a utíkala k jiným sousedům, kteří jí poskytli azyl.

Ovšem velikost jejich souseda se stala poměrně obtížnou, a to nejen jim, ale hlavně jemu samotnému. Jeho nakynulost byla natolik neúnosná, že se již nevykulil ze dveří. Začínal být čím dál víc vláčným a těstovitě heboučkým, až se začal roztékat. Prve se roztekl do kuchyně, dále pokračoval bezostyšně na ulici, kam vkynul tak neočekávaně, že zastavil noční provoz na ulici.
Policisté, kteří přišli celou situaci dopravně řešit, zjistili, že nejsou schopni nic udělat a opět odjeli.
Úplně nakonec přišlo jarní tání a z Josefa na ulici zbyla jen hromádka soli.

Od té doby už se Boženka nečeše u okna, protože ví, že by jí mohl spadnout hřebínek, a že sousedé odnaproti jsou většinou pěkné buchty.


 celkové hodnocení autora: 93.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tlouie 28.09.2010, 13:33:20 Odpovědět 
   Nebudu dělat rozbor, neumím a nechci. Pro mě prostě milé :D Pousmála jsem se nad tvým charakteristickým stylem, přišlo to vhod a já si fajn početla.
 Ruzsip 28.09.2010, 13:07:36 Odpovědět 
   Líbilo. Jak jsem již myslím jednou podotýkala při čtení tvých příspěvků, znovu jsem zapadla do pěny dní. Nicméně tento styl je mi velmi milý. A jedničku hlavně za to kynutí - fakt jsem se upřímně pobavila!!
 Šíma 28.09.2010, 12:02:15 Odpovědět 
   Zajímavé, líbilo. Je to takové... Jak to napsal čuk, zprvu docela reálné, pak až za hranicí absurdity, ale není to špatné počtení. Na práci šotků jsem nehleděl, kritický šíma chodí "do práce" jako do kostela! ;-)))
 čuk 28.09.2010, 9:10:06 Odpovědět 
   CVhybička v y: sousedi byli buchty nebo buchty byly sousedy.
 čuk 28.09.2010, 9:08:22 Odpovědět 
   Zprvu text vypadá jako docela realistická momentka s podivnými aktéry, jejichž absurdita až tak daleko neulétne. Rázná absurdita zabuší na dveře, když Josef stojí za nimi a kyne (bohužel ne Božence, což by mohlo přerůst v absurdní milování- toto pojetí by nebylo nevítáno). Přechod k objemovému kynutí je náhlý, zde mohly být další zdroje humoru a absurdity, poněkud mi chybí přechod a zdůvodnění: i když absurdní (třeba něco o kvasnicích a maminčině talíři. Rovněž chování policistů je odbyté, a přechod na sůl taky mate: kopec soli mohl zbýt po zimním solenm ulic, a vůbec proč jen sůl? Boženka nám utekla z akce a i když je její pointa vtipná, je přece jenom poněkud odbytá. A jak to, že i ostatní sousedi byly buchty, když k nim utekla o pomoc (byla epidemie kynutí?, a proč se u nich neuchytila?) Téma i hlody pěkné, ale mohlo být lépe dopracováno, druhá část se mi zdá být vzatá příliš hopem. A kde je vejmutovka?
 ze dne 28.09.2010, 10:34:35  
   Gilbert Cunninghamm: Jéhehé! Děkuji, ale dovolte, abych zdůraznil, že Vejmutovka se objevuje pouze ve sbírce Deník psychopata, a tato povídka tam nepatří... :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
VI
Marek Dunovský
Ranní modlitba ...
Peter Stumpf
V jedné miluju,...
Anne Rowan
obr
obr obr obr
obr

Ztracená 9.část
Kondrakar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr