» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."

NelaS

počet přístupů: 2141680

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: Černá díra- kapitola 7 ::

Tesss	publikováno: 14.11.2010, 19:39


	Dobrá zpráva Při vzpomínce na Šarlotu se Honzovi udělalo mdlo. Sevřel se mu žaludek a byl celý napjatý. Chyběla mu. Musel ji znovu vidět. Chtěl znovu spatřit její úsměv a rozzářené oči. Přál si na ni zapomenout, ale touha vidět ji byla silnější. Rozhodl se, že se na ni musí podívat do nemocnice. Byla to snad ta nejdelší a nejtěžší cesta v jeho životě. Každým krokem cítil stále větší napětí. Ach, jak dlouho ji neviděl. Dnes už nemusel bloudit nemocničními chodbami. Cestu k tomu jejímu oddělení by našel i poslepu. Přišel ke dveřím a zazvonil. Přišla k němu sestřička a zeptala se ho: „Dobrý den. Jdete na návštěvu?“ „Dobrý den. Ano, jdu navštívit Šarlotu Smýkalovou.“ „Šarlotu? Myslíte tu v komatu?“ „Ano.“ „Ale tu jsem už dávno propustili. Zhruba před měsícem se probrala.“ „Cože? O-ona se probudila. To je skvělé. Tak nashledanou.“ „Nashle.“ Honza nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Jeho Šarlota se probudila. Najednou z něho všechno napětí spadlo a rozhodl se jít k ní domů. Musí ji vše vysvětlit, slyšet její hlas a vidět ji zase zdravou. Najednou si ale vzpomněl na Miru. Šarlota je snad v pořádku, ale on... Crrr. Rozezvučel se Honzovi mobil. Máma. „Ahoj mami.“ „Prosím tě, jak to, že nejsi ve škole?“ „Jak jsi se to dozvěděla?“ ptal se nechápavě své matky. „No víš. Udělalo se mi špatně a tak jsem šel domů.“ „Ty své pohádky si povídej někomu jinému. Nechtěl jsi si tak náhodou dnes opravit matiku??“ „Ale mě se opravdu...“ „Hledali tě ve škole policajti.“ „Policajti? A co chtěli?“ „Jak, co chtěli...Tvůj kamarád se pokusí o sebevraždu a ty se ještě ptáš. Odpoledne se u nás staví, tak ať jsi doma. Čau a naposledy co jsi byl za školou.“ „Čau,“ rozloučil se a šlahl naštvaně mobilem do trávy. „Zatraceně, zrovna dnes.“ Tak plány navštívit Šarlotu se ruší. Přemýšlel, co asi řekne policajtům. Má jim o tom všem říct? Téhož dne chodila Šarlota od ničeho k ničemu. Neustále se pokoušela o sobě něco dozvědět, ale na nic nenarazila. Čekala, že se třeba Trash staví nebo tak někdo, ale nic. Když holt nechce hora k Mohamedu, musí Mohamed k hoře. A tak se rozhodla, že navštíví své kámošky Alici a Sáru. „Lotko,“ volala na Šarlotu máma. „Co je?“ „Volala Adéla. Vyhrála zájezd do Španělska pro dva a chce, aby jsi jela s ní. Chtěla jet se svou kamarádkou, ale ta nakonec onemocněla. Tak co na to říkáš?“ Adéla byla její o dva roky starší sestřenka a báječně si rozumněli. Měli podobné zájmy a stejný hudební vkus. „Do Španělska? Tam by se mi líbilo.“ „Adéla se ještě dnes staví a řekne ti vše potřebné. Něco budeme muset ještě doplatit, ale to zvládneme. Taková dovolená by ti jen prospěla,“ A kdy se jede?“ „No právě, že už zítra. Musíš se dnes sbalit.“ „Zítra? To si děláš srandu, nemám ještě plno věcí a dnes jsem chtěla navštívit Sáru s Alicí a kadeřnici.“ „Žádný problém. Dnes jedu do města, tak tě vezmu a koupíme vše potřebné a můžeš jít i k té kadeřnici, jenom ty holky nejspíš už nestihneš. „Dobře.“ Šarlotě se ten nápad s dovolenou velmi líbil. Minulost přece může počkat a možná, že si sama vzpomene, co vše se událo. Pořád ji v hlavě tkvěla ta vzpomínka z diskotéky. Snad si vzpomene na víc. Prví věc, co Šarlota udělala byla návštěva kadeřnice. Nechala si vlasy ostříhat po ramena a nabarvit. Růžovo-černé proužky nevypadaly špatně, ale s odrostlými vlasy vypadaly příšerně a tak si dala vlasy celé na blond. Nebyla to ona, ale tak to chtěla – chtěla pořádnou změnu. Ještě by to chtělo ve Španělsku chytnout tu správnou barvu pleti. S mámou šla potom nakupovat. Potřebovala toho spoustu nového. Po náročném nakupování si nasadila svoje nové sluneční brýle a mohli vyrazit domů. Při jízdě si všimla u jedné lavičky jednoho kluka, který hodil naštvaně svůj mobil do trávy. Poznala v něm svého tehdejšího idola Honzu. Honza si sedl a obličej si schoval do dlaní – vypadal strašně nešťastně. A tu si Šarlota vzpomněla na Miru v nemocnici. Určitě ho trápí on. Jeho nejlepší kamarád skončil stejně jako kdysi ona. Chudák Mirek. A co se týče Honzy, vůbec se nezměnil. Pořád byl stejně krásný až dokonalý a pořád k němu něco cítila. Poprvé když ho spatřila ji k němu něco táhlo – jakoby on byl ten pravý. Ale bohužel nikdy neměli příležitost se blíž poznat – tedy aspoň z té doby, co si pamatuje. Měla ho tak blízko a zároveň tak daleko. Náhle si vzpomněla na den, kdy se probudila z komatu. Na stole byly květiny se vzkazem MILUJI TĚ. Od kohopak byly? Od Trashe? Ale to byla blbost. Trash nebyl její kluk. Jasně, MILUJI TĚ by mohl napsat i její kamarád, ale spíš by to viděla na někoho pro ni důvěrnějšího. Bylo to snad od otce jejího nenarozeného dítěte? Ale od Trasha rozhovoru vyvodila, že otec jejího dítěte jí nějak ublížil, nebo co. Má snad ještě jiného kluka? Ale proč o ni nejeví teď zájem. Znovu další a další otázky. Dozví se Šarlota vůbec někdy pravdu?


celkové hodnocení autora: 84.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 12		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

čuk	14.11.2010, 19:38:23

Text je dost rozbředlý, vyžívá se ve zbytečných detailech, aniž by styl byl zajímavější nebo barevnější.Vzhledem k tomu, že autorka na komenty nereaguje a neozývá se, publikuji jen se zkráceným komentem. Uvidíme, zda se najdou čtenáři, kteří na pokračování čekali a kteří podrobněji text zhodnotí.