|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39509 příspěvků, 5744 autorů a 390410 komentářů :: on-line: 1 ::
|
 |
|
:: 13 vteřin ::
Během náletu v noci z 12. září na 13. září zasáhla časovaná bomba katedrálu sv. Petra v Londýně.
(13x13 vteřin)
Někdy i černá kočka může v pátek třináctého být užitečným zvířetem... |
| |
|
|
pátek 13. září 1940, Londýn
Slunce zapadlo už před několika hodinami, oblohu však osvětlovala živá červená záře. Město hořelo. S rachotem padajících cihel se zřítil další dům, k obloze vylétl sloup jisker, jak bájný fénix z popela roztáhl křídla a rozpadl se v nočním vzduchu. Hvízdot dalších a dalších bomb zpíval requiem nad Londýnem. V moři ohně jak ostrůvek vyčnívala jen zvláštní silou chráněná kupole katedrály.
1. 02:05:41-02:05:53
V podzemní kryptě se tísnilo několik tisíc lidí. V prostorách běloskvoucích se čistým mramorem odříkávali tichou modlitbu, či k sobě jen tiskli své nejbližší.
Fíííííí! Tohle bylo blízko! Zem se otřásla, jedna ze zápalných bomb dopadla jen několik bloků od katedrály.
„Prý trvá 13 vteřin, než dopadne,“ prohodil kdosi do ticha, „prý je pozdě něco udělat, když už ji slyšíme...“
„Co můžete za 13 vteřin udělat..."
„Maminko, maminko, podívej se, co jsem našla,“ jasný dětský hlásek se odrážel od klenby, „tenhle kamínek vypadá jak srdíčko...“
Čísi ruka jí vytrhla kamínek z ruky a mrštila jím proti zdi.
2. 02:05:41-02:05:53
„Pohyb, pohyb!!!“
„V tom domě jsou ještě lidi!“
„V tom domě byli lidi, ten dům se zřítil, už jim nepomůžeme...“
„Ale...“
„Támhle jsou taky lidi! Musíme je dostat ven dřív, než se k nim dostane oheň. Rozmotejte už sakra tu hadici!“
„Dochází voda, pane...“
„Zajeďte si pro ní třeba do Temže!“
3. 02:05:41-02:05:53
„George Cameron Wylie.“
„Zde!“
„Váš úsek bude u Svatého Pavla. Pomůže vám Davies a Sulivan.“
„Rozkaz, pane!“
„Běžte... Hodně štěstí... Zkuste zničit ty šmejdy dřív, než vám vybouchnou...“
4.02:05:53-02:06:05
Černá kočka se poplašeně vyskočila. Nebyl to však výbuch, který ji vyděsil, ale malý kamínek, který se k ní zakutálel. Zvolna se protáhla a vzala kamínek do tlamičky. Šouravým krokem opustila svůj temný roh.
„Je tu černá kočka!“ vykřikl kdosi.
„To je zlé znamení...“
5. 02:05:53-02:06:05
„Přineste mi obvazy, rychle! A vodu!“
„Víte... Víte... že... vypadáte... chrchr... jako anděl...“
„Blouzníte... Až se proberete, budete se jinak dívat.... Kde jsou ty obvazy?!“
„M... Myslím... to... váž...vážně, se...ses..t..ř-“
„Tady jsou...“
Anděl mu už jen pevně stiskl ruku.
6. 02:05:53-02:06:05
Sir Arthur Coucher stál na střeše. Starosta jedné z městských částí a teď velitel hlídek držel v třesoucích se rukou kameru. Jeho město bylo v plamenech.
7. 02:07:25-02:07:37
„Kruci, přejeli jsme černou kočku.“
„Vykašli se na kočku, musíme k řece pro další vodu...“
„Ale černá kočka přes cestu...“
„Jak víš, že byla černá?! Je tma!“
„Vím to, pane, byla černá!“
8. 02:07:25-02:07:37
„Ano, pane. Už jsou ve vzduchu, jsou tu za pár minut.“
„Za pár minut budou k ničemu, pošlete do vzduchu všechno co má křídla a dokáže střílet...“
„Máme málo pilotů, výcvik je...“
„Na to vám kašlu... Němci s bombardéry jsou nad Londýnem!“
9. 02:07:25-02:07:37
„Ještě... Už to bude... Dýchejte... Už vidím hlavičku. Dýchat! Táák... Je venku! Máte krásnou holčičku...“
10. 02:07:25-02:07:37
„Wo sind wir jetzt? Seh'n sie etwas?“ [„Kde jsme teď? Vidíte něco“]
„Weiss nicht, alles steht in Flammen, ich kann mich gar nicht orientieren!“ [„Nevím, všechno je v plamenech, vůbec se nemůžu orientovat!“]
„Jetzt?“ [„Teď?]
„Warte noch! Ich seh' den Fluss! Jetzt! Jetzt!!!“ [Počkej ještě! Vidím řeku! Teď! Teď!!!]
11. 02:08:00-02:08:12
„Viděl jsi to? Ta cisterna někoho přejela, vypadalo to jak dítě, batole...!“
„Nesmíme opustit svoje místo.“
„Je tam zraněný dítě, Sulivane...!“
George Cameron Wylie i Robert Davies se rozběhli k místu, kde požární cisterna nadskočila. Na dlažbě tam leželo cosi malého černého. Jen kočka... Černá kočka... A vedle ní malý kamínek, který připomínal srdce.
„Černá kočka... To nám ještě chybělo...“
„Rozhodně tu radši vidím černou kočku než mrtvý dítě, vrátíme se...“
Jen koutkem oka oba zahlédli cosi obrovského, co padalo z oblohy přímo do míst, kde čekal nerozhodný Sulivan.
12. 02:08:00-02:08:12
Fííí...
1...2...3... Tiché pískání... 4...5...6... Pomalu přerůstalo v nesnesitelný svist. 7...8...9... Letěla sem! Mířila na katedrálu... 10...11...12... „Já ještě nechci umřít,“ vykřikl někdo dole v kryptě. 13...
God save our gracious Queen,
Long live our noble Queen,
God save the Queen:
Send her victorious,
Happy and glorious,
Long to reign over us:
God save the Queen.
- - - - - - - - - - - - -
13. 11:26:51-11:27:03
„Objevila jsem tuhle krásný modrobílý čajový servis, za pouhých pět liber, no nekupte to... Přinesla jsem si ho domů, postavila na stůl a vtom začaly houkat sirény, nálet... Tak jsem se hned utíkala schovat do krytu... Jedna bomba dopadla přímo do naší kuchyně,“ řekla postarší dáma v zelených krepovaných šatech a přitáhla si k sobě blíž klubíčko vlny.
„Ale udělala jste dobře, paní Daviesová, hlavně že se vám nic nestalo.“
„No mě nic, ale ten čajový servis to nepřežil, ani jsem ho nevyzkoušela. Už aby ta válka skončila...“
„Za to nemůže válka, paní Daviesová, vždyť je pátek třináctého...“
K lavičce zezadu kdosi přistoupil.
„Jak se daří, mami?“ Podal jí malý kamínek. Pečlivě ho předtím umyl od krve i špíny... Stále vypadal jak srdce.
Kolem proběhlo několik hrajících si malých dětí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 10 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.1 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 40 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 123 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
