» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Důvěra a láska musí chodit pospolu."

B. Němcová

počet přístupů: 2141680

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Konference Třináctých komnat ::

Příspěvek je součásti workshopu: Třináctka

Lyrie	publikováno: 25.09.2010, 13:52

Příspěvek do WS


	Kongresovým sálem zazněl bouřlivý potlesk a hned poté, co utichl, se sál vyprázdnil, neboť všichni pozvaní zástupci třináctých komnat zamířili do přilehlého salonku na občerstvení. Bylo ho tu spousta – chlebíčky, zákusky, zeleninové mísy, kusy grilovaných kotlet, kuřat, tabulky čokolád, krabice bonbónů, zkrátka všechno, na co kdo jen pomyslel. Zástupce Alkoholových komnat džin Fernet and Vodka se při pohledu na bar spokojeně usmíval. „Fero!“ ozvalo se za ním zvesela a na rameně mu přistála vysušená ruka. Džin se pomalu obrátil. „Skeletone! Tak tebe jsem neviděl, ani nepamatuji!“ S úsměvem potřásl delegátovi Asociace Kostlivců ve skříni pravicí a pak se zkoumavě zahleděl na vychrtlou dívku, která ho doprovázela. Vypadala příšerně, skoro jako jeho sestra. Byla celá špičatá, hranatá, kyčle jí vylézaly z titěrných kalhot a z propadlého obličeje ostře trčel vraní nos. Ve tváři ovšem měla výraz, který ho zaujal. Měl pocit, jako by měli něco společného. „Představíš mě dámě, Skele?“ „Ach, ovšem. Fero, tohle je Anorekta. Vyslalo ji sem sdružení nezávislých CHBM, Chci Být Modelka, abys mi rozuměl“ dodal, když viděl Ferův nechápavý výraz. „Těší mě, že vás poznávám,“ špitla Anorekta a zastrčila neexistující bříško a zároveň vystrčila neexistující prsa. „Říkej mi Fero, se mnou si tyká kde kdo.“ „Tak Fero,“ usmála se plaše a znovu zatáhla páteř, která jí prosvítala skrz břišní stěnu. „Nedáme si panáka?“ „Och, ne, ne! Víš, co je v tom kalorií?“ „Čeho? Kalorií? Snad promile, ne?“ „Já nemohu, opravdu… i když, pokud je blízko toaleta.“ „Chudáčku,“ zamumlal Fero chápavě, „taky už máš profesionální deformaci, co?“ Když poplašeně zamrkala, jen se smutně usmál. „Mám na starosti takový množství komnat, že jsem z toho začal chlastat.“ „To znám, já skoro nejím… Když to dennodenně vidím, jeden by z toho zvracel. Ale tuhle naší podskupinu vede Bulima, vidíš, támhle do sebe láduje čokoládový dort a tatarák. Zas jí bude zle.“ „No nic, vidím, že si rozumíte, tak vás opustím. Právě jsem zahlédl Zakletou princeznu, zdá se mi nějaká špatná. Půjdu ji pozdravit. Ještě se uvidíme.“ Skeleton zachrastil články prstů na pozdrav a odchřestil za zástupkyní všech těch Jasněnek, Zlatovlásek, Nejmladších dcer nešťastných králů, Unesených princezen, nebo jak se jim vůbec říká, aby jí složil svůj obdiv. Zakletá princezna mezitím odchytila Sedmihlavého draka a společně s Odporným čarodějem a s Kostějem Nesmrtelným se usadila u malého stolečku u okna. Drak se jí stočil k safiánovým střevíčkům, Kostěj si objednal pití. Zakletá princezna byla ještě celá zrůžovělá z úspěchu, jaký měla její přednáška o úpadku jejího svazu, ale postupem času zase zbledla. „Zcela s vámi soucítím,“ řekl Odporný čaroděj a poškrábal si všech dvanáct bradavic na nose. „I naše sdružení s politováním musí konstatovat, že o naše komnaty již není zájem. Kdo by, prosím vás, v dnešní době vyjel na bílém koni, aby mě porazil a vás si vysloužil za nevěstu?“ „Da, da, maladěc, éto právda. Jiščo nikakdá geroj, jiščo nikakdá vajná…“ Kostěj si smutně prohrábnul dlouhý bílý vous a kopnul do sebe stakan vodky. „Lidé si staví jiné komnaty,“ povzdychla si princezna. Jen se podívejte na pana Ferneta, jak se naparuje. Má zdaleka nejvíc komnat. Já to nechápu.“ Nenápadně si ometla ze sukně šedou pavučinu. Ještě pár let a už se z nich nevymotá. A tak jsou na tom všechny princezny. Jen sedí, čekají a obrůstají mechem. „A já jsem rád,“ zasyčela jedna dračí hlava.“Když si představím, jak moje kamarády, kterých je už tak na světě jen pár exemplářů, hubí kdejaký Honza, je mi z toho na blití. A když blijou všechny mý hlavy, je to vážně k zblití, dáma promine.“ „Já bych se tak rád s nějakým tím Honzou pustil do křížku!“ Odpornému čaroději na chvíli zablesklo v očích touhou. „I kdybych u toho měl umřít. Ta nuda je hrozná.“ „Da, da…“ štytl Kostěj a obrátil do sebe další stakan. „Jde k nám pan Skeleton,“ špitla Zakletá princezna a nenápadně si poupravila účes. Pan Skeleton sice nebyl žádný krasavec, ale skříní měl požehnaně. Samé nemanželské dítě, samá nevěra, zpronevěra, padělání, milenci a milenky, lži, podvody, dávná proroctví i podezřelá dědictví. Čas od času se nějaká ta jeho Skříň otevřela a to pak ve světě lidí nastala mela! Však večer na rautu dá jistě pan Skeleton nějaké ty historky k dobru. „Jste čím dál půvabnější, má drahá,“ složil jí Skeleton poklonu, která přinutila princeznu zapomenou na dvě stě let jejího zakletí i na to, jak čas běží neúprosně kupředu. „Pánové,“ uklonil se čarodějům i drakovi a pak se pohledem opět vrátil k princezně. „Vaše přednáška byla skvělá, madam.“ „Děkuji. Bohužel si myslím, že ke zvýšení počtu našich komnat nepřispěje. Ani k dobytí těch stávajících. Jsme odsouzeny k věčnému čekání.“ „Ale no tak, nevěšte hlavu, pořád je tu Naděje.“ „Da, da… pasmatrítě, rybjáta…“ Kostěj se odtrhl od vodky, napřáhl dlouhý prst do davu a téměř mazlivě zamumlal: „Naděžda, děvočka…“ „Tak TA aby někde nechyběla,“ zamumlala dračí hlava a svezla se zpátky ke střevíčkům. „Všimla jsem si jí,“ řekla princezna. „Prý mělo dorazil i Štěstí. Je pozvané jako host.“ Skeleton taktně pomlčel o faktu, že Štěstí si po internetu smluvilo rande s Žalem a že se momentálně muchlují na záchodcích. To by princezně nepřidalo, nicméně lhát jí nemohl. „Obávám se, že Štěstí bude patrně velice unaveno.“ „No právě,“ zavrčel Odporný čaroděj. „Už by si to bláznivé, nevyzpytatelné, ztřeštěné stvoření mohlo sednout na nějakého toho Honzu.“ „Továryšč, ono sadís… kak u vás gavarit? Na vola? Da. Na vóla.“ „Podívejte,“ zašeptala zakletá princezna. „Dětská královna. Chudinka, vypadá příšerně.“ Všichni otočili hlavu na drobounké děvčátko v růžových šatečkách. Bylo malé, mladé, nedalo se říct, kolik mu je let, a přitom vypadalo tak staře, unaveně, sehnutě, že každému, kdo na něho pohlédl, vhrkly slzy do očí. Děvčátko mělo na starosti dětské komnaty, nejstrašnější cely na celém světě, kde se ozývá jen pláč a kde stěny bez ustání slzí. Byly zamčené na tisíc západů, zvukotěsné, neprodyšně uzavřené, bez oken i bez dveří. Plné démonů a nočních můr. Jen málokterému dítěti se z nich podařilo uniknout; stěny ze šikany, zneužívání, bití, otrocké práce byly velmi pevné. Tam, tam měla chodit Naděje, tam se mělo dostat Štěstí! Skeleton si nervózně odkašlal. Klientela Dětské královny často přecházela k Ferovi, Anorektě i Bulimě, často se stávalo, že byla členy všech možných Svazů Třinácti komnat. A tajemství v dospělosti pak přešla do jeho skříní, odkud vypadla v tu nejnevhodnější dobu. Většinou v okamžiku, kdy se těm dospělým dětem začalo malinko dařit, v tu chvíli někdo tu dávno pohřbenou mrtvolu vytáhl na denní světlo. Byl to věčný koloběh. Jak řekla Zakletá princezna, lidé si komnaty budují samy. Sami je zamykají, sami na ně věší řetězy z mlčení, strachu a studu, sami se je bojí otevřít a málokdy dovolí druhému člověku, aby jim pomohl. Do sálu vešlo rozčepýřené Štěstí. Trošku se motalo, nicméně vypadalo neodolatelně. Smálo se na všechny strany, zářilo jako slunce, ani rozmazaná rtěnka nemohla pokazit jeho velkolepý zjev. Žal se mezitím nenápadně vmísil do davu a na počkání všem strkal vizitky s telefonním číslem a e-mailovou adresou. Určitě se ozvěte, kdyžtak nechte vzkaz na záznamníku… Když bych náhodou nemohl, mohu poslat svého zástupce, pan Smutek je vždycky k dispozici. Nebo paní Deprese je vynikající, mohu jen doporučit. A už jste slyšeli o paní Sebevraždě? Ach, jistě, jistě, jak se mohu tak hloupě ptát. Těšilo mě… na viděnou… Ke Štěstí přihopkala už poněkud opilá Naděje. Objala ho kolem pasu a na tvář dala obrovskou pusu. Štěstí se jí chytilo jako klíště a společně si razili cestu davem. Na otázky účastníků konference shodně odpovídali: „Přijdeme… určitě… na nás se můžete spolehnout… Děláme, co můžeme, ale je nás tak málo… Héj, dejte nám někdo panáka! Fero! Skele! No nejste vy roztomilí, kucí? Tak co, dáme vínečko?“ Všem bylo jako zázrakem líp. Štěstí zářilo tisícem pablesků, hřálo a hladilo, třpytilo se jako vzácný pták a každý zatoužil urvat ho pro svůj svaz aspoň maličký kousek. Odtrhli ho od Naděje, div ji neušlapali! Chudák holka se skrčila v rohu a v duchu si přísahala, že víckrát ji nikam nedostanou! Štěstí přemýšlelo podobně. Poté, co přišlo o košili, kalhoty i boty, vyběhlo se sálu jen v průsvitných tangách, naskočilo do prvního taxíku a když poznalo řidiče, trochu se uklidnilo. „Do hotelu, Žale, a pronto!“ Zakletá princezna láskyplně schovala útržek třpytivé košile do záňadří a ne bez závisti sledovala Sedmihlavého draka, který díky fyzické přesile urval kousků hned pět. Okamžitě dva vyměnil za slib, že o existenci draků se v žádném svazu nebude veřejně hovořit, protože oni jsou ohrožený druh a jako takový chtějí pouze přežít. Přestávka se chýlila ke konci, do kongresového sálu se začali trousit najedení delegáti. Čekala je přednáška na téma Třinácté komnaty nejen v katolické církvi a Vliv třináctých komnat na současnou uměleckou tvorbu. Tuto přednášku měla vést uznávaná Poezie. Nikým nepovšimnutá Naděje se tiše vytratila.


celkové hodnocení autora: 97.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 5		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 23		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Leontius	29.09.2010, 11:59:10

Dobrý nápad, jediná třináctá komnata ve workshopu a to rovnou ve formě konference. A je to skutečná konference, jde hlavně o žrádlo a chlast. Ten průchod Štěstí by si skoro zasloužil divadelní provedení. Pobavil jsem se

Resty	28.09.2010, 18:06:37

Poviedku som si vytlačil a zobral zo sebou na prednášky. Ideálne miesto na príjemné čítanie. A ako tak profesor rozoberal predmet a metódy občianskeho práva, kamaráti nechápali, prečo sa tak zvláštne usmievam. Priznám sa, že mi dielko nepripadalo vyslovene smiešne. Nemal som záchvaty smiechu. Ale to neznamená, že nebolo vtipné. To bolo. Prišlo mi to veľmi príjemné a úsmevné. A úsmev mi na tvári veru pohrával. Nemôžem si pomôcť, ale napadlo mi prirovnanie s Neilom Gaimanom. Mám toho autora veľmi rád, a vždy som túžil napísať poviedku v jeho štýle. Čo mi nikdy nevyšlo. Ale Lyrie to celkom zvládla. Je to krásne spojenie relatívnej absurdity a pritom hlbokej myšlienky. Naozaj sa mi to páčilo. Občas mi uniklo, kto čo predstavoval (maličkato ťažšie sa sústredilo O:)), ale nakoniec mi to pri ďalších čítaní docvaklo. Je to pekné dielko, a zaslúži si odo mňa jedničku :)


ze dne 29.09.2010, 16:55:22
Lyrie: Děkuji za návštěvu a přečtení pod lavicí :-) Moc mě to potěšilo. Mám též ráda Niela Gaimana a také bych ráda (jako on) napsala něco s Terrym P. :-)) Leč to je pouhá fatazie. Ještě jednou díky, Ali. Přeji Ti hezký den.

chris ONNE	28.09.2010, 11:19:44

Zdravím a hned se i klaním! Tak jsem si tvůj text přečetl s pusou dokořán. Naštěstí už nelítají mouchy, jinak bych měl o pár bílkovin navíc… Sem si říkal, kdo si vezme na mušku “Třináctou komnatu“ a jak ji zpracuje. Rozhodně mě zpracování mile překvapilo. K příběhu jsem byl od začátku až do konce doslova přikován. Chyby jsem ani náznakem nezahlédl (bohužel u jiných autorů je vidím skákající metr nad zemí, leč u sebe nevidím ani “ň“. Ostatně, sama jsi přelouskala můj příspěvek a dokážeš si představit, jak frustrovaný z toho jsem). Osobně mě nejvíce zamrazila ta úplně poslední věta. Jako by vystihovala dnešní dobu. Text se tváří jako humorný příspěvek, ale já si myslím, že je to taková hořká komedie. Tvé postavy byly fakt dobře načrtnuty, dialogy se pěkně četly. Plynulost děje nebyla ničím rušena, prostě se ti to povedlo. Docela pěji jen samou chválu, co? Přemýšlím, jestli bych něco změnili, či vytkl. Hihi, teď jsem zrovna narazil na jednu bezvýznamnou chybu: …vyběhlo se sálu… - “ze“, ale je to jen takové hnidopišské, prostě nic bych na tom neměnil!! Takové textíky mám rád! Rozhodl jsem se, že již známkovat nebudu, leč asi ti je jasné, jak bych tento příběh ohodnotil. Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 28.09.2010, 14:37:53
Lyrie: Och, děkuji za návštěvu spojenou s tolika komplimenty! :-) (U nás ještě nějaké ty mrazuvzdorné mouchy létají, takže po Tvém komentu mám bílkovin celkem zásobu). Přečetla jsem si svůj příspěvek ještě jednou tady na saspi a huh! Já našla takových, ale takových chybek, že jdu zalézt pod stůl a budu mu tam okousávat studem nohy!

m2m	28.09.2010, 0:54:46

Oh. Tak pohádka na dobrou noc opravdu mile překvapila. Taky jsem sice postřehl asi dvě chybky, ale to neva, už jsem je zapomněl, důležitý je, že jako pravá pohádka má i ta Tvoje jisté mravní ponaučení, má pointu a má sympatické postavy i postavy nesympatické. Co se týče té třinácté komnaty, její význam je opravdu jako místo, kam nikdo nesmí, pač tam pán hradu / zámku skrývá svoje poklady a největší tajemství. Přeneseně už je to pak výraz vlastního soukromí a tajemství, která hlídáme před světem. Proto v kontextu s původním významem třinácté komnaty jsou všechny ty pohádkové postavy nejen oprávněné, ale hlavně opravdu dobře použité, a to totiž svou charakteristikou a významem. Však co jiného je (evropský) drak, než symbol zkázy a ničení? A tak dál a tak dál (Skeleton, Anorekta...). Takže... Ano. Souhlasím s tím, že prozatím z těch pěti, co jsem přečetl, mám nového favorita a posílám jeden upřímný dík za to, žes to napsala a já si to mohl přečíst. ·.)


ze dne 28.09.2010, 15:28:54
Lyrie: Velice děkuji za návštěvu a komentář a vysvětlení, co to vlastně třináctá komnata je, lépe bych to sama neřekla. :-) Hezký den!

salvator	27.09.2010, 23:51:24

Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator* ze dne 26.09.2010, 23:08:25* Teď na to tak koukám, že jsem se hezky ukliknul...Mají tam být "vysvoboditelé", jsem to ale vyvoboditel...

salvator	26.09.2010, 23:08:25

Hezky a zádumčivě podané. Jedno vím zcela jistě, že mne tvá slova opět nezklamaly. Je to o Něčem. K zamyšlení, jaký je náš svět, a to nejen ten jenž je vidět na první pohled. Každý máme svá zákoutí, kam bohužel povětšině žádní vyvoboditelé ani přijít nemohou. Je to na nás. A ač nerad, všimnul jsem si...komnaty budují samy-sami. Přeji ti hodně štěstí. S.


ze dne 27.09.2010, 18:10:26
Lyrie: Moc děkuji za Tvůj čas a za slova, která umí pohladit. Přála bych si, aby do Tvých zákoutí chodilo jen slunce, přestože tuším, že tak lehké to nikdy nebude. Ale bude líp, musíme tomu věřit. Ještě jednou děkuji za návštěvu a přeji Ti krásný zbytek dne, salvatore :-)

Charlotte vL	26.09.2010, 22:35:09

Odpověď na příspěvek od uživatele: Karam Boll* ze dne 25.09.2010, 23:14:17* Přesně tak, jak to Lyrie napsala, to chápu i já. Vždyť třináctá komnata není děsivá sama o sobě - kdo by se bál zatuchlého pokojíku - ale především toho, že tam musíme s něčím (proti něčemu) bojovat. A jelikož je to psané tak trochu jako pohádka (a děti nejčastěji ve snech jako rytíři bojují s draky / chtějí být jako princezny osvobozeny), rozhodně se Lyrie zastávám v tom, že i princezny a draci tam patří. (mě se navíc zvlášť líbí ten kousíček, kde píše, že draci už vymřeli a princezny nechce nikdo zachraňovat - je to, alespoň podle mě, zase docela povedený jinotaj. Vždyť na začátku každé "třinácté komnaty" - ať už je to bulimie, drogy či cokoli jiného - se snažíme bojovat, draci jsou všude - ale čím dále se dostáváme, čím více se komnata zvětšuje, bojujeme čím dál méně, draci chybí, princezny se nudí, protože třináctá komnata je zavřená a princové dělají, jak by ani nikdy neexistovala) trochu jsem se rozepsala, za to se omlouvam...


ze dne 26.09.2010, 22:44:56
Lyrie: Lépe bych to nevystihla, děkuji Charlotte. Těší mě, že se dá z textu vyčíst (i přes jeho pohádkovost), co jsem tím vlastně chtěla říct :-)

Charlotte vL	26.09.2010, 22:19:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: Charlotte vL* ze dne 26.09.2010, 17:28:27* Názor jsem nezměnila ani po čtvrtém přečtení... Rozhodně se mi tohle zpracování líbí.

Charlotte vL	26.09.2010, 17:28:27

Pro mě nejlepší příspěvek v tomto WS! I když to rozhodně není krátké, neváhala jsem a přečetla si to několikrát (ne že bych nechápala, co autor chtěl říci), ale chtěla jsem najít všechny ty malé narážky, které jsi tam schovala. Vždyť i ty princezny tam mají svůj smysl (v některých chvílích mi to připomínalo upoutávku na "česko čte dětem", kde Karkulka znuděně sedí u stolu a čeká, až ji někdo bude číst - ano, tak na mě působily princezny.), stejně tak drak. Ještě něco pak napíšu... Až si to přečtu počtvrté... Zatím 1


ze dne 26.09.2010, 22:23:05
Lyrie: Charlottko, moc děkuji za Tvé nadšení, jsem moc ráda, že se Ti povídka líbila. (Už se chystám na tu Tvou, mám toho dnes nějak moc). Měj se hezky :-)

Karam Boll	25.09.2010, 23:14:17

Nápad mě zaujal, pointa není špatná i to obligátní mravní ponaučení. Objevil jsme pár chybějících čárek, občas nějakou syntatickou nesrovnalost (ale to je diskutabilní), mno a co mě nejvíc vadilo, je jakási přeplácanost (draci, princezny atp), kdyby ses držela vyloženě jen schématu třináctých komnat a jejich zástupců - že bys personifikovala strach, úkosti, hříchy atp.-, bylo by to kompaktnější a dlě mého názoru i kvalitnější. 2


ze dne 26.09.2010, 22:20:45
Lyrie: Draci, princezny... inu, ti hlavně patří do třináctých komnat. Nevím jistě, ale domnívám se, že třináctá komnata je používána jako termín právě z důvodů, které komnaty obsahovaly - tajemství, poklady, střežené věci (zlými čaroději) či běsy (draky), co se musí porazit, aby se princezna (duše) osvobodila. Nebo to bylo právě naopak? Kdo to dnes rozsoudí? Právě proto si myslím, že pohádkové bytosti jsou zde důležitými postavami. Personifikovat strach, úzkosti, hříchy se mi nezdá vhodné, to jsou artefakty, které už jsou v komnatách společně se zmítanou lidskou duší. Ovšem, mohla bych popsat, jak své oběti mučí, ale to přece známe všichni. Všichni máme své třinácté komnaty, kam nikoho nepouštíme a nemusí to být zrovna komnaty džina Fera :-) Děkuji za návštěvu, známku i koment. Přeji hezký den.

Aini	25.09.2010, 22:23:18

Až na škytnutí (škytl…) Až po Kostěje jsem pro slzy od smíchu dalších chybek neviděla. A pokud bude hodně takových povídek, tak i já na tom budu brzy jako ta princezna, co si nenápadně ometla ze sukně šedou pavučinu. Mohu také u PC obrůstat mechem, že. Fonetická azbuka nemá chybu hlavně svým obsahem. Ale u této věty zamrazí: cituji:“Tam, tam měla chodit Naděje, tam se mělo dostat Štěstí!“, konec citace. Dám jedna a letím za Bulimou, jsem na tom obdobně, jen mi není z jídla zle… Moc se mi to počtení líbilo, podle mne je tento výjimečný styl psaní. Ono i to oškubané Štěstí a odcházející Naděje může vzbudit Pozornost. Díky 1 P.S. zcela drze si dovolím pozvat k povídce, která se mi omylem do WS nezařadila a bude tak učiněno posléze, povídku je však možno dle sdělení Ekyelky již číst a hodnotit zde: http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=28705 S díky její autorka


ze dne 26.09.2010, 22:11:18
Lyrie: Ach, ano, škytl, takový hloupý překlep, opravdu se stydím, díky za upozornění :-) A hlavně děkuji za Tvou návštěvu, potěšila.

Carolina	25.09.2010, 21:25:34

ahoj, moc pěkné čtení. Pěkně zpracované, zajímavé a vtipné :)


ze dne 26.09.2010, 22:02:11
Lyrie: Děkuji za návštěvu, jsem ráda, že se Ti to líbilo :-)

Šíma	25.09.2010, 14:42:03

Zdravím! ;-) Třináctá komnata! Kolik jich může být? Zřejmě nepočítaně a v každé z nich něco jiného, co je ostatním zapovězeno, skryto, ukryto, ztraceno, nebo naopak znovu nalezeno. Líbily se mi jednotlivé postavy (včetně princezen zarostlých mechem), chudák Štěstí (není středního rodu, v textu se mi zdálo, jako by šlo o něj, tedy o muže). Každá figurma má v povídce svou jedinečnou roli, místy je textík hodně humorný, místy se malinko "vleče", ale to patří zřejmě k tomu, protože kdyby byl humorný od začátku do konce (včetně špetky ironie a nadhledu, pokud tam tyto ingredience skutečně jsou a mne nešálí zrak), jeden by si patrně utřepal bránici... Takže! Něco kolem jedničky. Jedna až Dvě, možná dobrá dvojka. Hihihi... Třináctá komnata, jeden by řekl, že jde o otřepané téma, ne však v tomto podání! ;-)))


ze dne 26.09.2010, 22:01:28
Lyrie: Děkuji za návštěvu, koment i známku. Štěstí, mno, ono je takové asi bezpohlavní, ale kdo ví? Třeba to byl opravdu muž :-P Nechtěla jsem, aby byl příběh celý humorný, tedy vlastně ano, ale chtěla jsem, aby z něj trochu i mrazilo. Snad se mi to povedlo. Ještě jednou díky :-)