|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Kája Marxů a kolektiv ::
| Taková anekdota, která nevyjadřuje autorův politický postoj. Netvrdím, že je kdovíjak povedená a možná bude pro většinu poněkud obskurní. Ale dejte soudruhům šanci :-) |
| |
|
|
Bylo nebylo, za sedmero JZD a za sedmero fabrikami žilo třináct soudruhů. Netrápily je třídní rozdíly, ba ani ideologické rozepře. Nebylo mezi nimi otrokářských kapitalistů, ni nenažraných kulaků. Všichni byli řádnými členy strany a společně kráčeli vstříc světlým zítřkům, věrni komunistickému manifestu.
Ono ráno nevěstilo nic špatného. Jaro se zvolna vzmáhalo a pomalu vytlačovalo protivnou zimu. Počasí sice bylo stále vlahé a sychravé, jenže vláda dne se pomalu prodlužovala a jarní rovnodennost už klepala na dveře.
Kolem poledne se však rozkřikla strašná novina! Nejváženější soudruh ze všech je velmi nemocen a možná umírá! I pospíchali všichni soudruzi do jeho chaloupky a obstoupili smrtelné lože soudruha Karla.
Churavý stařešina ležel v rozměrné posteli, hlavu podloženou tlustým rukopisem Kapitálu, a udílel poslední rady svým různorodým žákům.
„Drahý Vláďo, poslyš.“ pravil vlídně Marx z hloubi svého huňatého, prokvetlého plnovousu. „Musíš už konečně pochopit, že bez dělnické třídy žádnou revoluci dělat nemůžeš! Beztřídní společnost může vzniknout jen v rozvinutých zemích, nemůžeš mé učení aplikovat kdekoliv a kdykoliv! To dřív dojde Rusku Vodka!“
Vladimír Iljič Lenin jen zavrtěl hlavou, až jeho pleška házela prasátka. Bylo zřejmé, že jeho výklad komunismu je od toho Marxova poněkud odlišný.
Marx si jen povzdechl: „Ach, proletáři všech zemí spojte se!“
Pootočil hlavu a pohlédl na muže, který stál po pravé straně.
„Příteli Engelsi, prosím dokonči náš Kapitál tak, aby jej pochopili všichni naší žáci!“
Friedrich Engels si zamyšleně promnul svůj o něco menší plnovous a pravil:
„To bude možná problém, ale naše dílo nezůstane nedokončeno. Nestrachuj se však! Lékař je již na cestě a vše bude v pořádku.“
A skutečně. Muž v doktorském plášti si to už vojenským krokem rázoval k chaloupce. Na hlavě měl nezbytný baret, zpod něhož čouhaly rozčepýřené černé vlasy. V tmavých očích měl nepřítomný výraz a zdálo se, že je duchem jinde. Do reality ho vrátil až dutý úder vlastní hlavy o nízká futra dveří. Zavrávoral a chvíli si třel bolavé čelo. Rychle se však vzchopil, odložil samopal a přistoupil k váženému pacientovi. O jeho zdravotním stavu mu mnoho napověděly jaterní skvrny po celém obličeji a silný třas v rukou.
Dr. Ernesto Rafael Guevara de la Serna (pro přátele zkráceně „Che“) zakroutil hlavou:
„Tak hele, řekl bych, že tady už nebudu nic platný. Pošlete pro… kněze.“
Při posledním slově se lehce začervenal. Ano, bylo nutné si to přiznat. Mezi soudruhy byla i jedna černá ovce. Che Guevara odstoupil a vyhledal svého dlouholetého parťáka. Dostal chuť na doutník.
Fidel Castro postával v rohu s Nikitou Chrusčovem a o něčem si špitali. Zdálo se, že dění kolem nevnímají. Chrusčovův holý obličej vyjadřoval zatvrzelé rozhodnutí a chlupatý Fidelův neměl daleko k pláči. Téměř fňukal:
„A fakt si je nemůžu nechat? Aspoň jednu raketku? Prosím, prosím, Nikčo! Slíbil jsi mi ohňostroj!“
„Je mi líto Fidele, ale ne. A přestaň si už hrát s tím červeným tlačítkem! Dostaneš jiné hlavice, bez uranu!“ odvětil Chrusčov rezolutně a vytrhl Kubánci krabičku z ruky. Fidel se rozvzlykal a španělsky zasténal: „Mamá, él me ha cogido el juguete!“
„Copak se to tady děje?“ přitočil se k dvojici mužík s okrouhlými brejličkami, bradkou a knírem.
Chrusčov se jal vysvětlovat:
„Půjčil jsem tady Fidelovi nějaké jaderné hlavice a on mi je nechce vrátit, Lve Davidoviči!“
L.D. Trockij se otočil ke Castrovi a začal hubovat:
„Ale no tak, to se soudruhům nedělá! Fuj!“
Dřív, než stačil Fidel odpovědět, ozval se od dveří hluboký hlas:
„Ty musíš do všeho strkat ten svůj židovský rypák!“
Do místnosti vstoupil mohutný muž v kněžském hábitu. Také s velikostí kníru si s nikým jen tak nezadal.
„Nech si ty antisemitské narážky, Džugašvili!“ vyprskl po něm Trockij, který zrudl v obličeji.
„Stalin! Já jsem Stalin!“ zahřměl Josef, popadl pohrabáč a začal nebohého Trockého pronásledovat kolem stolu. Uběhli několik koleček a při posledním si to Trockij zamířil skrze otevřené dveře, zatímco si z věšáku ukořistil široké Mexické sombrero.
„Mně jen tak neutečeš! Vím, kde bydlíš!“ hulákal za ním nenávistně Stalin.
„Doufám, že jsme si tím odbyli všechny rasistické narážky,“ ozval se z rohu pisklavým hláskem strýček Mao a něco si čmáral do novinářského bločku.
„Tys tu ještě chyběl! Ty a ten tvůj kamarád, který když se narodil, tak vlaštovky sraly dvojitou duhu, hvězdičky kvetly a kytičky zpívaly!“
„Myslíš mě? Ozval se Kim Čong-il, provádějící ranní manikúru. „Nemůžu za to, že tatínek si potrpěl spíše na efektnost než efektivitu!“
„Soudruzi, soudruzi! Prosím, projevte trochu úctu našemu velkému vzoru! A udělejte mi místo! Musím vzít míry na rakev!“ zchladil všechny Klement Gottwald, vyučený truhlář.
„Tak to radši dvakrát měř, jednou řež, soudruhu. Kdoví, zda sis tím čtením manifestů při světle pouliční lampy nezkazil zrak! Jako tady Gusta, viď?“
„Čo?“ ozval se nechápavě Husák a posunul si brýle, aby lépe viděl.
„Nechte si ty vtípky! Všichni přece chceme krásné rakve, abychom se nemuseli stydět, až se na nás budou chodit lidé dívat! A mohl bych změřit i tady Brežněva. Vypadá to, že mu každou chvíli sroste obočí a pak… bum! Zkrat!“
„Ty asi chceš hubana, viď brouku?“ zašilhal po něm zpod deštného pralesa Leonid Iljič, který se v křesle téměř roztékal pod váhou medailí.
Karel Marx tiše sledoval tuto scénu a pošeptal Engelsovi:
„Příště radši napíšeme nějakou kuchařku, drahý příteli,“ a vydechl naposledy.
Nikdo nemluvil, jen Josifovi se po tváři kutálely velké Stalinovy slzy.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 7 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 27 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 57 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
