» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."

William Shakespeare

počet přístupů: 2141680

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303535 komentářů :: on-line: 2 ::

:: 2. února 2010 ::

Příspěvek je součásti workshopu: Třináctka

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Deníky mrtvého muže

Karel Čížek	publikováno: 25.09.2010, 13:53

Další střípek příběhového oblouku Deníky mrtvého muže/Terminalita/Dark night of the soul.


	Tak předně jsem tam byl já - ležel jsem napříč širokou postelí, potetovanou páteř odhalenou slunci - a pak Peo a Malej Marty - falešní apoštolové se slabým srdcem - naházení na jednu hromadu v ložnici Martyho bytu, který byl vytesán v panelovém masivu. Trhl jsem s sebou a smetl ostatní dva z postele. V té době jsem vážil přes devadesát kilo a o svaly jsem neměl nouzi. Peo i Malej Marty byli muší váhy, delikátní těla, odlehčené modely. Jako podzimní listí se svezli na zem. "Medicínu," vyhrkl jsem, ještě s jednu hemisférou zaplavenou sny. "Kolik je hodin?" zachraptěl jsem a rukou pátral po brýlích. V cizích bytech jsem nikdy nedokázal odhadnout čas podle polohy slunce. Mohlo být něco málo před polednem. Nasadil jsem si glazy a rychle se postavil. "Sakra! Měl jsem tak pěkný sen," rozespale prohodil Peo, ještě svíral kus deky. "Co se ti zdálo?" "Že jsme dělali raid na nějaký šampóny a třináct jich šlo k zemi." "To nebyl jenom sen," natočil jsem se k němu bokem a ukazoval rudý šlic. Peo se sladce zasmál a zvrátil hlavu. V choulostivém těle měl srdce anděla a arterie zalepené agresivním šílenstvím. Vždycky říkal, že nechci umřít bez jizev. Ale co potom Malej Marty? Od té doby, co se zabil Jesse, to s ním šlo s kopce. My jsme byli blázni bez šance na spasení, ale on... Jeho podvědomí nejspíš prahlo po horečnaté aktivitě, neustále se zaměstnávat, aby aspoň na chvíli zapomenul na Jesseho, který se střelil do hlavy před našima očima, jako by se chtěl ujistit, že tomu skutečně uvěříme. Ale stejně: vždyť Marty ještě ani nebyl plnoletý a do našeho soukromého šílenství se mohl zapojit jenom proto, že mu rodiče platili byt tady v matičce Metropolis, kde studoval. "Chcete něco k jídlu?" zeptal se. "Nic tu nemám." Martyho byt ve skutečnosti nebyl zas tak malý: jedna ložnice s dvojitou postelí (říkal, že v takové spal vždycky), kompaktní koupelna, kde se mi pořád zdálo, že něco chybí a docela prostorný obývák srostlý s kuchyňským koutem a panelákový balkónek - všechno propojeno hlavním nervem - chodbou tak úzkou, že se tam stěží dalo vytočit. Když jsme se s Malým Martym viděli poprvé bylo nás tu natlačeno aspoň třináct opilých jidášů. Ale teď, když jsme všichni nasedali na gauč a křeslo kolem stolku, který byl rovnoměrně pokryt koktejlovými sklenkami, pár vyschlých lahví ginu na podlaze, a mnuli si oči, bylo tu znatelně víc místa. Brzo po Jessově smrti Malej Marty přijal náš způsob hromadného nocování - ve dne se zřídit, ať už chlastem, rvačkou nebo posilováním a pak někam padnout a spát - jedno kde, jak a s kým. "Hej, možná mi tady ještě zůstala krabice bebeček," zazářil Malej Marty. "Výborně," hmyzí ševelení. Vůbec jsme se neobtěžovali s převlékáním, seděli jsme tam jenom tak v trenkách, chroupali sušenky a snažili se nabrat trochu sil. Peo byl ze včerejška vyřízený, přes den programoval a v noci byl ten zátah a bitka pod pouliční lampou: Třináct šampónů a my tři, na obličejích skull masky, na holých tělech černé neprůstřelné vesty, vědomí vybičovaná Syndeem a v rukách páčidla, která se hrubě leskla v oranžovém světle, Čirá extáze. Čiré šílenství. Pravděpodobně si mysleli, že mají převahu, ale nikdo se nemůže postavit šílencům na břitké hraně zběsilosti. Z Pea se stal berserk, jednoho šampóna srazil k zemi a pak ho pajcrem mlátil do měkké tkáně a neustále se smál: "Přece na sebe nebudeme zlí, bratře. Přece na sebe nebudeme zlí." To mu sebralo všechnu šťávu. Vyhasnul. Měl hlavu v dlaních, oči zavřené a neznatelně se pohupoval. Potetované předloktí, rameno a lopatku, ploché břicho, jemné vlnění břišních svalů, pomlácené tělo, modřiny. Všechno bez benzínu lásky. Bez života. "Chce to nějakou speciální muziku," řekl najednou. "Muziku, Syndeum a Tramadol. Pochopitelně." "Proč ne, dáme sto miligramů na rozehřátí a vyrazíme," usoudil jsem. Na stole leželo pár plat Tramadolu stáhnutých gumičkou. Projel jsem je palcem: "Posledních třináct palet. Zásoby se tenčí, drugové moji." Syndea jsme měli ještě dost. Pak jsme se nasoukali do neprůstřelných vest - našich paranoidních pojistek, Malej Marty na sebe hodil lehkou košili, Peo nějaké staré triko. Venku bylo překvapivě teplo. V té době už probíhala Operace Apokalypsa a my se přidali jako řadoví vojáci, jako poslové veřejné paniky. Měli jsme připravené šablony sprejového poselství: 19. 5. 2013 - čekejte nás. A nic víc. Žádné vysvětlení, žádná vodítka, žádná útěcha, jenom tohle datum, kdy lidé mají někoho čekat. Nevědí koho, nevědí proč. Chtěli jsme několik míst matičky Metropolis přetvořit na reklamní plochy chaosu roku 2013. Malej Marty s malou pomocí svého věčně opilého profesora včera dodělal jednoduchou CNC řezačku, na které jsme z plastových desek přibližně velikosti A4 vyřezali jednotlivé díly šablon. Ty jsme pak spojili dohromady kovovými kroužky. Vznikly metr dvacet dlouhé šablony, které se daly pohotově rozložit a zase schovat. Rychlost a utajení byly stěžejní. Ale řezačka nebylo jediné z kouzel Malýho Martyho. Před několika lety z lega a nějaké té řídící elektroniky postavil funkční tiskárnu, na velikonoce zase strojek na malování vajíček, o něco později postavil stroj, který uměl vyřešit Rubikovu kostku a mnoho dalších drobných zařízení. V poslední době si hrál s kamerkami a rozpoznáváním pohybu, ale to už potřeboval pomoct se softwarem. Do batohu jsem nahrnul šablony, pixlu spreje, pár balíků Syndea, Tramadol, Oxykodon a dokonce i fentanylové náplasti. Velké množství nelegálně získaných analgetik, které mohlo ztišit moje staré a hluboko zažrané bolesti. Vyrazili jsme. Toho dne měl Malej Marty osmnácté narozeniny.


celkové hodnocení autora: 98.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.5		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 45		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

m2m	29.09.2010, 19:02:16

Ahoj! Co si budem povídat, text sám o sobě vlastně do WS nepatří (pokud nevezmem v potaz opakující se třináctky), ale patří do Tvého vlastního WS. Rozhodně máš "vlastní zajímavější rukopis", ne že ne, umíš dobře atmosférizovat a dobře pracuješ s volbou slov. Jako takový je dílo slušivým střípkem, kterej ale vynikne teprve tehdy, když člověk zná i ty ostatní. Osobně bych to nakonec do toho WS ani nepřihlašoval, ale budiž. ·.)


ze dne 29.09.2010, 23:06:21
Karel Čížek: Asi tak. Do worshopu to nepatří. Sakra, teď abych dopsal všechno ostatní :/

Radmila Kalousková	29.09.2010, 12:14:02

Text se mě četl dobře, ale chápu to jako část delšího dílka. Což jsem si teď také přečetla v odpovědích. Tězko to hodnotit. RK

Lyrie	28.09.2010, 14:12:38

Odpověď na příspěvek od uživatele: Lyrie* ze dne 27.09.2010, 10:42:37* Dobře, já si počkám, zatím čtu to, co jsem našla na Tvém profilu. Musím přiznat, že to není vůbec špatné :-)

Lyrie	27.09.2010, 10:42:37

Neumím posoudit, nakolik příběh splňuje zadání WS, třináctky tam jsou stejně jako v jiných dílech, co jsem tu četla. Chci říct ale něco jiného. Nedívám se na něj jako na příspěvek do WS, ale jako na součást rozsáhlejší sbírky, takže nebudu hodnotit, dokud si nepřečtu všechno, co tomuhle dílu předcházelo. Nicméně Tvůj rukopis se mi zamlouvá, umíš celkem přesvědčivě navodit atmosféru.


ze dne 28.09.2010, 2:50:28
Karel Čížek: Děkuji, až se trochu červenám. Takhle bez boje. Jenom pokud si chceš přečíst všechno co tomuhle předcházelo, to bude asi problém. Dějová linka začíná někde v roce 2007 a velká část z toho ještě není napsaná a skoro nic z toho není tady na saspi.

salvator	26.09.2010, 20:11:15

Co říci, občas jsem se usmál, když jsem si na něco, co mi tvůj text připomínal, občas se ztrácel, ale vcelku mi bohužel tvůj styl není příliš blízký. No, co se dá dělat. Tak jen zdravím a snad někdy příště.

Karam Boll	26.09.2010, 10:11:36

Dle mého názoru nesplňuje zadání workshopu - jen to datum, naprosto vytržené z kontextu. Stylisticky i formálně jaksi neučesané. Syntaktické nepřesnosti a jazykové ústřely. - „byt vytesaný v panelovém masivu“ zní jako „hnízdo ptáka po rekonstrukci stoupaček někde na skále“…; - „trhl s sebou“ se píše bez „s“; - několikrát hrozivé slovo„aspoň“; - občasné překlepy, chyby v interpunkci a pokroucená syntax; - z názvu města „Metropolis“ by měl Superman jistě radost, až by se mu z toho rozvlnila pláštěnka; - „zřídit se chlastem, rvačkou nebo posílováním“ mě rozesmálo, stejně jako bébéčka ke snídani po tahu jsou fakt drsný; - - „Vý borně,“ hmyzí ševelení - smysl téhle věty mi uniká; - „benzín lásky“ - zní jak „nafta citu“; - místy terminologie jak z počítačové střílečky; - námětem na mě text působí jako vykradený Mechanický pomeranč od Anthony Burgesse, případně stojnojmenný film od Stanleyho Kubricka smíchaný s knihou Fight Club od Chucka Palahniuka (zfilmoval David Fincher v roce 1999), s prvky fimu 12 opic od Terryho Gilliama; Průměrný text nez invence a vlastního zajímavějšího rukopisu. 3-


ze dne 28.09.2010, 2:48:11
Karel Čížek: Ou, jé. Pro upřesnění: třináctku je mezi slovy implantovaná ještě jednou, v podobě třinácti brutálně zmlácených hezounů. Popravdě, není to nijak stěžejní prvek, mohlo bych jich klidně být dvanáct nebo sto. Sakra, ty nepřipouštíš vůbec žádnou imaginaci: slovo metropole se používá jako synonymum pro hlavní město, takže hádej, co se skrývá pod šifrou matička Metropolis. Neříká se náhodou Praze matka měst? Benzín lásky není jenom náhodné seskupení slov, ale mem, který odkazuje k The Bride Stripped Bare By Her Bachelors, Even. K poslednímu bodu: Mechanický Pomeranč jsem četl a vypůjčil si některá slova Nadsatu. O klub rváčů ani 12 opic nic nevím. Ale pak je tu ještě několik dalších skutečností o kterých nemůžu mluvit. :) Díka za komentář, už jenom díky takovýmhle reakcím má smysl na saspi publikovat.

Aini	25.09.2010, 22:31:54

Vzhledem k názvu povídky a slibovaném čase r. 2013 půjde zřejmě o výsek obsáhlejšího díla a proto nesděluje zásadní informace uceleného povídkového díla, které jsem jako čtenář očekávala. Možná se jedná o snahu účasti ve WS a časové důvody… Nebudu více hodnotit a díky za předložení k četbě. P.S. zcela drze si dovolím pozvat k povídce, která se mi omylem do WS nezařadila a bude tak učiněno posléze, povídku je však možno dle sdělení Ekyelky již číst a hodnotit zde: http://www.saspi.cz/index.php?page=clanek&id=28705 S díky její autorka


ze dne 28.09.2010, 2:46:19
Karel Čížek: Jestli chceš znát pravdu, tak tenhle workshop jsem bral jenom jako něco co mě dokope něco konečně napsat. Čert vem' jak to dopadne. Nicméně díky za zastavení.

Šíma	25.09.2010, 15:17:53

Zdravím! ;-) Tož "třináctka" tam je, což o to, jen mě mate, že jde o dílko, které je součástí většího celku (sbírky), než originální a krátký text do ws-ka na téma: Třináct. Text se nečte zle, texty od Tebe si vždy rád přečtu, škoda jen, že Tě múzy více nepoškádlily, abys napsal něco originálnějšího na toto téma! ;-)))) Ale jo, třináctka v tomto dílku také hraje svůj prim, tak co...


ze dne 28.09.2010, 2:44:58
Karel Čížek: Díky za zastavení. Ono se to má tak, že se mi těžko píšou příběhy na zelené louce. Když začnu o něčem přemýšlet, vždycky to skončí v jednom z velkých dějových oblouků, které mám v hlavně. Třináctka se tam vyskytuje jenom jakoby náhodou, okrajově. Já, stejně jako pár dalších worshopistů, jsem zaujal dost diletantský přístup - napsat v podstatě úplně normální příběh a do něj nějak naroubovat třináctky. Jsem vinen, přiznávám. Mmch: vážím si tvojí přízně, Šímo.