obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Dvě tváře ::

Příspěvek je součásti workshopu: Třináctka
 autor chris ONNE publikováno: 26.09.2010, 10:04  
Dobrovolně se přiznávám, že jsem malinko přetáhl stanovený rozsah. Tímto se tedy dávám na milost a nemilost redakci, spolusoutěžícím i čtenářům.
Znáte múzy, když na něčem trvají, těžko se jim odporuje…
 

      Na tváři mladé ženy se objevil úsměv. Po mnoha dnech bylo překrásně slunné sobotní dopoledne.
      Soňa vyšla z hypermarketu a zamířila domů. Musela totiž nakoupit pár věcí, protože se měl večer stavit Lukáš. Celý týden ho neviděla! Pravda, byly v kontaktu přes SMSky, ale ty nedokážou nahradit letmé doteky, polibky a samozřejmě i jiné věci…
      Zrovna přecházela po úzkém železném mostě přes místní potok, když v tom ji něco zaujalo. Na druhém břehu, nedaleko kamenných schodů, se ve vysoké trávě cosi zatřpytilo.
      Jindy by takový odraz nějak zvlášť neřešila, ale tentokrát jí to přišlo jako neuvěřitelně překrásné. Proč? Netušila.
      Most přešla, přesto jí to vrtalo hlavou! Ba dokonce její zvědavost neustále rostla! Nakonec se zastavila a chvíli usilovně přemítala. Jenže to už bylo rozhodnuto. Po několika vteřinách zamířila ke schodům, které obezřetně sešla. Rozhodně nechtěla, aby jí podjela noha a zrovna dnes si něco pochroumala.
      Různě nakukovala do míst, kde by se měl nacházet onen záhadný předmět, jenže nic neviděla.
      Hluboce si povzdechla, oči vyvrátila v sloup a rukama rozhrnula vysokou trávu. Naštěstí už byla suchá, protože ze všeho nejvíce nenáviděla lepící se trávu na dlaně. Co však spatřila jí málem vyrazilo dech.
      S podivnou bázní a zároveň i s úžasem držela v rukou velikou, přímo obrovskou, šnečí ulitu, jež byla protkána stříbrnými žilkami s růžovým topazem uprostřed, který vytvářel různorodou směs barevných odlesků. Nejvíce ji však překvapila pozoruhodně malá hmotnost.
      Rychle se rozhlédla do všech stran, a když nikoho neviděla, vystoupala po schodech a předmět schovala do nákupní tašky opřené o jeden ze schodů. Pak se rozběhla domů.
      V chodbě zanechala ledabyle ležet nákup, jen právě najitý předmět si vzala s sebou do obývacího pokoje. Pozorně si jej prohlížela a teprve teď si uvědomila, že se skleněná přepážka v ústí ulita dá silou odsunout.
      Učinila tak a s překvapením zjistila, že uvnitř bylo pečlivě složeno několik archů bílého papíru. S viditelným zájmem je rozložila a došlo jí, že ve svých rukou drží dopis. Bez nějakého zbytečného otálení ho začala číst:
      Jmenoval jsem se Patrik Farský. Za život jsem udělal pár kravil, ale nic tak vážného, kvůli čemu bych měl tak pykat. Tady je můj příběh, neznámý čtenáři. Snad ti pomůže některé věci pochopit…

       Bylo krátce po jedné hodině odpolední. Klienti banky se začínali znovu objevovat, ale o nějakém ruchu nemohla být řeč. Celkově byl dnešek takový ospalejší.
      Ve větší místnosti se nacházelo pět stolů, za kterými seděli pracovníci, a pak dvě prosklené přepážky, kde byli pokladní.
      Patrikův stůl stál kousek od vchodových dveří. Dobře tedy viděl na rušnou ulici, a tak se nenudil, když zrovna neměl co na práci. To se však stávalo jen málokdy.
      Pracoval tu necelý půl rok, ale bavilo ho to. Navíc tu měl na pohled příjemné spolupracovnice, a s jeho kolegou Petrem se taky dalo docela rozumě mluvit. Nemohl si stěžovat, tedy zatím.
      Zrovna dodělal nějaké podklady ke smlouvě, když těsně před vchod zastavil motorkář. Svůj stroj, Honda CB 750 Seven Fifty, jak neomylně poznal díky bratrově posedlosti, nechal běžec a vstoupil do banky. Bez jakéhokoli zaváhání zamířil přímo k Patrikovi.
      Ten ho celou dobu sledoval, a každou vteřinou se ho zmocňoval neklid, a taky úžas.
      Těsně u prvního stolu se zastavil. Jeho postava byla docela impozantní. Odhadem mohl měřit tak sto devadesát, ale klidně i dva metry. Svaly se rýsovaly kamkoli, kam oko spočinulo. Jeho oblečení bylo černé, a tak trochu divné.
      Vysoké kožené boty s přezkou, kožené kalhoty, klasický křivák s třásněmi na rukávech a na zádech, rukavice s kovovými chrániči na kloubech ruky, prstů a na zápěstí a vyklápěcí helma s kouřovým plexisklem, který zakrývalo jeho obličej. Ani na jednom kusu oděvu však nebyl žádný nápis prozrazující výrobce.
       „Přejete si?“ hlesl nervózní Patrik. Nebylo se mu čemu divit. Rozhodně to bylo nestandardní, aby do banky přišel chlap jak hora s helmou na hlavě, která znemožňovala jeho identifikaci.
       „Přicházím kvůli tobě. Nemá cenu se mnou smlouvat, protože postrádám soucit. Nesnaž se jakkoli bránit, jen bys ohrozil přítomné.“ Jeho hlas byl mrazivě klidný a zlověstný. Kdo ví, jestli vůbec patřil člověku.
      Patrik, bledý jako stěna, odevzdaně vstal ze židle, obešel stůl a zamířil ke dveřím. Proč tak činil? Nejspíš proto, že mu cosi našeptával, že tato osoba neblufuje. Ale po pravdě řečeno, on sám to netušil. Anebo snad ano?
      „Co se to tady děje?! Pane, tady nesmíte mít na hlavě helmu!“ ozvalo se náhle za jejich zády. Patrik se zastavil. Zmocnila se ho jiskřička naděje.
      Motorkář pohlédl na staršího strážného.
       „Ustup mi z cesty! Pro tebe jsem si nepřišel,“ pronesl neznámý. Ve stejnou chvíli se stalo cosi prapodivného. Po plexiskle mu přeběhl namodralý záblesk.
      Strážník tvrdě dopadl na zadek a sledoval, jak motorkář nasedá s Patrikem na motorku a odjíždí neznámo kam. Jako by náhle přišel o veškerou životní energii.
      Nejdříve vyjeli z města, a pak beze slova pokračovali dál po silnici. Projížděli různými městečky či vesnicemi, ale nikde nezastavovali. Nikdo si jich nevšímal, nikoho nezajímali.
      Mladý muž jen tak seděl na motorce a otupěle sledoval ubíhající krajinu. Snažil se přijít na to, co se to děje, a proč se nepokouší utéct. Jenže na nic kloudného nepřišel. Tedy, na něco přece jen přišel. Čím dál víc byl ospalejší. Snažil se tomu vzdorovat, ale marně.
      Měl podivný sen. Utíkal po lesní cestě. Před ním běžel jeho bratr. Snažil se ho dohnat, ale Radek se mu neustále vzdaloval. Zakřičel na něho, ať počká, avšak i to zůstalo bez odezvy. A pak najednou proti němu běžel černý kůň. Snažil se mu uhnout, uskočit do strany, ale jeho tělo ho vůbec neposlouchalo. Mířil přímo proti splašenému zvířeti. Jasně viděl jeho oči, jedno modré a druhé červené, které ho pozorovaly. Chtěl vykřiknout, ale bylo pozdě.
      Ucítil obrovský náraz do těla, který jej odmrštil dozadu. Vše kolem zčernalo a on měl pocit, jako by se vznášel. Když se temnota roztrhala, znovu běžel. Nenacházel se však již na lesní cestě, ale v samém centru města. Zrovna jen kousek od míst, kde se nacházela banka, ve které pracoval.
      Dokonce viděl i sám sebe, jak sedí za stolem a cosi dělá na počítači. A taky motorkáře, který ztratil kontrolu nad svým strojem a v plné rychlosti doslova prolétl dveřmi. Jeho motorka smetla hned první stůl, který jí stál v cestě, včetně pracovníka banky.
      Patrik se probudil s hlasitým výkřikem. Zmateně se rozhlížel kolem sebe, ale vůbec to tu nepoznával. Kousek od něj stál motorkář, který ho pozoroval.
       „Kde to doprdele jsem? A kdo jsi ty?“ vyštěkl Patrik. Už dlouho se tak dobře necítil. Byl plný síly. Nejraději by se na toho motorkáře vrhnul, ale s jeho sto pětasedmdesáti centimetry a šedesáti kily by to asi moc dobře nedopadlo.
       „Dali jste mi mnoho jmen, smrtelný chodče. Nazývej mě třeba Charun.“
       Podivné jméno, problesklo hlavou mladému muži. Nemohl si pomoct, ale cosi mu to říkalo. Teď ale na vzpomínání nebyla ta správná chvíle.
       „Proč jsem tady a… kde to vůbec jsem?!“
       „Nač mít tyto vědomosti, když ti stejně nepomohou na svobodu?“ Z motorkáře začalo pomalu prosvítat namodralé světlo. Helma se postupně rozplynula. Obličej měl rozmazaný, ale jeho nepřirozeně rudě dlouhé vlasy byly jasně viditelné.
       „Kdo jsi?!“
       „Převozník. Sbohem, smrtelný chodče.“ Když dořekl svá slova, pohltil jej modrý záblesk a zmizel. Kousek opodál zůstala ležet plápolající pochodeň.


      …A tak jsem tam zůstal sám. Když konečně odezněl prvotní šok, vzchopil jsem se a vzal si pochodeň. Začal jsem prozkoumávat okolí a postupně zjišťovat, že se nacházím v jakémsi labyrintu uvnitř rozsáhlého komplexu jeskyně.
      Minuty se zpíjely s hodinami a dny s týdny. Nedokázal jsem vůbec vnímat čas tak, jak jej normálně vnímáme. Hodinky ani mobil mi nefungovaly. Neměl jsem jakoukoli potřebu pít či jíst. Cítil jsem se jiný, ale ne mrtvý. Dokonce jsem si schválně pořezal ruku, abych viděl svojí krev, jež se postupně srážela.
      Znovu jsem bezcílně bloudil, když tu náhle zaslechl čísi hlas. Zaradoval jsem se a ze všech sil jsem volal, jenže ten hlas mě ignoroval. Brzy se přidaly další, a také kroky. Jako by někdo šel jen metr za mnou, ale já nikoho neviděl.
      Děsilo mě to, ale zároveň jsem byl za to rád, protože jsem nebyl na tomto místě sám.
      Bez jakékoli známky únavy jsem procházel komplexem dál. Nejdříve jsem nic nenacházel, ale pak se to začalo měnit.
      Podivné vyobrazení lidí modlící se k nějaké řece, postava s dvěma hlavami, pramen vystřikující z několika semknutých lidí a podobně.
      Ale to nejpozoruhodnější teprve mělo přijít. Jeskyně se rozšířila do šířky, přičemž se objevily čtyři vchody a právě v jednom jsem se nacházel.
      Uvnitř stála jediná věc. Malé jezírko. Uprostřed něj byl stojánek, na kterém ležely tři věci. Propiska, listy papírů a neuvěřitelně velká šnečí ulita. Přistoupil jsem k nim a dlouho jsem se zdráhal tomu uvěřit. Váhal jsem, ale nakonec jsem to udělal.
      Na onen kus papíru nyní píšu to, co mě potkalo. Papír vkládám do nitra ulity, kterou házím do jezírka. Zdálo by se, že tímto by měl můj příběh končit, leč nekončí. Má totiž ještě jedno, závěrečné, dějství.
      Nikdy jsem nijak zvlášť nevěřil na jakoukoli magickou moc čísel. Snad ani teď nevěřím, i když vím své. Třináctka je prý nešťastné číslo. Možná ano, možná ne. Pro mnohé národy je spjatá s podsvětím a posmrtným životem. I to je možné, ale taky nemusí být. Jenže s tímto číslem je tak trochu problém. Má totiž dvě tváře; někomu přinese štěstí, jinému neštěstí.
      Vůbec netuším, můj milý neznámý čtenáři, ke komu se tato ulita dostane, ale třináctý čtenář, který si přečte můj příběh, nastoupí místo mě. I já si to přečetl a nevěřil. Ale pak uvěřil. Sbohem, můj milý čtenáři a odpusť mi.

      Žena trochu rozpačitě dočetla dopis a odložila ho na stůl. Vůbec netušila, jak tohle všechno má brát. Samozřejmě se jednalo o nějaký blbý a hloupý vtípek, přesto se tomu vůbec nesmála.
       A jak bych se to měla dozvědět, kolikátý čtenář jsem? blesklo jí hlavou. To byla dobrá otázka, na kterou neznala odpověď.
      Venku zaburácela motorka. Ošila se, byť ani netušila proč…

      Znamenalo to snad něco?


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 51 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Karel Čížek 03.10.2010, 22:27:23 Odpovědět 
   Líbila se mi pointa vzhledem ke třináctce, to jsem skutečně nečekal. Odvádět pozornost a pak se nečekaně vrátit k tématu. Pěkné byly i živé popisy, ještě trochu sladit vyprávění, které mi přišlo místy až moc knižní (*byť*, *jež* atd. v podstatě jen drobnosti)
 ze dne 04.10.2010, 11:53:53  
   chris ONNE: Zdravím!

Ano, vystihl jsi můj pokus. Sem si říkal, jestli by šla třináctka (hlavní téma) tak nějak zamaskovat a pak ji ke konci předhodit čtenářovi. Nejsem si jist, jak moc se mi to (ne)povedlo, ale jsem rád, že se to min. v jednom případě líbilo!

Co se týká těch popisů, tak osobně nejsem s nimi moc spokojený, ale autor by asi neměl být se svým dílem nikdy spokojený, že? ;-)

A ty knižní výrazy, no, tak nějak je přidávám automaticky, popř. je použiji, aby se mi neopakovalo nějaké slovo.

Děkuji za zastavení i komentář.

Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále!

Chris
 Ariadne 29.09.2010, 22:26:07 Odpovědět 
   no je to taková dějová matrjoška a docela jsem se v tom ze začátku ztrácela .. musela jsem to přečíst ještě jednou.. a to je asi problém tvé povídky: že není napoprvé zcela jednoznačně pochopitelná, že se čtenář musí k určitým pasážím vracet /třeba každý ne, jen já mám tak dlouhé vedení:-)/... nicméně si myslím, že napínavá a dramatická povídka by se měla číst jedním dechem a nemělo by záležet na "chápavosti" čtenáře.. prostě Hitchocka taky sjedeš jen jednou a hned se bojíš:-)))
 ze dne 30.09.2010, 22:18:28  
   chris ONNE: Zdravím!

A ona na podruhé už je jasnější? ;-)

Uff, ty jdeš na mě s Hitchockem? Tož, tvrdý kalibr jsi zvolila! ;-)

K té chápavosti, dá se říci, že drtivá většina čtenářů tuto povídku nepochopili, resp. byli svedeni na scestí, které ani nebylo vytvořeno úmyslně. O čem to vypovídá? Osobně si myslím, že o autorovi, který to tak trochu více domotal! Takže se to pokusím všechno tak nějak rozmotat v druhém díle. Uvidíme…

Rozhodně však moc děkuji za svědomitost, se kterou jsi přistupovala k tomuto textu. Rovněž děkuji za komentář i známku!

Přeji hezký večer!

Chris
 Amater 29.09.2010, 20:35:38 Odpovědět 
   nejvíc s emi líbil začátek s tou ulitou. ten příběh smotorkářem, ten popis nevím nijak nevím proč to tam je, i když jsi to vysvětlil. Možná místo popisu motorkáře bych popsala podsvětí. Závěr bych opět rozvedla víc do hloubky. Možná by mohl přisotupit k oknu, sevřít záclonu a papír i luita by zmizely... nevím sama.
Jinak opravdu pěkný nápad a spojení douv příběhů tak pěkné.
 ze dne 29.09.2010, 20:46:40  
   chris ONNE: Ahoj Kat!

Jak už jsem popisoval níže, ono místo (podsvětí to není) má být tak "prázdné". Prostě jen jeskyně a na stěnách jsou jisté výjevy. Nic víc tam není (krom tedy hlasů a toho jezírka).

Poslední dobou si tak říkám, proč si každý (a vlastně i já) představuje např. podsvětí, že má mít mnoho detailů. Nemá to být spíše jednotvárnější místo??
Nějak filozofuji, co? ;-)

Děkuji za zastavení i komentář a přeji hezký večer!

Chris
 m2m 29.09.2010, 19:33:44 Odpovědět 
   A mně to přišlo vlastně jako dobrý dílo. Má určitej nápad (byť originalitu zde nehledejme), má to určitý kouzlo a hlavně má to tolik tajemna, že se nestává zbytečně vysvětlujícím. Na takovéhle příběhy mám slabost.

Problém ovšem vidím (kromě zmíněných chyb a jiných) v jisté nevyváženosti první polovice a druhé. Teda takhle, vyvážený to určitě bejt nesmí, ale tak nějak první polovinu píšeš rozvláčně, v druhé zvýšíš drasticky tempo. V první polovině hezky popisuješ (byť nechápu, co bylo divného na Charunově oblečení, holt bylo dělaný na zakázku = bez štítků), v druhý na popisnost vlastně rezignuješ.

Všímám si podobnejch chyb i sám u sebe, kdy v akčnější situaci, nebo tam, kde zvýším tempo, najednou přestávám pozorovat okolí a popisy mizí. Kde vzít na to lék, to nevím.

Bohužel.


Takže za mě... Líbilo.
 ze dne 29.09.2010, 19:59:54  
   chris ONNE: Zdravím!

A já myslel, že tě odveze sanitka, až si to přečteš (hlavně ty chyby. Sem si to přečetl a nevěděl, jestli se mám smát, či brečet!)

První polovina je můj malinký experiment být více popisný. Druhá polovina je už jaksi můj “obvyklý“ styl. Moc se totiž nerozepisuji v popisech, mnoho věcí nechávám na čtenáři, ať taky zapojí svojí fantazii (co jsem si tak ale zjišťoval, moc ku prospěchu to není…škoda). A navíc, už tak jsem přetáhl povolený rozsah. V té druhé části jsem více škrtal, tak možná proto to takhle vyznívá.
Myslíš si, že je to chyba? No, když nastoupí akčnější scéna, tak by popis měl jít stranou, aby zbytečně nezpomaloval dějový spád, ne?

Co bylo na tom oblečení divné? Té postavě, Patrikovi, se to zdálo být divné. Já myšlenky nečtu a do hlavy taky nevidím… ;-)

Moc děkuji za kritiku!

Chris
 Radmila Kalousková 29.09.2010, 12:15:05 Odpovědět 
   Mě se to líbilo, beby to vůbec ěpatný nápad. Brr, nechtěla bych si lámat hlavu, kolikátý jsem čtenář.
RK
 ze dne 29.09.2010, 17:23:10  
   chris ONNE: Zdravím!

Jsem rád, že se to líbilo. Ano, někdy je lepší být v nevědomosti, jindy ale je to horší...

Přeji hezký den a ještě jednou děkuji!

chris
 Leontius 29.09.2010, 12:11:47 Odpovědět 
   Zbytečně moc chybiček, z nichž většina by šla odstranit po pár čteních, domnívám se. Třinácka se objeví na konci a v ciferním součtu smrťovi motorky.
Co se mi líbilo? Popisy. Ulita o onen motorkář byli celkem působiví. S tím kontrastovalo celkem ošizené podsvětí. A celkový smysl? Asi mi nějak uchází. Proč smt jedná tak, jak jedná? Proč byl zpátky poslán onen dopis?
 ze dne 29.09.2010, 17:21:42  
   chris ONNE: Zdravím!

Chyby – obávám se, že má autorská slepota je opravdu intenzivní. Navíc, příběh jsem dokončoval ve značném časovém shonu. Ne, že bych to nechal na poslední chvíli (jak to většinou dělám), ale měl jsem tři různé příběhy do tohoto WS a Dvě tváře se mi povedly dopsat jako první. Pár dní jsem nemohl psát a ještě k tomu mě uchvátila chřipka, ale nechci se na nic vymlouvat. Je to ostuda a nejraději bych zalezl pod stůl!

Ulita – tak třeba tento prvek jsem zapracoval do povídky asi čtvrt hodiny před odesláním (posílal jsem to poslední možný den ve 23:50 hod, takže to bylo fakt na poslední chvíli…)
Podsvětí – no, ono to podsvětí ani nebylo (viz. níže) a onen (ne)popis byl tak trochu schválně.

Smysl – jak už jsem napsal, myslím, v nějakém jiném komentáři, tak se mi nechtěně povedlo až moc zamotat čtenářovi hlavu! Po následném pokecu s mojí múzou, která to má všechno na svědomí, se rozhodlo, že se pokusím vytvořit ještě jeden příběh, něco jako druhý díl, který by měl něco málo vysvětlit… uvidíme, jak se to povede, či nepovede…
A ještě jedna věc. Tak trochu většina podlehla přesvědčení, že se nachází v podsvětí, že prostě zemřel. Asi tuším, proč tomu tak je – narážím na ten sen, ale jak jsem napsal, zdál se mu pouze sen, nic víc! Žádné jiné vodítko tam nebylo, takže tak se věc má.
Dobře uvádíš, proč by měl být dopis poslán zpátky, tohle totiž logicky odporuje myšlence, že by zemřel…

A jen tak mimochodem, věř nevěř, ale já si toho ciferného součtu u motorky vůbec nevšiml! Ještě že to má pevně v rukou múza…

Děkuji za zastavení i komentář a jsem rád, že se alespoň trochu líbilo!

Chris
 Lyrie 27.09.2010, 10:04:03 Odpovědět 
   Povídka se mi zdá být příliš rozvláčná, příliš popisná, místy ztrácí dech a já jsem - přiznám - chvilkama přeskakovala věty, abych se dověděla, co bude vlastně dál. Nápad spojit dva příběhy v jeden se mi zdá dobrý, i ten konec, jak ona žena neví, kolikátá vlastně je a co ji po přečtení zpovědi čeká.
Šnečí ulita byla vyobrazena moc hezky, je to dobrá záhada, jak se do ní mohly ty listiny vejít, dává to příběhu jisté kouzlo.
O chybách se zmiňovali už ostatní, příště na tom zapracuj :-)
 ze dne 27.09.2010, 21:28:01  
   chris ONNE: Zdravím!

Rozhodně na chybách pro příště zapracuji! Nejraději bych ten příspěvek stáhnul, vytisknul a pochutnal si na něm, ale angína mi to teď nedovolí! ;-)
Děkuji za upřímnost, moc si toho cením! Normálně tak ukecaný (popisný) nejsem, tedy alespoň si to myslím… ;-)

Přeji hezký den a děkuji za zastavení , komentář i známku!

Chris
 salvator 26.09.2010, 20:02:53 Odpovědět 
   Že je text trošku delší. Nevadí.
Nejspíše bych ale také ještě zapracoval,
chybky, rozvláčnější myšlenky, a navíc, někde uprostřed jsem ztrácel chuť pokračovat. Ostatní již řekli své.
Konec byl, myslím, tak nějak nejlepším z toho všeho, alespoň.
Tak zatím.
 ze dne 26.09.2010, 23:15:58  
   chris ONNE: Zdravím!

Text byl vytvořen v docela velkém časovém presu, takže uznávám, že je to ještě tak nějak syrové. Chybky? Spíše kapitální chyby, za které se docela stydím. Děj je místy rozvláčnější, souhlasím s tebou. Zkusil jsem být v popisech podrobnější, ale moc mi to nesedí.
Postupně jsi ztrácel chuť pokračovat? To je zlé, ale díky za upřímnost!

Děkuji za zastavení i komentář!

Chris
 Aini 26.09.2010, 15:21:48 Odpovědět 
   Zde si nejsem zcela jista, zda mám právo hodnotit podrobně volbu slov. Pár chybiček se dá přehlédnout, jen to y – i občas až zabolí. No ale budiž. Příběh plyne v duchu záhady, scifi a snových situací. Netuším, proč jsem nyní hodně zvědavá, které místo v řadě mezi čtenáři zaujímám. Sugestivní závěr, přivítala bych pokračování tohoto dílka. Takto je hodně tajemné, kdy se hlavně k textu dohaduji, proč to a proč ono. Ze zvědavosti. Ovšem… Známku bych volila 1,5. Jelikož to nejde, uděluji tímto svou první dvojku v tomto WS. Ale spěchám dodat, že text nepovažuji za marný. Děkuji.
 ze dne 26.09.2010, 23:06:42  
   chris ONNE: Zdravím!

a) Chyby – už jsem si nafackoval a vynasnažím se do příště již nepublikovat tak lajdácky (ne)opravený text! Tlačil mě totiž čas, jsem to poslal asi deset minut před půlnocí… ;-)

b) sci-fi - ? Záhady asi ano, ale sci-fi rozhodně ne. Možná ještě fantasy. Jen abys rozuměla, pod sci-fi si představuji děj odehrávající se v blízké či vzdálenější budoucnosti, různé vynálezy, apod.

c) jsem moc rád, že můj počin vnímáš jako tajemný. Tak to bylo zamýšleno. Jestli bude pokračování? Celý dnešek nad tím přemýšlím. A upřímně říkám, že ještě nevím. Možná bych se pokusil vytvořit druhý díl v dalším ws, což je však tak trochu velká výzva… ;-)

Já děkuji, že ho nepovažuješ za marný! Stejně tak děkuji za zastavení, komentář i známku.

Chris
 Karam Boll 26.09.2010, 11:48:49 Odpovědět 
   Název mi nějak nekoresponduje s obsahem. Povídka je zbytečně ukecaná a stylisticky nedotažená. Peklo, případně podsvětní říše šlo popsat lépe a víc děsivě. Třináctka je do příběhu naroubovaná a není nějak objasněno, proč by zrovna 13. čtenář měl “hrdinu” vystřídat.
Chyby: “Jindy by takový odraz nějak zvlášť neřešila, ale tentokrát jí to přišlo jako neuvěřitelně překrásné.” – tahle věta dost skřípe; “ji-jí”; “najitý-nalezený”; “že se skleněná přepážka v ústí ulita dá silou odsunout.” – to taky působí dost neumětelsky; “Několik archů papíru ve šnečí ulitě?” – to byl asi nějakej prehistorickej šnek…; interpunkční chyby; překlepy – např. Rozumě-rozumně, běžec-běžet, kamkoli, kam oko spočinulu – kdekoli, kde; plexislo, který-které, cosi našeptával – o…

Celkově mě to neoslovilo stylem, obsahem ani pointou.

3-
 ze dne 26.09.2010, 22:49:04  
   chris ONNE: Zdravím!

a) Název – nemám rád, když název prozradí dopředu značný děj povídky. Myslím si však, že tady je vše v pořádku.

b) Popis – ano, povídka je na mé poměry hodně ukecaná. Chtěl jsem to vyzkoušet a bohatě mi to stačilo.

c) Peklo/Podsvětí – rozhodně se nejedná o peklo (tak trochu přemýšlím, jak jsi na něj přišel). Kdybych zamýšlel, aby ono místo bylo strašidelnější, tak bych se této části věnoval podrobněji. Ale já to tak nezamýšlel. A vůbec, proč by mělo být podsvětí strašidelné? U pekla to chápu, ale podsvětí?

d) Třináctka – no, ono je tam víc věcí neobjasněno. Důvod? Protože to tak chodí. Mnoho věcí nám není za celý život prozrazeno. Ale já jsem dobrák od kosti a někdy nějaké informace prosáknou…

Za chyby se stydím a děkuji za jejich částečný výčet!

Pokud tě to neoslovilo stylem, obsahem ani pointou a ještě když přihlédnu na ten velký počet chyb, tak si myslím, že známka 3- je docela slušný výsledek.
Ještě jednou děkuji za komentář i hodnocení.

Chris
 Šíma 26.09.2010, 10:58:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 26.09.2010, 10:54:19

   P.S. Jinak je to jasné, třináctka tam je, takže až na překročení délky textu (nebudu počítat znaky, už jsem dostal vyhubováno od čuka, že mu počítám délku textu), se mi zdá, že splněno! ;-)
 Šíma 26.09.2010, 10:54:19 Odpovědět 
   Zdravím, pane!

Na první pohled a přečtení tento text vůbec nevypadal na to, že patří také do workshopu na téma: Třináctka, dokud jsem se k té třináctce nedopracoval! ;-) Pořád jsem netušil, která bije. Tak bájný Charon vyměnil loďku na řece Stix za motorku? Pěkné, hihihi... V první chvíli jsem si řekl: "Že by přepadení?" Náznak tajemna a nevyřčené otázky jsou dobrým nápadem! Dvě tváře třináctky... Každá mince má dvě strany, proč ne číslo třináct? ;-) Abych řekl pravdu, zprvu jsem netušil, co napsat jako komentář... Nevěděl, jsem, jestli se mám nad oním jezdcem usmívat, nebo mračit! Možná si smrt bere podobu toho, kdo dotyčného člověka sprovodí ze světa, ať už jde o člověka, nebo stroj. Když přijde ten správný čas, nikdo neunikne, ale kdo ví, třeba občas někdo dostane šanci na chvíli sloužit a být součástí onoho nekonečného koloběhu života (rození a umírání). Třeba se v tom podsvětí jednou sejdeme všici, ať už bude vypadat jako peklo, nebo ráj. Hihihi... To jsem se zase rozkecal. Snad tento koment nebude mít třináct tisíc znaků! ;-)))

Šotci zneužili situace, ale patrně nejsi jediným autorem, u kterého řádili:

-- ...že se skleněná přepážka v ústí ulita dá silou odsunout. -- ulity ?

-- ...když těsně před vchod zastavil motorkář. -- před vchodem ?

-- nechal běžec a vstoupil do banky. -- nechal běžet motor ?

-- Svaly se rýsovaly kamkoli, kam oko spočinulo. -- (trošku podivná formulace, prostě to byl pěkně udělaný svalovec - ranař - ano, žádné návrhy, jak z toho ven ;-))))

-- ...že se nacházím v jakémsi labyrintu uvnitř rozsáhlého komplexu jeskyně. -- ...uvnitř rozsáhlého komplexu jeskyní. (patrně těch jeskyní bylo více)

Jo, jo, nebylo to špatné, líbilo! ;-) A klidně se tento text obejde i bez workshopu... Hihihi!
 ze dne 26.09.2010, 22:23:26  
   chris ONNE: Zdravím šímo!

Konečně jsem se vyškrábal z postele. Ono celý den se potit není, alespoň pro mojí maličkost, zrovna dvakrát příjemné. Zdá se, že si chřipka skočila na pozdní sváču, takže se pokusím odpovědět na komentáře.

a) Třináctka – jj, ukázala se docela pozdě, ale já ji prostě dřív do příběhu nechtěl vecpat. Nechtěl jsem totiž, aby se proplétala celým příběhem, ale aby se ukázala v tom rozhodujícím bodě, tedy na konci.

b) Charon/Charun – no, ono se nejedné o toho řeckého Charona, leč o etruského Charuna. Jsem trochu na vážkách, jestli jejich funkce byly stejné. Je to docela matoucí, ale je to schválně.

c) Význam celého příběhu – nejdříve musím říci, že máš docela zajímavou myšlenku ohledně možné účasti na nekonečného koloběhu života.
Tato povídka však je pořádný chameleón. Chvíli se tváří tak, chvíli zase onak. Problém je, že svojí pravou tvář nechce ukázat. Asi jsem to, co já, to múza!!, příliš moc zamotal, takže by to chtělo dodat ještě nějaký návod k použití, co? ;-)))

A co se týče šotků, už jsem si byl pro kýbl popelu a řádně jsem ho zužitkoval. Je jich tam zatraceně moc a hodně se za ně stydím. Patologovi dám přes ústa, aby se probral, pacholek jeden!

Moc děkuji za zastavení, komentář i známku, ale na jedničku to nebylo…

Chris
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Na den zítřejší...
Filip Schneider
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny Jé
Moment překvape...
fossil
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr