obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915485 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39721 příspěvků, 5762 autorů a 391373 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Jean Hufugo ::

 autor tromelin publikováno: 16.10.2006, 20:35  
 

Ve francii koncem 18. století, žil Jean Hufugo. Byl to 28. letý, starý mládenec. Na studiích patřil mezi nejnadanější, po otcově smrti jako jediný syn zdědil velké jmění. Všechny jeho sestry se bohatě provdaly, takže byl Jeanzávislý jen sám na sobě. Žil na rodinném panství na venkově, se společností se stýkal jen málo a do Paříže jezdil pouze za nejvyšší potřeby. Koncem června musel do Paříže kvůli smrti dávného přítele Philipa, jenž zemřel při souboji. O této události se mluvilo ve vyšších kruzích po celé Francii. Philipova žena, nejkrásnější žena Pařížské společnosti, ho podváděla a on ho s míněním zachránit svou čest vyzval na souboj.
Po vyřízení všech nutností se vydal Jean na cestu zpět na venkov. Po namáhavé cestě se Jean vydal ze stáje rovnou k domu. Před dveřmi ležela dívka, unavená zřejmě dlouhou cestou, podle šatů šlo usoudit že dívka nebyla z nízkých kruhů ač měla šaty velice špinavé. Vzal ji tedy do náručí odnesl do pokoje v druhém poschodí, přikázal služebné aby se o ni postarala. Pak šel do svého pokoje aby se umyl a šel spát.
Ráno po probuzení se hbitě oblékl, jak u něj nebývalo zvykem, seběhl po schodech do jídelny. Tam již měl jako obvykle připravenou snídani a noviny. Když se nasnídal šel zkontrolovat své panství, pod domněnkou že dívka po zřejmě vyčerpávající cestě bude ještě spát. Vše na panství bylo v pořádku, sedláci si na nic nestěžovali a vypadalo to že pokud nebude pršet bude dobrá sklizeň. Zkontroloval ještě obilí a víno a šel zpět domů. Tam ho už čekala služebná že se slečna již probudila. Bez otázek vyběhl do schodů a na poměrně malé galerii zahnul k prvním dveřím, k pokoji kam včera dívku odnesl. Otevřel velké dřevěné dveře a na velkém loži tam ležela dívka v horečkách. Odešel tedy z pokoje a sešel po velkém schodišti do velkého sálu, kde služebná vymetala krb. Rychle ji přerušil a poslal pro doktora.
Po netrpělivém čekání slyšel rachot kočáru, rychle vyběhl z domu a dovedl doktora do pokoje. Doktor byl u dívky jen pár minut pak něco tiše řekl služebné a zamířil k pánovi. „Myslím že to není nic vážného, dal jsem několik pokynů vaší služebné a do rána by měla být slečna v pořádku“řekl a odmlčel se. Jean poděkoval a vyprovodil doktora z domu. Zbytek dne strávil ve své pracovně sepisováním své knihy, čímž se v poslední době nejčastěji zabýval. Při této činnosti se často v jeho energické tváři zračil vážný a zamyšlený výraz. Když byl podle svého uvážení na dnešní den hotov ulehnul a usnul.
Nazítří ráno, byl pochmurný den, vstal docela pozdě, unaveně sešel po schodišti do jídelny. Na půli cesty se zastavil, když zaslechl energickou rozmluvu. Jeden hlas poznal, byla to kuchařka, ale druhý nemohl rozeznat. Byl to hlas příjemný, mladý, pln energie. Vešel do kuchyně a spatřil, krásnou, mladou dívku, dívku kterou našel před třemi dny před svým domem. Dívka měla krásné černé vlasy a bílou tvář, v níž byli značně ostré rysy. V jejích očích byla vidět veselá, bezstarostná povaha, ale v poslední době ji zřejmě něco tížilo. Když dívka Jeana spatřila, zarděla se a uklonila. Jean byl urostlí muž, jeho tvář byla jednoduchá, mladá a energická, měl pevné paže a oči lesklé, plné života. Dívčin pozdrav opětoval a odešel pryč. Když odpoledne přišel domů, nechal si ji zavolat k večernímu čaji. Dívka přijala, sešla ze schodiště do velkého sálu, kde ji Jean již čekal. Z jejich rozhovoru se dozvěděl že se jmenuje Florence. Prý utekla z domova, kvůli otcovu rozmaru provdat ji za svého vlivného a velmi starého přítele. Když oba odcházeli do svých pokojů, pozval ji na vyjížďku po jeho panství, bez váhání přijala.
Vyjížďka byla velmi příjemná. Florence u Jeana byla už pár měsíců. Jean k ní cítil nejhlubší cit, ale nebyl si jist zda ona tento jeho cit opětuje. Proto se odhodlal že se vysloví. Nazítří ráno ji pozval na vycházku po sadu. Šly a povídali si o různých maličkostech, bylo mezi nimi cítit napětí. Jean se konečně odhodlal a řekl „Promiňte Florence, možná budou má slova nevhodná, ale dřív než je vyslovím, to nezjistím. Okouzlila jste mne a miluji vás, prosím přijměte mou ruku!“ Florence se zarděla a s ulekaným výrazem v očích vylekaně vykřikla“Promiňte, ale nemohu vás přijmout. Mé důvody neznáte a ani nechci aby jste je znal“ S těmito slovy a slzami v očích utekla. Jean bezmyšlenkovitě prošel všechny části svého panství a za dvě hodiny se vrátil zpět domů. Když se chtěl podívat na Florence, zjisti že nikde není. Venku zrovna začínala bouře. Rychle běžel do stáje, vyšvihl se na koně a cválal prohledat každičký kousek okolí, kde by jen mohl být. Když ji nikde nenašel vrátil se celý promokl na panství. Nazítří ráno se opět vydal Florence hledat, ale neúspěšně. Když zjistil že veškerá jeho snaha byla marná začal se utápět v pití. Když zjistil že tím stejně nic nevyléčí, přestal.
Uběhl rok a Jean opět musel do Paříže. Zařídil vše co musel a jel navštívit svého přítele Christiana. Když vešel do domu, zjistil že Christian nejspíš dnes přijímá a tak šel dál. Když vešel do salónu spatřil Florence. To co pro něj bylo již minulostí náhle ožilo, jeho bolest byla opět zvýšena, snažil se jí celý večer vyhnout, ale nemohl. Šel se projít na zahradu s domněnkou, že tam bude mít klid, společnost se bavila v sále a tak byle jen ta nejmenší pravděpodobnost, že bude někdo v zahradách. K Jeanově neštěstí v ní byla zrovna Florence. Šel tedy za ní a nesměle promluvil „Jak se vám daří“ Florence s u zarděním odvětila „Já…dobře…já netušila že tu budete….jinak bych sem nechodila“. Jean byl jen stěží schopen odpovědi a vyloudil ze sebe pouze „Ne to je v pořádku já stejně odjíždím“ „Na panství?“ zeptala se.“Ano na panství“ odpověděl“ta mám alespoň co dělat“. Florence si při tomto rozhovoru uvědomila, že vlastně opětuje Jeanovi city, ale nevěděla jestli již není pozdě. Promluvila tedy „Já chtěla bych se vám omluvit co jsem vám tehdy řekla, Já…kdyby to bylo dnes odpověděla bych jinak.“ A se skopenýma očima dodala „ Ale teď už je asi pozdě“. Jeanovi se v očích rozhořeli plameny. S radostí ji chytil kolem pasu a řekl „Takže přijímáte mé rámě?“ a Florence radostně odpověděla „Ano“. Pak se oba vrátily na venkov kde se vzali.


 celkové hodnocení autora: 78.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Misha 18.10.2006, 18:41:06 Odpovědět 
   líbí se mi to ale souhasím plne s Andreasteou, je to opravdu ryc´hlé přeskočila jse nekteré věci, které by tomu dodaly spád a některá slova bych nahradila jinými...jinak poměrně hezké
 tromelin 17.10.2006, 14:25:38 Odpovědět 
   Ja jsem to psala ve wordu a odstavce jsem tu mela, a jak jsem to presouvala tak se to preformatovalo. (Je to jenom mojetrochu prodlouzena slohovka, takze se od toho ani neda moc ocekavat)
 Adrastea 16.10.2006, 20:34:59 Odpovědět 
   Předně by té povídce pomohly odstavce a přímá řeč, začínající vždy na novém řádku. Pro přehlednost. :)

Jinak ten příběh mi přijde zbytečně zbrklý. Určitě by nebylo na škodu zpomalit a vymyslet zapletenější zápletku. Po té stylistické stránce je taky ještě co dohánět. Hlavně časté opakování stejných slov.

Většina toho se ale urovná časem, když budeš hodně číst a sama psát. ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
První část
vlk samotář
NA KOPEČKU - &q...
Oskar
[b]Poslední nea...
canis
obr
obr obr obr
obr

Chtěla bych
velvetka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr