» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."

Rochefoucauld

počet přístupů: 2141565

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Narozen v pátek třináctého ::

Radmila Kalousková	publikováno: 11.10.2010, 13:41

Původně byla tato povídka psaná do workshopu "třináctka". Je to trošku ze života s dávkou absurdity. Nechám na vás, jaký z toho budete mít pocit.
Předem děkuji za komentíky, za všechny jsem ráda.
RK


	Narozen v pátek třináctého Vždycky jsem si myslel, že za to může to datum. Narodit se třináctého a ještě ke všemu v pátek, určitě nevěští nic dobrého. Když jsem pobral trošku rozumu, dost na to, abych si uvědomil, že jsem vcelku slušnej smolař, měl jsem to alespoň na co svést. Dostal jsem pětku z matiky, protože jsem se neučil, prostě smůla – narodil jsem se v pátek třináctého. Říkal jsem si, že jsem jaksi poznamenán. Jako když Harry Potter má na čele tu svoji slavnou jizvu. Já měl vždy pocit, že mám na sobě také něco podobného, nějaké znamení, co sice člověk svým okem nespatří, ale oko osudu neošálím. Kdyby se na chodníku třpytila jediná kaluž špinavé vody, byl bych tím jediným, kdo by do ní šlápl. Ale čert vem všechna ta rozbitá okna, špatné známky i ztráty peněz či osobních dokladů, je tu něco ještě důležitějšího, čeho se mě nedostávalo. Láska. Nějaká ta první láska, na kterou budu vzpomínat ve stáří. Nebo alespoň trocha sexu. S holkama mi to prostě nešlo. Ne, že bych byl nějak nehezký nebo příliš stydlivý. V tom to určitě nebylo, dokonce jsem se rád oblíkal podle nejnovějších trendů. Na základce jsem se s holkama často pral, dával jim do tašky umělé pavouky a tak. Ty ječely! To se klukům vždy líbilo, smáli se a uznale mě poplácávali po zádech. Jó, to jsem měl rád, byl jsem King. Sice to na mě vždy prasklo a učitelé mi připsali i věci, které jsem fakt neudělal, ale to víte, pátek třináctého. Ale tahle image mně celkem vyhovovala. Vzpomínám si, jak jsme šli s klukama pařit do jednoho Music Clubu. Fakt jsem si dal na sobě záležet, vzal jsem si samé značkové cool oblečení a na vlasy použil gel od fimy Syoss, protože ten používají i profesionální kadeřníci a vydrží přeci všechno. Dali jsme si pár skleniček a probrali chlapské záležitosti. Na parketu se objevila jedna kráska. Co kráska, to byla bohyně! Stačilo, aby ladně vklouzla na parket a hned kolem ní slintalo pět chlapů. Kluci ji samozřejmě také zaregistrovali a hodili na plac pár narážek, ale když jde někdo pít s kámošema, ženský musí stranou. Teda alespoň do té doby, než se přitočila mezi nás a nechala si objednat pití. Kluci mě hecovali, že taková příležitost se jen tak nenajde (gel na vlasy asi zabral), ať jdu do ní, že jsem frajer. A tak já šel. Jedna sklenka střídala druhou, slovo dalo slovo a už jsme jeli v taxíku do hodinového hotelu. Ty jo, to mám ale štěstí! No jo, ale jak se říká „nechvalme den před večerem“. Když jsme dorazili do hotelového pokoje, vrhl jsem se na ní jako zvíře, svléknul si oblečení a … Nevím, čím se to stalo, jestli tím alkoholem nebo nervozitou, ale celou jsem ji poblil! Větší hysterku jsem snad nezažil. Ječela tak, že se seběhl celý hotel a já tam stál celý nahý, pusu špinavou a blekotal něco jako omluvu. Stálo mě to pěknej balík. Zase jedna ošklivá hra hajzla osudu. Ráno jsem jen doufal, že tu vilnou vílu, která vyla jako ti vlci u vily, už nikdy nepotkám a kámošům samozřejmě barvitě líčil, jaké to byly orgije. Ještě, že se sem tam koukám na ty poučný filmy! I když osobně si myslím, že ty pornoherečky dost přehrávaj. Ale mým osudovým zážitkem byla návštěva zábavné akce uspořádané ku příležitosti otevření nového westernového městečka. Kámoši mě přesvědčili, že je to perfektní místo, kde můžu opět zpeněžit svůj šarm. Ani netušili, jak to slovo „zpeněžit“, vážně sedí. Od toho posledního trapasu jsem si musel na pěknou chvilku utáhnout opasek od Bosse. Ale to bych tenkrát ještě nebyl já, kdybych se nenechal přemluvit. Příslib nadržených klisniček udělal své. Půjčili jsme si nějaký ten kovbojský ohoz, košile nic moc, ale klobouk mě fakt padnul. Hned jsme měli kolty proklatě nízko a trénovali houpavý krok starých mazáků. Byli jsme připravení. Vyrazili jsme. Klisny tam byly i býci a krávy v ohradách, prostě westernové městečko. Na pódiu muzicírovala jakási neznámá kapela, žánrem se to tam příliš nehodilo, ale co naplat. Na oplocené louce byla k vidění úplná koňská Appassionata. Všude plno kovbojů stejně vyšňořených jako my, ale nějakých buchtiček v sukních se moc nedostávalo. Šli jsme tedy raději vyzkoušet házení lasem na býka, kterého představovala polorozpadlá dřevěná koza s přidělanýma rohama z nějaké hadice a ozdobená slámou. Dál jsme prubli střílení na pet-flašky. Zajímalo by mě, zda je pak vytřídili do té správné popelnice žluté barvy? Ale nakonec jsme zjistili, že jako vždy nám nejlépe sluší v ruce pěkný dobový korbel plný chmelového nektaru. Zrovna mělo začít představení kankánových tanečnic. Na provizorní pódium dorazilo pět holek v pestrých šatech. Vážně jsem se těšil, protože jenom ty jejich šaty mě pěkně rajcovaly. Lesklý a hladký korzet pěkně upnutý na nahém těle a dlouhá široká sukně uvnitř s fikaně schovanýma kanýrama, až je budou divoce zvedat. No prostě rajc. V rukách měly kožené bičíky, to asi na ty koně vedle. Celá show byla super i kámošům se to líbilo. A když aktérky scházely po vratkých schodech, jedné tmavovlásce se podlomila noha. Jako na povel jsem ji šel pomoct, ještě si umaže ty rajcovní šatičky, to by byla vážně škoda. Kolik by asi tak stály? A protože jsem takový, jak s klukama hovorově říkáme, „gentleman“, měl jsem být nebesky odměněn. Anebo aspoň konečně zasunout. No, co vám mám vyprávět! Zatáhla mě do nějaké zastrčené stáje. Moc to tam nevonělo, protože u vchodu se pomalu rozkládal nevyvezený hnůj, nad kterým poletovaly snad ty nejtlustší masařky, jaké jsem kdy viděl. Veřejnosti byl vstup zakázán, takže soukromí bylo zaručeno, i když na nás ze dvou kójí čučely nějaké muly a podle jejich výrazu si myslely své. Bylo jim asi divné, stejně jako mně, proč si s sebou vzala i ten nenápadný bičík, ale asi se bála, že ho někde ztratí. Kostým je kostým. Byl jsem celej natěšenej. Ne nadrženej, ale nervózně natěšenej. Nejdřív mně nijak nevadilo, když vytáhla hedvábný šátek a jemně mě spoutala, říkal jsem si, ať se tedy o vše postará, že si to aspoň pořádně vychutnám, ale asi jsem ji dal moc volnosti. Nějaké to náznakové švihnutí bičíkem a sprostá slova jsem ještě toleroval, i když jsem si nebyl jistý, koho to má vlastně vzrušovat, ale když na mě začala kapat vosk ze svíčky, tak jsem to nevydržel! Nejen, že se mi vůbec nepostavil a ani se mu nedivím, ale ještě jsem měl mít popáleniny aspoň II. stupně! Ještě aby mi na těle zbyly nějaké flekance! Vymrštil jsem se nahoru, ale nějak jsem při tom zapomněl, že mi stačila svázat i nohy. Chtěl jsem se rozběhnout, podrazilo mi to nohy a letěl jsem vzduchem. Zachytil jsem se nějaké dřevěné police, na které byla spousta nádob a sklenic a celou jsem ji strhnul na sebe. Ležel jsem zaživa pohřben pod červotoči prolezlou policí a nebyl si jistý, zda mám všechny své končetiny pohromadě. Pak jsem jen ucítil několik silných kopanců a zaslechl, jak ta něžná kráska zasykla: „Srabe!“ Rána policí do hlavy byla dost silná. Ještě jsem si pomyslel, že kámoši mě jistě najdou, a že mám pro tentokrát na sobě aspoň boxerky, které, jak jsem doufal, by neměly být ani přes tyto události nijak znehodnocený. Ztratil jsem vědomí. Cítil jsem velikou zimu. Nevím, jak dlouho jsem tam ležel, ale určitě se už šeřilo. Ten smrad ze stáje mě dusil. Pak jsem ucítil, jak se tlak na mém těle uvolňuje a někdo mě bere do náručí. Nebyl jsem schopen otevřít oči. Byla mi taková zima! Zatracený pátek třináctého. Za chvíli jsem ležel zabalený v peřině v měkké posteli a vzduchem se nesla vůně kuřecího vývaru. Vzpomněl jsem si na své dětství. Vždy, když jsem u babičky onemocněl, uvařila mi výborný kuřecí vývar. Ještě teď cítím tu chuť na jazyku. Pootevřel jsem oči. V šeru jsem rozeznal malou místnost. Byla to skromně zařízená ložnice oddělená prosklenými dveřmi. Opatrně jsem se posadil. V hlavě mě ještě hučelo a bolela mě levá ruka. To už se mi nesl silný kuřecí vývar. Najedl jsem se a oplatil plachým úsměvem a vděčným „díky“. V noci jsem nespal sám. Konečně jsem byl zneuctěn! Kdyby mě tak viděli kluci! Pochopil jsem, jak strašně jsem se mýlil. A také že nemůžu všechny své průsery svádět na nějaké hloupé datum. Protože jak Karel říká, třináctka je jeho nejmilejší číslo! Musím se ho někdy zeptat, jakou tajnou přísadu do toho kuřecího vývaru vlastně dává. Anebo ne, alespoň ho bude vařit často. Jen pro mne. Konečně jsem šťastný.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 19		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	12.10.2010, 0:56:49

Zdravím! … gel od fimy Syoss… - firmy … jaké to byly orgije… - orgie Páni, má maličkost se řádně, ale opravdu řádně pobavila! Drtivou většinu povídky jsem se chlámal, či alespoň usmíval, což u mé maličkosti zas až tak obvyklé není. Osobně si myslím, že se ti velmi úspěšně podařilo proniknout do myšlení náctiletých kluků a tím dostala povídka hodně přesvědčivý a realistický punc. Ty jeho průpovídky, myšlenky a celkový styl, prostě super! Je to dynamické a vtipné. Ale i tak mám jednu připomínku, která se vztahuje ke konci. Ten je tak nečekaný, až se tváří tak trochu uměle. Rozhodně netvrdím, že by se to nemohlo stát, spíš naopak. Mi se nelíbí ta strohost. Jako bys na x stranách rozepsala dlouhý detektivní příběh s mnoho dějovými odbočkami a poslední kapitola by vypadala asi takto: „Vrah je zahradník,“ pronesl detektiv. Konec. Snad chápeš, co tím chci říct. Pokud ne, tak se pokusím to naspat srozumitelněji. Teď už mi ale spací skřítek docela netrpělivě klepe na rameno a pokud ho budu nadále ignorovat, tak mi nejspíš vlepí baňu. Takže, tvá povídka se mi zatraceně moc líbila! Je škoda, že se nezúčastnila WSka! ;-( Přeji hezký nový den a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 12.10.2010, 8:54:11
Radmila Kalousková: Jsem moc ráda, že moje povídka pobavila a díky za komentík. Asi to působí jako příliš strohý konec. Chtěla jsem prostě jednou větou "obrátit" veškerý dojem a život našeho hrdiny zcela naruby. Takovou jakoby "třešničkou na dortu". Ale zcela chápu, co tím chceš říct. A co se týká těch prupovídek a myšlenek náctiletých, jsem ráda, že jsem to takhle vychytala. Mám celkem slušný zásoby, kde brát. Syn téměř v pubertě a manžel ještě stále!!! :-) Tak ještě jednou díky a doufám, že spánek byl sladký!!! RK

Sakora	11.10.2010, 15:45:27

Ráda jsem si přečetla, příběh je napsaný příjemným stylem. Místy se mi zdály ty popisy životních zážitků hrdiny trochu rozvláčné... ale nejspíš jen vzhledem k nečekané, až příliš neuvěřitelné, pointě.


ze dne 12.10.2010, 8:48:24
Radmila Kalousková: Díky za komentík. Asi jsou trošku rozvláčnější, ale to už jsem prostě já. A to jsem se krotila, jak jsem jen mohla! :-) Díky RK

Carolina	11.10.2010, 15:34:58

Ahoj, hezky napsaný, tvé příběhy čtu ráda.


ze dne 12.10.2010, 8:46:38
Radmila Kalousková: Díky moc, jsem velice potěšena. Takováhle poklona mě zcela stačí ke štěstí! :-) RK

Šíma	11.10.2010, 13:41:14

Zdravím! ;-) Tvou povídku jsem si přečetl včera a dnes znovu! No, škoda... Ve Workshopu by se mohla pěkně vyjímat! Jinak jsem si tento textík přečetl se zájmem. Ano, i neznalost vlastní sexuální orientace může být důvodem k nespokojenosti v životě a případným karambolům (ačkoliv je to myšleno s nadhledem a jistou dávkou absurdity)... Pobavilo (plně jsem si vědom onoho rčení, že nic nepotěší tak, jako neštěstí někoho jiného) a konec překvapil! -- Ráno jsem jen doufal, že tu vilnou vílu, která vyla jako ti vlci u vily, už nikdy nepotkám... ;-))) (pěkné) V textu jsem neviděl nic, co by stálo za řeč, třeba něco najde i někdo ze čtenářů! Jedničku však nedám, přestože bych tento textík i nominoval, kdyby byl ve WS-ku!


ze dne 12.10.2010, 8:45:43
Radmila Kalousková: Díky za uveřejnění a milý komentář, jsem ráda, že se to líbilo. RK