obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2141569 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::
obr

:: Nevinná hra ::

 autor Pantagruel publikováno: 03.10.2010, 0:52  
Kterak děti mínily, že život je darem nad dary, a co si o tom pomyslel kus masa (ovšem i s kostí), jemuž jej darovaly.
 

Chystá se pohřeb. Umrlce už na márách nesou a nikomu nenapadne ptát se, kam zmizela celá jeho noha. Však je jisto, že už ji potřebovat nebude; proč se po ní ještě shánět?
Nohu mrtvého si potají odnesla děcka. Jejich všetečná hravost překonala mrtvolný puch i strach z trestu za takový hřích. Děti vzaly mrtvé, aby to zas v živé obrátily, když jejich ušlechtilá vize mínila, že dají vzniknout novému člověku, vypěstovavše jej ze staré nohy. Jak dětsky nevinný nápad!
Pět jich neslo tu podivně těžkou, nezvykle chladnou a tuhou nohu, aby ji tam za kopcem do úrodné půdy zasadily. Ostrou kost, co z rozervaného masa při vrchu stehna tak nestydatě pučela co nějaké ohavně dychtivé tykadlo, zabodly děti do země a tu divnou mrtvolnou rostlinu vlhkou hlínou zaházely téměř až po koleno – to aby jim neupadla a také přece, aby měla z čeho růst; jak se rozumí.
Konečně děti své bledé dílo dokola obstoupily a chytily se za ruce, by společně v nejlepší víře ve zdar celé věci zvesela zazpívaly hloupou písničku, kterou jim poradil jakýsi potulný blázen:

Kéž nám roste, hezká kost
Však má masa, kůže dost
Kéž nám zraje, stará noha
Sotva mrkneš, bude nová

Pokud se přitom domnívaly, že ta mrcha hned vyskočí, aby jim do taktu tancovala, musely být zklamány. Noha se ani nepohnula.
To chce čas, pomyslel Jeník, nejstarší z celé skupinky, a rozhodl, že se sem všichni vypraví zas zítra podívat se, pokročilo-li podle jejich či snad ne.
Druhého dne se tedy stalo, jak Jeníček určil, a to si s sebou děcka vzala i konev, až po okraj naplněnou čerstvou vodou ze studny. Špatně se jim nesla, těžká jsouc až běda, avšak bystré děti věděly, že pro každý nový život je třeba přinést pár obětí. Rády se vzdaly trochy toho pohodlí a s konví se namáhaly, jen aby jim jejich plán konečně dobře vyšel. Avšak opět nemohly být než zklamány: noha je toho dne mrtvá neméně než dne předešlého, ne-li více. Nicméně dnes ji zalijí. A uvidí se zítra.
Zalévajíce tu divnou mrchu, zpívaly děti takto:

Hoj, ať na tě voda teče
Co má kořen, neuteče
Hoj, ať na tě slunko září
Lépe se pak růstu daří

Třetího dne nedočkavě přiběhly už za úsvitu. A přece tam na ně nic potěšitelného nečekalo. Spíš se měly nadát velkého roztrpčení: nejenže noha vůbec nevyskočila ku jejich uvítání, nýbrž ke všemu lýtko čouhající ze země zcela očividně někdo ohlodal, strhal skoro všechno maso, a dokonce hlína u kořene byla ošklivě rozryta. Jeník se rozzlobil a rozhodl, že napříště musí mrchu někdo z nich přes noc hlídat.
Celý den si děti hrály okolo ohlodané kosti, běhaly kolem ní a smály se. S večerem spustily zas tu svou divnou písničku:

Každý ví, že není hned
By z větvičky pučel květ
Prve třeba trochu snahy
By z ní povstal život vlahý

Té noci padl los na Mariku. To ona bude držet stráž u mrchy, aby jim ji zas něco neohlodalo nebo dokonce nevyhrabalo a neodneslo. Marika se sice bála zůstávat venku přes noc ve společnosti mrtvé nohy – bála se tmy a bála se divé zvěře; bála se rovněž otce, co jí vyvede, že přes noc z domu chyběla – více se však bála, že kamarády ztratí, jak Jeník hrozil. A tak: co jí zbývalo?
Jeník přinesl teplý huňatý kožich, aby jí snad v noci nebyla zima – či nejvíc k ránu, až padne rosa –, ona se do něho zachumlala, posadila se poblíž nohy a slíbila, že celou noc oka nezamhouří, aby noha zas k něčemu zlému nepřišla.
I to se ví, že Maričin otec se toho večera mnoho zlobil a mnoho strachoval, kdeže svou nezvedenou dcerku má. Vyptával se ostatních děcek – ta mu však ničeho neřekla; měla přece společné tajemství – a snad půl vsi ten dobrý muž zburcoval, aby šli Mariku hledat.
Možná je to k podivu – snad v tom sehrála svou roli krutá náhoda, krutý osud či kdoví co jiného –, ale třebaže ji i s pomocí psů hledali celou noc, nenašli ji.
A ani zjitra, kdy ji měl najít Jeník se svými kamarády, nestalo se tak. Kožešina, co Marice půjčil, ležela přehozena přes nohu, takže to v první chvíli vypadalo, že se tam pod ní může schovávat i děvče, ale když kožešinu strhli, noha tam byla úplně sama.
I bylo by to dětem dělalo velikou starost, nebýt však toho, že proti všem chmurám tehdy stála jedna náramně potěšující věc: kost už se ujala a roste dle jejich očekávání! Tam, kde ještě včera maso chybělo, dnes ho je, že by noha mohla rozdávat!
Děti byly spokojeny, že se dílo konečně daří, na Mariku už ani nevzpomněly a s večerem pěly:

Když se dílo začne vést
Drž se jářku jistých cest
Dobře jsme věc započaly
Bychom zdar svůj uhlídaly

A v souladu s takovými slovy měla být postavena další stráž. Tentokrát Toník, syn kovářův. Toník se tmy nebál, nebál se ani divoké zvěře a svého mírného otce se nebál, ani co by se za nehet vešlo. Toník byl hotový nebojsa.
Nic mu to však nepomohlo a pátého dne, kdy děti – z pěti již tři – dorazily na místo, které pobouření vesničané zas celou noc záhadně míjeli, po Toníkovi jako by se zem slehla.
Kožešina tam byla, chlapec nikoli. A opět: byly by se kamarádi mnoho rmoutily, kam jen se ten Toník poděl, nebýt velké radosti, jakou jim přinesla jejich mrcha: vždyť ta je zas o řádný kus mohutnější než předešlého dne!
Toník už nikomu nepřišel na mysl a děti zazpívaly:

Cítě ten tvor naši víru
Jistě z toho bere sílu
Maje jisto v lásce naší
Roste, sílí, pučí, raší

Na stráž byl z těch tří postaven Jíra a šestý den děti zpívaly již dvojhlasně, neboť i Jíra kamsi zmizel, zatímco kost prospívala, maso bylo zdravě růžové a chloupky zas jako zaživa pokrývaly mohutné lýtko. Zpívaly takto:

Hola, to je dobrá zpráva
Noha už je skoro zdráva
Hele, jak je k světu již
Jen a jen se probudit

Chlapci potom losovali, kdo z nich se postaví na stráž. Připadlo to Pavlovi, sedlákovu synkovi, a Jeník mu to ještě záviděl: vždyť noha už vypadala, že se každou chvílí pohne. A Pavel má být první, kdo ten div uvidí! Jeníček tedy navrhoval, aby té noci hlídali spolu, avšak Pavel to zavrhl: však se o ten zážitek nechtěl s nikým dělit.
Jeník jej tam tedy nechal, jak bylo smluveno, ale ani večeře se netknul a spát nemohl, jen aby už s rozbřeskem byl zpět za kopcem. A co uviděl, když kožešinu jako již potřikrát dřív z nohy stáhl, mu vyrazilo dech: noha byla živá – pomaličku se kývala sem a tam: ohýbala se v kolenním kloubu, ne sice ještě v kotníku, ale i to stačilo – vždyť Jeník nikdy neviděl nic tak zázračného!
Ani ho nenapadlo pomýšlet, kam se malý Pavlík poděl, a celý den vysedával u nohy, zíral na ni jako u vytržení, a teprve s večerem si vzpomněl na poslední sloku té bláznovy písničky:

Mnoho slzí život stojí
Vyplatí se? Nikdo neví.
Brzy další bude žit
Ve strázně se zvrátí klid

Když pak u té mrchy hlídal Jeník přes noc, stalo se, co už čtyřikrát předtím: padla tma a dětská odvaha ukázala, čím jest. Rozplynula se jako nabubřelé nic a Jeník se musel zachumlat hluboko do kožešiny, aby co nejméně viděl a co nejméně slyšel. Tak strašně o sobě dával vědět noční les opodál a širá luka, přes něž se co chvíli míhaly podivné skrčené stíny.
Když se ovšem schová před světem, odřízne se Jeník i od nohy, kterou má hlídat, a bude tu celou dobu zbytečně! Udělal to tedy tak: přikrčil se k noze a kožešinu přehodil přes sebe stejně jako přes ni. A dobře na to vyzrál – však takhle mu ji nikdo nevezme! Noha byla až k prasknutí plná živoucí krve, příjemně ho tedy hřála, a jak se koleno polehoučku kývalo, Jeník byl jako v kolébce. Zanedlouho usnul.
Seděl tam spíce spánkem spravedlivých opíraje se o nohu. Leč ta vprostřed noci dostala hlad! Roztřásla se touhou po mase – po mladém svěžím mase, co ji svou blízkostí až k zešílení dráždilo – a učinila, co ji nouze několika posledních dní donutila naučit se: rozevřela svou vlastní kůži skrz maso až ke kosti – v mohutném lýtku se z ničeho nic objevila dlouhá zející trhlina – a užívaje toho otvoru jako nějakých zrůdných úst, nasoukala do sebe celého spícího chlapce. Pak se za ním svalovina zavřela a on byl uvězněn uvnitř té divné nohy, kterou sem spolu s kamarády před pár dny zasadil.
Probudil se do tmy. Bylo mu strašné horko a nemohl dýchat. Nevěděl, kde je, a křičel. Křičel, jako by si chtěl hlas vykřičet. Křičel hrůzou skrze tkáň svalu a kůže; ven se však nedostalo než tlumené huhňání. A noha mezitím pomalu rozkládala a stravovala chlapcovo tělo. Naštěstí se Jeník udusil dřív, než mohl onen zázračný metabolismus plně procítit.
A konečně pak, maje již všechny své tvůrce v sobě, byl ten podivný tvor syt. Konečně se cítil dost silný, aby se oprostil z kostěného kořene. Sedmé noci tedy vyvstal z hlíny, přepadl kamsi, pohnul kolenem, i nártem se odrazil, a jako nějaká zrůdná píďalka se posouval… – Ačkoli nevěděl kam. Neměl totiž oči.
Tehdy chtěl jistě plakat z radosti nad životem, ale neměl tvář, po které by slzy mohly téci, tudíž neplakal. A nejspíš by rád oslavil život i zpěvem, ale neměl ústa, aby zpíval, takže ani zpěv slyšet nebyl.
I zdálo se, jako by se ten tvor ze života ani netěšil.
Dobře však, že neměl uši – aspoň ho nemohlo zmást, co povídal onen směšný blázen toho času se kolem belhající.
„Slyšte pravdu, milí lidé,“ volal Harlekýn ke všem, co tam nebyli, „darovat život je tisíckrát krutější než ho vzít. – Ačkoli tohle hříchem nikdo nenazval…“ A smál se na celé kolo, divže mu pupek neprasknul.


 celkové hodnocení autora: 95.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 19 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Charlotte vL 18.10.2010, 17:20:41 Odpovědět 
   Snad pětkrát (možná víckrát) jsem se k tvému příběhu vrátila, abych si ho přečetla a konečně si na něj vytvořila názor. Ani teď si jím vlastně nejsem jistá. Při prvním čtení se mi to zdálo jako nechutný horor, u kterého jsem ani neviděla smysl (o Harlekýnovi jsem tohle doopravdy nevěděla). Ale říkala jsem si, že po Šalamounových slzách v tom musí být něco ukrytého, tak jsem tomu dala dva dny a zase se k tomu vrátila. A už to nevypadalo jako horor - trochu bych souhlasila s Karam Bollem, Tima Burtona mi to v jednu chvíli taky připomínalo. Ale pořád se mi tam něco nezdálo - nechápala jsem, co jsi tím chtěl říci. Nakonec jsem to (po několikátém čtení) našla. Možná že sice úplně blbě, ale našla...
Vypadá to sice jako děsivý horor, ale (jak to chápu já), klidně to může být i varování. Je sice hezké, že obětujeme svůj život někomu jinému (ať už se staráme o těžce nemocné nebo jsme beznadějně zamilovaní a vše dáváme jen jedné osobě), co z toho, když ztrácíme svůj vlastní život? Děti se společně starali o kost, přikryly jí, aby jí také nebyla zima, dali jí kus ze svého života. Tohle mám na tvých dílech ráda. Že je nejdřív nechápu. A že poskytují tolik možných výkladů. Děkuju

Jazyk - naprosto jsi mě tím dostal. Tahle by psal své balady Erben, kdyby se rozhodl pro prózu... Zvláštní stavba vět sama o sobe skoro buduje děsivou atmosféru

PS: tuhle větu jsem nepochopila
[cit]Ostrou kost, co z rozervaného masa při vrchu stehna tak nestydatě pučela co nějaké ohavně dychtivé tykadlo, zabodly děti do země[cit].

Nebylo by lepší:
[cit]Ostrou kost, co z rozervaného masa při vrchu stehna tak nestydatě pučela jak nějaké ohavně dychtivé tykadlo, zabodly děti do země[cit]

já vím, že máš zvláštní rukopis (a na mě dělá opravdu hodně dobrý dojem), ale tahle věta mě ze čtení doopravdy vyrušila

PPS: ale abych jenom nechválila... Trochu zkrátit některé pasáže by tomu neuškodilo...
 ze dne 19.10.2010, 23:18:16  
   Pantagruel: Děkuji za komentář. Jsem rád, že to bereš tak vážně, to mne těší. Jaké sdělení ten text obsahuje podel mne, to nepovažuji za tak důležité, a proto to tady ani nebudu rozebírat - myslím, že každé alespoň trochu dobré umělecké dílko by mělo promlouvat ke každému podle jeho vlastního ustrojení a světonázoru: pokud tedy tobě řeklo toto, O.k. a jsem moc rád.
Děkuji taky za uznání toho jazyka, ačkoli opravdu myslím, že Erben by prózu napsal mnohem lépe. :-)
Jo, ta věta jak cituješ, je tedy asi horší, protože se tam to "co" opakuje, a s tím zkrácením máš taky pravdu.
Ještě jednou díky za Tvůj zájem a pokusím se tedy přidat sem něco, co bude mít snad nějaké sdělení - mezitím jsem přispíval spíše věcmi, které jsou tak leda čistě pro pobavení.
 Karam Boll 11.10.2010, 14:19:06 Odpovědět 
   Vidím v tom rukopis Tima Burtona, zejména třebas Mrtvé nevsty nebo Ospalé díry, ale...
závěr mi přišel nemastný neslaný a to jsem se na něj docela těšil.
Jinak fajn počtení s vytříbeným jazykem. Dát tam hlas třeba Moravce, bylo by to jak vyprávění pohádky.
2
 ze dne 11.10.2010, 17:11:59  
   Pantagruel: Díky. Jo, na Burtona bych si v téhle souvilsosti rozhodně nevzpomněl, ale i to je na tom psaní dobré: že každý to uchopí po svém. Nicméně, kdyby to měl být žánr takový, jaký jsi zřejmě čekal ty, psal bych to vskutku úplně jinak a závěr by byl jiný. Zdravím!
 Lyrie 04.10.2010, 20:10:06 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Lyrie ze dne 03.10.2010, 9:04:37

   Depresívnějšího? Inu, dobrá, budu se těšit, nicméně - ačkoli to nebyl Tvůj úmysl - já se upřímně bavila. Děti jsou vykreslené vskutku jako děti - naivní, dychtivé, zvědavé a tak kruté, jak jen děti dokážou být. Celý příběh je pečlivě vystavený, líbí se mi nadhled a určitá shovívavost, s jakou je vypravován. Závěrečný smích Harlekýna opravdu mrazí.
 ze dne 04.10.2010, 23:33:25  
   Pantagruel: Vlastně se nedá říct, co byl nebo nebyl můj "úmysl". Nepíšu své věci s "úmyslem", že by měy působit tak nebo tak; napíšu to většinou, řekl bych, téměř právě "neúmyslně" a pak pouze mohu čekat, jak to zapůsobí. A různorodé reakce mne dost těší - člověk může mít radost, že jeho dílko není ploché a jaksi jednorozměrné, když dokáže u rozličných lidí vyvolávat rozličné emoce. (A k té depresivitě: rozhodl jsem se dát naopak radši něco veselého - ačkoli se bude jednat o černý humor :-) -, tedy jsem pro příště zařadil povídku Smolař Kája; snad se ti bude taky líbit)
 chris ONNE 04.10.2010, 17:01:58 Odpovědět 
   Zdravím!

Já zase takové kousky mohu! Rád si je přečtu, rád se na ně mrknu, ale málokdy jsem spokojený. A jak dopadl tvůj text? No, pojďme ho malinko rozpitvat…

Styl
Máš ho docela dobrý. Chyby jsem tam nezahlédl (což ale nic neznamená). Trochu mi tam ale vadily ty archaické výrazy, či spojení. Jenže ono to celkově podtrhuje atmosféru povídky a hodí se to, takže vlastně ti to ani nemohu vytknout, páč se mi to líbilo, jen mě to vytrhávalo z děje. Tudíž, problém je na mé straně.

Forma
Po estetické stránce (textové rozvržení povídky – odstavce) nemám žádný problém.
Ta říkanka, co se prolínala celým tvým příspěvkem, se mi hodně líbila. Zase takový detail, který však povídku posune do jiné roviny.

Děj
Možná bych to malinko zkrátil, protože se místy dějový spád tak nějak loudá. Ale byly by to jen takové minimální zásahy, protože to víceméně funguje.
Atmosféra je hutná a rozhodně povedená. Čtenáře pohltí a jen tak nepustí.

Motivace k dočtení
Rozhodně tu byla. Hlavně mě zajímalo, jak se bude ta noha krmit a musím s úsměvem připustit, že jsi to vyřešil víceméně stejně, jako já kdysi u své potvůrky… ;-)

Celkově
Jsem překvapen a celkově potěšen. Jak už Lyrie napsala, lze docela brzo určit, kam příběh směřuje, přesto jsem se bavil a četl jsem dál. Jen by mě zajímalo, jestli to bylo schválně, nebo ne.
Rozhodně by šlo ještě více naostřit drápky tvé povídky, ale uznávám, že už v této podobě jsou zatraceně ostré. Takže celkově se mi to fakt líbilo. Musím si tě zapamatovat a tu a tam se mé oko na tvojí tvorbu mrkne…

Přeji hezký den a ať múzy slouží nadále

Chris
 ze dne 04.10.2010, 17:12:59  
   Pantagruel: Ahoj Chrisi, potěšení je na mé straně. Jsem rád, že se ti to líbilo a za konstruktivní kritiku moc děkuji. Ano, máš pravdu: chtělo by to zkrátit. A co se týká toho (pokud jsem tu otázku správně pochopil), zda je záměrem, aby bylo brzy jasné, o co tu jde; tu odpovídám, že záměrem rozhodně nebylo vytvořit nějakou neprůhlednou záležitost na způsob detektviky apod. - Vím sám, že čtenář nebude na pochybách, kam děti mizí; nicméně tím raději si asi počká, co se stane, až zmizí to poslední :-D Tobě taky hezký den a přeji totéž.
 Radmila Kalousková 04.10.2010, 14:53:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radmila Kalousková ze dne 04.10.2010, 13:22:58

   Ano, máš naprostou pravdu, co se týká harlekýnů. Málokdo je takhle chápe. Ale mě už nějak odmalinka, když jsem je někde viděla, běhal mráz po zádech.
Ráda si tedy počkám na další příspěvky.
RK
 ze dne 04.10.2010, 17:05:18  
   Pantagruel: Ještě maličkost k těm harlekýnům - pokud má někdo rád dark fantasy obrázky, nemohu neuvést odkaz na mé nejoblíbenější fantaskní ztvárnění čehosi na způsob extrémního harlekýna - zrovna tohodle klaunského chlapíka si na obalu některé z proslulých "harlekýnek" neumím příliš představit. :-) http://rkpost.tripod.com/color/abyssal.jpg
 Radmila Kalousková 04.10.2010, 13:22:58 Odpovědět 
   No, nemám zrovna v oblibě takovéto hororové povídky, zejména s dětma. Ale musím uzvat, že je to psáno velice čtivě a poutavě. Dočetla jsem to do konce. Závěr Harlekýna je perfektní. To sedí a vůbec mě ta slova nezarazila, chápu je.
Posílám jedničku
RK
 ze dne 04.10.2010, 14:18:30  
   Pantagruel: Díky mnohokrát. Když zmiňuješ postavu Harlekýna (a jsem rád, že chápeš jeho řeč), možná bych využil příležitosti a řekl k téhle docela zásadní postavě pár slov; zvášť jelikož se tu objevila možná trochu nepatřičně "překvapujícně".
Harlekýn se proplétá bezmála všemi příběhy z mé povídkové sbírky "Smotek obludnosti" (budu se snažit z ní sem postupně přispívat, ačkoli přispívám i ze sbírky "Ad Absurdum", což je trochu jiná káva), přičemž někdo by mohl být zaražen, zná-li jméno Harlekýn v souvislostech poněkud jiných - a totiž co se týká milostných románků. Historicky však je "harlekýn" (ano, zde s malým "h") jakýmsi - pro mne například navýsost zajímavým - pohříchu temnějším typem středověkého blázna. Je známo, že úloha blázna spočívala především v jeho možnosti říkat "na plnou hubu", co by si příčetný člověk nemohl beztrestně dovolit: tedy zejména říkat pravdu. Harlekýni též spadají do této škatulky, jejich specifikem jest však, že se nezdráhají vyslovit pravdy nejodpornější, ba lépe: že právě v nich si naprosto libují, jedině z nich berou svou identitu, neznajíce ostatně zpráv jiných. Viz tedy zejména: harlekýni cobyzvěstovatelé špatných zpráv, jejichž kroky provází mor a zhouba. Na rozdíl od pohledu na blázna, vidíme-li harlekýna, nic dobrého to nevěstí; zbývá se odvrátit, pokřižovat a doufat v milosrdenství Boží - přičemž smích toho blázna znějící zpoza dává až příliš dobře na vědomí, co si o takových marných nadějích ten odporný blázen myslí...
No, v téhle milé postavě mám zakukleny ještě další významy, nežli tyto, které do ní vložila historie (pozn.: zejména se s postavou harlekýnů setkáme kolem čarodějnických procesů), nicméně v této povídce stál myslím za zmínku právě tento aspekt, příště - bude-li to na místě -mohu třeba vyzdvihnout jiný.
Ještě jednou díky, žes to dočetla a objektivně ohodnotila, ačkoli, jak píšeš, nemáš podobný žánr v oblibě.
 Aini 04.10.2010, 0:15:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aini ze dne 03.10.2010, 22:41:08

   To: Pantagruel

Ona ta bláznova slova na konci skýtají opravdu filozofickou úvahu o nutnosti početí v zájmu zachování lidského rodu a předpoklad přirozené smrti bez „nutné asistence." Kupříkladu nejen „v našich končinách" zásadní nesouhlas s euthanázií. Úvahy na téma, co je jednodušší, ovšem nebudu rozepisovat; zde mi nepřísluší zavádět toto téma. Možná další čtenáři?
A s těmi opravami – naprostý souhlas.
Děkuji
:-)
 Aini 03.10.2010, 22:41:08 Odpovědět 
   Stylisticky to jde, obsah jako takový se mi ovšem nelíbil. Přesto jsem dočetla do konce. Horor? Docela morbidní (až nechutný) příběh. Někdy i pohádky s výchovným koncem bývaly kruté...
Možná se opět mýlím, ale ve větě, kterou hodlám citovat níže zčásti, bych osobně napsala měkké i:
cituji: "A opět: byly by se kamarádi mnoho rmoutily," … konec citace. Byli by se … rmoutili… (navazuje na slovo „kamarádi").
Tak, více se těším na avizovanou povídku o Cestovateli.
:-)
 ze dne 03.10.2010, 23:49:34  
   Pantagruel: Díky za tvůj upřímný názor, který zcela beru. Je to hodně nechutné a hrubé (tedy je to zcela podle mého gusta :-)), proto jsem byl také mírně překvapen reakcemi úsměvnými (nicméně i těm rozumím, opravdu je to psáno poměrně s nadhledem a sarkasmem). Zkrátka tohle je žánr, který není pro každého, a bláznova slova v závěru díla mohou zarazit (tedy aspoň v Evropě a na Západě) kdekoho. Mimochodem je to (cosi jako) balada ze sbírky "Smotek obludnosti", což samo napovídá, že s tou nechutností ses strefila, a kde jsou ovšem i mnohem morbidnější záležitosti. Ano, Cestovatel je z jiného soudku, ale jelikož jsem ho zadával, pokud se nemýlím, dříve než Nevinnou hru, divím se, že ještě nevyšel; ale možná se mýlím - což se mi ostatně stává často :-) - koneckonců i v tom "rmoutily" jsem se tedy zmýlil, nebo spíš jsem to přehlédl - možná jsem tam měl napřed "děti" a pak jsem to nahradil za "kamarádi", ale už mne asi nenapadlo, že pak musím změnit v té větě další náležitosti (to je náhodou zajímavá věc: jak člověk opravuje a opravuje, chyby často spíše přibývají než ubývají; alespoň tedy já mám takovou zkušenost :-))
Ještě jednou díky.
 Lyrie 03.10.2010, 9:04:37 Odpovědět 
   Perfektní! Přiznám, že jsem se pod úsměvy docela bála, je to hezky, přitažlivě napsáno. Noha je vykreslena velice přesvědčivě, celkem se dá vysledovat, jak příběh bude pokračovat, ale to ničemu nebrání. Bláznova říkanka je uvěřitelná, taková dobová a skvěle ilustruje situaci. Bavila jsem se :-)
 ze dne 03.10.2010, 22:04:00  
   Pantagruel: Díky za komentík. Přiznávám, že jsem mírně překvapen typem reakce - zřejmě působí tato věc humorněji, než jsem myslel. :-D Ale to vůbec nevadí... :-D Příště ale stejně zkusím něco depresivnějšího ;-)
 Anna 03.10.2010, 0:51:52 Odpovědět 
   Skvěle se čte - důkazem budiž, že jsem "jen tak" nahlídla - a nepřestala číst, dokud jsem nedošla na konec.
Potěšující je i to, že pointa není skryta ve zcela poslední větě, jak bývá zvykem, i styl vyprávění, osobitý a podmanivý.
Povídka mi připomněla historky "urban legends" z "Černé sanitky". Jak už jsem řekla - čtivá, přiměřeně vtipná včetně nadsázky... nelze než doporučit.
 ze dne 03.10.2010, 21:58:38  
   Pantagruel: Díky za komentář i pochvalná slova. :-)
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
Projekt geniáln...
Charles
Intermezzo - 8....
Shanti
Dobrou noc, mil...
Arnold Different
obr
obr obr obr
obr

Neocortext14
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr