» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Manželství je památka na lásku."

H. Rowland

počet přístupů: 2141569

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Prašivá posádka - 5. díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Prašivá posádka

Kyako	publikováno: 17.10.2006, 15:49


	Tak jsme tam na pláži stáli a pozorovali mizící loď. Ne proto, že bysme naivně doufali, že se otočí a vrátí se pro nás, ale čistě jen proto, abychom něco dělali. Vydrželo nám to asi tak pět minut. To je dobrý. Pak se Mike svalil do písku. Já a Tutloun jsem následovali jeho příkladu: pěkně jsem tam vedle něho popadali. „Fajn.“ Výborně, Miku, začátky projevů ty máš holt vymakaný! „Takže co teď?“ Jo, mluví k věci. „Prozkoumáme ostrov.“ navrhl Tutloun. Ten na tom byl už hůř. Já doopravdy prahnu po dobrodružství, ale ne zrovna teď: na kost mokrej a uplavanej. „Co takhle tady prostě počkat, až náhodou někdo nepopluje kolem?“ zkusil jsem nevinně. Mike protočil panenky a zavelel: „Jdeme!“ A šlo se. Jak jsem tak ostrov procházeli, napadlo mě, že by nám tady vlastně nic nechybělo. Až na pár maličkostí jako: pitná voda, střecha nad hlavou, dost jídla – banánů jsem měli já, Tutloun i Mike plné zuby a bohužel tady nic jiného nerostlo. A určitě bych přišel na další nepodstatné drobnosti, kdybychom tu zůstali pár dní. Už jsem šli přes ostrov asi po třetí a Mikovi to nestačilo. Nechtěl asi věřit tomu, že jestli si nás nevšimne nějaká kolemolující loď, nemáme šanci. Následující události se odehrály tak rychle, že jsem si uvědomil, co se děje, až když bylo po všem. Najednou jsem všichni viseli hlavou dolů a kolem nás stálo spoustu zvláštních domorodců. Moc se mi to nelíbilo. Poslední dobou jde všechno moc rychle a já to nestíhám sledovat. To, co si většinou uvědomit stačím je, že jsem chtě nechtě zúčastněnej. Teď si ale moje mozkové buňky vzaly prodlouženou pracovní dobu, kterou zvládly v rekordním čase, a vysvětlily mi, že naši domorodci na nás mají chuť. Tutloun a Mike si to očividně uvědomili taky, protože když jsem se tak na ně koukal, měl jsm pocit, že zírám do zrcadla. Divoši nás sundali, šoupli do klece a odnesli si k sobě mezi roztomilé malé chýšky. Všiml jsem si, že domorodců tam je strašně moc. Určitě pár stovek. Nechápal jsem, jak jsme mohli chodit po ostrově, aniž bysme jejich přítomnost zaznamenali. Postavili nás stranou od osady. Ještě zkontrolovali, že nemůžeme utéct, a šli si udělat táboráček. „Jsme v háji.“ „Jo.“ „Jo.“ Ticho... „Co budeme dělat?“ „Utečeme.“ „Jasně, není nic jednoduššího! Tánhle je jenom pár stovek divochů, co se těší, až si nás dají k obědu!“ „Je večer.“ „Tak k večeři! Jednoduše se protáhneme mřížema, proplížíme kolem tamtěch tamhle, doběhneme nepozorovaně na pobřeží a přeplaveme do nejbližšího přístavu. Určitě pro nás budou mít dok. Ale co budeme dělat zbytek dne?!“ Ne že by to Tutlounovi nemyslelo, ale jeho nápad mě docela rozčílil. „Tak bysme to mohli aspoň zkusit.“ „Jo a až nás zastřelej šípem, porposit je, aby nám to napsali na symbolické náhrobky: Tady by leželi tři, co to zkusili, kdybychom je předtím nesežrali!“ „Hm...“ Ticho... Pořád ticho... Pak jsme se malikno rozpovídali. Tutloun to s tím útěkem myslel vážně a tak o něm básnil dál. Probírali jsme s ním všechny možné varianty útěku a některé by se možná i shledaly s úspěchem, kdyby ovšem několik detailů bylo jinak: kdybychom byli neviditelný, kdybychom uměli lítat, nebo kdyby si celý kmen kanibalů chtěl na pár dlouhých dní schrupnout. Bohužel. Mě zkrátka provádí smůla. Možná jindy, ale teď mě žádný spásný nápad nenapadl.


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

estel	11.11.2006, 15:08:22

Čte se to čím dál lépe, tohle je opravdu dobrý díl. Dávám jedničku a těším se na další.

Adrastea	17.10.2006, 15:49:34

Ten styl, jakým to je napsané, a vůbec i ten příběh celý je mi vážně sympatický... A dokonce se už i zpřehlednila ta přímá řeč, takže to je prostě paráda. :) Ještě se tam sice najde pár věcí k dobroušení, ale ty se určitě časem poddají. ;)


ze dne 17.10.2006, 21:06:31
Adrastea: Á, no vidíš! Na ty nespisovné a spisovné tvary jsem Tě taky chtěla upozornit, jenže nakonec jsem se nějak nechala unést tím, že Tě chci pochválit, a úplně jsem na to zapomněla. :P Ale to, že si to uvědomuješ sama je jen k dobru. :)


ze dne 17.10.2006, 20:56:11
Kyako: Jo, mám tam překlepy, to jsem zjistila až pozdě. A občas uteču z nespisovna zpátky k spisovným tvarům. Příště si to po sobě přečtu dřív, než to sem pošlu. Díky, chvála se čte hezky. ;-)