» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2141569

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Hit the road ::

Liliam	publikováno: 11.10.2010, 21:58


	Upíral oči na rozpraskaný asfalt silnice. I když se právě probudil, nemohl odtrhnout pohled. Prohlížel si Richarda, který ležel na bíle olemované krajnici. Nebo spíš to, co z něho zbylo. Vlastně ho neznal příliš dlouho, putovali společně pouhopouhý den, ale i ten připadal Sigfriedovi jako věčnost. Richard se za těch 24 hodin stal vlastně jeho jediným a nejlepším přítelem. Odvážil se přiblížit k hromádce pozůstatků a na chvíli se zamyslel. Obezřetně se rozhlédl, ale skrz rozechvělý horký vzduch nad vozovkou nikoho nezahlédl. Ne, na cestě je sice dlouho, ale zas takový hlad nemá. A přece jen nebude jako ti ostatní. Ti se už na jeho příteli zřejmě vyřádili v noci, když Sigfried klidně spal kousek dál v suché trávě. V duchu poděkoval za skvělé maskování a odvrátil pohled od mrtvoly. Je to sice nadmíru smutné a nepříjemné, ale bude muset ve své pouti pokračovat co nejdříve a opět sám. Jen co se probudil, znovu pocítil tu nepopsatelnou únavu. Stěží se vlekl a nemohl se zbavit lepivého pocitu všudypřítomné žízně. Už pěkně dlouho nezapršelo a ani teď se po nebi neproháněl sebemenší mráček. Krásné počasí nás zřejmě bude ještě chvíli provázet, pomyslel si. Slunce nad jeho hlavou jako by ho provázelo, kam se hnul. S jistou nadějí v očích se otočil, aby zjistil, jakou vzdálenost už dnes zvládl ujít. Pět metrů. To je slušné, oproti včerejšku rozhodně úspěch, jen tak dál. Na horizontu zahlédl stíny svých mlčenlivých společníků, kteří si zřejmě brousili zuby na zbytky jeho přítele. Odvrátil zrak a pokusil se zrychlit tempo. Čas od času ho na jeho cestě přepadla přemýšlivá nálada. Dumal nad cílem své cesty, smyslem bytí a podobných nesmyslech. Jako by nebylo důležitější starat se spíš o to, co musí dnes udělat, aby zítra mohl pokračovat v putování. Dnes ho nutkání přemýšlet pronásledovalo dvojnásob, zřejmě kvůli tomu rannímu incidentu s mrtvolou. Každodenní rutinu až doteď bral poněkud apaticky, samozřejmě a nijak ho nevzrušoval zažitý rituál. Stejně jako Richarda. Ale stačilo jen několik vteřin a doplatil na to. Sigfried se zachmuřil. Sám sebe ujišťoval, že příteli pomoci nemohl… Určitě ho dostali ONI, ti, kteří jdou po všech, jako je on a Richard. Byli však příliš rychlí i na to, aby si je dokázali jen lépe prohlédnout. Nebylo obrany. Snad jen slézt ze silnice. A Bůh ví proč, ale to se Sigfriedovi moc nechtělo. Na silnici minul ještě několik nešťastníků, kteří v noci dopadli jako jeho přítel. Pokaždé trošku zaváhal, ale nakonec se bez zastávek doplazil k jednomu z mála stinných míst. Vyčerpaně sledoval okolí. Vedro ho vysávalo. Cítil se pořád menší a menší, nutně potřeboval déšť. Už se nedokázal moc hýbat a i když mu v hlavě pořád vládla myšlenka na pokračování v cestě, už si nebyl jistý, zda dokáže rozpohybovat ztuhlé tělo. Ještě jeden horký suchý den a zemře. S prozřením ho náhle přepadla i bezmoc, hysterie. Vždyť nebude moct pokračovat dál! Nedokončí svou cestu! Roztřásl se po celém těle, sbalil se do klubíčka. Po chvíli vyčerpáním usnul. Probudilo ho pleskání kapek. Rozespale se rozhlédl a ucítil, jak se mu celým tělem rozlévá nová energie. Zaposlouchal se do dešťové symfonie, málem se začal kývat do rytmu průtrže. Tak se toho dožil! Teď už bude všechno v pořádku. Protáhl se do dálky, až si sám připadal větší než kdykoli dřív. Měl chuť co nejrychleji vyrazit, měl tolik síly, kterou mohl využít na své cestě! Vždyť za tou zatáčkou určitě najde to, co všichni hledají! Rozhlédl se, aby zjistil, zda ho někdo dohání. V proudech vody brzy rozlišil, že se skutečně někdo přibližuje. Sigfriedovi přeběhl mráz po zádech. Vášnivý impuls dorazil až do jeho mozku a on si uvědomil, co právě teď a tady chce. Jen zjistit, zda se blíží muž, nebo žena. Chvíli se usilovně snažil zaostřit na přicházejícího, ale brzy to vzdal. Nehodlal se omezovat nějakým bezvýznamným pohlavím. Koho to zajímá? Však si vždycky poradil. Svět přece patří jemu! Sigfried vytáhl tykadla, aby viděl co nejdál a vyplazil se vstříc své nekonečné cestě bez cíle.


celkové hodnocení autora: 98.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 25		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	02.11.2010, 9:42:17

AHoj, nejprve se mi zdálo divný, jak tam leží po silnici ti ostatní a s nikým to ani nehne, ale za chvíli mi začlo svítat, jak to asi bude. Hezký, pobavilo. RK

JRZee	13.10.2010, 12:29:21

Hit the road Jack, aneb ze života Trhače:)) Zajímavý námět, taky jsem začal tušit možná příliš brzy pointu, ale není jednoduché přelstít čtenářský důvtip, aniž by strádalo celkové vyznění... Jedna připomínka: Ve druhém odstavci se Ti objevilo "provázet/provázelo" hned ve větách za sebou. Možná by to uneslo synonymum...ale to je hnidopišství, které jsem si nemohl odpustit:)) Tvoje krátké příběhy se mi líbí, ale potěšilo by mě zase něco rozsáhlejšího. Přeci jen Vincent tenkrát nasadil vysokou laťku;)

chris ONNE	12.10.2010, 0:13:32

Zdravím! První odstavec byl opravdu vynikající! Moc se mi líbil a hodně jsem se “nažhavil“ na příběh. Jenže znáš to, pak přišlo malé vystřízlivění. Podlé mého tam uvádím až příliš moc informací, které čtenáře upozorní na tvojí pointu. Možná jsi to tak chtěla, ale v polovině druhého odstavce jsem už začal tipovat, o co půjde a tak nějak jsem vypadl z atmosféry. A pak už se to tak nějak veze… ;-( Na druhou stranu, máš tam pár docela dobrých momentek. Snad jsem tě nějak moc neotrávil, ale nechci ti zbytečně mazat med kolem pusy. Takto to jen vidí má maličkost… Přeji hezký nový den a ať múzy slouží nadále! Chris


ze dne 12.10.2010, 11:33:02
Liliam: Díky za komentář:) Ono s tím prozrazováním je to těžké... Když nenaznačuju, stává se, že to potom části čtenářů vůbec nedojde:)) Ale chápu, souhlasím:)

Šíma	11.10.2010, 21:57:14

Zdravím! ;-) Pěkně si se čtenáři pohráváš, jen co je pravda! Děj příběhu příliš neprozrazuje, o co jde a celý text vyznívá poněkud tajemně, přestože jde o pouhou pouť odněkud někam. Vnímavý čtenář začne brzy přemýšlet o tom, jaký že hrdina je středem zájmu tohoto kratičkého příběhu. Jeden by čekal, že půjde o člověka, ale neprozrazujme pointu, nakonec to stejně každého trkne (v různém stádiu rozčtenosti povídky)! Abych však jen nechválil, mám tu několik malých připomínek (nebo spíše kosmetických drobností): -- I když se právě probudil, nemohl odtrhnout pohled. -- ...nemohl od ní odtrhnout pohled. (Od čeho? Silnice?) -- Nebo spíš to, co z něho zbylo. -- ...co z něj zbylo. -- Na silnici minul ještě několik nešťastníků, kteří v noci dopadli jako jeho přítel. -- ...dopadli stejně jako jeho přítel.


ze dne 12.10.2010, 11:36:56
Liliam: Díky za publikaci i za komentář:) Já si prostě nezvyknu číst po sobě text víc jak jednou...:) S připomínkami souhlasím, asi by to bylo vhodnější:) Tak snad jsi při čtení moc netrpěl, ještě jednou dík!