|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Příběh mezi kapkami krve - závěrečná kapitola ::
Tak tohle je závěrečná kapitola, je trošku delší. Kočková unesla Kristinu, aby měla nad Magdalenou nějakou převahu a udělala, co po ní žádá. Edmond se utápí ve svém zoufalství a David, přítel Kristiny nechce zůstat stát v pozadí. Takže, jak to vše nakonec dopadne?
Předem díky za komentík
RK |
| |
|
|
Vydala se k jedinému místu, kde doufala, že Kristinu najde nebo alespoň někoho, kdo ji k ní zavede. Šla do herny Černá kočka.
Před hernou byl klid. Obešla ji okolo a vedle malého parkoviště našla kovové schodiště, natřené modrou barvou, aby ladilo s omítkou. Na podestě před vchodem pokuřovali dva vyhazovači. Vyběhla po schodech k nim. Ti odhodili nedopalky a obrátili se na ni:
„Kampak, máte pozvánku?“
„Jistě, už na mě netrpělivě čekají,“ usmála se. Chytila jednoho i druhého za bundy a přehodila je přes zábradlí.
„Tahle pozvánka stačí?“ neodpustila si.
Muži se vyhrabali na nohy a rychle běželi s křikem za ní. Na konci tmavé chodby se otevřely dveře a světlo z místnosti se vylilo do prostoru. Ve dveřích stál Garry: „Co se to tu děje?“ zahřměl. Magdalena už stála přímo před ním. Jeho rysy ztvrdly.
„To je v pořádku,“ hlesl na muže. Magdalena z něj cítila jakousi pokoru.
„Tudy,“ podržel jí dveře. Magdalena s uspokojením vešla. V malé kanceláři stála u mohutného stolu blondýna, u zdi se vedle Boxera krčil pobledlý a odevzdaný Krysař, který měl zápěstí omotané jakýmsi kusem látky.
„Vítej, si tu rychleji, než jsem čekala,“ přivítala ji Kočková
„Neměla bys své nepřátele podceňovat,“ odvětila Magdalena
„Neboj, to nedělám. Jinak bych nebyla tam, kde teď jsem. Pořádně jsem se připravila. A abys neřekla, že jsme tě pořádně nepřivítali…,“ pokynula ke Garrrymu a ten Magdaleně podal na tácu sklenici plnou červené tekutiny. Do očí se jí ani nepodíval.
„Tak na náš obchod,“ pobídla ji Kočková a zvedla svoji sklenku s brandy. Magdalena vzala sklenici a smočila v ní rty. „Studená,“ poznamenala a vrátila sklenici s krví na tác. Byla to lidská krev.
„Dalo mi dost práce, vymyslet, jak na tebe. Při tvých schopnostech…,“ pokračovala Kočková v naprostém klidu „ale každý má své slabé místečko,“
„Tak, bez toho zbytečného tlachání. O co ti de?“ zeptala se Magdalena na rovinu. Přešla ke slepému zrcadlu a pozorovala ruletu, jak se divoce roztáčí a jak krupiéři mají plné ruce práce s žetony.
„Chci být to, co ty?“
„To co já?“ překvapilo Magdalenu „Proč?“
„To se ptáš ty? To je přece jednoduché. Už teď mám velkou moc a vliv, a co bych všechno mohla mít, mít tvoje schopnosti a věčné mládí!“
„Nevíš, co chceš. Kdybys tušila, jaký to skutečně je, nechtěla bys to.“
„Mýlíš se, nevíš o mně vůbec nic.“
„Ani ty o mě a tomhle životě. Tohle neudělám.“
„Ale ano, uděláš! Chceš zachránit svoji přítelkyni, ne?“
Výraz Magdaleny se změnil. Už neměla náladu si hrát. „Už nehodlám diskutovat. Kde je?“
„Tady,“ zapnula malou obrazovku a Magdalena uviděla svázanou Kristinu sedět uprostřed malé místnosti.
„A proč myslíš, že to pro ni udělám. Je to jen člověk.“ namítla
„To sice nevím, ale je to tak, ne? Máš čas si to promyslet, ale čím déle, tím hůř pro ni. Má v sobě jistý jed, který se jí pomalu rozlévá do celého těla. Postupně zasáhne všechny orgány a jeden po druhým jí vypoví službu.“
Magdalena zavrčela. „Tak tohle chceš? Pak už ale nebudeš chtít budovat nějaké postavení, budeš toužit jen po jednom…“ vmžiku sáhla po Krysařovi a stála opět před Kočkovou i s ním. Boxer úlekem nadskočil.
Zablýskly se její špičáky a zakousla se Krysaři do krku. Ten se nestihl ani trošku bránit. Poznala, že krev ve sklenici byla jeho.
Garry ucouvl a pokřižoval se.
Zvedla oči ke Kočkový, která vše se zájmem pozorovala. Neviděla však odpor a hrůzu, ale takové zvláštní vzrušení. „Edmond“ prolítlo hlavou Magdaleně. Kdyby si vybral ji, předčila by veškeré jeho představy a potom bůh s lidmi. Odstrčila Krysaře, který přistál Boxerovi přímo v náručí. Naklonila se ke Kočkový tak blízko, jakoby ji chtěla políbit.
„Tak tohle chceš, krev?“ Hlavu sklonila nad její rameno a lehce se dotkla rty jejího krku. Kočková se chvěla. Přejela rty přes celou její šíji.
„Kde máš jistotu, že tě nezabiju?“ zašeptala
„Mám pro ni protijed“ a její hlas už nezněl tak jistě.
„A kde mám jistotu, že mi ho potom dáš?“
„Budeme si muset prostě věřit,“
„Dobře,“ odstoupila Magdalena a rozhlédla se po místnosti. Boxer i Garry stáli s otevřenou pusou. „Potřebuji tu sklenici,“
Garry ucouvl, aby byl od ní, co nejdál. Boxer se odlepil od zdi a podal ji sklenici s Krysařovou krví. Magdaleně v hlavě běžela spousta myšlenek. Jen získat trochu času a vymyslet, jak to s nimi sehrát.
„Určitě už víš, že to už neděláme postaru jako dřív. Stačí trocha tvé krve za cizí krev s kapkou té mé.“
Nápady z ní padaly úplně samy. Vzala sklenici, lehce se škrábla do zápěstí a nechala tam skapat dvě kapky. Pak ji donesla ke stolu a cestou se druhou rukou snažila natrhnout sáček s bílým práškem.
„Chci vědět, kde je ten protijed, protože, až dojde k proměně a tvé tělo bude v bolestivých křečích umírat, nebudeš mít čas mi to říct.“
„Potom to bude stačit,“ rozhodla Kočková
„On!“ vykřikla Magdalena a ukázala na Garryho. Všichni se na něj otočili. Toho využila a nasypala část sáčku do sklenice.
„On musí pryč, křižoval se, vše by pokazil.“ Kočková kývla hlavou směrem ke dveřím a Garry rychle zmizel.
Magdalena došla ke Kočkové. „Už není cesty zpět,“ a zakousla se jí do krku. Další dávka teplé krve ji dělala dobře. Zabít či nezabít. Vzhlédla k obrazovce, kde byla vidět Kristina, zahlédla však také jakýsi tmavý stín. Věděla, kdo to je. Teď si byla jistá, že ať udělá cokoli, podaří se to.
„Cítíš, jak je ti slabo?“ zašeptala Kočkový do ucha. Měla chuť si s ní pohrát. „Srdce ti divoce buší a jsi jen krůček od smrti. Nohy i ruce ti ztěžkly.“
Kočková hltala všechny její slova. Vše, co jí našeptávala, cítila, protože tomu věřila. Přestože nebyla ani v nejmenším ve stavu, v jakém se nacházela Magdalena, když byla skutečně na prahu smrti.
„Stále jsi tak pevně rozhodnutá?“
„Ano,“ odpověděla chvějícím hlasem.
„Hmm, ale upírům se nedá věřit. Stačí chvilenka a jsi mrtvá.“ Zorničky Kočkový se rozšířily.
„Ale dobře,“ pokračovala „teď musíš tohle vypít,“ podala ji sklenici.
Vzala si ji a pila. Odporná chuť ji dávila, ale snažila se to překonat.
Magdalena musela hrát na čas, musí čekat, až droga začne působit. Kočková vypila stěží polovinu a lehce zavrávorala.
„Posaď se, ještě pokračuj.“ vybídla ji Magdalena. Kočková skutečně zatnula zuby a znovu se napila.
Mezitím začínala mít Kristina už bolesti, zrak se jí rozostřoval. Věděla, že do místnosti někdo vešel. Zvedla hlavu a zadívala se na vysokého muže s tmavými dlouhými vlasy. Poznala ho. Nevěděla, jestli se má bát nebo se radovat, ale bolest ji přehlušila veškeré myšlenky. Upír byl hned u ní a uvolnil ji roubík a provaz, kterým byla připoutána k židli.
„Máš v krvi jed,“ poznal upír.
„Tam,“ zašeptala a těžkou chvějící se rukou ukázala na trezor.
Edmond si stoupl před něj a násilím ho otevřel. Zevnitř vyletěl malý šíp, jehož hrot byl smočen ve svěcené vodě. Kdyby uhnul, zabil by Kristinu. Vmžiku po něm chňapl, aby zmírnil náraz do těla. Šíp se mu zabodl hluboko pod žebra. Hrot ho pálil a ránu doslova rozežíral. Vzal šíp a za nelidského řevu si ho rychle vytáhl z těla. Kdyby tam stála Magdalena, zasáhl by ji přímo do srdce.
Klesl na kolena a bolest ho spoutávala. Kristina vše sledovala, nemohouc nic dělat. Přinutil se vstát, nohy i ruce se mu třásly. Vyndal z trezoru malou lahvičku a injekční stříkačku, naplnil ji a vpíchl obsah Kristině. Pak klesl k zemi a omdlel.
Kočková zatím čekala na zázrak nového zrození. Dávka, kterou ji Magdalena nasypala do sklenice, byla nebezpečně vysoká. Kočková cítila, že se s ní něco děje. Brzo podlehla víře, že už je skutečným upírem.
„Ano, cítím, jak jsem silná!“ začala se nepřítomně smát a křičet: „Ano! Ano!“
Garry, který stále jako věrný stín čekal za dveřmi, vběhl do místnosti. Uviděl Krysaře, který stále ležel schoulený na zemi a Boxera s vyděšenou tváří. Zdálo se, že Kočková je v jakémsi transu. Magdalena stála hned před ním a přitiskla ho za krk ke zdi.
„Tiše, teď ji nemůžeš rušit,“ usmála se a vychutnávala si to trapné divadlo. Pomalu ho pustila a chystala se vzdálit.
„Chci to vyzkoušet,“ volala zcela bez sebe. Došla k Boxerovi a začala se po něm sápat, aby mu mohla prokousnout krk.
„Bože!“ zakřičel Boxer, odstrčil ji na zem a vyběhl z místnosti.
Otevřenými dveřmi k nim začaly doléhat sirény policejních vozů, hlasy a rány. Magdalena se polila zbytkem krve ve sklenici
„Jste v pořádku?“ přiběhl Garry Kočkový na pomoc „To je policie, musíme zmizet,“ pobízel ji, aby se zvedla „musíme odtud, pomohu Vám,“
„Mě nedostanou. Já jsem nesmrtelná a navždy mladá!“ a začala se sápat po Garrym. „Cos jí to provedla!“ rozkřikl se směrem, kde stála Magdalena. Ta už tam však nebyla.
Vyběhla najít Kristinu a Edmonda. Dveře ukryté za velkým regálem hned vedle kanceláře objevila snadno.
Vrazila dovnitř a našla Kristinu, jak se sklání nad Edmondem.
„Kristo! Ede!“ běžela k nim „Jsi v pořádku?“ zeptala se Kristiny
„Zachránil mi život,“
Edmond ležel v kaluži krve. Sice ztěžka, ale dýchal. „Ede,“ zvedla mu hlavu. „Jak ti můžu pomoci,“
„Krev,“ zašeptal
„Co mám teď dělat?“ ptala se nahlas sama sebe
Zesláblá Kristina vyhledala její oči. Podívaly se na sebe a obě věděly, co chce Kristina udělat. „Nic jiného nejde,“ rozhodla Kristina a přiložila mu svoje zápěstí k jeho ústům. Zasykla bolestí. „Ten jed mu neublíží?“
Magdalena zavrtěla hlavou. Edmond svíral její ruku stále silněji. Síla se mu vracela, i když bolest nepolevovala. Kristině začalo být mdlo a očima prosila Magdalenu, aby to zastavila.
„Stačí,“ vykroutila mu její ruku ze sevření.
Edmond se pomalu posadil.
„Je ti líp? Je tu policie, musíš zmizet. Zvládneš to?“
„Jistě, děkuji,“ otočil se ke Kristině.
„To já taky,“ odpověděla mu.
Pomalu se zvedl a tiše a neviděn odešel.
Magdalena vyběhla na chodbu, kde potkala detektiva Reinera. „Detektive!“ vykřikla s hraným strachem a úlevou v očích.
„Magdaleno,“ otočil se. Rozběhla se k němu a objala ho kolem krku. „Bylo to strašné,“ vzlykala.
„Už je to v pořádku,“ tišil ji „Jste zraněná?“ ptal se, když viděl její zakrvácený výstřih i ruce.
„Ne, to není moje krev. Stále říkali, že jsou upíři a já také a nutili mě pít krev. Jsou šílení!!!“ třásla se přesvědčivě Magdalena.
„Už se nemusíte bát, kde je slečna Johnová?“
„Pojďte,“ zavedla ho ke Kristině.
Ten ji vzal do náručí a nesl ji ven. Venku bylo úplné pozdvižení. Okolo herny stálo přes pět policejních aut a tři sanitky.
„Kristino!“ objevil se David, který čekal u jednoho z policejních vozů „Jsi v pořádku?“
„Ano, budu, neměj strach,“ odpověděla. Detektiv ji položil na nosítka, aby ji naložili do sanitky.
„Pojedu s ní,“ rozhodl David.
„Davide,“ zastavila ho Magdalena „neposlechl jsi,“ usmála se „díky.“ David se také usmál, pokýval na souhlas a nastoupil do sanitky.
Magdalena ještě viděla Kočkovou, kterou museli připoutat k jednomu nosítku. Stále vykřikovala, že všechny zničí a pochutná si na jejich krvi. Odvezli ji rovnou do psychiatrické léčebny.
„Tak,“ pochvaloval si komisař Kulich, který u takovéhle akci nemohl chybět „a můžu v klidu do důchodu. „A jak jste se jednou zmiňovala o tom vnitřním, můžu všem oficiálně oznámit, že my jsme z toho vyšli s čistým štítem. Mám z vás radost. Ještě sice nemají všechny důkazy, ale prý už se pod někým láme lávka.“
„Jak jsi vlastně věděl, kde budou, Reinere?“ zeptala se Blechová
„Risknul jsem to. Když mě ten mladík zavolal, co se stalo, napadlo mě, že můžou být tady. Ten tip jsem dostal právě od ní,“ pokýval směrem k Magdaleně.
Ta uviděla, že se na ni dívá, na dálku mu poděkovala a zamávala. Pomalu se vzdálila a vyšla na blízký kopec.
„Je ti líp?“ sedla si vedle Edmonda. Rána byla sice stále otevřená a bolestivá, ale oba věděli, že se to spraví.
„Jde to. Díky, žes mě zastavila, tam s Kristinou. A taky za to, cos mi večer řekla. Měla jsi pravdu a já jsem to nezvládl. Promiň.“
Dala mu prst na rty. „Jsi tady, ne? Udělal jsi víc, než jsi musel, už o tom nebudeme mluvit. Odjedeme spolu,“ políbila ho.
„S takovou přesvědčivou herečkou? Ó detektive, jsou šílení!!! Bylo to strašné,“ napodoboval ji „abych nezačal žárlit.“
„Jsem prostě dobrá a ty si mě budeš muset hlídat“ usmála se.
Edmond ji položil na popadané zšedlé listí a začal ji líbat.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
