» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141570

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Cesta ::

Kaunaz Isa	publikováno: 11.10.2010, 0:23

...


	Ještě jsem si nezvykl. Znova. Aspoň tma zdá se být stejná. Narychlo vypakovaný z domu vysedávám důlek na sedadle pozorovacího stanoviště V – vlak. Naštěstí se zrovna nic neděje. Ani kdybych zavřel oči, neucítím ten fascinující pohyb atomů směrem k Brnu. Ne, musím si je představovat. A to též nejsem zvyklý. Hudba, na tu si vzpomínám. Hlasitá a ve chvílích nedostatku slov často zmiňovaná. Nástroj asociací. Klasická ukázka budoucího znehodnocení těla. Hudba. Ano. Zanedbaná, ale to jí nevadí. Věčná křivka dekadence mířící mimo umění. Občas proletím kolem ní. Jen tak, abych se ujistil. Proto zvedám zrak a sleduji bílou na modré. Být si jistý má své výhody. Kolem mne proudí lidé, ne ve velkých molekulách, ale přece jen jsou to oni. Vidím jim to na očích. Taky hodlají někam cestovat, a tak čekají. Noční Břeclav si pamatuji z výhledu skrz prosklené zasouvací dveře. A to stačí. Čas nemilosrdně bliká. Být digitální znamená hledat nová spojení s hororem. Ještě můžu dlouho stát. Stát s krosnou položenou na podlaze. Tak si to pamatuji. Chci už být v Brně a začíná mi být horko. Krosnu nesudávám. Čekám, až všechno splyne v „nepamatuji se,“ které zmutuje do „asi to nebylo důležité.“ Ještě jsem ale tady, takže si pamatovat musím. Aspoň už vím, kde mohu na svůj vlak čekat. Přesunuji se. Hvězdy nejsou skrze ohlašování zpožděných vlaků vidět. Sleduji exoticky vypadající soupravu. Je z Rakouska, kam se touží vrátit. Nedivím se jí a dál čekám na svůj vlastní spoj. Krosna na zádech tlačí a já kontroluji modrobílo. Zatím mám štěstí, vlak do Brna minuty navíc nevyhrál. Už vidím, jak na mne v dálce mrká. Bude dost místa? Stát cestou do Brna, krosnu na zádech – vzpomínám si. Sedím a mezinárodní záruka mého zjevení se ve Městě se pomalu rozjíždí. Tak ne. Další ze série čekání. Okno je nepoužitelné – vidím jen svůj odraz. Nesnáším vlastní odrazy. Dokonce i v soukromí. Vlak se postupně plní. „Haló,“ chce se mi řvát. „Já sedím.“ Jenže ve skutečnosti není čím se chlubit. Jako kdyby cizinec čekal na určitý počet cestujícíh – teprve teď se vlak dává do pohybu. Žádné sci-fi, dodržujeme hranice reality. Kdesi z asociací se vynoří Stromovous a zamračí se. Pošlu ho pryč. Světla a tma. Často já sám. Nudný pohled z okna definitivně škrtám z nabídky a soustředím se na hudbu. Primitivní dle některých kritérií. Ideální volba pro cestování. Pamatuji si, že tento überrychlík nikde mezi Břeclaví a Brnem nestaví. Mimo jiné věci to znamená úsporu času. Budu ho muset promrhat až v Brně. Ve sluchátkách se vyměnili interpreti a já začínám přemýšlet, kdy během cesty zemře moje víkendové já. Už ho přeci nepotřebuji. Sám vedu ruku s nožem, jen abych si uvědomil, že víkendové já umřelo ve čtvrtek. Škoda. Až přijedu do Brna, připiju mu na lehkou cestu do záhrobí. Víc už nepíšu. Budoucnost může mít hezký obličej, ale toť vše. Vlastně by ještě neměla být mimo teorie. Proto v mozku zapínám program pozorování lidí a o nic jiného se nestarám. Zatím.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	02.11.2010, 9:40:59

Ahoj, prostě čtivé a pěkné, netřeba rozebírat. RK

Carolina	11.10.2010, 11:30:07

Ahoj, zajímavé a pěkné, přestože tam nejsou dialogy, upoutalo mi to. Dávám 1

Šíma	11.10.2010, 0:29:17

Je docela zajímavé, když se mi po publikaci objeví ve vzkazníku, že bylo publikováno dílo mého oblíbeného autora, které jsem sám publikoval! ;-))) Ale pro příště! Pro příště budu už přísnější, protože toto byla má... Premiéra! Hezký večer přeju a jedna docela obyčejná a nic neříkající čtenářská jednička je tam také, ale pšt!

Šíma	11.10.2010, 0:20:27

Zdravím! Hned na úvod musím zmínit, že tento komentář bude zcela šímovsky netypický, docela jiný a přelomový. Proč? Protože jsem dost váhal, když jsem se právě několik desítek minut "procházel" kolem dílek autorů čekajících na publikaci a váhal, do kterého se zakousnout dříve. A protože rád čtu Tvé texty, vybral jsem si toto dílko (a to ne zcela náhodou, ale čistě namátkově)... Líbí se mi Tvá cesta vlakem, ať už je vyjádřena jako určité podobenství, nebo další dávka Tvých čtivých absurdit. Dokonce bych si dovolil napsat, že je tento skromný text bez dialogů docela jiným šálkem kávy, než jaký jsem od Tebe zvyklý pít, tedy vlastně číst. Dokonce jsem ani po několikerém přečtení netušil, co bych napsal, přestože něco hmatatelně nehmatatelného ve mně Tvůj text zanechal, přestože jde o obyčejnou cestu vlakem až kamsi na hranici absurdna a jiné reality (byť je cílovou stanicí docela normální moravské město), ale kdo ví, z kolika realit se může skládat naše všední životní realita... P.S. Překlepů a chybek jsem si nevšiml, snad za to mohou mé unavené oči (dneska tu sedím už asi čtyři hodiny v kuse), snad je to tím, že se mi text dobře četl a nikde jsem se nezadrhl, ba ani nad ničím nepozastavil, jen jsem si říkal, jako bys to nebyl ty! Ale je docela možné, že jsi překročil svůj vlastní stín a dal se na jinou cestu! Prostě je to bez připomínek, ostatní nechť si proberou čtenáři...