|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: VI. Útěk ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Trittus
Na to, že je tahle kapitola podle mě vcelku nudná, je vcelku dlouhá (na moje poměry, přirozeně :D )
Ať se líbí! |
| |
|
|
Milovala Mars. Pohled na rudou planetu byl z oběžné dráhy skutečně velkolepý. Ledové čapky u magnetických pólů, statná pohoří a kaňony, se kterými se ty pozemské nemohly ani srovnávat. Nádherné panoráma narušovaly jen mohutné a hluboké lomy, nyní spíše opuštěné než plně funkční – nebylo už co moc těžit, člověk v záchvatu touhy po železné rudě z Marsu okolo roku dva tisíce sto vyčerpal devadesát procent zdrojů tohoto nerostu –, jenž obývali vyřazení roboti s IQ tykve a jen stěží byste našli ty fungující.
Těžko by si mohla vybrat lepší skrýš. Nikdo se o Mars nestaral, bylo to planeta k ničemu, ať už představy z prehistorie – počátek dvacátého prvního století samozřejmě nebyl tak vzdálený, nicméně vzhledem k prudkému technickému pokroku v padesátých letech se tak na přelom tisíciletí pohlíželo – říkaly cokoliv, Mars neposloužil k ničemu lepšímu, než ke stavbě obrovských kovových čtvrtí a přestavbě těch starších. Bez žádných pochyb by se dalo říci, že celý New York, včetně mořské části, byl postaven čistě ze surovin z krvavě rudého světa.
Přesto byl v dnešních dobách ponechán naprostému zapomnění.
Smůlou bylo, že kdyby se kdokoliv pokusil uhádnout, na jakém světě ve Sluneční soustavě se Tender ukryla, okamžitě by mu hlavou problesklo jméno Mars. Štěstí však spočívalo v tom, že najít miliardářku v hromadě suti, která dohromady tvořila kdysi, velice dávno, dobře obyvatelnou planetu podobnou Zemi, bylo jako najít hlavičku od špendlíku v kupě sena – v tomhle případě byla i jehla moc velká –, takže byla opravdu v bezpečí.
Jak čekala, Iana nechytili. Když okamžitě smazala veškerá data, celá její organizace jednoduše sublimovala. Pokud by se někdo jednoho z bývalých členů zeptal, on by nic nevěděl, a i kdyby ano, nic by neřekl. Nic se totiž nedalo ničím podložit.
SpaMo nyní může Endonové vlézt na záda. A Den taky.
Překazil veškeré její plány a to takovým způsobem, že se cítila nehorázně pohoršena a zneuctěna, už kvůli svému původu.
Tam, odkud pocházela, mudrci říkávali: „Někdy jsme příliš inteligentní, abychom si všimli primitivnějších věcí. Proto se nesmíme příliš stýkat s lidmi. Způsobilo by to katastrofu na obou stranách.“
Tehdy to nechápala, poněvadž se jako správná příslušnice své rasy nikdy nesetkala se skutečným člověkem. Ale teď to dokonale dávalo smysl.
Ach jo…
Přemýšlela, co bude u všech lidských bohů na Marsu dělat. Základna byla velká, a se vším potřebným zavrtaná hluboko v jednom z horských masivů, to ovšem neznamenalo, že se tam nebude nudit.
Šíleně nudit.
Mohla by se vrátit domů. Ale s nepořízenou? Na to nesmí ani pomyslet. Tři roky se učila, aby zvládla všechno, co na ni na Zemi čekalo při plnění úkolu a přivedení Iana na její rodný svět. Všechno měla tak dokonale vymyšlené!
No tak, Tender! Teď nemá smysl se zpytovat. Prostě se tak stalo. Musíš se s tím vypořádat a nalézt způsob řešení! přikazoval přísný hlas uvnitř jejího mozku.
Však ona na to přijde. Měla ale málo času na zkonstruování nového plánu. Doslechla se totiž, že o Dena usiluje i další bytost, kterou neznala, ovšem podle pouličních pohádek vládne jakýmsi podivným schopnostem. Babské povídačky, přirozeně, jenže i tak musela brát konkurenci v úvahu.
Každopádně se má Ian na co těšit.
*
Konečně! Správce byl sice vzhůru, ale koukal na porno a onanoval; přesto byl Ian zachráněn.
Polekaný mužík ihned zavolal policii, poněvadž si o Denovi myslel bůhví co, když ten se mu snažil vysvětlit, jak se na vysokým plotem ohraničené skládce odpadů ocitl, čímž odstartoval předlouhý řetězec událostí, kdy Ian cestoval od úřadu k úřadu a z jedné policejní záchytky do druhé – nenáviděl byrokracii –, až se dostal k Dartingsonovi. Smradlavý, špinavý, upocený a uhnaný pomalu k smrti, ovšem přece tam byl.
„Proboha, tak tohle jsem tedy nečekal ani v nejmenším,“ dramaticky spráskl ruce překvapený, evidentně před chvilkou probuzený Dartingson, v tentokrát hnědém obleku s oranžovou košilí a křiklavě modrou kravatou podle nejnovější módy (tedy co Ian stíhal sledovat); když mu všechno dovyprávěl.
Na toto konstatování Den jen pokrčil rameny.
„No, jsem nesmírně rád, že jste to v pořádku přežil. Rád bych se vás zeptal na několik věcí, ale hádám, že zrovna nejste v takové kondici, abyste mi mohl dobře odpovídat. Pokud ne, i tak byste si po tom všem měl odpočinout. A pokud vám to nebude vadit – no vlastně i když bude, nedá se nic dělat – přidělím vám osobního ochránce. Robota, v jeho přítomnosti budete v naprostém bezpečí,“ stiskl nějaké tlačítko na klávesnici ovládacího panelu a hned potom se v místnosti objevil zbraněmi ověšený, zřejmě velmi pohyblivý stroj s hrozivými červeně svítícími kamerami místo očí, a pak Dartingson pokračoval: „Nicméně mi opravdu vrtá hlavou otázka teleportace. Bojím se, že když byli schopní plýtvat energií a teleportovat obyčejné střepy až na skládku, když mohly klidně skončit v nejbližší popelnici, potom si vás teleportují z bytu kamkoliv a Zabiják, jak říkám mému oblíbenci,“ ukázal na robota, „s tím bohužel nebude schopný nic udělat. Ovšem s vašimi informacemi je brzo dostaneme. Všechno vyřešíme zítra, nyní musím zařídit pátrání po Tender Endonové, tak se dostavte ve dvanáct dopoledne, prosím. Dobrou noc.“
Dartingson si ještě zívl a pak zmizel ve stejných dveřích, ze kterých předtím vyšel Zabiják. Ten se na něj upřeně díval a Ian dostal nepříjemný pocit, že si ho měří.
„Prosím, následujte mě. V následujících dnech vás budu provázet na každém kroku, proto bych si přál, abyste se pokusil s mojí přítomností co nejdříve vyrovnat. Jinak jsem vám plně k službám, jestliže to nebude v rozporu s mým úkolem chránit vás za každou cenu.“
„Jistě. Eh… pokusím se zvyknout si. Opravdu se mnou budeš při… všem?“
„Definujte.“
„To je jedno, beztak ano.“
„Ještě něco, pane? Rád bych vyrazil do vašeho domova,“ řekl droid až netrpělivým, jinak bezbarvým hlasem.
„Vlastně by mě zajímalo, kolik kreditů takový model jako jsi ty, stojí.“
„Moje cena je nevyčíslitelná. SpaMo Systems mě vytvořilo samo, čili pan Dartingson neplatil za nic víc, než za velice unikátní součástky a montáž. Nyní vyrazme.“
Robot ho popostrčil k východu, a podobným způsobem do Iana strkal celou cestu, vyjma části v aerotaxi.
Den si při sprše, kdy Zabiják neustále civěl na jeho penis, uvědomil, že se mu život opravdu změnil.
*
Tender se již nemohla divit, proč se Ian v její Kobce pokusil o sebevraždu.
Svou tajnou stanici na Marsu totiž vlastně nikdy nenavštívila a nyní zjišťovala, jak brutálně nechutné bylo zůstat zavřený v malém bytě, ze kterého alespoň prozatím nebylo úniku.
Ovšem ona se s tím smíří. Aspoň bude mít dostatek času, aby vymyslela svůj plán, což by na Zemi moc nešlo. Zatím jí také dost hrálo do karet, že se nikdo o žádnou Tender Endonovou nezajímal. Strašné ale bylo, že ilegální přípojku k holonetu mohla využívat jen několik desítek minut, jelikož poptávka po objemných datových souborech z Marsu byla nanejvýš podezřelá a ochranné systémy by si toho do třiceti minut bezpochyby všimly.
A přežít bez holonetu včetně podstatných informací bylo přespříliš náročné, když byla Endonová zvyklá na neomezené služby s VIP předností.
I na to si bude muset zvyknout.
Další nepříjemnost představovala samota. Bylo obtížné obejít se bez denní dávky vraždění svých nepřátel, zapomenout na gangsterské intriky a nemyslet na své oblíbené nájemné vražedkyně, pro které měla slabost.
Teď už nic z toho neexistovalo. Jen její bohatství zůstalo, možná i věhlas, nicméně z toho nyní nemohla těžit.
Pouze mozek jí mohl bezpečně sloužit.
Ano, na svou inteligenci se vždy mohla spolehnout. Však byla velmi silnou ženou – když to tedy brala z lidského hlediska, protože ve skutečnosti jako žena jen vypadala – a pokud se mohla rok přemáhat, aby Iana nezabila za jeho příšerné vlastnosti, jako byla dětinskost a kolikrát naivní hloupost, čímž by se okamžitě, ale v nepravou chvíli prozradila, zvládne i všechno ostatní.
Překvapilo ji, že se ještě neobjevil její pán, kterému složila. Věděla toho o něm málo, každopádně nepocházel z jejího světa. Vybral si ji náhodou.
Tender Endonová zavřela oči a začala vzpomínat.
Ten den bylo na Cyprinu vyloženě hnusně. Pršelo jako z konve a kanalizace nestíhala odvádět zkalenou vodu, ač byla velice dobře vystavěna.
Tender byla jediná na ulici, už se skoro stmívalo, což spolu s deštěm a podmračenou oblohou vytvářelo šedivé přítmí, ale to jí ani zdaleka nevadilo. Byla to jedna z jejích zvláštností.
Kanály se definitivně ucpaly a za chvíli se musela brodit po kolena vysokou řekou špinavé vody. Ovšem i to ji neznepokojovalo.
Náhle dostala pocit, že není sama. Její vyostřený instinkt volal na poplach, za ohbí ulice čekala nějaká osoba. Nic příjemného z toho ale nekoukalo.
Zpomalila a připravila se na svou obranu.
To jí záhy zachránilo život, protože se zpoza rohu vyřítily dvě bojové jednotky s vyloženě vražednými úmysly – divila se, že jdou zrovna po ní, ovšem vždyť pouličním barbarům bylo jedno, kdo bude jejich další oběť –, přičemž první z nich, zabijácký robot s čepelemi místo rukou, provedl rychlý výpad, aby jí rozpáral břicho. Uskočila, sklonila se k zemi (takže se skoro celá ponořila do vody) a obratem mu podkopla nohy. Droid se však jen mírně zakymácel, ale přesto na chvilku ustoupil. Druhý, jenž měl namísto levé horní končetiny nástroj podobný sbíječce a na pravé malou, ovšem zcela jistě neskutečně ostrou sekyrku, se rozmáchl za účelem podříznout křehký krk Endonové. Ta se jeho útoku lehce vyhnula a prudkým pohybem mu vrazila prsty do kamer, čímž jej bezpečně znevýhodnila.
Čepel se ale již dávno vzpamatoval a nepozorovaně se vplížil Tender za záda, natáhl se a sekl.
Mlaďoučká „žena“ si příchozího nebezpečí včas všimla, rychle si dřepla a překulila se z dosahu čepelí.
Dřív, než si Čepel uvědomil, že jeho kořist zmizela, už rozřezával kovovou lebku svého zmateného kolegy, kterého sekundu před útokem zezadu Tender vyřadila z boje. Nyní ho dodělal a stroj se s tlumeným rachotem složil do vody. Byla z něj kupka šrotu.
Endonová využila momentu, kdy byl fungující bot překvapený výsledkem svého výpadu, a silně ho udeřila do zad v místech, kde měl energetický zdroj. Cítila, že pronikla pláštěm, rychle prohmatala vnitřek, a když našla, co hledala, v prstech rozdrtila robotovo „srdce“.
Objevil se mdlý záblesk a pár jisker, jež ale neměly vzhledem k dešti dlouhého trvání. Droidovi okamžitě selhaly veškeré systémy a taktéž upadl do kalné hladiny řeky.
Tender jen stála, rychle oddychovala a jen čekala, až poklesne hladina uměle vyrobeného adrenalinu v její krvi, jenž se uvolňoval ze zásobníku sousedícího s ledvinami, které byly také pouze umělé a tak tento hormon nemohly přirozeně produkovat.
Uvědomila si, že na ulici byl ještě někdo. Otočila hlavou a sklouzla ledovým pohledem na postavu v kápi pravděpodobně mužského pohlaví, který celou scenérii pozoroval. Do tváře mu však vidět nebylo.
Přistoupil k ní a zeptal se, jestli je v pořádku.
„Umím se o sebe postarat sama, tak se nestarejte. Kdo jste?“štěkla.
„Toho jsem si všiml,“ zasmál se. „Svou identitu vám nemohu prozradit, ovšem líbila se mi preciznost vašeho boje. Na Cyprin jsem přišel, abych hledal bytost, která by mi pomohla chytnout jistého člověka…“
Tender se raději probrala ze svých vzpomínek. Nemělo smysl připomínat si den, kdy ji naverboval.
V křesle se schoulila do klubíčka a snažila se vymyslet, jak vyřešit přítomnost. Minulost pranic neznamenala.
Slovy se nedalo vůbec říci, jak moc ji štvalo, že příliš kopírovala situaci Dena před jedním jediným dnem.
Celé to utíkalo tak rychle…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
94.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
