obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Chceš realizovat své sny? Probuď se!"
Joseph Rudyard Kipling
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392454 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Živí a mrtví ::

 autor Trenz publikováno: 26.10.2010, 20:54  
 

Kapitola čtrnáctá
Živí a mrtví

Okolní krajina byla ponořena do tmy a jako jediné světlo sloužilo světlo z měsíce a hvězd. Ležel na zemi pokropené jarním deštěm. Přerývavě dýchal a hrozně ho bolel levý bok. Položil na něj levou dlaň, a když si ji posléze přitáhl k obličeji, spatřil krev. Pokusil se pohnout. Doplazit se do vesnice, kde by mu pomohli, avšak neměl sílu. Rychle ztrácel krev.
„Takhle tedy zemřu? Zastřelený v lese po všech těch dobrých skutcích, které jsem vykonal?“ byla jeho poslední myšlenka, než zemřel.

Když znovu otevřel oči, ležel v nemocnici. Pohnul se, ale bolest necítil. Vyhrnul si košili. Ani stopa po střelné ráně. Byl to snad jen sen? Co pak ale dělá v nemocnici. Dovnitř vešel lékař.
„Jsem rád, že už je vám líp, Adame. Měli jsme o vás strach, když jste zkolaboval uprostřed rehabilitačního cvičení s panem Orsonem.“
„Co se stalo?“
„Doufali jsme, že nám to řeknete vy. Pan Orson nám jen sdělil, že jste najednou ztuhl, rozšířily se vám zorničky a následně jste se skácel k zemi. Vyšetření nic neukázala.“
„Kdysi jsem těmihle stavy trpěl jako dítě, ale poté, co jsem začal brát léky, ustaly.“
„A berete je stále?“
„Ano.“
Doktor chvíli mlčel a pak řekl: „Pro jistotu si vás tu necháme přes noc na pozorování, a pokud se nebude záchvat opakovat, můžete se vrátit do práce. V opačném případě bychom udělaly několik dalších testů.“
Adam přikývl a doktor odešel. Adam si protřel kořen nosu. Doufal, že už se to nikdy nestane. Po čtyřech letech klidu měl přece nárok si to myslet. Prášky, které bral, aby ho ochránily před tzv. bludy, jež ho postihovaly a způsobovaly mu záchvaty, doteď zabíraly. Co se změnilo? Tedy krom toho, že věděl, že to nejsou žádné bludy, ale mrtví, kteří mu ukazují a nutí ho prožívat jejich smrt. Začalo to v jedenácti. Při oslavě přišla jeho první „smrt“, z které upadl na čtyři dny do komatu. Další úmrtí už jeho fyzický stav příliš nepoznamenaly, ale systematicky ubíjely jeho mysl. Z jedenáctiletého veselého chlapce se stal zamlklý a věčně zasmušilý mládenec, až to rodiče jednoho dne nevydrželi a zavedli ho k psychiatrovi, který mu okamžitě nasadil prášky. Když uplynul rok a záchvaty se nevrátily, byl propuštěn zpět do domácí péče s tím, že bude docházet jednou měsíčně na kontroly a to Adam dodržoval.


Sean zastavil koně a žasl, když před sebou viděl Lughův dům. Seskočil z koně a vydal se k domu. Vešel dovnitř a za stolem spatřil Lugha, který se tvářil nezaujatě, ale uvnitř ho cosi sžíralo.
„Čeká na tebe u sebe,“ oznámil mu Lugh, aniž by se na něj podíval. Sean se nezeptal, jak o něm ví. Vždyť to byla Maky. Beze slova kolem Lugha prošel, stoupajíc po schodech a míříc tak do pokoje Maky.
Došel ke dveřím. Byly pootevřené. Jen do nich lehce strčil, aby viděl do pokoje. Maky ležela přímo naproti dveřím. Její tvář byla bledá, takřka průsvitná.
„Pojď dál, Seane,“ uslyšel ji, ačkoliv nehýbala rty.
„Už jsi tak zlenivěla, že se ani neobtěžuješ s hýbáním pusy?“ rýpnul si, a vešel dovnitř.
„Jsem již příliš unavená,“ zněla odpověď.
„Aha. A tenhle malý trik s břichomluvectvím tě vůbec ale vůbec nevyčerpává, že?“
„Je mi líto tvé ztráty,“ její hlasem prostupovala lítost.
Sean jí chtěl něco zlého odvětit, avšak zarazil se. Nikdy neměl rád vyjadřování lítosti, neboť to považoval za akt pokrytectví, ale ve chvíli, kdy zůstal na světě úplně sám, si uvědomil, že to potřeboval slyšet. Možná mu Maky četla myšlenky, možná uměla číst v lidech, když mu říkala: „Rick tě měl rád, Seane. Jeho smrt je pro tebe bolestivá o to víc, že byl jediný, kdo ti zůstal. Všechny ostatní jsi od sebe odehnal. Přesto ještě není pozdě. Ještě máš naději na lepší život.“
„Lepším životem myslíš vrátit se k těm idealistům, kteří věří, že spasí Istrii?“
„Pokud tě budou mít po boku, mají velkou šanci na úspěch.“
„Proč já?“
„Je to tvůj osud.“
„Kecy!“ odsekl Sean. Maky nic neřekla, a proto Sean začal s tím, kvůli čemu přišel: „Argon tě chce, víš to?“
„Myslel si, že bys mě mohl přivézt. Ano, já vím. Vždycky jsem věděla, co Argon udělá. Jaký další krok bude a nikdy jsem ho nepřestala milovat.“
„Proč mi to říkáš? Hele. Moc dobře víš, že nejsem zrovna ten nejlepší naslouchač.“
„Víš, jaké to je všechno ztratit, Seane. Přišels o snoubenku, o přítele a Istrie tě připravila i o tvou kariéru. Jsme si hodně podobní. Já přišla o muže, kterého jsem milovala jako nic na světě, abych Istrii uchránila, ale místo toho jsem ji zničila.“
„Pořád nechápu, proč mi to říkáš? Nejsi ten typ, co by ztrácel své poslední dny ne-li hodiny, či dokonce minuty klábosením a litováním hříchů. To není ta Maky, kterou znám.“
„Ne, to není,“ pronesla Maky odevzdaně, aby vzápětí pokračovala: „Ta Maky, kterou znáš, je už mrtvá. Zbyla jen umírající žena toužící po odpuštění.“
„Obrať se na Universe,“ Sean se otočil s tím, že odejde, když uslyšel: „Universe už nic nepomůže. Už dávno ji pohltilo zlo.“
Sean se k Maky prudce otočil.
„Tak proč jsme tady?! Abychom přišli o ty, které nejvíc milujeme?“ rozčílil se.
„Istrie potřebuje královnu a Lily byla vybrána. Najděte Weisse a ten vás zavede k daru.“
„K daru? Jakému daru a kdo je to ten Weiss?“
„Je…je…“ začala mít problémy udržet nit svých myšlenek a Seanovi tak bylo umožněno nahlédnout do její mysli. Viděl její život v kostce. Výstup i pády, lásku i nenávist a ty tisíce mrtvých. Obrátil se mu žaludek a odvrátil zrak.
„Je jeden z nás, Seane,“ zašeptala pohybujíc při tom rty a poté vydechla a s jejím výdechem vyprchal i její život.
Stál tam ještě dlouho. Jako by věřil, že je to jen hra a Maky se probudí, vstane a bude znovu tak silná jako dřív.
„Když umře i někdo tak silný jako je Maky, jakou naději má pak Istrie na záchranu?“ pomyslel si Sean a s tou myšlenkou vyšel z pokoje, sešel po schodech a odcházel z domu, když Lugh znovu promluvil: „Nic není ztraceno, dokud existuje aspoň jiskra, která může zažehnout skutečný oheň.“
„Není žádná jiskra, Lughu. Jsem vyhaslý úplně stejně jako tvůj krb,“ odvětil mu Sean, dívajíc se přitom do jeho vyhaslého krbu. Když Lugh nic dalšího neřekl, Sean odešel.

Utíkal lesem štván jako divoká zvěř. Klopýtl, ale udržel rovnováhu. Ruce a tvář měl samý škrábanec od šlehajících větví a oblečení potrhané, ale utíkal dál. Upadl, když zakopl o vysutý kořen. Zakřičel a zasténal, jakmile zjistil, že si vymknul kotník. Ohlédl se. Blížili se. Musel běžet dál. Zatnul zuby, postavil se a běžel dál. Tedy spíš kulhal, ale víc dělat nemohl. Znovu upadl, avšak tentokrát již nevstal. Dohonili ho a obstoupili. Jeden z nich mu namířil na čelo a vystřelil.

Trhl sebou a vzápětí zasténal. Ležel na dřevěné podlaze a na hlavě se mu začínala tvořit boule. Pomalu se posadil. Nechtěl si kromě bolesti hlavy přivodit i žaludeční nevolnost. Jeho domácí by ho seřval, kdyby mu pozvracel podlahu. Když se mu hlava přestala točit, vstal a zamířil do koupelny, kde si studenou vodou opláchl obličej. Pohled do zrcadla ho vyděsil. Viděl sedmadvacetiletého muže s týdenním strništěm, s kruhy pod očima a rozčepýřenými vlasy. I děti ze sousedství by se ho lekly. Měl by se oholit. Vždyť mu dovolená dneska končí a nemůže do práce přijít takhle. Natáhl se po žiletce a vracel se rukou k bradě, když v zrcadle zahlédl muže. Rychle se otočil. Stál tam, díval se na něj a snad i usmíval. Přátelsky a skoro konejšivě.
„Kdo jste? Co děláte v mém bytě a jak jste se sem dostal?!“
„Postupně. Jmenuju se Gabriel, ale nechávám si říkat Cirkis a posílá mě za tebou můj pán, Adame.“
„Odkud znáte moje jméno a vůbec. Spojení ‚můj pán‘ se ještě používá?“
„Znám víc, než jen tvé jméno, Adame, a tam, odkud přicházím, je spojení ‚můj pán‘ často i tvrdě vyžadováno.“
„A co o mě ještě víš a odkud pocházíš?“ vyptával se ho Adam, myslíc si, že je to zase jeden z duchů, co se mu chtěl rejpat v životě.
„Vím, že vidíš mrtvé a nejen to. Ty zažíváš jejich smrti.“
Adam zalapal po dechu. Tohle žádný duch nevěděl. Každý žil jen v tom svém světě nezávisle od ostatních zbloudilých duší. I když jich stálo tucet vedle sebe, nevěděli o sobě.
„Kdo k čertu jsi?“
„Tvůj přítel.“


„Takže to ty jsi Adama přivedl do Istrie?“ zeptala se Sonya Cirkise.
„Argon si to tak přál, ale abych se jen nevymlouval. Bylo to i v mém zájmu.“
„To vysvětli.“
„Chyběl mi někdo, s kým bych si mohl popovídat. Pro Argona jsem byl jen nadaný sluha a já si v téhle zemi připadal tak sám.“
„A proto jsi sem přivlekl Adama? Nezdá se ti to trochu sobecké?“
„Hey. Pomohl jsem mu tím. Sice ho mrtví pořád navštěvují, ale už ho neubíjí tím, že mu vnucují svou smrt.“
„Že by byli Istrianští duchové vychovanější?“
„Jisté je, že jsme si prospěšní navzájem,“ vyhnul se Cirkis odpovědi.
„Proč ho Argon chtěl na svou stranu?“
„Někdy je docela dobré vědět, jací mrtví se kolem nás pohybují, a nikdo z nás nepochybuje o tom, že se kolem Argona pohybuje spousta mrtvých. Kdyby se Argon dostal do Nížiny duchů, nevyvázl by z ní se zdravým rozumem.“
„Nížina duchů?“ povytáhla Sonya obočí.
„Tebe ten název překvapuje i poté, co sis prošla Halucinační bažinou?“
Sonya se mimoděk otřásla.
„To mi ani nepřipomínej.“
„Jen jsem to zmínil v souvislosti…“
„My to chápeme, Cirkisi,“ utnul ho Alan.
„No jo, no jo,“ zabručel Cirkis a pak se Lily zeptala: „Jak nás našel a jak vůbec věděl, že postrádáme Seana?“
Všichni se podívali na Cirkise.
„Nemám nejmenší tušení.“

Seděl u ohně a přemýšlel, kam se vrtne. Slyšel zkazky, že jeho přítel Cirkis přivedl Cestovatele, jak se jim občas říkalo, a mají namířeno k Jezerní paní.
Někdo vstoupil na planinu. Neslyšel ho, takže to mohl být jen duch. Zbloudilá duše nebo za ním někdo přišel s prosíkem? Vzhlédl a spatřil Isabel.
„Ty jsi…“ začal, ale nenechala ho domluvit.
„Potřebují tvoji pomoct.“
„Dokud jsou naživu, budu jim málo, co platný.“
„Budeš jim užitečný víc, než myslíš.“
„Nechceš mi něco říct?“
„Čeká je cesta na temné místo. Cesta velmi nebezpečná a plná nástrah. Budou tě potřebovat, aby dokázali projít Nížinou duchů.“
„Který blázen by se dobrovolně vydal do Nížiny duchů?“
„Není to dobrovolné, Adame. Oni musejí, ale bez tebe to nedokážou.“
Adam si povzdechl.
„Alespoň se setkám se Cirkisem.“
Isabel přikývla a vytratila se stejně tiše, jako se objevila.


Sean přišel za Argonem.
„Vrátil ses bez ní?“ otázal se Argon, avšak v jeho hlase nebyla ani stopa po překvapení. Zřejmě nevěřil, že by mu ji Sean přivedl. Proč ho tam tedy posílal?
„Je mrtvá, Argone,“ oznámil mu a pečlivě sledoval, co to s ním udělá. Maky mu řekla, že Argona nikdy nepřestala milovat. Choval Argon k Maky stejné city? Argon nic neřekl. Jen víčka se mu lehce zachvěla a řasy zatřepotaly, ale klidně to mohla být jen hra světla, než Argonova reakce.
„Jaké jsi s ní měl plány? Je ti líto, že zemřela dřív, než si ji mohl zabít?“ rýpnul si Sean.
„Odejdi,“ Argonův hlas zněl klidně, takřka až lhostejně.
„Proč mi neodpovíš?“
„Protože bych tě pak musel zabít. Odejdi.“
„No tak. Argi. Poděl se o své myšlenky.“
„Odejdi,“ bylo jediné, co Argon řekl. Sean tam ještě chvíli stál, jestli si to třeba Argon nerozmyslí a nepodělí se, ale když se zdálo, že mu Argon přece jen nic neřekne, odešel. Argon ještě několik minut nehnutě stál a poté vší silou udeřil pěstí do zdí, čímž ji proboural.

Universe zvedla hlavu. Ucítila smrt své matky, ale necítila nic jiného, než uspokojení. Konečně jí nikdo nestál v cestě. Konečně mohla naplnit svoje tužby. Vstala a přešla k oknu. Vyhlédla ven z okna svého paláce a viděla armádu žoldnéřů připravujíc se na bitvu, kterou měli již brzy svést. Její armáda určená k rozprášení odbojů se zdála být připravená. Šeneřina náhlá smrt trochu zhatila její plány. Na druhou stranu se stanou méně obezřetnými, za což Atlantisovi jistě poděkuje tím, že ho nechá naživu. To samé ovšem nemohla říct o svém otci. Jakmile se jí dostane do rukou, zaplatí za všechno utrpení, kterým musela projít. Otočila se k oknu zády a odcházela, nechávajíc za sebou krvavé šlápoty krve, která pocházela z mrtvého muže ležícího uprostřed místnosti, z níž Universe vyšla.

Sean nechal otrokyni, aby mu sundala obvaz z ruky. Když měl zápěstí zavázané, nebolelo ho to, ale jakmile byl obvaz pryč, bolest se rychle dostavila. Nechápal, proč ho Argon nevyléčil. Ztrácel snad svou moc nebo léčení nikdy nebyla jeho silná stránka? Pravda. Z toho důvodu si došel pro Cirkise, ale jeho magická moc by měla fungovat všestranně. Že by pomalu velký a mocný Argon přicházel o svou sílu? Kdyby se o tom dozvěděli jeho nepřátelé, neváhali by ani vteřinu, a vydali by se sem, aby ho zabili, a když by tady našli i jeho, jistě by se neslitovali. Nadešel čas sbalit si kufry a jít o dům dál. Nechal si ruku zase zavázat a mávnutím ruky otrokyni propustil.
„Seane,“ oslovil ho někdo. Sean se otočil a spatřil Adama.
„Co Argon chce?“
„Neposlal mě Argon.“
Sean si ho lépe prohlédl.
„Pravda. Nevypadáš jako někdo, kdo Argonovi slouží. Jeho sluhové jsou lépe oblečeni.“
Adam přešel jeho rýpnutí bez komentáře.
„Myslím, že by ses měl vrátit k ostatním.“
„Myslím, že by ses měl starat o sebe.“
„Sean Williams III. Vždy máš na vše odpověď, že?“
Sean se ušklíbl. Tohle mu často říkával Rick, když se přeli a on musel mít poslední slovo.
„A tu pozlacenou sošku buddhy si můžeš vzít,“ pokračoval Adam, čímž naprosto upoutal jeho pozornost.
„Jak o ní víš? Kdo sakra jsi?!“
„Zprostředkovatel.“
„Mezi živými a mrtvými?“ otázal se Sean posměšně, avšak Adam vážně přikývl.
„Jak jinak bych věděl o něčem, co víte jen vy dva?“
Sean zavrtěl hlavou-
„To je absurdní!“
„Víš, že není.“
„Nechceš mi říct, že je Rick tady, že ne?“
„Vlastně už odešel. Jen ti mám říct, že slyšel tvé rozloučení a ujišťuje tě, že pochopil, co tvé ‚mám tě rád‘ znamená.“
Seanovi se zachvěly ruce, ale stisknutím je v pěst to zamaskoval dřív, než si toho mohl Adam všimnout.
„A ty víš, kde se ostatní nachází?“ zeptal se Sean pomalu.
„Zavedu tě k nim.“
„Co když je to past? Nějaká šílená Argonova zkouška?“
„Můžeš jít za ním a zeptat se ho, ale nevím, jak se bude tvářit na fakt, že ho chceš opustit.“
„Pochopil by to. Dva sarkastici na jednom místě se prostě nesnesou.“
Adam pokrčil rameny.
„Pak si tedy posluž. Uvidíme, jak moc teď bude Argon chápavý.“
Sean zvážil pro a proti. Stejně chtěl odejít. Nebyl si jistý, jestli návrat k ostatním je to nejrozumnější řešení, ale potulovat se sám po Istrii by nebylo o nic víc chytřejší.
„Rozmyslel jsem si to. Veď mě.“
„Správná volba,“ usmál se Adam.
„Následuj mě,“ poté vyrazil a Sean ho následoval doufaje, že tím nespadne do nějaké léčky.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Carolina 28.10.2010, 11:54:40 Odpovědět 
   Zdravím, nečetlo se špatně a vypadá to docela zajímavě, uvidíme další díl, jak se bude vyvíjet. Pár chybek se tam našlo a chtělo by to i trochu stylistiku dopilovat.
 Šíma 26.10.2010, 22:53:51 Odpovědět 
   Zdravím!

Na chybky jsem nehleděl, byl jsem zvědavý, jak děj pokračuje a jak na tom jsou nejen postavy samotného příběhu, ale i Istrie. Že by se schylovalo k občanské válce? "Lidé", kteří by mohli pomoci, umírají a intrikáni kují své temné plány, touha po moci je patrně velmi silná a Istrie stojí za to, aby o ni možná i svedly boj obě strany (naše malé společenství ze světa lidí proti Universe s jejími přisluhovači). Na kterou stranu se postaví Argon a ostatní váhající? Musel jsem se zamyslet, přestože mám dojem, že ještě nenastal ten rozhodující okamžik... Ukecaný a kalkulující šíma končí a přeje hezký večer! ;-)
 Ekyelka 26.10.2010, 20:52:41 Odpovědět 
   Zdravím.
Jsem na vážkách. Na jednu stranu se příběh přeci jen posunuje dál, ovšem co se týče některých pasáží v textu, ať už se týkají popisu Adamova předchozího života, nebo dialogů - chce to dopilovat. Mám pocit, jako bych četla jen první hrubý náčrt budoucího textu. Chybky, vypuštěná slova na nelogických místech, věty, které chtělo ještě přestavět.
Já vím, jsem mrzoutská a věčně rejpavá, nespokojená potvora, nicméně takový mám z tohoto dílu dojem. Ano, je dějově hodně nabitý, ale zároveň mi neposkytuje dostatečné potěšení ze čtení. Tahle stránka stále pokulhává - zkoušela sis jednotlivé díly číst pomalu a nahlas? Mnohým drobným nedokonalostem by se takhle dalo předejít...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Prežili sme pek...
Gardenboy
Petrohrad - Spe...
Rebekka
Skříň - aneb, k...
Miroslav Zdanovec
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr