» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Hlad a láska určují veškeré lidské dějiny."

Buddha

počet přístupů: 2141577

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Zpověď ::

evanesT	publikováno: 17.10.2010, 23:04


	Tento příspěvek píše jedna trhlá holka které určitě nebude těžké rozumět. Má dětské srdce ale vyspělý mozek, alespoň jí to tak připadá, a ona svým názorům věří. Zná se už 14 let narozdíl od ostatních, oni jí totiž neznají ani z poloviny. Možná ani ze čtvrtiny. Přeje si ta dívka aby jí ostatní znali? Tím si není sama jistá. Vlastně si není jistá ničím ale stoprocentně si stojí za každým svým slovem, které vám nyní napíše. Napíše hodně slov. Tak moc, kolik ještě nikdy nikomu pohromadě neřekla, kolik toho nikdy nikomu nenapsala. Neznamená to, že je příspěvek oné slečny nějak dlouhý, ale ona se nikdy nesvěřovala lidem. A vlastně ani zvířatům či věcem, vždy to dusila v sobě. Až do teď. Každý ten pocit zná. Prázdní a vyprahlí se probudíte po probdělé noci, vlasy máte smáčené solí a cítíte jak stárnete. Jste plni nevyřčených slov a nekonaných skutků. Nevyřčitelných slov a nekonatelných skutků. Už nikdy se to nestane skutečností, ta dívka už nikdy nepozná proměnu nevyřčené myšlenky ve vyřčené seskupení hlásek kterým se říká slova a věty. Ach, slova tak těžká, věty tak složité... Nikdo tu pro ni není. Tak moc by si někoho přála mít, někoho, kdo by ji rozuměl, vyslechl, poradil... Ona nikdy podobného člověka nepoznala. A vlastně ani neví, jestli by to tak bylo správné. Její život je příliš těžký na to, aby ho žila, potřebovala by ho s někým sdílet, ale s kým? Přátele nikdy neměla, přítele by si přála tak moc... Rodiče ji nerozumí a ostatní nepřipadají v úvahu. Nyní je ale už pozdě. Před dveřmi jejího domu stála Smrt ale i Život. Ona ale nebyla doma. Smrt si ji našla a ona bude muset zemřít, protože ji černá můra, která vysává vše hezké z lidí, co nenašli svůj dům, dostihla a zbavila i těch posledních maličkostí, které v jejím životě stály za to. Najděte svůj dům a neopouštějte ho. Možná Smrt i Život stojí před vašimi dveřmi. Jste doma? Je někdo z nás opravdu, opravdu doma??? Ona, mladá dívka jejíž hlava je plná jen černého inkoustu z neznámého pera, by si moc přála někoho, kdo by jí na mostě řekl, ať neskáče. Nikdo takový ale není, Nikdo neslyší její výkřiky a modlitby, nikdo nevidí její slzy a trápení, nikdo nepostřehl, že její mozek už nežije, že je to jen srdce napíchlé na špejli od cukrové vaty. Její vlasy jsou kusy nitě z děravého trička, její oči jsou vyrobeny z kulatých, tvrdých a chladných oblázků sebraných při západu slunce, její noc je rozpůlená mrkev. Ona už není skutečná, skutečné je jen její srdce, které jediné je schpno vnímat. Vnímat to všechno trápení, smutek, nespravedlnost... Až bude stát v kuchyni s žiletkou v levé ruce která se třesouce pohybuje směrem k tepně, nikdo ji žiletku neuzme a nikdo ji neřekne že na tuto Zemi patří, že si zaslouží tu být. Až bude vést ruku s žiletkou ke krku a někdo ji uvidí, nevšimne si jí. Lidé si nevšímají věcí které je nezajímají a lidí už vůbec ne. Ta dívka nezajímá nikoho. Nikdo tu není, kdo by řekl, ať to nedělá. A to znamená, že to udělat musí. Alespoň se uleví jejím rodičům. Na tuto Zem nepatří lidi jako ona. A ona to ví, takže odejde dobrovolně, aby nezabýrala život těm, co si zaslouží tu být. Nyní sedí u stolu a potřetí píše příspěvek o svém životě. Poprvé jí ho omylem smazala sestra, podruhé si ho smazala sama, potřetí to snad vyjde. Pokud toto čtete tak to znamená, že se na třetí pokus dívce podařilo zveřejnit příspěvek a ona se tak zbavila pocitu že by tím neměla otravovat jiné, Pokud jí Bůh dovolí napotřetí dílo zveřejnit, přece to není špatné! Pokud tento přízpěvek nečtete, jste jen srdce na špejli jako ona. Dejte si pozor na černé můry, jsou menší než vy ale mohou vás sežrat! Ne vně ale uvnitř, což je zločin dvojnásobný. Dívka ví, že teď neudělala dobrou věc. Uložila své myšlenky někam, kam nepatří. To si ale před smrtí může dovolit. Pokud nemůže, Bůh ji spravedlivě potrestá. Dívka doufajíc, že trest nebude obnova tohoto života, sedí na židli a propadává se číl dál níž. Přemýšlí o smrti a o všem, co o ní slyšela. Co když ale smrt není konec? Možná je to začátek. Snad ji čeká nevysloužená odměna v podobě nicoty. Tak moc by si to přála! Nechápe lidi kteří špatně mluví o smrti. Nikdo neví co je smrt. Mluví se o ní jako o tom nejhorším v životě. Co když je to ale to nejlepší??


celkové hodnocení autora: 60.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 3.0		uložit příspěvek

známka poroty: 4.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 32		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Guardianes	18.10.2010, 21:28:49

Záver Viktorova komentáře mne pobavil, tohle dílko ne, což asi ani nebyl jeho účel. Každý člověk asi někdy tápal v tom, co s načatým životem a mnoho z nás mělo také někdy pocit, že jsme z jiné planety, že nám nikdo nerozumí. Otázka je, a to mi v tom tvém výkřiku nebylo jasné, jestli se vůbec snažíme o to, aby nám někdo rozuměl - viz. koment Allainily. Aneb, jak píšeš v úvodu, "nikdy se nesvěřovala lidem", což se projevilo i ve tvém psaní. Moc ses nám - čtenářům- nesvěřila. Velká škoda je také mnoha gramatických chyb, hlavně v interpunkci. Ale snad to, díky komentářům redaktora i čtenářů a v neposlední řadě pravidel pravopisu, dostupných i na netu, časem vychytáš. Hodně štěstí v dalším psaní.

Allainila	18.10.2010, 17:24:46

Nuže... Kladně hodnotím jisté tóny umělečna, tedy neobvyklé obraty a slovní spojení (vlasy smáčené solí, srdce na špejli...). Sice si pod málokterou metaforkou dokážu něco představit, nicméně aspoň že tam jsou. Zápory... Těch je opravdu trochu víc, ale já uvedu ten, který považuji za hlavní: Text je psán hluše. Tím myslím to, že Ty jako autorka vedeš monolog v tónině svých myšlenek a nejevíš snahu to čtenářovi zprostředkovat. Proto jsme zmatení a nevíme, co si z toho vzít. Jedna věc je být nepochopen, avšak nesnažit se být pochopen je něco jiného. Ber v tomto ohledu na čtenáře ohled a my pak budeme moci brát větší ohled na Tebe jako na autorku. Třeba tím, že nebudem tolik brblat. Tedy, nemohu slibovat za ostatní, ale pro mě to platit bude. Co se týče depresivního obsahu. Nejistota a nepochopení jistě člověku komplikují život, žít se ale musí i s horšími věcmi. Nepřisuzovala bych těm dvěma potížistům takovou váhu. Nač si... nač svým postavám ubližovat, když jby je mohla postihnout i větší rána osudu. Takže hlavu vzhůru. ;-) Mimichodem, odpovídat na komentáře je celkem záhodné. Ať už prostým: "Díky" nebo "Nemohu souhlasit". Když si někdo dá tu práci, že si text přečte a něco k němu napíše, je slušné dát na vědomí, že jsi jeho komentář též četla. No nic, přeji hezký den a ať Múzy slouží. :-)

Viktor	18.10.2010, 10:49:11

...jak vyřčít nevyřčitelné? ...zda vůbec vyřčívat co nevyřčitelné jest??? ...může nám vyřčení nevyřčitelného pomoci??? ...je snad to , že Bůh dívce po dvakráte nedovolil text presentovat , nějaké zvláštní znamení(od Boha)??? ...to jsou otázky Života a Smrti, jež si rovněž často kladu, když si vedu ráno žiletku ke krku... ...zabýrám či nezabýrám někomu místo...??? "Nezabýrám!" - dím sám k sobě a pak se oholím...

Ruzsip	17.10.2010, 23:41:57

Opravdu těžko hodnotit. Plyne z toho jasná zpráva, taky jakési poselství mladé holky, která ještě dost dobře neví, jak vlastně žít. Možná je smrt to nejlepší a možná ne a nikdo nám to teď a takhle neřekne. A možná je naše jediná šance život, který máme, a smrt je jen tma a nicota, tak proč to všechno zbytečně brzo zahodit? Smrt je to jediné v životě, o čem si můžeš být naprosto jistá, že ji neprošvihneš. Takže hlavně vydržet. :) Co se týče textu samotného - opravdu patří spíš na blog, přijde mi to jen jako sdělení pocitů autora, ale toť vše. Nicméně když se podívám na určitá slovní spojení tebou užitá, tak si myslím, že cit pro psaní tam je, stačí jen pilovat. Trochu se možná vznést do fantazie. A vymyslet taky nějaký příběh s pointou.

Šíma	17.10.2010, 23:03:25

Zdravím! Přestože se vždy snažím v každém autorském textu najít něco dobrého a pokud to jde, poukazuji nejen na nedostatky, ale i vyzdvihuji všechny viditelné plusy, tady se mi zdá, že tyto "zápory" převažují nad "klady" a kvalita textu podle toho také vypadá. Po přečtení jsem si řekl, že tento textík, postrádá mnoho věcí, mezi které patří: -- uvěřitelnost (pokud je tento text určitou "zpovědí", postrádá důvody dívčina odchodu z tohoto světa, člověk se nezabije jen tak, pro nic za nic) -- citový náboj (text je plný klišátek a snaží se útočit na city čtenáře, věřím, že všichni mladí lidé procházejí svorně v určitém věkovém období určitými citovými výkyvy, kdy nejen objevují svět, ale i sebe sama a snaží se v něm někam zařadit, nehledě na to, že mimo sebe sama - a sobě podobné, neřkuli rovné - považují ostatní za druhořadé osoby, které se je (jen a pouze) snaží vychovávat a vůbec jim nerozumí. Jejich sebevražda, nebo pokus o ni je pro ně jakýmsi "posledním vzdorem"...) -- určitá neutříděnost (ať už jde o fakta o oné dívce, či jejích myšlenkových pochodech, zdá se, že je určitý zmatek vidět nejen v hlavě Tvé hrdinky, ale také u Tebe, jako bys neměla přesnou představu, o čem budeš zrovna psát) -- výpovědní hodnotu (copak chceš svým čtenářům sdělit, říci, napsat? O co Ti v tomto případě jde? Každé literární dílko o něčem vypovídá a něco se snaží svým čtenářům sdělit... V textu skáčeš od tématu k tématu a jeden má opravdu problém se ve Tvém textu zorientovat. Nehledě na to, že si i některé myšlenky vzájemně odporují...) Uvažoval jsem i nad horší známkou, nechám se překvapit, jak dílko obstojí mezi čtenáři. ;-)