obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2915260 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39340 příspěvků, 5725 autorů a 389581 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Zuzana ::

 autor Elwig publikováno: 17.10.2006, 21:00  
"Je lepší zemřít pro něco než žít pro nic." Cornell Woolrich
 

Když se Zuzana ráno probrala, v krbu ještě bylo několik žhavých uhlíků, protože se vrátila až pozdě v noci. Obstarávala totiž několik důležitých věcí.
Den se zdál jako každý jiný a tak rychle vyskočila z lavice u kamen, přihodila několik polínek a oheň se jako zázrakem rozhořel. Z kredence vedle kamen vytáhla skývu chleba a na plotnu postavila hrnec s mlékem. Něco málo pojedla, hodila si přes ramena šátek, i když bylo už léto rána byla chladná a vyšla ven ze své chaloupky.
Přešla své skromné políčko do chlívku ve kterém chovala kozu. „Ahoj!“ podrbala ji za ušima než usedla na trojnožku a začala dojit. S plným džbánem pak zamířila domů.
Právě v půli cesty zpět se ozval zpoza plotu hospodářství nepříjemný hlas: „Tak co ty čarodějnice! Zase si byla v noci tančit s ďáblem?“ Patřil malému, zavalitému a holohlavému pantátovi ve špinavých a obnošených šatech, kterému patřila pole a pastviny všude okolo. „Však ono na tebe dojde! Na pastvinách je přes noc plno mrtvých krav a hyne úroda…“ Jeho nadávky se stále stupňovaly. Zuzana věnovala Harlingsnovi jediný pohled svých jantarových očí, pohodila plavou hlavou a zašla do domu.
„Ten šílenec mi snad nedá pokoj!“ pomyslela si Zuzana a uložila čerstvé mléko do kredence. Takhle to bylo každý den už mnoho a mnoho let, od doby co dostala svůj Dar. Lidé jí jen nadávali, neměli pro ni špetku soucitu. A ona se takhle naučila žít.
„Tak teď se podívám do svého království.“ Šeptla si sama sobě dívka, uvyklá na sa-motu. Otevřela dveře do zadní síňky a náhle ji ovanula vůně sušených bylin. V policích stály pečlivě vyrovnány krystaly, amulety, váčky s bylinami, lahvičky s různě barevnými tekutina-mi a mnoho dalšího. Na stole v rohu ležela objemná kniha, svíčky a miska s velkými krystal-ky soli. Mnoho dalších zbytečností bylo uzamčeno v truhle vedle ohniště, nad kterým visel kotlík jevící známky častého používání.
Zuzana usedla ke stolu, zapálila několik svíček a dřevo pod kotlem. Celá místnost zís-kala náhle načervenalý mihotavý nádech, který spolu s vůní bylinek a dřeva dodal místu ještě magičtější ráz.
Právě když se dívka oblékla do svátečního roucha a chystala se obnovit energii, ztra-cenou v noci, kdy provedla rituál u kamenného monumentu nedaleko Amesbury, ozval se zvenku hluk vidlí, lopat, kos a kdo ví čeho dalšího. Dav rozzuřených lidí v čele s místním pastorem stál u dveří. Dívka chvatně ale ne vyděšeně sundala plášť, pohybem jedné ruky zhasla svíčky a vodou zhasila oheň pod kotlíkem. Z police si vzala amulet ve tvaru sošky mu-že oděného ve zlatě. A pak nenuceně, ale jasně bledší, vyšla ven.
Tam na celém jejím pozemku, na podupaném a tudíž zničeném obilí stála snad celá vesnice. Vepředu nejistě stály tři postavy – pastor, Harlingson a vůdce vojáků. Ten poslední promluvil:
„Na vědomost se dává, že Zuzana Blacková z Amesbury byla obviněna z kacířství, ča-rodějnictví, spolku s ďáblem a odmítnutí poslušnosti svému lennímu pánovi. Biřicové, chopte se jí!“
Zuzana jen stála a čekala. Dva muži jí nasadili těžká kovová pouta a vedli ji směrem k městu. Dívce nemohl ujít potměšilý úsměv sedláka Harlingsona a smutný pohled pastora. Dav řval, hlučil nástroji a valil se jako masivní vlna kolem Zuzany. Mnohé ženy k sobě tiskly malé děti, snad ze strachu, aby jim Zuzana neublížila, a křičely:
„Nikdo nám nebude ubližovat, ty ďáblova ženo. Teď na svojí poslední cestě do pekla poletíš!“
Zuzana šla hrdě směrem k městu mezi dvěma vojáky, kteří se jí báli jen podívat do žhnoucích očí, natož pak se jí dotknout ze strachu, že by je uřkla.
Zuzana věděla, že kdyby chtěla, jediným pohybem ruky, jediným slovem či gestem by mohla všechny ty lidi zabít a nejen to. Připravila by jim neskutečná muka. Ale ona nebyla taková.
Už celé generace čarodějek před ní sloužily dobru.. Chránily ttyto vesnice, lidi a hlav-ně Stonehenge – obrovský monument nedaleko za lesem, plný energie. A ona právě platila za všechno to dobro.
Věděla, že krávy zabil mor, úroda zašla kvůli špatnému hospodaření, ale zde šlo i o něco jiného než o pověrčivost lidí. Někdo se jí chtěl zbavit.
Průvod dorazil doprostřed návsi. Tam na tribuně seděl starý a vážený soudce Leris. A vedle něj muž, kterého nikdy neviděla. Přesto se v ní vzedmulo něco jako velice nepříjemná vzpomínka. Náhle jí začalo všechno pomalu ale jistě docházet.
„Zuzano Blacková, obvinění jsou vážná, proto předvedu svědky,“ začal soudce mo-notónně. „Tede Harlingsone, předstup před tribunál!“
Harlingson se přišoural ke tribuně, položil ruku na Bibli a řekl: „Přísahám na tuto svatou knihu, že jsem opakovaně zahlédl …“ Zuzana upřela pohled na muže. „…Zuzanu, jak se proměňuje svými čáry v netopýra …“ Tohle sice uměla, ale nedělala to. Jejich oči se se-tkaly. „…a zabíjela krávy na pastvinách …! Hleděla do těch dvou propastí, černých jako noc. A najednou si připadala tak malá a bezmocná. „…ničila pole a také prováděla ďáblovy tance …“ Kolem ní náhle stály černé stěny a neslyšela nic než hukot moře v bouři. Celá se třásla a podvědomě chytila přes hrubou látku haleny tu zlatou sošku. Iluze zmizela a Zuzana stála opět před tribunálem. „…Tohle všechno jsem viděl přesně tak, jak jsem to popsal tomuto tri-bunálu.“ „Děkuji,“ vzal si slovo zpět Leris. „Teď druhý svědek.“
Přišel trubač a pronesl s rukou na kříži několik velice zmatených vět „o ďábelské koč-ce, v níž se mění ta krásná dívka“. „Je načase ukončit její řádění ďábelské,“ ledově pronesl ten tajemný muž. Davem se nesl šum.
Smrt!
Soudce souhlasně pokýval hlavou: „V Bibli je psáno, nenecháš čarodějnici žít a před ďáblovým učením budeš se na pozoru mít.“
Smrt!
Dav skandoval stále hlasitěji.
Smrt!
Zuzana se snažila najít východisko. Marně.
Smrt!
Útroby jí sevřela hrozivá předtucha.
Smrt! Smrt! Smrt!
„Ano, jsem čarodějnice!“ Dav zmlkl. „Ale nikdy jsem nesloužila zlu!“ Zuzanin hlas se vytratil. „Na šibenici s ní!“ rozkázal neznámý nekompromisně.
Smrt!
Dav, jakoby čekal jen na záminku, se rozběsnil a nebohá Zuzana byla vlečena na ko-pec.
Smrt!
Jak tam tak stála uprostřed bouře, začala uvažovat nad tím, co se psalo v jejím objem-ném svazku, pojednávajícím vesměs o magii. V duchu jí najednou vyvstaly verše z poslední strany:

„Svůj dar dál zde zanechej,
až nebudeš smět tu být.
Nástupce dobře vybírej,
Když je načase dál jít“

Teprve v tuto chvíli si plně uvědomila závažnost svého rozhodnutí. Pohledem projela dav a do oka jí okamžitě padl malý Thomas. Lišil se od ostatních dost na to, aby byl u něj dar v bezpečí. To jí řekl její cit a ona mu věřila. Napnula každý sval v těle a vydala každou část své moci. Najednou měla v hrudi podivně prázdno, ne však na dlouho. Kolem krku se jí stáhla hrubá smyčka, pod nohama rázem neměla pevný podklad. A pak necítila už nic.
Tak zemřela Zuzana Blacková, tiše a samotná pod letní oblohou.


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 11 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 zana 08.05.2013, 8:40:00 Odpovědět 
   Skvele sa mi čítalo, zaujímavý dej, za jedna :-)
 amazonit 26.12.2006, 20:27:07 Odpovědět 
   musím říci, velmi pěkné, dobře se to čte, námět je taky dobrý a citlivě zpracovaný, dokážeš vtáhnout do děje, měla jsem pocit, jakobych se taky ocitla na popravě, na té šibenici a hledala komu předat moc...skoro by z toho mohlo být nějaké to pokračováníčko, jak s darem naloží Thomas
jen pozor na méně logická slovní spojení viz:,,Šeptla si sama sobě dívka"
 Dina 30.11.2006, 16:23:00 Odpovědět 
   Moc moc pěkné, děj i sloh, jenom proč tam děláš ty pomlčky?
 ze dne 30.11.2006, 20:46:17  
   Elwig: Díky moc za pochvalu, potěšila, stejně jako od ostatních. Myslím, že ty pomlčky, mají jednoduché vysvětlení - všechno píšu napřed do Wordu a u téhle povídky jsem si asi nastavil automatické dělení textu. No a když jsem to zkopíroval sem, udělalo to pomlčky. To už je ta moderní technika :)
 Misha 01.11.2006, 14:16:15 Odpovědět 
   Je to nádherné, oduševnělé, prostě úžasné, na tvůj věk je to velmi povedené, jsem ráda, že se mi povedlo najít dalšího člověka v mém věku, těším se na další příběhy a přidala jsem si tě do oblíbených...
 Adrastea 17.10.2006, 20:59:57 Odpovědět 
   No, tak tady je vidět hodně, hodně velké zlepšení od minula. Chválím! :)

Opravdu jsem se do toho začetla, z některých pasáží mi dokonce běhal mráz po zádech. Příběh samotný je také dost povedený.

Jen tak dál! ;)
 ze dne 18.10.2006, 6:42:46  
   Elwig: Uvědomovat si své chyby je bezesporu důležité, jenomže jak se říká "Třísku v bratrově oku vidíš, ale trám ve svém oku ne." Tudíž je pro mě docela těžké si objektivně uvědomit své chyby.
 ze dne 17.10.2006, 21:34:48  
   Adrastea: Řekla bych, že v Tvém případě to chvástání není. Opravdu je tu vidět velký pokrok a je dobře, že jsi si toho vědom (stejně tak, či možná ještě víc, je ale důležité znát i své chyby ;)...

A tou poslední větou mi mluvíš z duše. :)
 ze dne 17.10.2006, 21:29:14  
   Elwig: Taky mě těší, že už jsem schopen nacházet lepší slovní obraty, líp formuluju myšlenky a tak podobně. Možná, že to zní jako chvástání, ale pro mě má cenu každé, byť sebemenší zlepšení. Protože psaní je vlastně celý můj život.
 ze dne 17.10.2006, 21:09:16  
   Adrastea: To je jedno, po jaké době k tomu zlepšení došlo... Hlavně, že vůbec nastalo. A tohle byl takový skok, až jsi mě tím zaskočil. :))
 ze dne 17.10.2006, 21:06:12  
   Elwig: No, asi jsem to neřekl, ale postupně sem dávám svoje starší dílka, takže ty skoky můžou vypadat dobře, jenomže k nim docházelo třeba po měsící, čí dvou psaní. Ale stejně mě těší, že se to někomu líbí :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Spolu, vedle se...
Tlustej Chlap
Nedělní zrcadle...
Loretten
Srovnejte křídl...
Fahio
obr
obr obr obr
obr

PRÝ NEZAHRAJU ÉČKO
Odváté zrnko popela
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr