» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."

Henri Fréderic Amiel

počet přístupů: 2141579

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Červánky a chlad ::

Gilbert Cunninghamm	publikováno: 27.10.2010, 8:28


	Červánky stiskni v dlani vylije se zní prach a tón harmoniky, zvony hřbitovní a duše šeptající. Povol zápěstí kamenné a podívej na tu drť, jež sype se Ti ke kořenům pradávných střevíců smutečních. Umlká Ti v paži blín, proklamuj své proroctví, že patří svět kruhů do chřtánu svéhlavosti zakřiknuté. Ponoukám Tě, drahý, abys našel utopenou lunu v tratolišti zeleně a tmy, tam v lesích člověčenství kvílejícího. Pomatené inferno údů, vidíš jej? Snaž se jej uklidnit a semele Tvůj žár, snaž se jej rozdmýchat a klopýtneš na rozcestí. Kam vede Láska, Můj? Copak Tě souží, drahý, tak stiskni rozbolavělý pal v paži tak, aby Tvá šeptající duše našla lidskou zář!


celkové hodnocení autora: 93.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 24		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	27.10.2010, 15:17:06

Báseň vyznívá dost "naléhavě", mísí se v ní smutek a možná i určité tajemno, jako by měla něco společného se životem a smrtí, netočí se malinko kolem hřbitovních motivů. Umírající den, pokud jsou červánky na nebi jen večer, možná i určité hledání (ale tady hádám). Dílko je to zajímavé a líbilo, nakonec, co chceš více od nepoety? Leze to ze mne jako z chlupaté deky! ;-)

Viktor	27.10.2010, 12:56:28

ač nejsem vyznavačem Cunninhli... pardon... Cunninghamových poetických veletočů, tahle věc se mi relativně zamlouvá... ...je to zajímavá směs romanizujících výjevů s příjemně mystickým nádechem... ...za řádky na mě občas juknul Baudelaireův duch, chtěl mne zřejmě vyděsit, ale vyvolal jen úsměv nostalgie...

čuk	27.10.2010, 8:28:04

Báseň je rozhodně zajímavá. První dvě sloky jsou moc dobré, zajímavé až hymnické. Další dvě sloky zachovávají ve svých posledních řádcích archaizující slovosled, originální absurdita přechází téměř do alegorie, do obrazů pronikají obecné výrazy náchylné k patosu. V dalším se stupňuje mentorující tón,objevují se velká slova, částečně kryté metaforikou, teď už krkolomnější a filozofující, zabarvuje se patosem, tóń je ke konci osobní až ironický. Ta velká písmena zase text monumentalizují. Zdá se, že mluvíš k sobě nebo někomu blízkému. Jindy zas k duši a předáváš životní kšaft Na můj vkus je v textu příliš rozkazů a rad, které svazují poetiku. A taky ses občas nevyhnul klišátkům. Snažíš se o transformaci od všednosti až se mi vše zdá být překombinované. První dvě sloky se mi velmi líbí, pak se mi text zdá být dost konstruovaný i metaforicky exaltovaný. Možná, že někomu báseň přilne k duši a vybere si z ní myšlenkové a citové podněty, mně však připadá jako stojící na rozcestí, dívá se hned sem, hned tam. Takže smíšené pocity (že by rebelant prováděl rekapitulaci?)