obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Ženy jsou jako sny - nikdy nejsou takové, jaké bys je chtěl mít."
Luigi Pirandello
obr
obr počet přístupů: 2916108 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Obraz v okně ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kroniky Aldormy - Příběhy neobyčejných lidí
 autor Jackie Decker publikováno: 22.10.2010, 0:16  
Všichni kdo jste četli povídku Drak v mém srdci jste se dočetli o obrazu v trůním sále s tváří Lenky, který se v Dračím právu Margarita rozhodla zničit a nahradit svým, který Creagan nakonec opravdu nechal zasadit.

Jak se tam ale vlastně ten prvotní obraz dostal? Kdo jej stvořil a proč?
 

Obraz v okně


Nikdy po zemi nechodil ve své dračí podobě. Stařec. Tak mu říkali. Ale jak doopravdy byl starý nevěděl nikdo. Ani Bheirgovi to neřekl, když právě jemu přidělil úděl stát se přítelem Alexovým a Aldormským královským archivářem. Znal mnoho příběhů, které se v této zemi udály a mnoha z nich byl němým svědkem…

***


“Kdo jste?” ptal se ho překvapeně a trochu i vyděšeně mladý chlapec.

“Jsem tu, abych ti prozradil tvůj úděl. Málokdo má šanci dozvědět se, proč byl přiveden na svět a co v něm má udělat. Tobě se té cti dostane. Chceš slyšet, co jsem ti přišel říct?” Položil mu otázku. Věděl, že jen málokdo by odmítl dozvědět se něco takového. Proto mu to také takhle pověděl…

Chlapec si ho pozorně prohlédl.

“Ano, chci to vědět,” jeho hlas byl tak podivně klidný vzhledem k chlapcově vnitřnímu napětí.

“Tak tedy pozorně poslouchej. Jistě víš, že ten, kdo dnes sedí na trůnu, není právoplatným dědicem království. Pravým králem je jen dědic Siduse, prvního krále Aldormy. V den jeho korunovace přišla vědma a prorokovala, že trůn, který získal, brzy jeho rod ztratí. Jeho vnuk byl králem jen několik dní, když došlo k povstání, a trůn byl uchvácen. To ale nebylo vše, co vědma předpověděla. Sidus, když uslyšel její slova, vykázal všechny ven. Jen on sám slyšel vše, co věštba říkala. Mluvilo se v ní o dívce, která se dostane do tohoto světa. Jen ona bude mít možnost navrátit vše zpět. Bude mít požehnání draků a s jedním bude úzce spjata. Pokud se jí nepodaří vrátit zemi do rukou pravého krále, nikdo jiný to nezvládne.”

“Ale proč mi to všechno říkáš?” ptal se dychtivě.

“Blíží se doba, kdy ona dívka vstoupí do našeho světa. Může to být zítra nebo za několik let. Jisté je, že já se toho už nedožiji. A proto jsem našel tebe. Cítím v tobě víru v pravé království a sílu moudrosti, kterou máš v sobě ukrytou a která se dere na povrch. Jen ji nech vytrysknout jako vodopád. Zde je svitek, ve kterém je sepsáno proroctví, tak jak si jej zapamatoval Sidusův vnuk. Předtím sepsáno nebylo. Sidus jej předal svým dětem jen ústně, ti poté svým dětem. Avšak k vnukovi se už dostalo proroctví značně upravené. Dávám ti tento pergamen a malou radu. Najdi Planinu smrti , přejdi ji a poté projdi hustým lesem. V něm narazíš na malou říčku. Najdi její vodopád a tam čekej. Najdeš tam přítele na život a na smrt. Zůstaň mu věrný a můžeš si být jist, že zjistíš mnoho zajímavých věcí. Nesmíš ho ale nikdy opustit. Ať se bude dít cokoliv, vždy mu věř. Jen v pravém přátelství je síla. Víc ti prozradit nemohu. Je jen na tobě, zda má slova poslechneš.” Pravil mu.

Ruka se svitkem byla natažena a čekala jen na to, až jej mladík uchopí. Třesoucími se prsty se dotkl povrchu a překvapeně vykřikl. Tělem mu projela vlna energie. Pevně svitek sevřel ve své dlani. Starý se na něj vlídně usmál.

“Tvé rozhodnutí je moudré. Ať jsou taková i ta další,” zakončil jejich setkání. Jak mohl lépe než nenadálým zmizením ještě více vyburcovat chlapcovo napětí? A tak se přenesl jinam. Musel odletět ještě hodně daleko, aby vyřídil co bylo třeba…


***


Tehdy mu lhal o tom, že se toho již nedožije, ale Bheirg ho už nikdy neměl spatřit, jak by se to tedy dozvěděl?

Stál v trůnním sále zapomenutého hradu a hleděl na okno s barevnou vitráží. Takových zde byla celá řada, ale tohle bylo vyjímečné. Mělo ukazovat tu, která přijde navrátit rod králů. Neodstranil ten obraz hned. Tehdy opravdu věřil, že by to Caointiorn mohla dokázat. Věřil že August Halim přeci jen dostane rozum, aby to mohla dokázat. Nakonec se ale vše změnilo a svět se pohnul jiným směrem.

„Zavázali jsme se že přivedeme tu, o níž mluví proroctví, Gretieme. Nemohli jsme za to co se stalo.“ Promluvil na něj kdosi. Muž, kterému říkal Gretiem se po příchozím ohlédl. Vidět ho v lidské podobě mu mimoděk navodilo úsměv.

„Ohene,“ oslovil jej přátelsky. „Co ty tady děláš?“ zeptal se, ačkoliv to věděl. Ohen byl mnohem mladší než ten první. Alespoň tak vypadal. Měl zvláštně fialové vlasy a lesklé oči barvy tůně za úplňkového třpytu.

„Nemůžeš za to co se stalo. Vyprosil jsi právo pro Briame, tvé vejce, tak to mělo být. Ona se svého úkolu zhostila dobře…“ chtěl ještě pokračovat ale starý ho zadržel pohybem ruky.

„Já vím, Ohene. Jen na tu maličkou pořád myslím. Podívej. Tohle jsem stvořil, když dovršila osmnáctý rok. Měla to být ona. Tak silná, statečná s duchem vládkyně… Ale nebyla…“ sklonil zrak k zemi.

„Co více než jsme udělali jsme mohli učinit?“

„Nic, a neboj se, já to vím… Jen je teď čas abych Caointiornin obraz ze síně králů odstranil a je mi líto jej ničit.“

„Dej mi jej, pokud ho nechceš ničit.“ Navrhl Ohene a Gretiem se na přítele zadíval tázavým pohledem.

„Odnesu ho do chrámu, kde bude upomínkou lidského omylu.“ Gretiem přikývl. Byl rád, že existuje šance na záchranu toho obrazu. A proč že mu na tom tolik záleželo? Vždyť Caointiorn byla úzce spjata s Briame. Gretiemovou dcerou…

„Jak to zvládá náš malý Frundor?“ zeptal se aniž by už více odtrhl pohled od obrazu, který se teď uvolnil z okna a v nezměněné podobě plachtil vzduchem ke druhému z draků, v lidské podobě.

„Dobře. Povolal dívku za hranicí smrti. A ta se teď dostává k ostatním do Talronu. Jmenuje se Lenka a momentálně ji doprovází Margarita…“ Ohene musel upnout svou mysl k obrazu plachtícímu vzduchem aby se nerozbil a přitáhnout ho k sobě blíž.

„Lenka… Kéž je tedy volba modrých draků šťastnější než ta naše,“ usmál se Gretiem a na okamžik zavřel oči. Viděl ji. Dívku s rudými vlasy v doprovodu Margarity. Jeho vnitřní zrak byl silný a ony přeci jen nebyly až tak daleko… Vrýval si do paměti každou pihu, každičkou jizvu a detail Lenčina obličeje. Vrýval si je do paměti tak usilovně, že mu z oka ukápla slza. Slza za Caointiorn.

***


Stál v Trůním sále. Všechno se ubíralo v celku dobrým směrem. Přišel čas, vložit do prázdného okna v trůním sále obraz vyvolené, neboť šance na nalezení paláce se zvětšily a lid potřebuje vidět, že ona skutečně byla vyvolená…

Znal její obličej velmi dobře. Vrýval si ho do paměti od prvního okamžiku. Každičkou změnu v její tváři…

Konečně přišel čas. Na rtech se mu objevil úsměv a on soustředil svou mysl. Zhluboka se nadechl a pak z jeho úst vyšel proud zlatavé energie, která se v rámu okna přesně měnila ve sklo požadovaných tvarů a barev.

Celý proces trval jen chviličku a pak už tam byla. Tvář mladé dívky, která přišla, aby zachránila Sidusův rod.


***


Tak jako tehdy vyfoukl Gretiem proud zlatavé energie, která se měnila do vitráže, jíž přišel stvořit.

Byla tam. Lenka… Rudé vlasy, oči, které lehce měnily svou barvu dle nálady a světla které na ně dopadalo, tvář vyvedená do nejmenšího detailu…

Starý přistoupil k obrazu a lehce se ho dotkl dlaní. „Dávám ti své požehnání… Tvůj úděl nechť už nikdo nezmaří… Cesta bude dlouhá a těžká, ale ty ji zvládneš. Musíš…“ zašeptal.

Když se Gretiem ohlédl Ohene už tam nebyl. Byl zase sám…

Sklonil hlavu. Briame byla pryč. Odešla s Caointiorn. Nemohl dělat nic jiného než doufat že se jednou vrátí. Ale tohle bylo důležitější. Aby draci konečně dostál své roli v tomto příběhu, aby ta, kterou přivolali uspěla…



Vyšel na nádvoří. S každým jeho krokem se jeho stopy v nánosech prachu vytrácely, jako by tam ani nikdy nebyl. Nádvoří samo bylo ohromě zarostlé… Usmál se a roztočil se kolem dokola. Zlatavá záře se rozletěla do všech koutů, kam by jinak světlo nedosáhlo a náhle zde stál. Mohutný, krásný zlatý drak v celé své kráse. Jeho šupiny odrážely sluneční svit a pod pohledem jeho jasných stříbřitých očí se vše měnilo. Květiny, které rostly bez ladu a skladu se upravily. Ne tak moc, aby vypadaly udržovaně, ale přesně tolik, aby s nimi bylo sice dost práce, ale už to nebyl nadlidský úkol a původní ráz dokonalé harmonie zde zůstal zachován…

„Právě jste dostali druhou šanci. Nepromarněte jí, jako tu poslední…“ zašeptal po větru směrem k vesnici těch, kterým říkali zrádci, mávl mohutnými křídly a vznesl se do oblak aby tak ponechal osud lidí opět jen v jejich a i tentokrát Frundorových rukou…


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.10.2010, 0:16:30 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Pěkně se s Eillen doplňujete (svět Aldormy tak dostává zcela jiný rozměr). Tato povídka mnoho napoví právě čtenářům, kteří se nechají unášet dějem v obou příbězích (ať už jde o "Nepoznané proroctví", či "Drak v mém srdci"), ti ostatní budou patrně tápat v temnotě a budou toužit po světle, které by jim ukázalo cestu...

I tento textík je jen takovým střípkem. Ale jsem rád, že vím, jak se obraz Lenky dostal tam, kde byl (v opuštěném a zanedbaném hradě). V textu jsem našel několik chybějících čárek v souvětích (před spojkami "co" a "ale"). A také opakování slovního spojení: "mohla dokázat" ve dvou souvětích za sebou, což má patrně svůj význam. ;-)
 ze dne 22.10.2010, 10:55:39  
   Jackie Decker: ok, dobře :) Já jakmile to půjde vložím desátou kapitolu :)
 ze dne 22.10.2010, 10:42:17  
   Šíma: Ano, milá Jackie, našel jsem jich tak málo, možná za to mohl pokročilý večer, neřkuli mladá noční hodina! ;-))) Vidíš to, normálně jsi mi vnukla pěkný nápad, já si prostě ten příběh přečtu (v předstihu) a pak Ti napíšu, jak se mi líbí! Sirraell je šikulka, bohužel, zatím nemá (patrně) prostor na publikaci na SASPI, čert ví, jaké má problémy! Vydržať!!!!!!! ;-)
 ze dne 22.10.2010, 7:20:44  
   Jackie Decker: No tak k chybám ti drahá šímo mohu říct jen: A to jsi jich našel tak málo? :D

znáš mě a já se znám taky čekala jsem to mnohem horší, ale jsem ráda že se ti příběh líbil, máš pravdu, s Eillen se doplňujeme. Práce nás obou je prop říběh důležitá. Pro příběh i svět kde se odehrává. A to počkej až budeš číst Draší stezku, to teprve budeš valit oči, už aby se sirrael dostavila a mě se vrátila inspirace k psaní :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
Koláče
Beduín
Setkání 19 /2
Amater
3. kapitola
Miky
obr
obr obr obr
obr

Kapitola 8
dark_stuff
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr