» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2141580

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Ještě není čas 1. ::

phaint	publikováno: 26.10.2010, 13:16

Vzhledem k rozsahu vás zavedu ne na samý začátek, ale trochu hlouběji do děje. Znalci Fantoma opery jsou rozhodně ve výhodě ... Po požáru, jenž způsobil fantom, z budovy prchá jak jeho zbožňovaná, zpěvačka Christine Daae, tak její snoubenec, vikomt de Chagny. Christine naléza útočiště u vikomta, ale z její přítomnosti nejsou všichni nadšeni ... Má snaha napsat pokračování románu, který by pokračovat neměl.


	Zmínka o vévodkyni de Chagny byla více než na místě a oba mladí lidé to věděli. Protože ať Christine tížily zážitky z opery jakkoli, dnešní ranní seznámení s Raoulovou matkou se jim téměř vyrovnalo. Christine se do toho setkání hrnula s radostným očekáváním dítěte, které dosud všechny okouzlilo svým zjevem, svým hlasem a svou bezprostředností. Rozechvělá zvědavostí si ani neuvědomila, že pro jednu z nejpozoruhodnějších žen pařížské smetánky je taková kvalifikace naprosto nedostačující. „Jaká je?“ vyzvídala bezelstně po mladičké komorné, která jí ráno pomáhala do šatů. Děvče se na ni ani nepodívalo a dál rovnalo krajky na sukni: „Je to opravdická dáma, madmoiselle.“ Ať už znamenala tato diplomatická odpověď cokoli, Christine dál spřádala své sny. „Určitě je milá jako Raoul. Tedy vikomt de Chagny, myslím,“ opravila se chvatně. Komorná mlčela, možná i proto, že mezi rty držela jehlu. „Budu ji mít ráda. Vím, že budu. Je to Raoulova matka.“ Christine začínala být nervózní a drmolila ve snaze zamluvit svůj strach. „Budu se jí líbit? Tak co myslíš, budu?“ „Hmmm ... uh,“ odpovědělo děvče zezdola od krajek. Pak ukousla nit a otočila Christine k zrcadlu. Ta se spokojeně usmála na obraz, jejž spatřila. Navzdory neklidné noci a všemu, co jí předcházelo, vypadala půvabně a šaty od Marie Louisy z ní udělaly téměř princeznu. „A jaké šperky si budete přát, slečno?“ Zaskočená Christine se začervenala. Jediný zlatý řetízek, dárek od madam Giry k premiéře, ležel v jejím pokojíku v opeře a byl navíc tak nicotný, že by zde působil směšně. A prsten ... „Zůstanu tak,“ řekla a vykročila za komornou do chodby, aby se konečně setkala s Raoulovou matkou. V předpokoji budoáru vévodkyně de Chagny na ni padla tíseň. Nervózně si tiskla ruce a čekala, až ji komorná ohlásí. Přepych, jenž ji obklopoval, jí nebyl příjemný a najednou si připadala jako malá holčička, kterou vykázali z pokoje za nezpůsobné chování. Dveře se otevřely, byl čas vstoupit. Vykročila, ale prudké trhnutí ji vrátilo zpět. Poplašeně se ohlédla a zjistila, že krajky na sukni se zachytily o výčnělek na květinovém stolku. Zatáhla za látku, pak znovu důrazněji. Kromě toho, že se váza na stolku povážlivě rozkývala, se nestalo nic. „Bože, pomozte jí přece, než něco porazí,“ ozval se z pokoje ženský hlas. Teprve pak dívce přispěchala na pomoc komorná. Christine vstoupila do pokoje celá rozpálená a nejraději by běžela do svého pokoje, schovat se pod pokrývky a už nikdy nevylézt. Raoul se na ni povzbudivě usmál a vedl ji za ruku k pohovce, kde si vévodkyně právě hrála s jedním ze svých pejsků. „Máti, dovol, abych ti představil svou dávnou a drahou přítelkyni, slečnu Christinu Daae. Christine, má matka.“ Když dívka poklesla k úkloně, musela sklopit oči k zemi, aby zakryla svůj zmatek. Drahá přítelkyně? To nechce matce přiznat jejich zasnoubení? Nebo snad už žádné zasnoubení neexistuje? Honoria, vévodkyně de Chagny, lhostejně zvedla oči od psa a zahleděla se na dívku před sebou s pohrdavým pobavením. Možná že při pohledu na Christininu bezradnost pocítila cosi jako závan sympatie, vzpomínku na vlastní mládí a nejistoty. Nemínila se ovšem nechat rozptýlit vlastní slabostí a sprovodila ji ze světa jediným mávnutím své pěstěné ruky. Dívka k ní vzhlédla. Než se na tváři nad ní rozhostil úsměv, nastal okamžik, během něhož vévodkyně postrádala jakýkoli výraz. Jako maska ... napadlo Christine. Jenže Raoulova matka potřebovala právě tento okamžik, aby se proměnila v dokonalou dámu, a Christine se za své nemístné nápady zastyděla. Aniž si stačila uvědomit nebetyčný rozdíl mezi srdečným úsměvem a mechanickým napětím lícních svalů, tvář se jí rozzářila úlevou. „Nesmírně mě těší, madam,“ vypravila ze sebe. „Ovšem,“ Honoria de Chagny shovívavě pokývla hlavou. „Jste velmi půvabná, má milá,“ pokračovala. „Bože, Raoule, kolik je jí let? Vypadá na šestnáct.“ „Bude mi osmnáct, madam.“ „Osmnáct! Být půvabný v osmnácti je vlastně povinnost,“ dodala vévodkyně suše k pejskovi na svém klíně. Nemohla si pomoci, to děvče ji rozčilovalo. Důvodů k tomu měla několik, a mnohé z nich byly pochopitelné a snad i omluvitelné. Nespokojenost matky, která má vydat jediného syna do cizí náruče, je citem starým jako lidstvo samo. Ani zášť stárnoucí, kdysi velmi atraktivní a žádoucí ženy vůči mladičké kráse není ničím novým pod sluncem, a obojí, jakkoli nelichotivé, je přirozené. Špatnou náladu Honorie de Chagny ovšem daleko víc rozbouřily úvahy, které se jí honily hlavou už dávno před tímto setkáním. Vždy v nich zatím dospěla k bodu, kdy se nemohla rozhodnout, zda jí víc vadí fakt, že si její syn obstaral snoubenku bez jejího přičinění, tím méně souhlasu, nebo to, že ji tím dostal do mrzuté situace před dobrou desítkou matek a dcer, které netrpělivě čekaly, až mladý vikomt konečně vpluje do jejich sítí. No nic. Podíváme se, co sis to vlastně přivedl zač, chlapče. Koneckonců, řekl jsi dobrá přítelkyně. To nezní nijak definitivně. Vévodkyně se líně natáhla ke stolku. „Operní diva zmizela přímo ze scény,“ přečetla nahlas titulek z novin. „Christine Daae unesena fantomem přímo uprostřed opery. Nebo tady: Palais Garniére v plamenech kvůli tajemnému muži z podzemí.“ Se zájmem pozorovala účinek každé z těchto vět na Christine. „Tedy musím říci, že vaše entrée do tohoto domu nepostrádá dramatičnost. Za jiných okolností by mi to přišlo možná i osvěžující.“ Tón hlasu Raoulovy matky se proměnil, jako by nůž, s nímž ukrajujeme máslo, najednou dostal břit ostré dýky. „Máti, žádal jsem tě ...“ vikomt nedostal příležitost vyslovit svůj protest. „Jen doufám, že zranění, která můj syn utrpěl, jak jsem vyrozuměla, při vaší ochraně, jsou jedinou a poslední újmou, kterou mu známost s vámi přinese.“ Zcela v protikladu k obsahu slov se vévodkyně na dívku před sebou líbezně usmála. Velmi dobře poznala, že i tak je Christine na pokraji zhroucení, a necítila potřebu hnát věci do krajnosti hned první den. Zdrcená Christine jí pak z očí jasně vyčetla, že ať dnes či v budoucnosti řekne cokoli, je to zbytečné. „Ráda vidím, že si rozumíme, má drahá,“ řekla Honoria. „A teď pojďte blíž, ať se na vás podívám.“


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 28		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Radmila Kalousková	03.11.2010, 10:56:02

Ahoj, je to zatím jen úvod, ale dle mého dost slibný. Uvidíme, co pro svéhrdiny plánuješ dál. RK


ze dne 04.11.2010, 19:50:11
phaint: Jsem ráda, že ti to přijde zajímavé. Jen nevím, jak se postavím k zveřejňování dalších kapitolek ... No ale to víš, že jako ve správné červené knihovně nemůžou chybět protivenství všeho druhu :)

Kaileen	29.10.2010, 15:25:05

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 27.10.2010, 14:32:39* Položím před tebe oběd a dovolím ti sníst každé třetí nebo čtvrté sousto... Blbost, že jo? Navíc je tu spousta děl, které nepatří na literární server ale na blogy (některé ani tam ne) a jejich autory vůbec nezajímá, zda zabírají prostor nebo ne. Myslím, že se dá přežít, když kohokoliv dílko bude vydáno třeba o den později, takže bych se přikláněla k názoru, že pokud něco děláš, dělej to pořádně nebo se na to vykašli.


ze dne 30.10.2010, 19:46:17
phaint: Prima, zařídím se :)

Kaileen	27.10.2010, 14:32:39

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaileen* ze dne 27.10.2010, 13:38:28* Ahoj, co se týká toho prostředí - ono nikdy není na škodu připomenout některé věci. Vkládám sem už třetí sérii jednoho příběhu a přesto jsem ve trojce zmínila popis hlavních postav, a to nejen na začátku. Dělám to průběžně tam, kde se mi to hodí a doplní to atmosféru (přitom ti, co četli, s tím určitě nemají problém - a že asi nebylo jednoduché se prokousat všemi díly, protože obzvlášť první sérii bych dnes nazvala katastrofou). Můj názor je, že pokud chceš vkládat něco na pokračování, neměla bys kapitoly přeskakovat, ať je příběh jakkoliv dlouhý. S čtenářem navazuješ určitý vztah a tímto bys ho šidila. Taky proto je dobré odpovídat na každý koment zvlášť, aspoň pokud se jedná o redaktory. Kurzívu vložíš tak, že dáš [i] před požadovaný text a pak to ukončíš [/i] (pozor, aby to bylo oddělené mezerou, jinak to server považuje za součást slova a kurzívu neukončíš). Takže tak, hodně inspirace do další tvorby.


ze dne 29.10.2010, 11:41:50
phaint: Já jsem tady hned při Prologu nadhodila otázku, kolik textu má smysl sem dávat z románu o 70. kapitolách ... a následně to vyřešila tím přeskáknutím. Nechci pochopitelně nikoho šidit (a kdyby zde snad byli zájemci o celé dílko, ráda poskytnu :)),ale nechci ani zabírat prostor, takový Šekspír zase nejsem ...

Kaileen	27.10.2010, 13:38:28

Zdravím, určitě zajímavé téma, aspoň pro mě. Povědomí o fantomu opery má asi hodně lidí, přesto by neškodilo trochu popsat prostředí nebo aspoň zmínit dobu, ve které se děj odehrává. Nikdy to není na škodu, tady popis prostředí úplně chybí, což je škoda. Na druhou stranu se mi líbí styl, jakým píšeš, dialogy se mi zdají přirozené. Přesto si neodpustím... - "...Být půvabný v osmnácti je vlastně povinnost..." - tam bych dala spíš půvabná, přeci jen mluví o dívce, i když to říká jen ke svému psovi. - No nic. Podíváme se, co sis to vlastně přivedl zač, chlapče. Koneckonců, řekl jsi dobrá přítelkyně. To nezní nijak definitivně. - toto bych napsala kurzívou, aby byla myšlenka Raulovy matky oddělena od zbytku textu, přeci jen se nejedná o postřeh vypravěče ani přímou řeč, odlišit tyto dvě věty podle mě není od věci. - „Jen doufám, že zranění, která můj syn utrpěl, jak jsem vyrozuměla, při vaší ochraně, jsou jedinou a poslední újmou, kterou mu známost s vámi přinese.“ - tato věta není nijak zvlášť dlouhá (sama jsem schopná stvořit větu na x řádků), přesto je tolikrát přeseknutá čárkama, že člověk za chvilku ani neví, o čem čte, co k čemu patří. Určitě by to šlo vyjádřit líp. Vynechala bych "vyrozuměla jsem", bylo by to míň kostrbaté a mohlo by to znít třeba takto: "Jen doufám, že zranění, která můj syn utrpěl při vaší ochraně, jsou jedinou a poslední újmou, kterou mu známost s vámi přinese." Neškodily by odstavce, přeci jen takový jednolitý kus textu čtenářovy oči unaví, ačkoliv není dlouhý.


ze dne 27.10.2010, 14:09:24
phaint: Díky oběma "připomínkujícím" za čas věnovaný přečtení i opravám chyb a samozřejmě i za pochvalu. Jelikož jsem se vzhledem k rozsahu celé práce musela rozhodnout, co tady vlastně zveřejnit, vpadla jsem rovnou do třetí kapitoly (viz úvod), takže pochopitelně některé věci jsou holt v těch vynechaných ... Nicméně popis doby a okolností je tam jen okrajově - řekla jsem si, že pokračování dává smysl jen těm, kdo ví, v čem se pokračuje, a ti nepotřebují opáčko. Ale možná se pletu a začnu přepisovat :) ... Právě napsaná trojtečka je taková osobní uminutost - v textu jich mám požehnaně a tu mezeru jsem před ní udělala vědomě všude. Jelikož jsem valnou část pravidel českého pravopisu už cestou poztrácela z paměti, řídím se spíš pocitem, a pocit mi u trojtečky zavelel mezeru :) Blbý argument, ale tak to holt je. Ještě klika, že nemám pocit, že třeba psát "mylý Karle" ... V původním textu je samozřejmě kurzíva, ale jako počítačový pologramot jsem zde totéž nezvládla ani na X pokusů. Nějak mi nedochází, co jsou ty hrnanaté závorky a tak ... :( jojo, i takoví jsou mezi námi ... Ještě jednou díky za podporu!

Kaileen	26.10.2010, 18:41:52

Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma* ze dne 26.10.2010, 17:30:19* Ruku do ohně bych za to nedala, ale řekla bych, že ten "... obraz, jejž spatřila..." je dobře - když je to jednotné číslo mužného rodu neživ., ale radši bych to obešla zájemem "který", to se přiznám ;-)


ze dne 26.10.2010, 20:32:44
Šíma: Dneska bych nedal ruku do ohně za nic! ;-)

Šíma	26.10.2010, 17:30:19

Zdravím! Tak... Ještě jednou jsem si přečetl Prolog, abych byl v obraze a patřičně naladěn a vrhám se i do této části, byť je publikována za poněkud (akčnějších) okolností. Uvidíme, co se známkou a komentářem, snad půjde vymazat (ten který patří k jinému dílku, které jsem také dneska vypustil do světa). U této části bych své hodnocení ustálil na číslici: 1,5 (tedy něco mezi Jedničkou a Dvojkou), dám Ti tu protekční čtenářskou Jedničku a uvidí se... -- Ta se spokojeně usmála na obraz, jejž spatřila. -- jež spatřila (který spatřila) ? -- tři tečky jsou interpunkce jako každá jíná (tedy: ?!,.) neměla by se mezi ně a konec věty vkládat mezera... -- Ani zášť stárnoucí, kdysi velmi atraktivní a žádoucí ženy vůči mladičké kráse není ničím novým pod sluncem, a obojí, jakkoli nelichotivé, je přirozené. -- nemůžu se domluvit se svým druhým já, ale dal bych čárku za "žádoucí" s tím, že by tento text byl takovou vsuvkou z obou stran ohraničených čárkou: "kdysi velmi atraktivní a žádoucí" -- myšlenkové pochody hrdinů (zde to, co se honí v hlavě Honorii) by mohlo být více odlišeno od popisných částí, například kurzivou, jak už bylo řečeno -- [i]text v kurzivě[/i] -- mělo by to fungovat! ;-) Dialogy se mi líbily, pěkně vystihly charaktery postav, tedy alespoň nastínily, přestože je jasné, jaká je matka našeho hrdiny potvora! Více popisů prostředí by jen podtrhlo celé vyznění příběhu, tedy jeho vyprávění, přestože to bude určitě těžké popsat všechen ten lesk a nádheru věcí, které si může dovolit jen bohatý člověk, ať už jde o výzdobu interiéru, či nábytku v něm. Také bych se to snažil obejít, ale alespoň malinký náznak toho, nad čím oné dívce oči přecházely by nezaškodilo. Příběh však i přesto běžel hezky vpřed, jen netuším, zda jsi skutečně mezi Prologem a touto částí například (v zájmu čtenářů) nepřeskočila nějaké ty stránky svého díla, které může být zajímavé, jak už to vyznívá z těch částí, které doposud byly publikovány (i nešikovným šímou)! ;-)


ze dne 01.11.2010, 22:38:36
Šíma: Známka poroty by byla patrně: 1,5. Avšak díky tomu, že jsem díky nešťastné náhodě a vlastní roztržitosti publikoval Tvé dílko, přestože jsem měl dojem, že jde o dílko jiného autora, vlepil jsem sem známku o stupeň horší. Známka poroty však není směrodatná, důležitější je hodnocení čtenářů! (mrk)