» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2141581

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Setkání 19/1/9 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Útržky povídek

Amater	publikováno: 23.10.2010, 15:24

Ignacius hledá v knihovně informace a chce se opět setkat s Luciem. Povede se mu to?


	„Gregory?“ Ale už s oslovením ví, že tam není. Kde jenom může být? Vyjde na chodbu a rozhlédne se. Zkusí to v léčitelské místnosti. Spěšně se pustí chodbou. Dojde ke dveřím a prudce je otevře. „Gregory?“ Opět ví, že tam není. Možná zahrada, ale takhle po nemoci? Vynadá mu, že tak hazarduje se zdravím. „Hlupák,“ zabručí starostlivě. „Máš o mně starost, Ignacii?“ Ozve se za ním hlas. „To víš, že ano. Jsi nemocný.“ Otočí se k němu s úsměvem. „Je ti lépe?“ zeptá se usmívající Ignacius. „Lépe a něco pro tebe mám. Podařilo se mi ho nestřeženě sebrat.“ Dostrká ho dovnitř, zabouchne dveře a vítězoslavně ze sáčku u pasu vytáhne klíč. „Děkuji, ale už ho asi nebudu potřebovat.“ Ignacius ho odmítne s myšlenkou na domek uprostřed lesů. Gregory ho drží před sebou. „Ber jen ber. Možná se ti bude hodit a teď ukaž mi ránu.“ Dotlačí ho ke křeslu a začne rozvazovat mu plátno. „Víš, mám pocit, že jsi jako můj bratr. Skvělé se ti to hojí. Bylinky ukázaly svou moc,“ drmolí, aby zamluvil to bratr. „Já tě tak beru, Gregory, a chci ti navrhnout maličkost. Nechceš se mnou odjet k nám na hrad? Řád tě přivítá s otevřenou náručí.“ Ignacius mu pohlédne do očí. „Kdepak nejsem rytíř a jsem tu spokojený, ale kdyby něco, využiji tu nabídku. Našel jsi toho muže?“ Optá se napjatě. Ignacius si vzpomene na Lucia. „Ano našel jsem ho. Vím jen, že se jmenuje Lucius. Znáš to jméno? Zaslechl jsem ho, ale ztratil se mi dřív, než jsem ho stihl dohonit. Mou specialitou je boj ne honba.“ Ignacius se zakření, jak mu plátno příliš utáhne. Mohl by přestat ten obvaz nosit, ale spolehne se na Gregoryho úsudek a nechá ho tam. Zítra mu to určitě nebude překážet. Přemýšlí, jak moc je klášterní knihovna rozsáhlá, ale takové texty jaké potřebuje, tam zřejmě nenajde. I když svaté texty… Uvažuje nad tím, zda se tam něco takového objevuje. Možná by to stálo za úvahu. Bratr Taurin říká, že tam najde odpovědí na všechny své otázky. „Lucius? Ale proč tě chtěl zabít?“ Gregory uvažuje a Ignacius zpozorní. Chytne ho za ruku. „Víš něco, víš?“ dychtivě čeká na jeho slova. „Znám, počkej.“ Gregory se posadí vedle Ignaciuse. „Druhý syn pána z Aubrey, jestli je to on, koho myslíš. Jeho nejmladší syn a nedávno jeden z bratranců byl zavražděn. Něco se šuškalo o nehodě, ale nevěřím tomu. Má hrad nedaleko města a je to velmi přísný pán.“ Zamumlá a Ignacius pochopí. Poddaní u něho to nemají zrovna lehké. „Velmi dobrý rytíř a je věrným poddaným našeho krále. Jezdí každou neděli se svými syny na mši svatou a teď mě napadá, že jeho druhý syn má dům přímo ve městě. Ale proč by tě chtěl zabít? Jsi rytíř Řádu a chráníš poutníky,“ dumá. I Ignacia by zajímalo proč, ale jednou mu to řekne. Zítra, zítra snad se to dozví, ale nejdřív zajde do knihovny. „Bratře Gregory, máte tu velkou knihovnu?“ Ignacius se snaží, aby jeho hlas zněl nevzrušeně a klidně, ale má pocit, že jeho hlas hoří vzrušením, že je na něm vše vidět. „Máme dost svazků a přesně co potřebuješ? Možná mám to u sebe.“ Gregory přistoupí k jedné poličce. „Bibli. Starý zákon,“ zamumlá Ignacius. Gregory se otočí a Ignacius má pocit, že mu vidí, až do žaludku. „Tak tu nemám. Pojď, obstaráme ji u bratra knihovníka. Je to starý morous, ale miluje knihy.“ Gregory ho vede ještě hlouběji do kláštera. Otevře nějaké dveře a vejde dovnitř. Ignacius za nimi tiše zavře dveře. S pobavením pozoruje Gregoryho plížení mezi regály a stolky. „Ale, ale bratr Gregory. Zase se mi chystáš něco odtud sebrat a nevrátit?!“ Ignacius vidí, že Gregory se narovná a otočí se zřejmě k místnímu knihovníkovi. Netváří se zrovna vlídně. „Odpusť, bratře Chaviere, ale tady bratr Ignacius potřebuje Bibli a nechtěl jsem tě rušit ve tvé, pro nás tak důležité práci.“ Ignacius se cítí jak pod drobnohledem. „Vypadá na rytíře ne na učence. Rytíři se umí sotva podepsat.“ Ignacius vytáhne medailon. Dnes se na něj nepodíval, ale je pořád stejný. „Tak vy jste z Řádu. Vzácný to host, který chce vidět mé ubohé sbírky. Bratr Gregory nás jistě rád opustí a vy, bratře Ignacie, pojďte. Mám tady několik opisů. Promiň mi tu urážku, netušil jsem, kým jsi. I novicové, hanba mluvit o jejich učení, natož o čtení a psaní. Tady to je.“ Vytáhne knihu z přihrádky. Položí ji na stolek osvětlený svíčkou a poodejde. „Hezké čtení, bratře. Večer zavíráme.“ Ignacius se dívá za jeho shrbenou postavou v černé kutně. Má pocit, že jeho suchý krákoravý hlas mu bude znít v uších ještě hodně dlouho. Delikátně otevře knihu v kožené vazbě zdobené emailem. Kochá se ilustracemi jednotlivých kapitol. Vzpomene na své učení pod dohledem bratra Taurina. Víc ho bavilo válčit, ale i číst a psát se museli naučit. Ó jak nesnášel malovat jedno písmenko za druhým jen, aby vznikla věta a tu si pak přečetl někdo jiný. Až o hodně později ho to zaujalo. Začne listovat doufajíc, že najde něco, co mu tehdy uniklo. Zajímal se spíš o popisované bitvy než o věci milostné povahy. Po hodině luštění se narovná. Ještě zkusí. Přece musí něco najít. Co Eva a Adam a rychle nalistuje první stránky. Samson a Dalila? Ne. Sodoma a Gomora? Ne. Aspoň náznak začíná si zoufat. Nic, nic a jiné knihy tady nebudou mít. Musí se spolehnout na prastarou zkušenost. Opře se o stojan s knihou. Skoro se začne smát, ale když si vzpomene na postavu knihovníka, tak přestane. „Zavíráme.“ Ozve se za ním hlas bratra Chaviera a on skoro nadskočí. „Děkuji moc. Skvělé čtení a nádherná práce iluminátora.“ Ignacius pochválí rukopis. Nejraději by ji nechal spálit. K čemu je kniha, z které se nic nedozví? Vykročí mrzutě z knihovny pryč. Cestou potká Gregoryho, který někam spěchá, ale nálada se mu zlepší. Potom si připomene, že za několik hodin uvidí Lucia a nálada se mu prudce zvedne. Jde se najíst do ubytovny pro poutníky. Cestou přemýšlí, že by bylo pěkné vlastnit dům, kam by se vracel. Zavrtí hlavou. Opravdu už blázní. Po večeři si jde lehnout. U kříže se pomodlí a lehne si. Usíná s úsměvem na rtech a obrazem Lucia v srdci. Brzy ráno vyrazí na Šedákovi do lesa. Jede stejnou cestou jako den předtím. Zastaví se na břehu řeky a vzpomene, jak na něho tady Lucius čekal. Odbočí na stezku vedoucí ke srubu. Srdce mu buší a uzdu svírá třesoucíma rukama. U srubu zastaví a ihned si uvědomí, že tu není druhý kůň. Přesto sesedne a uváže koně na stejném místě jako včera. Otevře dveře s nadějí, že možná koně nechal někde jinde, ale v malém srubu nikdo není. Shodí plášť, rukavice a rozváže si kabátec. Rozdělá oheň a prohlédne zařízení srubu. Někdo tu často pobývá? Lucius? Někdo jiný? Usmívá se, když se posadí za stůl a dívá se do ohně. Občas se zvedne a přejde po místnosti. Netrpělivě čeká. Určitě přijde. Vzpomene si, že tak čekal, když měl skládat řádový slib. Čekal a čekal a nakonec se toho dočkal. A dočká se i Lucia. Jaké to asi bude? Obejme ho a políbí nebo něco jiného? Sedne si na židli a nohy si dá na stůl. Vůbec nemá žádné zkušenosti v milostném životě. Vlastně, když se to tak vezme, nezná absolutně nic. Viděl - jistě polibek a v krčmách lehké ženy, které se tiskly k mužům, ale on nechce jen jednu noc. Chce všechny noci. Kde jen může být? Proč nepřichází? Proč ho nechává tady čekat? Minuta za minutou letí a hodina za hodinou ještě rychleji. Už si není jistý jeho příchodem, a jak se blíží večer, jeho důvěra neustále klesá. Nepřijde. Narovná se, obleče a smutně se podívá po místnosti. Věřil, že tady… Otočí se a otevře dveře. Ztuhne, když vidí ho tam stát. „Jak dlouho tu stojíš?“ optá se zmateně. „Nevím,“ odpoví Lucius. Stojí a dívá se na něho. Ignacius ustoupí, ale nespustí z něj oči. Lucius vstoupí a zničehonic se rozhodne. Když už má propadnout peklu, ať je to se vším všudy. Přitiskne se k němu a začne líbat. Ignacius odpoví se vší netrpělivosti a touhou, kterou cítí.


celkové hodnocení autora: 95.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

chris ONNE	06.11.2010, 0:14:32

Do třetice všeho dobrého i zlého! Šíma mi zase všechno vyzobal, takže si tady připadám tak nějak zbytečně… ;-/) Jiné chyby jsem tam nezahlédl, tak dejme tomu, že tam nejsou! ;-) Co se týče příběhu samotného, tak nám nezadržitelně míří tam, kam míří. Já už bych měl taky někam zamířit, trochu se mi již pletou slova. Je mi jasné, že je to důležité pro příběh, ale na druhou stranu by vůbec nezaškodilo tam dát malinkatou akci, či nějaké dějově slepé rameno. Můj názor… Nooooo, ohledně toho vynechávání, nevím nevím, jestli to je vůči čtenářům zrovna fér… ;-)) Když už ses jednou vydala touto cestou, tak z ní zbytečně neodbočuj. Chris


ze dne 11.11.2010, 9:40:48
Amater: Máš pravdu, i když asi se to dá 18+, zas na druhou stranu ty a šimík to zkousnou, že. děkuji za zstavení a koment. Budu se snažit.

Šíma	23.10.2010, 15:23:02

Zdravím! Další střípek? Jen tak dál. Něco mi říká, že náš rytíř Řádu nebude mít na růžích ustláno. Osud mnohdy dokáže člověku pěkně zamotat hlavu a to se ani ten amor s lukem a šípy nemusí moc snažit... Tvému hrdinovi držím palec! Nyní však k samotnému textu, občas pozlobí čárka, občas slovosled (u slovosledu jde pouze o návrhy, jak udělat text ještě více čtivějším): -- Ber jen ber. -- čárka před "jen" -- Dotlačí ho ke křeslu a začne rozvazovat mu plátno. -- začne mu rozvazovat plátno -- drmolí, aby zamluvil to bratr. -- aby to bratr zamluvil. -- Kdepak nejsem rytíř a -- Kdepak, nejsem rytíř a -- Zítra, zítra snad se to dozví, ale nejdřív zajde do knihovny. -- snad se to zítra dozví -- Možná mám to u sebe. -- Možná to mám u sebe. -- Možná... Mám to u sebe. -- Vypadá na rytíře ne na učence. -- Vypadá na rytíře, ne na učence. -- Ó jak nesnášel malovat jedno písmenko za druhým jen, aby vznikla věta a tu si pak přečetl někdo jiný. -- čárku bych vrazil až před "jen aby" a také před "jak" (vypadá to na zvolání) -- Ještě zkusí. -- Ještě něco zkusí. ? Uvidíme, co se stane příště! Kdybych neznal práci šotků i ve svých textech, řekl bych, že je nutné s nimi řádně zatočit. Chtělo by to betareadera, víc očí víc vidí! ;-)


ze dne 27.10.2010, 20:01:40
Šíma: Musíš někoho ukecat... Na pokračování se těším! ;-)))


ze dne 27.10.2010, 19:52:13
Amater: Ahojky, chybičky opravím, moc děkuji za známku a koment. Ani bys nevěřil kolikrát jsem to četla, zkoumala každou větu a tolik chyb. nečekala jsem to tak brzy. Moc děkuji, snad se ti i bude líbit další dílek, i když kousek vynechám. Ono se to nehodí pro všechny uši, hihi. Na beta mohu zapomenout, nikdo nechce opravovat twxcty v přítomném čase, ale možná jsme jendoho našla. uvidíme.