obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je odvaha, která se nebojí ničeho na světě."
Buddha
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 391000 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dopis od Ježíška ::

Příspěvek je součásti workshopu: Z pohádky do pohádky
 autor Lenka Čechová publikováno: 18.10.2006, 14:11  
 

Pan Balabán zabouchal na velké dveře a děti mu běželi otevřít. Byl celý zarudlý, na čepici měl zachycenou malou větvičku a kdyby byla ta čepice jen o trochu větší, vešla by se mu tam určitě i šiška.
,,Vánoční stromeček! Vánoční stromeček přišel! Volala Natálka.
Odněkud z rohu pokoje se ozvalo: Ale vždyť je to pan Balabán!
Děti se smáli a udělali hlouček kolem dveří.
„Tak to tady máte, vydechl pan Balabán."
Několik párů vykulených očí se dívalo někam za něj a on se jen lišácky usmál a řekl: Ale neviděl jsem ho. Neviděl jsem ho celého. Jen docela malý kousek.
„ A koho? Koho? Křičeli děti přes sebe.
Natálka vykulila oči ještě víc a potichu řekla: Ježíška přece. Řekla to potichu, jako by se snad bála, že tam přece jen někde je a ona by ho mohla vyplašit.
Chytila pana Balabána za rukáv a pokusila se ho zatáhnout trochu dovnitř. V očích měla spoustu otazníků a když se pan Balabán rozhlédl kolem sebe, viděl ty otazníky všude.
,,Někdo zakřičel: Je to kouzelný dědeček!
Ano, ano, ozývalo se po pokoji. Řekněte nám co jste viděl. Prosím….
No tak dobře, dobře. Ale musíte mi slíbit, že to nikomu neřeknete. Je to tajemství a to musí být….Vešel do pokoje a za sebou táhl obrovský strom.
,,Přísně tajné" zavolal Davídek.
,,Nejtajnější z nejtajnějších, špitnul Mareček.
A co je to tajemství? Zeptal se Pavlík. Byl ze všech nejmenší pořád se na všechno ptal.
Ach jo, řekla Natálka. Ty nevíš, co je tajemství? To je přece když něco víš a nesmíš to nikomu říct.
„A proč to nesmím říct?"
,,No protože je to tajemství, odpověděla mu Natálka. Máš ho jenom pro sebe. Nikdo jiný to neví. A my teď budeme mít všichni jedno tajemství. A bude jenom tady v našem pokoji. Šla a zavřela dveře.
,,No, promnul si pan Balabán ruce. Tak jsem vám dneska ráno vstal a něco se mi nezdálo. Bylo to trochu jiné ráno. Jako bych to cítil v kostech. Že dnes to bude. Že do toho lesa budu muset jít. Byl jsem tam už před třemi dny, ale nic se nedělo. Všechno bylo stejné, jako jiné dny. Ale dneska….podíval se významně kolem sebe…..
Děti na něm visely pohledem a on si tu chvíli vychutnával. V pokoji bylo ticho, jako nikdy jindy. Zase si promnul dlaně a řekl. Vsadil bych boty….a v tom se všechny děti rozesmály. Pan Balabán měl na nohách ponožky a na palci měl díru.
Trochu se zastyděl a řekl, že už nic vyprávět nebude.
My to chceme slyšet všechno….pane Balabán….
No dobrá, dobrá…
Kde jsem to skončil. Jo , ty boty. Takže vsadil bych boty, že ten strom tam před třemi dny nebyl. Byl tam možná jenom nějaký docela malý. Takový trpaslík to byl. Sotva pár větviček měl. No a dnes? Podíval se směrem ke stromku, který předtím opřel o zeď. Dnes tam stál tenhle kousek.
,,No a viděl jste ho? Zeptal se Kubík. Děti už byly zvědavé a pan Balabán dělala drahoty. Tajnůstkářsky se usmíval a pozoroval ty otazníky v očích.
No…viděl i neviděl. Spíš slyšel. No vlastně i kousek viděl. Ale jen docela malý. Viděl jsem kousek křídla.
,,Ježíšek má křídla? Udiveně se zeptala Klárka.
,,Jasně, že má křídla. Nevíš jak by to asi dneska všechno stihl? Rozdat všem dětem dárky? Mračila se Natálka.
,,Má přece sáňky! Zavolal někdo.
Jenže venku není sníh, řekl Pavlík a bylo mu do breku.
Najednou Davídek zavolal: Koukněte se ven! Děti odběhly k oknu. Venku začalo sněžit. Nejdřív docela malinko a pak to najednou vypadalo, jako když se roztrhne peřina.
„Teď je to vlastně docela jedno! Volal radostí Pavlík. Kdyby neměl ty křídla, tak má ještě ty sáňky. Nebo by mu mohl pan Balabán půjčit svojí dodávku, řekl si pro sebe.
,,Jenže to není všechno, vyrušil je hlas pana Balabána. Něco tam totiž nechal.
Najednou byl kolem něj kroužek.
Významně se kolem sebe rozhlédl a řekl: Dopis. Ležel tam u toho stromu dopis.
,,Dopis od Ježíška?" Špitla Klárka.
Ano.
Co to má znamenat? Ježíšek píše dopisy? Ptala se Natálka.
No, nevím jak často, ale myslím, že nějaké občas napíše. Protože tenhle musel jistě napsat on. Je tu totiž podepsaný. Vidím to tady. J-e-ž-í-š-e-k.
V pokoji bylo ticho jako v kostele a do toho tich se ozvalo slabým hláskem: A co nám teda píše?
No ani nevím, jestli to mám číst.
V pokoji bylo ještě chvíli ticho a pak pan Balabán spustil. No, nějak se mi to všechno nezdá. Píše tady, že Pavlík si po sobě neuklízí hračky. Je to možné? Pavlík trochu sklopil hlavu a Klárka mu trochu pomohla. On je z nás nejmenší a my mu někdy pomůžeme.
„ Ano, řekl Davídek. Já jsem mu dnes pomohl srovnat kostky. Podle barev. Já už znám všechny barvy.
Ano, ano. To tu vidím. Píše se to v dopise. Pavlík zná barvy. Hmm
No a co tam je ještě? Ptaly se děti.
No, pak se tu ještě píše, že Davídek nedojídá večeře.
Jenže Davídek nemá moc rád maso, ale u oběda si přidává polévku, přispěchala mu na pomoc Natálka.
No dobrá, dobrá.
Pak tu ještě máme, že Martínek si nechce čistit uši, Natálka po večerce utíká z postele a co to tady vidím? Kubík se pere. A dokonce s holkama?
Já už nebudu, sklopil Kubík hlavu. Jenom jsem je trochu tahal za vlasy. Jenže oni se mi smály, že mám pihy.
No a pak tu mám ještě pár drobností…
Ale venku už je tma! Zavolal Tomášek, který byl celou dobu potichu.
Děti se podívaly na stromek a také na druhou stranu pokoje, kde měli připravené krabice s vánočními ozdobami.
„Pane Balabán, pomůžete nám?
Pomůžu, pomůžu, ale o tom dopise nikomu ani muk. Slibujete?
Slibujeme. Je to přece naše tajemství!

Děti začaly rychle zdobit stromek. Někdo podával, někdo stál na židli a věšel, někdo rozmotával řetězy a za chvilku měli hotovo. Nakonec ho pan Balabán rozsvítil a byl snad ještě krásnější než jindy. Možná i malinko větší. Do stropu už mu chybělo opravdu jenom kousek. V pokoji to vonělo jako v lese. Když měli hotovo, byl už nejvyšší čas na večeři. Zhasli v pokoji a nechali svítit jenom stromeček. Odcházeli do jídelny, když si Natálka vzpomněla, že tam zůstal na stole ležet ten dopis. Trochu se za něj styděla. Chtěla ho schovat a tak řekla ostatním dětem, že se hned vrátí. Potichu vklouzla do pokoje, ale dopis na stole nebyl. Vzala si stoličku a stoupla si k oknu. Nikde nikdo nebyl. Jen nějaké čerstvé stopy ve sněhu. Ježíšku? Jsi tu? Zašeptala. Nikdo neodpověděl. Zaslechla jen takové tiché cinkání. Znělo to trochu, jako kdyby někdo řekl: Hezké vánoce, Natálko….


 celkové hodnocení autora: 96.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kateřina Kubásková 14.11.2006, 20:27:48 Odpovědět 
   Je to fakt rozkošný, taková pohádkárna :) Děkuju za jinou tvář těch jindy tak hektických, konzumních a komerčních vánoc. Díky za připomenutí, že ne všichni je tak vidí. Díky...
 Das 20.10.2006, 19:11:52 Odpovědět 
   Jé, to je milý. To jehličí voní až sem.
 Veronika 19.10.2006, 18:00:22 Odpovědět 
   Nečekala bych od člověka, který má rád Bukowského, že sám napíše něco tak dojemně pohádkového. Je to rozmilé - vyvolalo to ve mně pocit útulného rodinného krbu - představovala jsem si, že to vyprávím svým vlastním dětem (které samozřejmě ještě vzhledem ke svému věku nemám,že...:-))
 Maura 18.10.2006, 22:32:56 Odpovědět 
   Jen ještě jedno upozornění. Mášě tam chybky. Asi před vydáním by bylo dobré se domluvit s Gandalfem a opravit je. Chybí ti uvozovky nahoře a v jednom případě máš míto děti křičely ... děti křičeli. Jinak jsem to dál moc nezkoumala. Raději si to ještě prověř.
 ze dne 18.10.2006, 23:53:06  
   Gandalf: Určitě nebude problém to opravit před vložením do Almanachu. Takže nalézt chybky, sesumírovat je a poslat do vzkazníku - většinu bych třeba našel sám, ale jistota je jistota :)
 Maura 18.10.2006, 22:30:54 Odpovědět 
   Překrásná věc. Výborně zpracovaná.
 Vlaďka 18.10.2006, 14:39:26 Odpovědět 
   Kouzelné, živé, vánoční, četla jsem to jedním dechem, jak malá holka. :o)
 Lenka Čechová 18.10.2006, 14:37:37 Odpovědět 
   Děkuji :-)
 Anquetil 18.10.2006, 14:16:55 Odpovědět 
   nádherné...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Mráz
pilniczek
Zpátky do reali...
Sinuhette
Ještě že myšlen...
lada34
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr