» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2141583

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29006 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::

:: Mezihra (4/4) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pathein

m2m	publikováno: 30.10.2010, 0:25

Tak předkládám poslední část krátké povídky o dvojici obyčejných vojclů, kteří se jako správní béčkoví hrdinové ocitli ve špatný čas na špatném místě. Přepadení orbitální stanice nad Apenem dokázali ve spolupráci se svou četou zastavit, a teď už je na řadě jen finální likvidace nepřítele. Opět se za vulgarismy a výsvětlivky neomlouvám. Ať vám chutná.


	„Do hajzlu!“ zakřičí Kirk a smete žoldáka nepřesnou palbou. Rychle zaklekne za převrácený úklidový stroj a položí samopal na zem. „Chcípni, sračko!“ křičí na druhé straně haly Blake a pumpuje do provizorního úkrytu nepřátel jednu ránu z brokovnice za druhou. V doku trojice vojáků narazila na nepříjemný problém, kterým byla skupina poctivě vyzbrojených žoldáků. Pět černě oděných mužů s krátkými automaty by normálně asi nepředstavovalo závažnější potíž, ale ve skupině s nimi bylo několik civilistů. Kirk na ně narazil téměř nosem, když otevřel dveře s čistým svědomím, že detektor pohybu žádný cíl nevyhledal. Žoldáci už jsou jen tři, ale šikovně se kryjí za rychle vybudovaným úkrytem z několika opravárenských robotů. Blake do nich střílí jednu ránu za druhou, zatímco Black trojici zbylých nepřátel a trojici civilistů kradmo obíhá, aby jim vpadl do zad. Na data z ITWDS nemá vůbec čas, a tak si nevšimne, že na stopovači naskakují mžikavé pruhy rušení. Žoldáci jsou výborně vyzbrojeni. Stopovače patří do základního vybavení každého mariňáka, ale žádná jiná složka armády je nevyužívá. V civilním sektoru jsou pak stopovače výrazně předražené a ještě k tomu nekvalitní z nějaké čínské produkce. Proto ani široká škála armádních složek ani nájemní žoldnéři obvykle nevyužívají osobní rušičky pohybů. Sem tam se najde někdo, kdo jednu z nich má, ačkoliv pro takového žoldnéře plní spíš symbolický účel. Talismany, tak se starým rušičkám na řetízku kolem krku říká. Ten schopnější z žoldáků si moc dobře všímá přikrčeného vojáka, který se je snaží oběhnout. Sleduje jeho pohyb skrze mířidla útočné pušky sladěné s černou kombinézou do jedné barevné symfonie. Těžká neprůstřelná vesta a taktická vesta se nedají od sebe téměř rozeznat. „Rusáci zasraný!“ křičí Blake a pumpuje další dávku z brokovnice. Černé uniformy specnazu* a klidné výrazy ho varují a on tohle varování a podivný svíravý pocit, který jej znovu ovládl, plně respektuje. Uplynuly možná tři vteřiny od chvíle, kdy se obě skupiny srazily, ale pro všechny je to jako několik minut. Čas se neskutečně vleče a bývalí příslušníci Vympelu** začínají mít trochu navrch. Moment překvapení je připravil o dva muže, ale stále drží cenné rukojmí mezi sebou, trojúhelník jejich zbraní se třpytí vystřílenou municí a všichni tři mariňáci jsou pro ně spíše snadnými terči. Větším problémem je pouze brokovnice, která díky svému rozptylu dokáže zaměstnat dva vojáky najednou. „Desátníku, vědí o tobě!“ křikne Blake, když si uvědomí, co mu svíravý pocit chce sdělit. „Stáhni se.“ „Ani hovno!“ odpoví s úsměvem Black. „Vlítnu na ně s nožem. Kirku, kryju tě!“ Narychlo slátaný plán počítá s tím, že všichni tři Rusové se nestihnou navzájem krýt střelnými zbraněmi a zároveň je bude zaměstnávat dál Blake svou brokovnicí. „Oukej!“ Kirk se zvedne zpoza úklidového stroje, v pravačce drží samopal a levačkou už sahá po noži. Blake střílí dál tak, aby dva Rusové drželi hlavy dole. Nestíhá přitom ale doplňovat do zásobníku automatické brokovnice další náboje. Kirk s desátníkem se na Blackův povel vyšvihnou a přeběhnou zbývajících pár metrů s nadějí, že je nesmete palba z úkrytu nepřátel. Mezi jednotlivými stroji jsou místy mezery, a tak oba vojáci kličkují tak, aby je právě odtud nemohl nikdo ostřelovat. Kirk upustí samopal při přeskoku přes jednoho z robotů. V ruce mu už hladově syčí bojový nůž. Black ten svůj vytáhne ve chvíli, kdy se přehoupne přes jednu ruskou mrtvolu a naposledy vystřelí do úkrytu tak, aby nezranil žádného civilistu. Mariňákům se opět podaří vykouzlit moment překvapení, a tak trojice žoldáků, trochu zaskočena neočekávanou reakcí, ani nezmáčkne spouště. Jejich pohyby jsou pro oba mariňáky jak ze zpomaleného filmu, Kirk levačkou chytne hlaveň jednoho samopalu a namíří ho poslepu ke stropu. Stále ještě v letu se přikrčí, takže dopadne spíš do kleku, pravačkou s nožem rychle švihne pod ruskou vestu. Desátník koutkem oka sleduje třetího Rusa, zatímco pravačkou se obtáčí kolem krku druhého z žoldáků. Oba mariňáci se v souhře obtočí kolem posledního žoldáka, Kirk ho chytne pod krkem a neomylně najde v neprůstřelné vestě skulinu přímo vedle ledvin. Jeho nůž jimi projede bez odporu. Desátník dvěma rychlými švihy přes pravé zápěstí donutí žoldáka upustit zbraň a třetím švihem zaboří čepel svého nože nepříteli přímo do slabin. První mrtvý ještě nestačí ani spadnout na zem a je hotovo. Teprve teď si všichni tři vojáci uvědomí, že civilisté, schoulení v kolečku u nohou mrtvých únosců, strašlivě křičí. Malý muž v červeném svetru si utírá slzy do rukávu a řve přitom z plných plic. Terminál před dokem C1 právě padl do mariňáckých rukou. Střelecký počítač křižníku Maximus uzamkne unikající loď v červeném kříži. Seržant Roth okamžitě spustí diagnostiku a skenování lodi. Zároveň se spojí s podporučíkem na stanici a rychle mu vysvětlí situaci. „Loď se nehlásí. Podle skenu to vypadá, že je prázdná, pane.“ „Máte její kurs?“ „Ano, pane. Směřuje k pásu asteroidů za soustavou.“ Podporučík se zadívá na desátníka Blacka. Ten jen pokrčí rameny. „Všechny jsme odvedli sem. Žádný z civilistů, co byli u doku, to být nemůže.“ „Slyšel jste, seržante. Odešlete informace o kursu a rychlosti na základnu dolů na Apen. Oni si ten člun vyzvednou.“ „Rozumím, pane. Willsi, nestřílej!“ „Oukej, seržante. Vy už to zvládnete. My počkáme na přílet úklidový čety a pak poletíme zase za vámi.“ „Jasné, pane.“ „Shawn, konec.“ Podporučík si utře čelo do rukávu. Je zpocený až hrůza. „Blakeu, zopakujte mi to.“ Blake, doposud schovaný za desátníkem, se vyloupne z jeho obrysu a předstoupí před podporučíka. V ruce hladově třímá hlaveň brokovnice a silně ji mačká mezi prsty. „Já vím, pane, zní to divně,“ řekne rychle. „Ale od tý doby, co jsme tu tady s desátníkem, jsem měl divnej pocit. A teď ten pocit zmizel. Na tý lodi někdo byl.“ Podporučík váhá. Na Blakeovy pocity by si klidně vsadil a kdyby se měl rozhodnout mezi nejmodernější technikou a vojákovými instinkty, raději si vybere právě Blakea. „Takže si myslíte, že v tom člunu někdo byl?“ zeptá se raději ještě jednou. „Mám ho snad sestřelit?“ „To asi ne, pane,“ zamumlá voják a sklopí oči. „Řeknu vám to takhle, svobodníku. Budeme držet hubu a doufat, že jsme to neposrali. Nebudu střílet na civilní zařízení, které je dle skenů prázdné a které nic nenese. Velení by si z mýho zadku udělalo cvičnej terč, to moc dobře víte.“ „Ano, pane.“ „Dobrá, dejte si odchod.“ Blake zasalutuje a na podpatku se otočí. „A Blakeu?“ řekne ještě podporučík. Voják se otočí zpátky. „Doporučím seržantovi, aby vás trochu šetřil. Vypadáte jako vyblitý prostěradlo.“ „Děkuju, pane!“ Během půl hodiny dorazí z planety dvě družstva pěchoty a obsadí stanici. Prázdné haly a chodby se zaplní vojáky a civilisty, kteří se stále ustrašeně otáčejí za vlastními stíny. Opravárenští a úklidoví roboti šacují každý kout stanice a dávají orbitální základnu dohromady. Znovu se otevře vojenská sekce a mariňáci tak odvolají vlastní člun z civilního doku, aby jej poslali do vojenského. Black s Blakem, oba unavení a s velkýma kruhama pod očima, přivítají možnost odletu širokými úsměvy. Celé družstvo jich naoko lituje, v duchu se jim ale příšerně směje. „Můžu ti říct, že takhle posranou kalbu jsme spolu ještě neměli,“ řekne Blake směrem k desátníkovi, který třímá svůj samopal jako baseballovou pálku. „Přiletíme na Maxima, vysprchuju se a půjdu spát.“ „Sni dál, ty hrdino,“ zasměje se Black. „Pořád tě čeká seržant a jeho snídaňový menu.“ „Doprdele běž,“ ožene se po něm Blake. „Podporučík říkal…“ „Vím, co říkal. Věř mi, dopadne to tak, že si na tobě serža pochutná a jedinou výhodou bude, že nebudeš mejt hazly.“ „Do psí prdele…“ Mezitím člun, který unikl z doku C1, přeskočí horizont a zmizí nenávratně daleko od orbitální stanice. Autopilotem naváděn k širokému pásu asteroidů za soustavou všech tří planet pomalu mizí z dosahu mariňáckých radarů na Maximovi. Seržant Roth už odeslal informace o člunu na planetu a opouští můstek křižníku. Civilista v červeném svetru, který brečel jak mimino u doku C1, se ušklíbne a na komunikátoru navolí aktivní režim. „Jsem v pořádku, mami,“ naťuká rychlou zprávu. Neodpustí si přitom křivý pohled na několik vojáků, kteří se míhají kolem. „Balík jsem ti stihl odeslat.“ ___________________________________________ * Specnaz - Vojska specialnogo naznačenija, tedy jednotky speciálního určení jsou označením elitních jednotek ruské armády; jde o celou řadu rozdílných speciálních jednotek a nikoliv o jedinou ** Vympel, někdy psáno latinkou jako Vimpel, bývala speciální jednotka pro záškodnické akce, skutečná elita; za dob studené války prý existoval i plán na zabití amerického prezidenta za použití kufříkové atomovky; v roce 1993 byl ovšem útvar zrušen a na konci 90. let 20. století znovu obnoven, o jeho současné organizaci nebo úkolech existuje minimum zpráv ___________________________________________ Závěrem už bych chtěl jen poděkovat velkému vlivu autora Roberta Fabiana, kterého zároveň všem zájemcům vřele doporučuju. Nebýt jeho cyklu románů, dvojice Black a Blake by nikdy nevznikla, a stejně tak by nevznikl nápad propojit tuhle bokovku s Apenem, kam Fabian rád posílá svoje vojáky chlastat. A taky děkuju všem, kteří si tento text přečtou a přečetli. Díky moc.


celkové hodnocení autora: 99.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 14		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 26		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Kondrakar	06.10.2011, 8:41:16

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar* ze dne 05.10.2011, 23:06:02* Jejda, ses nějak o tom FF nějak rozepsal:-p Ochutnávečka vypadá dobře, i když je to jen sotva na jedno olíznutí. Takhle mrňavý, přijde mi to vytržený z kontextu, takže toho moc neřekne, ale i tak to vypadá dobře.


ze dne 06.10.2011, 10:42:55
m2m: Momentálně ji finišuju a chtěl bych tak do měsíce dvou ji vydat, pač béčka tady není nikdy dost :)

Kondrakar	05.10.2011, 23:06:02

Hm, tak epochální zakončení se nekonalo, škoda, i když tu bitvičku jsem si celkem vychutnal. Bylo to dobrý, zvlášť jak si chudáka Blakea ten Black neustále dobíral kvůli tomu jak se na něm seržant vyřádí. Ohledně té poznámky o R. Fabianovi soudím (možná mylně), že se jedná o jakousi formu fanfiction.


ze dne 06.10.2011, 0:52:23
m2m: Fan fikce... Nevím, Ondro, čoveče, nevím :) Jako můj svět je o dost odlišnej od toho světa, kterej píše Fabian. Už tehdy, kdy jsem začal psát, jsem ovšem tenhle svět formoval a Fabian do něj časem nějak vklouzl. Přiznávám se bez obalu, že dvojice Black a Blake je inspirována jinou dvojicí z Fabianových Mariňáků. Ten svět ale je každopádně hodně odlišnej, ačkoliv i já používám Heinleinovu Federaci a Vetřelčí elitní jednotky námořní pěchoty. V tomhle univerzu ovšem existují věci, které Fabian u sebe nemá, a na druhou stranu nemám věci, které má Fabian. Všechny povídky, které jsou sci-fi a jsou Pathein a jsou zároveň mimo cykly povídek (Neuróza, Noir) - veskrze tedy ty, co jsem psal do WSek (kromě Není co ztratit) - a ZSZ jsou zkrátka povídky, které tvoří nějaké rozsáhlejší univerzum a nějak jej formují. Od Heinleina jsem přejal Landsberg a Nový Port Said, od Fabiana Apen (jinde si na něj nepamatuji), od Asimova trochu toho a od Herberta zase trochu to... a tak dál. Dohromady to vytvořilo nějaký svět, který je odlišný od Fabiana, ale ve své podstatě se mu hrozně podobá. Takže se možná jedná o fan fikci, ale celkový příběh je u Patheinu naprosto odlišný, tam se zkrátka tohle družstvo a tahle četa z Mezihry ocitnou v situaci, která se následkem znalosti tohohle intermezza docela dost prohloubí (kyberpunková konspirace jak vyšitá). A s Fabianovým univerzem nebude mít ani zbla společnýho. Ale jo, sám přiznám, že hodně z toho všeho je Fabinovi tak podobné, že to vlastně všechno fan ficke bude. Fabian by si to každopádně zasloužil, ne že ne. Jinak ti moc děkuju za to, žes tuhle krátkou povídku ve všech čtyřech částech sfouknul de facto na jeden zátah, je to pro mě samozřejmě svým způsobem pochvala a pobídka, že aspoň jeden čtenář by si třeba takovouhle příběhovou srajdu rád přečet v knižní podobě :) Takže za to všechno, za ty komentáře i bystrý věty ti strašně děkuju a posílám jednu malou věc jen tak na ochutnávku (i když to uviděj všichni): Člun se protočí a zamíří pod prudkým úhlem k místu, které Coley i počítač vytipoval jako nejlepší možné místo k přistání. Obranné systémy lodi se postarají o případné pozdravy z raketových systémů, ale i tak budou mít vojáci sotva několik vteřin, aby vyskočili z lodi a rychle zajistili prostor. Člun totiž nebude moct ani dosednout na zem, okamžitě bude muset jít zpátky nahoru, neboť někde v téhle čtvrti se skrývá chytrý systém fúzní obrany. Stačilo by jen několik vteřin, které by měl na zamíření, a prototyp obranného systému by loď zničil jediným zásahem...

Hanulka222	04.01.2011, 18:55:41

Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m* ze dne 22.12.2010, 20:51:05* Však on nikam neuteče... :) Nech ho tam pořádně vymrznout.


ze dne 06.01.2011, 16:40:59
m2m: Nechám. Idea je, teď už jen ji nechat dozrát. A jsem pitomec, že jsem ti neodpověděl zeleným rámečkem, tak to napravuju teďka. Eh.

Hanulka222	04.01.2011, 18:55:11

Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m* ze dne 22.12.2010, 20:51:05* Však on nikam neuteče... :) Nech ho tam pořádně vymrznout.

m2m	22.12.2010, 20:51:05

Dík moc! Dvojka se nám určitě ještě jednou vrátí, možná dvakrát, až dopíšu tu blbou seminárku, vrátím se k tomu slíbenému borci s kabátem v deštivý noci před neonem rozsvíceným barákem ·.) A znovu dík za supr koment!

Hanulka222	21.12.2010, 19:04:29

Povedená koncovka. I když ten balíček na konci mě dost hněte. Co tam bylo? Jako potencionálnímu čtenáři něčeho dalšího (pokud to vznikne) bys mohl svěřit něco navíc... :) Řekla bych, že tahle dvojka je tak dokonalá, že vařit si v největším mumraji kafe (nebo čaj), všechno včetně hrníčku by nebylo ani škrábnutý. Tím chci říct, že to bylo perfekt. Fajn odreagování.

Šíma	30.10.2010, 10:19:53

Zdravím! ;-) Pěkné to bylo! Jen mě mate, copak asi bylo v tom člunu za balíček? Pěkná akce, náhodou se povedla! ;-))) Robert Fabián? Tuším jsem od něj četl "Mariňáky" a "Planetu mezi dvěma slunci", děsně se mi to líbilo a hltal jsem stránku za stránkou... Děkuji za pěkné počtení a mám otázku: Nebude ještě nášup? Strašně by mě zajímalo, jaký dárek dostala ta "maminka"! ;-)))


ze dne 30.10.2010, 11:57:21
Šíma: ;-)


ze dne 30.10.2010, 10:54:36
m2m: Ahoj Šímo! Až jednou svůj "Pathos" dopíšu, pak zjistíš, co bylo oním balíčkem ·.) Ať žije Fabian! A dík moc.

Carolina	30.10.2010, 5:26:03

Tedy, musím napsat, že celí příběh je povedený. 3koda, že je to poslední část. Ten konec se opravdu povedl


ze dne 30.10.2010, 10:53:18
m2m: Ahoj! Musím fakt hodně poděkovat, a třebas poděkuju i tím, že tak docela to poslední část není, že další povidlo se jednou vydá do světa... Díky moc.