|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29007 příspěvků, 4550 autorů a 303529 komentářů :: on-line: 10 ::
|
 |
|
:: Neocortext37 ::
| Tu: |
| |
|
|
Rodidla se rozevřela – malé kulaté cosi, pak větší a větší: hlavinka! Porod jak má být. Teď se zasekla, ó la la! Matinka supí, celá zpocená, bolestí by se dalo krájet. Zaber, zaznívá mi v duchu, ale vím, že mě rodička neuslyší. Zato já slyším: jak se napínají svaly v bedrech, praskají žilky kde se dá, rojí se slzy jako vosí komando, jen najít to místo, kde poštípat, nějakou Bohem zapomenutou ránu, nevyhojenou jizvu, aby se nově otevřela. Ach, konečně! Z útrob se valí děťátko... ale copak? Zálivka plodové vody a kromě páru slepých očí, nosíku a řvavé pusinky – nic! Mezi zbytky jídel, ubitými psy a kočkami z okolí, pohozeným domácím inventářem tu leží hlava novorozence, rudá, ale ne vzteky, ječí, ale také ne ze vzteku. Chce kamarády – a ti se hned přidávají: zpoza matčiných očí se vynořují prstíky, už tolik šikovné, jako by jejich touha si hrát tu byla odpradávna; svírají obě bělma a ta se pomalu zvedají, pomalu, asi kvůli neznámosti nového prostředí. A již jsou vidět dlaně: láskyplně svírají maminčiny oči, ejhle, napadlo mě, jako šnečí tykadla z očních důlků vyrostlá, kmitají, mršky, připomínají mořské sasanky, jen ty rybky chybějí (Mezitím matka v záchvatu závrati ztratila vědomí – ale to jen tak na okraj).
A to už se hlásí o kopnutí další kumpáni: prstíky nožek vykvétají mezi rty, jen vyjít do světa na vandr – jako moje všudypřítomná, nikdy nespící, věčně kráčící imaginace. Vynořují se lýtkíčka, stehýnka, plazí se ven, aniž by věděla, že venku hotové boží dopuštění: dětská hlavička ohmatávána všetykavými prstíky, něžné oči paní matky vypadlé z hnízd kamsi mezi štěnice kou kou koulejí se podivem nad tím převeselým světem. Příroda je však všemocná, život si vždycky cestu najde, víme a pozorujeme s takřka pozitivistickou vášní, jak si nožičky hledají místečko, aby kloub padl do jamky, jako by tam měl patřit odnepaměti. Dojemné a roztomilé, pomyslíme si při tom: paci pac, tomu dala, tomu dala, na koho se nedostalo, praštíme ho kostrčí. Na smetišti vedle sladce spící už-ne-panny tak víří taškářské divadlo: úd k údu kamarád, rozkošné žvatlání tlamičky „bum bum, simsalabim!“ a hra na slepou bábu stylem všichni na jednoho, jeden na všechny, bez pravidel, jak jinak. Někdo nebo něco jim chybí. „Cvalda, ano, ten s těmi faldíky, bude tloustnout z nás nejvíce, už ho čekáme, tak nejsme kompletní, je třeba se spojit v jednoho...“ pomyslel by si obličejíček, kdyby na to už měl vyvinutou dušinku a jiné nástroje k uchopování reality.
Jako bych to tušil. Něco tu asi velmi nehraje, a pokud ano, tak věru falešně: cokoliv, co se přihodí mně nebo komukoliv či čemukoliv jinému, je jaksi naaranžované, součástí nějaké podivné šarády. Už jsem to pozoroval na začátku, když jsem kráčel polorozbořenou ulicí, střep do boty, sem tam zaběhlý pes a prokousnutá zadnice – taky střep, ale s jedem. Tušil jsem přízraky bombardérů, jak mi sviští nad hlavou, pumy táhle se blížící ke znovu a znovu ohněm orané zemi. Čekal jsem partyzány skryté ve střílnách nebo ukryté kdesi pod nohama, zakleté v betonu, třeba jim nábojnice nesejdou věkem, nezešediví jim odvaha. Třeba. Je to tu celé podezřelé, neuvěřitelné. Skoro bych nevěřil ani sám sobě, že tu jsem, že vůbec dýchám, někam směřuji, přemýšlím o tom všem jak jsem, nebo nejsem. Přesto mě nic nezaskočí, nebudu se pozastavovat nad tou podivnou hrou na sešití – jak se z mateřských střev souká ven trupíček, prý matčin největší miláček, škoda že tu tak v poklidu spinká a nevidí ten div divů, kterak se jednotlivé díly dítěte navzájem montují dohromady, tvar ke tvaru, kůže ke kůži, místo odtrhnutí k místu připojení, tak, jak to bylo svatosvatě předepsáno. Je to lidsky přirozená spolupráce: jít do sebe, poznat svou vlastní duši skrz nedokonalost masa. Nebudu se tomu všemu divit – cesty těla jsou nevyzpytatelné.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 5 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 11 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
