obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915345 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39470 příspěvků, 5737 autorů a 390226 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Vražda na jevišti - dokončení ::

 redaktor čuk publikováno: 30.10.2010, 18:02  
Příběh o tom, jak byl na jevišti zavražděn muž v masce prasete, je vysvětlen a uzavřen. V textu se objevují opakování, každé však přináší další část do skládačky. Dovíme se, kdo je vrah, ale i...
 

VIII.
Seržant Koch dal ve dveřích dívce přednost, právě se vracel z laboratoře.
V tu chvíli inspektor vstal ze židle, svraštil čelo a začal přecházet od jedné stěny ke druhé. Seržant ho sledoval očima.
„Sakra, Kochu, nemáte co dělat? Víte, že opakování je matkou moudrosti?
Teď se podívejte na tuhle scénku z videa ještě jednou a detailně. A řekněte mi, co vidíte.“

Viděli následující:
Markétka přinesla tác s třemi poháry a položila ho na stolek před sedící postavy s maskami kohouta, prasete a kocoura. Do každé sklenice nalila trochu šampusu. Pak dívka odešla. Před stolek se postavili Pes a Králík a zastínili výhled na stolek. Chvíli se nic nedělo. Mezi rameny stojících se objevily obličeje, to sedící povstali. Bylo třeba velmi bystrého zraku, aby zaznamenal, jak se tác s poháry začíná pomalu po desce stolu otáčet. Nikdo si toho nevšiml. Markétka ladně připlachtila s druhým tácem a dvěma poháry, v pravé ruce láhev sektu. Nalila z ní štědrou dávku panu Psovi a Králíkovi, ti se rozestoupili, pan Kohout, Prasátko a Kocour zvedli poháry, všichni si přiťukli a různě dlouze se napili. Poslední tři jmenovaní položili poháry zpět na tác, Markétka vzala prázdné poháry z rukou pana Psa a pana Králíka, položila je na svůj tác a mávajíc poloprázdnou lahví odplachtila zpět do zákulisí.

Inspektor zastavil video, podíval se na seržanta a zeptal se:
„Co jste viděl,Kochu?“
„Jak ti zvířatové dovedou nasávat.“
Kdyby seržant postřehl pohyb tácku, jistě by se ušklíbl: máme tady kouzelný stoleček.
„Zvířatové? To jsem si mohl myslet. Panebože, to je síla tenhle Kocháček! Profesora češtiny by klepla pepka. Pusťte doktora domů a toho Šakala taky, jestli už je v pořádku. Odchod.“
Inspektor si odkašlal, zvedl telefon a vytočil číslo. Pomalu do mluvítka cosi vysvětloval a pak důsledně něco požadoval.“

IX.
Už se stmívalo, když inspektor Tor pozval seržanta Kocha na skleničku do putyky U brouka, kterou měli pár kroků za rohem. Inspektor byl starý mládenec, seržantova mladá žena odjela na pár dní k matce. Oba dva měli náhle času dost. Den byl dlouhý a únavný, nebe pošmourné, domů se nechtělo. Spát? Sny by byly příliš těžké. A tak si dali ne jednu, ale povícero skleniček. Mlčeli. Pak inspektor ticho nevydržel.
„Sakra, kamaráde, tři dny jsme v jednom kole. První večer vražda, pak noc a další den v tom zablešeným divadýlku. Žádný stopy.
„Příliš měkké výslechy.“
„Máš pravdu, kamaráde. Šetříme si munici na pozdější dobu. Tři dny. Magická číslice tři. Víš proč?“
„Ne pane.“
„Co když výběr oběti byl ze tří možností? Co když vrah byl jeden ze tří?“
„Každý mohl nenápadně vpašovat jed do jedné ze sklenic.“
„Zcela správně. Tudy cesta nevede.“
„Nemáme ani náznak motivu.“
„Najde se, až budeme dostatečně dlouho šmejdit a špiclovat. Nějaká špína se vždycky vyhrabe. Ale to snad není náš styl, šerloku.“
„Máte už na zítřek speciální plán?“
„Ty ne? Ty nemáš v oku nikoho podezřelýho?“
„U každého je něco pro a něco proti.“
„Nevěděl jsem, žes přičuchl k tuctové filozofii. Vaříš z vody. Zítra všem z toho ansámblu pustíme video z toho vraždícího jednání. To posune vývoj vpřed. Nezapomeňte je během dopoledne svolat a na odpoledne připravte zasedací místnost.“
„Dobře. A co budete dělat vy, šéfe?“
„Pořádně se vyspím. Cože se mi v poslední době vůbec nedaří. Ale slibuju: každou hodinu se probudím a budu přemýšlet.“

X.
Druhý den odpoledne. Během promítání se ozvalo pár výkřiků, pár vzdechu, uronilo se něco slziček. Nikdo se nevyděsil pocitem, že je vrah. Nikdo se k vraždě nepřiznal. Později si seržant posteskl, že to byla zbytečná ztráta času, akce k ničemu.
Inspektor se jen usmál a odpověděl, že naopak. Strach ve vrahovi vystrčí růžky. Každý přece není tak nechápavý jako vy, Kochíčku.

XI.
Další den byl věnován čekání. Onomu maigretovskému čekání, které uspišovalo chod událostí. V jednom ze vzorků doktora Hobarta byl nalezen jed totožný s jedem z těla Ferdinanda. Byl ze smotku z prostředního poháru, co stál na tácu před čuníkem Pechlátem.
Inspektor a seržant mlčky listovali horou lejster ve snaze najít souvislosti nebo přehlédnutí při prohlídkách a výsleších. Inspektor zazíval a odmítl opětovný seržantův návrh, že si ty maníky, jeden je za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou, zostra proklepne, zmáčkne je, až vypotí šťávu. Inspektor zhnuseně odešel do vyšších pater budovy, kde sídlili stále důležitější a důležitější pánové, kteří už mohou mnohé zařídit. Odposlechy mobilních telefonů podezřelých. Dva šediví muži byli vysláni, aby propátrali okolí i rodinné poměry oněch tří mužů, co seděli za stolem na jevišti. Inspektor polichocen tím, jak bystře se mu podařilo policejní aparát rozjet, se tvářil spokojeně. Chtělo se mu spát a opět občas zazíval a poškrabal se za ušima.

Dopoledne byla zachycena zpráva z mobilního telefonu. Dva z herců si smlouvali schůzku v kavárně U turka. Ještě než přišli, byl pod jejich stůl, jediný neoznačený cedulkou reservé, umístěn odposlechový mikrofon. Druhý byl ukryt na baru v kytici ve váze pro případ, kdyby si oba muži chtěli sednout jinam.
V určenou dobu byl prvý herec na místě, druhý přišel o deset minut později. Byli nenápadně vyfotografováni. V nenápadné dodávce na druhé straně ulice odposlouchávali hovor obou mužů naši kriminalisté.
Muži zasedli ke stolu, kde byl umístěn mikrofon. Chvíli mlčeli. Čekali až jim vrchní přinese kávu. Zprvu hovořili truchlivým tónem, který brzy přešel v ostrý až nenávistný.
První muž: Spadly teď na nás těžký dny. Kurva práce.
Druhý muž: Přímo z polišů cítíš, jak tě chtějí pojebat.
První muž: Ještě že nejsme z cukru. Sedávali jsme tady ve třech, to byla legrace.
Druhý muž: Teď už přestala, i to počasí nestojí za nic.
První muž: Natáhl brka za nás. Nám se smrtka vyhnula.
Druhý muž: Myslíš, že zemřel náhodou?
První muž: Jak jinak. Byl otrávenej. Jed byl jen v jedný sklenici. A právě tu on
dostal.
Druhý muž: Někde jsem četl, že náhodě je možný předejít, vodvrátit ji od sebe.
První muž: Tou náhodou byla servírka Markéta. Sklenici s jedem postavila přímo
před Ferdinanda. Udělala to schválně nebo ji někdo navedl?
Druhý muž: Kdo asi a proč?
První muž: Ferda byl ženatej, Markétce nasliboval manželství. Když to zjistila…
mladičký lásky dovedou bejt krutý.

Chvíli bylo ticho.
V policejní voze zašeptal seržant Koch:
„A máme motiv a máme vraha. Chudinka, ale potvora. A vy jste byl na ni samý ťuťuťu.“
„Seskoč z koně bujný fantazie, bezhlavý jezdče. Při promítání videa jsi spal nebo ses díval za roh.“

Pak se opět ozval odposlech.
Druhý muž: Měla Ferdinanda hodně ráda. Ale on jí ne. Hobloval jinou ženskou,
nějakou vdanou paničku.
První muž: Tak to je pro mě novinka.
Druhý muž: Všechny jsou stejný potvory.
První muž: Navenek podobný, ale uvnitř je nalitej jed.
Druhý muž: Jedna sklenice se šampusem byla trochu jiná, ta s jedem. Měla
mírnou prasklinku.
První muž: To jsem si nevšiml.
Druhý muž: Kecáš! Jsi perfekcionista. Nechtěl jsi pít božskej nápoj ze sklenice s
kazem. Proto jsi pootočil tác.
První muž: Co blbneš? Žádný prasklinky ani špatně vymytý sklenice jsem si
nevšiml. Žádný prasklinky ani zakalenej obsah.
Druhý muž: Nepovídej. Podívejme se, co víš! Po přidání jedu do sodovky se
obsah sklenice mírně zkalil. Toho si mohl všimnout jen ten, kdo do
sifonu jed podstrčil.
První muž: Ta coura Markéta.
Druhý mu: Ty. Tys to byl. Ty jsi otočil tác tak, aby sklenice s jedem připadla
Ferdinandovi. Tys naplánoval jeho smrt, tys ho zabil.
První muž: Zešílel jsi? Proč bych to dělal?
Druhý muž: Tvoje manželka se do Ferdy zabouchla a chtěla od tebe odejít, i s
vašim nóbl domečkem s bazénem, obojí jí patří.
První muž: Blbost. Jak to můžeš vědět?
Druhý muž: Moje pipka pracuje v tý advokátní kanceláři. A taky jsem si všiml, jak
tácem pootáčí tvoje ruka.
První muž: Když už se tácem pootáčelo. Pak…pak jsi. Pootočil jsi s ním ty.
Druhý muž: Nemohl jsem. Měl jsem obě ruce na Petrovejch ramenou.
První muž: Kecáš!
Druhý muž: Je to patrný na videu. Kdyby nebyli policajti tupci, byli by si toho
všimli. Tys otáčel tím tácem velmi opatrně.
První muž: Nikde mý otisky nenajdou.
Druhý muž: Třeba najdou vlákenko z kapesníku. Oháněl ses jím, jako bys měl
alergii. Určitě bude vidět na videu.
První muž: Blbost!
Druhý muž: Stačí malé upozorněníčko a rozsvítí se jim.
První muž: Nic by neudělali. Zjistí si, s kým se znám a stáhnou paty a vocas.
Druhý muž: Na to nedej. Von má Tor pěkně dlouhý prsty, je to buldok a
zbohatlíky nemá rád.
První muž: Co vlastně chceš?
Druhý muž: Přihraj mi nějakou nadhodnocenou zakázku.
První muž: Co si o mně myslíš? No, potřebuješ přátelsky pomoct, vím. Budu
uvažovat o jiný formě kompenzace. Řekněme tomu půjčka.
Druhý muž: Na věčný splacení. Fajn. A uvažuj rychle!
První muž: Jo, půjde to. Sejdeme se dnes večer v deset na místě, kde jsme jako
vejrostci chytali ryby.
Druhý muž: Pamatuju. A přines hodně cenný papíry. A nechystej nějaký
hlouposti. Žádný tví nadupaní bodíci. Přijď sám. Já taky budu sám,
kamaráde.
První muž: Jasně, kámo.
Oba muži se na sebe usmáli. Byli to přece herci, kteří nemohli exhibovat veřejně, a tak to činili na jevišti. Nebyli však ani drsní gangsteři. Zaplatili každý svou kávu a odešli jako nejlepší přátelé.

Seržant vypnul odposlech. Inspektor řekl:
„Ferdinand taky v nějaký levotě jel a zkřížil našemu vrahovi cestu. Z divadla si udělali konspirační místo. Když hodně můžeš, zdá se ti najednou, že můžeš všechno. Víš, Košíku, v extrémní situaci ztratíš pocit sebezáchovy. A to je fatální chyba. Proto se tu a tam vyskytujou mrtvoly mocnejch.“
„Filozofie je fajn. Ale šéfe, realita je realita. Víme svý a půjdeme raději od válu, proč dráždit náčelníky, mohli bysme skončit na smetišti, anebo v lepším případě na ulici bez výsluhy.“
„Neboj, seržante. Případ uzavřu sám. Ty dumej nad hlášením a večer si zajdi na kulečník.
Uvidíme se zejtra v deset. Prospi se. Pak ti budu diktovat hlášení jako když bičem mrská.“

XII:
Poručík Janota vypadal jako maminčin mazánek s andělským obličejem. Byl dobrým přítelem inspektora Tora, hrávali spolu šachy. Dnes se nad šachovnicí sešli hned odpoledne. Janota vyslechl přítelovu prosbu a přikývl. Vlastně už nebyl schopen něčemu se divit. Ani prosbě, aby diskrétně zjistil, kam dva jistí vejrostci chodili chytat ryby. Svůj úkol zvládl hned na první pokus. Stará paní si docela ráda popovídala o svém vnukovi.

Starý jez byl ještě před deseti léty oblíbeným klukovským rejdištěm. Dnes byl zarostlý křovím a kopřivami. Nikdo sem nechodil, bylo to z ruky a cesta byla neosvětlená a blátivá.
Zpoza ztrouchnivělého stromu vyšel do matného svitu měsíce muž v masce kohouta. Z křoví vystoupil muž v masce kocoura.
„Máš?“ zeptal se Kocour.
„Jistě!“ odpověděl Kohout. Poklepal na levou náprsní kapsu.
„Ukaž.“
Kohout vytáhl z levé náprsní kapsy pistoli a Kocoura dvakrát střelil do prsou. Odložil si pistoli na kámen, přivázal mrtvole k nohám velký balvan, dovlékl ji na okraj břehu a svalil do víru pod jezem, o kterém se říkalo: ‚co jednou obejme, nikdy na světlo boží nepustí.‘
Když se otočil, hleděl do ústí své pistole. Zmohl se jen na zakoktání:
„Inspektore, co vy tady děláte?“
„Na procházce. Hodil jste do řeky nějaký odpad. To se, pane Viku, nedělá. Nebo zkoušíte tu vaši hru při světle měsíčku?“

František Vika v masce kohouta se cítil nadmíru silným a mocným - tak zrádně působí maskování tváře. Z vysoké boty vytáhl nůž a vrhl se na inspektora. Pozdě poznal, že to neměl dělat. Uprostřed čela se mu objevil okrouhlý otvor. Nůž mu vypadl z pravičky a zapadl do trávy, muž pomalu klesl na kolena, jen vzdáleně se podobal mrtvole Ferdinanda Pechláta, ležící před čtyřmi dny na prknech jeviště. Inspektor otřel revolver, vložil ho do pravé ruky bývalého pana Vika a stiskl sevření. Opatrně mu sejmul masku kohouta a vložil si ji do aktovky. Na památku. Pak zkontroloval stopy a na svých křivých nožkách se odklátil.

XIII.
Ráno, když si inspektor vařil kávu, vrazil do kanceláře seržant Koch a divoce mával novinami ,Krásné zítřky‘.
„To se podržte, šéfe.“
„Kochíčku, nevidíte, že vařím kávu? Tak mi přečtěte, co zas vzrušilo vaše bláznivé srdce.“
A seržant četl: „Od našeho anonymního zdroje jsme obdrželi informaci, že u bývalého starého jezu byl vlastní zbraní zastřelen úspěšný podnikatel a herec František Vika. Jeho přítel Jaroslav Hložek, který ho údajně na procházce doprovázel, zmizel beze stopy. Zřejmě se jedná o pomstu cizojazyčné mafie, proti které oba muži úspěšně bojovali. Co dělá naše policie, která nedovede vyřešit ani vraždu Ferdinanda Pechláta v divadélku Triangl?“
A šéfe, na zadní straně v rubrice „Kultura“ se píše: ‚Premiéra hry Pomsta zvířat bude zrušena.‘ Dobrý, co?“

Seržant se významně podíval na inspektora Tora. Ten se ušklíbl:
„A život jde dál! No co, Kochíčku, zase dostaneme po hřbetu. Jen mírně. Kdo by se chtěl pouštět do vyšetřování něčeho, co souvisí s cizojazyčnou mafií, že. Snídal jste? Vypadáte jako zelená sedma. Skočte pro koblihy, já zatím uvařím kávu i pro vás. A pospěšte si, ať vám příliš nevychladne.“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 20 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 30.10.2010, 19:50:23 Odpovědět 
   Zdravím! ;-)

Pěkné to bylo. Vyšetřování přímo ukázkové, inspektor hotový Megret, bohužel jeho podřízenému to moc nemyslelo, ale co je hlavní, byla legrace a místy jsem se opravdu řezal! ;-))) Díky za povedenou detektivku! Škoda jen, že náš inspektor vzal nakonec zákon do svých rukou, i když, třeba by ti dva proklouzli zákonu jako úhoři a nic by z toho nebylo. Někdy účel světí prostředky. Zvědavost byla ukojena, děkuju za príma počtení...

P.S. Jak se Ti povedlo podplatit šotky? Nebo jsi je vymetl koštětem? Všiml jsem si snad jen jedné neukončené přímé řeči a jedné chybějící čárky! Taky ty svoje neřády musím zabalit a poslat třeba do Mexika... ;-)))
 ze dne 31.10.2010, 0:31:36  
   čuk: Díky za přečtení a hodnocení. Tak tak: v závěru se obráží nedůvěra ve spravedlnost justice. A taky poučení: když na tebe někdo něco nemilého ví, je ti nebezpečný, a třeba mu pak půjdeš preventivně po krku (což je zákon mafie).
 Carolina 30.10.2010, 18:47:09 Odpovědět 
   tedy tak až takový konec jsem nečekala. Překvapil. Pěkný, líbilo se mi to.
 ze dne 31.10.2010, 0:25:28  
   čuk: Děkuji za přečtení i známku. Doufám, že i čtvrteční představení bez prasátek a masek se ti bude líbit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Neplecha kukačk...
Luboš Kemrň
Reklama na C&am...
xanti
Archon 2: 1 kap...
Iserbius
obr
obr obr obr
obr

Dva blbci
Dickobraz
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr