obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915413 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39584 příspěvků, 5748 autorů a 390739 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dveře do času X - třetí díl ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dveře do času X
 autor sevoo publikováno: 30.10.2010, 23:22  
Díl byl publikován na www.dveredocasux.unas.cz
 

3. Pepa

Uvnitř hradu bylo docela chladno. Průvodce něco vykládal, ale mě zaujalo, že tu není žádná výzdoba. Pořád jsme někam pospíchali, Tom se vzadu loudal. Najednou jsem zaslechl hádku. To zní jako Tom, ale... Pak mě i Frantu popadl průvodce za límec a vyhodil ze dveří na chodbu.
„Prima, jdeme domů, toho ignoranta už nechci poslouchat,“ řekl Franta a vydali jsme se chodbou pryč z hradu.
Chodba to byla dlouhá a nekonečná. Všude byly samé dveře. Navíc to ticho, to hrozné ticho.
„Slyšíte, ticho jako v hrobě, je to vůbec normální?“ zeptal jsem se ostatních.
Tom však vpředu kráčel jak zhypnotizovaný, neviděl, neslyšel. Franta sice vypadal, že vnímá, ale také neodpověděl. Navíc nikde žádná pavučina, jen holé zdi a spousta dveří. Chodba byla strašně klikatá, avšak bez křižovatek. Šli jsme pořád dopředu, bylo to velmi nudné, ale zároveň strašidelné. Pak jsem si všiml ještě jedné zvláštní věci. Bylo tu světlo, nikde však okno nebo lampy. Po chvíli se k nám přidal velmi zvláštní čvachtavý zvuk. Začal jsem se opravdu bát. Sice je mi už skoro osmnáct, ale strach jsem měl jak tříleté dítě před bubákem. Sice žádné bu, bu, bu jsem neslyšel, ten zvuk zněl však mnohem hůř. Přidali jsme do kroku, ale zvuk byl stále silnější. Tom byl kus před námi, bledý jako stěna. Franta vypadal z nás asi nejlépe. Taky čeho on by se bál s jeho skoro dvoumetrovou výškou a tělem samý sval. Když už byl zvuk opravdu blízko, opatrně jsem se ohlédl. Spatřil jsem něco hrozného. Nejhorší věc ve svém životě. Bahno! Chodící smradlavé bahno. V panice jsme se rozutekli, každý bohužel jinam. Opravdu absurdní věc, jediná křižovatka široko daleko a my se na ní rozdělíme. Já se vydal stále rovně. Bahno mě naštěstí nepronásledovalo, tak jsem se pomalu začal vracet zpět, abych se pokusil nalézt kamarády. V tom bahno vylétlo ze dveří a srazilo mě na zem.
„Fuj! Nesahej na mě, ty jedna obludo!“ křičel jsem z plných plic.
Prudce jsem bahno kopl a ono se podivně zaseklo. Koukalo svýma rozteklýma očima jakoby se zbláznilo a rychle „odteklo“.
„Páni, já ho zahnal. Dobře já.“
Vstal jsem a chtěl jít zpět na křižovatku. V tom se zem silně otřásla. Pomalu jsem se otočil a spatřil obrovského mamuta.
„Proboha, jak se může tak velké zvíře vejít do tak úzké chodby?“ pronesl jsem s údivem. Hrůzou mi ztuhlo celé tělo. Po chvíli jsem se vzpamatoval a začal couvat, ale najednou nebylo kam. Objevila se tu zeď. Prostě tady snad vyrostla nebo co.
„Co se tu hergot děje? Mamut přede mnou, zeď, která tu ještě před minutou nebyla, za mnou. Tak to je paráda. Je jednadvacáté století a mě sežere mamut.“
Mamut se přibližoval. Zdi se kolem něho jakoby prohýbaly, vrzaly. Čekal jsem, kdy mi celý hrad spadne na hlavu. Neměl jsem kam utéct, ale něco mě napadlo. Když on dokáže ohnout zeď, proč ne já? Zatlačil jsem silně proti zdi. Začala vrzat a ohýbat se. Jinak nic, nepraskla. To byl ale naivní nápad, roztrhnout zeď. Sedl jsem si na zem a čekal, co se bude dít. Podíval jsem se na hodinky, ale ty se taky zbláznily jako já. Šly pozpátku, a to dost rychle. Najednou se však zastavily. Podíval jsem se na mamuta a ten se taky nepohyboval. Že by se zastavil čas? Najednou jsem uslyšel zvláštní zvuky. Takové hugačaka, hugačaka. Mamut padl na zem. Za ním tancovali nějací domorodci. Radovali se, že ulovili mamuta. Neskutečné! Stal jsem se svědkem lovu mamuta. Omdlel jsem. Vzbudil mě až křik nějaké holky.
„Mamá, papá. Jak se sem dostal ten žebrák?!“ křičela.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Seděl jsem na zemi ve velmi honosném domě. Na zdech krásné obrazy, podlaha vypadala jak ze zlata a navíc chodba byla provoněna vanilkou. Než jsem se stačil nabažit krásné vůně, přiběhl obrovský muž s plnovousem tak hustým, že by se dal krájet.
„Prosím Vás, jak jsem se dostal ze strašidelného hradu?“ zeptal jsem se.
„Ty nuzáku, ty nic, ty ubožáku, jak se opovažuješ obtěžovat mou dceru?!“ řval muž.
„No dovolte, já ji neobtěžoval. Já jsem si tu asi chvíli schrupl. A kde to vlastně jsem?“ drze jsem pronesl.
Musel jsem být v šoku, že mám takovou odvahu postavit se rozzuřenému býkovi. Nebo možná stále spím.
„Ty chudáku, sedíš v mém hradu. Já jsem král, jestli ti to nedošlo. Vidíš snad korunu na mé hlavě, ne?!“
„Proboha, omluvám se. Počkat, král? Vždyť náš stát je republika, ne království.“
„VEN!!“ zařval král, až uši zabolely.
Popadl mě za ruku a nešetrným způsobem dotáhl do velkého sálu. Vyhodil mě ze dveří. Zajímavé. Dnes už po druhé letím ze dveří. Venku bylo opravdu teplo. Podíval jsem se, odkud mě vyhodili. Spatřil jsem nádherný, honosně upravený hrad. Najednou mě oslovil nějaký pán.
„Je vám dobře? Nechcete se vyzpovídat?“
Podíval jsem se na něj. Vypadal jako šašek. Velké oblečení, špinavé boty, divnou čepici a celkově vypadal docela legračně.
„No tak,“ pronesl, „vstaňte a pojďte se mnou.“
Pomohl mě na nohy. Ale to, co jsem pak spatřil, mě dohnalo k šílenství. Za mnou již nebyl honosně upravený hrad, ale hrad upravený do podoby chrámu.
„To, to, jak, co?“ zakoktával jsem se.
„Prosím?“
Vytrhl jsem se mu z ruky a se šíleným řevem začal utíkat daleko odsud. Zastavil mě až strom. Narazil jsem hlavou přímo do kmenu.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 30.10.2010, 23:20:22 Odpovědět 
   Zdravím!

Minulý díl nesl název: "Tom", tento se jmenuje "Pepa", jak to vypadá, budeš dobrodružství chlapců popisovat v každém díle z pohledu právě vybraného vyprávěče, pokud se nepletu. Čím dál víc mám pocit, že v tom hradě nejen straší, ale v jeho prostorách dochází i k posunu v čase (jako by byl hrad šíleným strojem času), ale možná i mezi dimenzemi. Tu se jeden objeví na nádraží (či stanici metra), tu v honosné hradní síni. V chodbách se zničeho nic zjeví různé bytosti (i zvířata), vyděsí naše hrdiny, aby pak buďto zmizela, nebo se stala obětí jiných bytostí (někdy i lidí). Pokud můžu radit, chtělo by to trochu utřídit děj, aby nevypadal tak zmateně a chaoticky, přestože se to tak možná i má zdát, jako by se naši hrdinové objevili v takovém velkém panoptiku, kde je možné vše. Zatím je celý příběh o hromadě gagů, které se před čtenáři mihají v divokém sledu, jako by se snad i zbláznil celý svět.

Když to vezmu kolem a kolem, text se nečte zle. Chtělo by to možná ještě více zpomalit, ale co když to nejde, protože se děj musí řítit stále vpřed? Počkám, až nám čtenářům předložíš nějaké vysvětlení, proč se tak děje, protože zatím jsi hodil své čtenáře do víru onoho šíleného běsnění toku času i prostoru (včetně všech živých i neživých bytostí). Připadám si tak trochu jako v míchačce na beton, zatím to ujde! ;-) Co se mi líbí, je fakt, že jsi přidal do textu více podrobností, tedy popisů. Jen tak dál.

-- Prudce jsem bahno kopl a ono se podivně zaseklo. -- zaseklo se překvapením? Bylo ještě ve dveřích? Kousek od nich? V chodbě? Zůstalo stát jako přikované kousek od Tvého hrdiny?

-- „Páni, já ho zahnal. Dobře já.“ -- Dobře já. ??? Hrdina musí být překvapen... Dobře... Já?!

-- jakoby -- jako by

-- Narazil jsem hlavou přímo do kmenu. -- do kmene ?

Známku ponechám stejnou, dobrou dvojku! Uvidí se... ;-)
 ze dne 31.10.2010, 14:53:15  
   Šíma: Když už jsi to tak "hezky" načal, nedáš sem i ten zbytek? ;-)
 ze dne 31.10.2010, 14:45:57  
   sevoo: Děkuji za komentář. Máš pravdu, že to, co se děje na hradě, není standardní. To, že je teď šíleným strojem času, nikdo nechápe... A dlouho nepochopí... :-)
Chtěl bych jen podotknout, že další díly budou k nalezení na www.dveredocasux.unas.cz
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
PetitAte
(13.1.2020, 09:49)
Marcela41
(10.1.2020, 09:22)
Banik
(2.1.2020, 09:56)
Lunar
(14.12.2019, 14:16)
obr
obr obr obr
obr
Kakofonie
SneZhulak
Synchronizace (...
ukex
Deník statečné ...
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Arogance představ
Stín
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr