otekl ret
po tváři stekla slina
-
sutiny věžáku a zrezlý síto na písek
to byl ten průchod do našeho světa
na stráži pár vandalů
haldy hadrů, plno kopřiv
to byla ta záruka pádu do měkkýho
-
nejdřív sázka, potom slib
o letech k Měsíci na polámaných prknech
prach, suť a polibky milostenek
pod vysokým stropem domu rodiny krys
-
to byl ten průchod do našeho světa
netopýří kruh kolem zápěstí
malé měkké dlaně
a trochu toho strachu o cesty na Měsíc
to byla ta záruka pádu
-
po tváři Ti stekla slina
a mě otekl ret
nevyřčeným „Odpusť…“